Vícevrstvá izolace šikmé střechy: Mezi a pod krokvemi pro optimální tepelnou pohodu

Při výběru nové střechy bychom rozhodně neměli zapomínat na tepelnou izolaci. Jak je známo, teplo stoupá vzhůru. Není proto divu, že 25 až 30 % všech tepelných ztrát má na svědomí právě střecha. Šikmou střechou běžně uniká cca čtvrtina tepla z domu. Teplo stoupá vzhůru a není v naší moci ho celé udržet v budově. I pasivní a nulové domy mají tepelné ztráty, i když jsou výrazně menší než u běžné masové výstavby. Jsou však případy, kdy podíl tepelných ztrát šikmou střechou může jít až k 50 % z celkových ztrát tepla budovy. Špatná volba materiálů, špatné provedení, netěsnosti a improvizace na stavbě, to jsou nejčastější důvody zvýšených tepelných ztrát. Nezateplenou nebo nesprávně zateplenou střechou může v zimě unikat až 25 % tepelné energie. Naopak v létě se nezaizolované podkrovní prostory extrémně přehřívají, takže jsou stěží obyvatelné. Pokud ji ale dobře zateplíte, udržíte teplo doma a výrazně ušetříte za energie na vytápění. V létě zase zateplení brání přehřívání podkroví, takže uspoříte i za klimatizaci a v prostorách pod střechou už nebude nesnesitelné horko. Kdo někdy bydlel v podkrovním bytě, ví, o čem je řeč. Díky zateplení střechy můžete podkroví využít k bydlení. Jsou to tzv. obytná podkroví.

Kvalitní tepelná izolace v zimě minimalizuje tepelné ztráty, v létě naopak zamezuje přehřívání místností. Zateplené střechy tak přispívají ke snížení nákladů za energie. Tepelně-izolační vrstva má několik funkcí:

  • minimalizuje tepelné ztráty z vnitřního prostředí v zimě,
  • zamezuje přehřívání místností v létě,
  • tlumí venkovní hluk,
  • je součástí požární bezpečnosti (odolnost proti ohni),
  • přispívá ke snížení nákladů za energie.

Způsoby zateplení šikmé střechy

Střešní tepelné izolace se v současné době nejvíce umísťují:

  • mezi a pod krokve,
  • nad krokve,
  • mezi a nad krokve.

Nejčastěji se při zateplení šikmé střechy stává, že si samostavitelé nakoupí všechny potřebné materiály a komponenty pro zateplení šikmé střechy a stejně se zateplení mine účinkem, jelikož byl zvolen nesprávný postup. Ono někdy na detailech záleží a u zateplení šikmé střechy to platí obzvláště. Při zateplování střech by se mělo vždy dbát na kvalitu, protože by mohly vzniknout tepelné mosty. U tepelných mostů následně kondenzuje voda a konstrukci může především na povrchu obohatit plíseň. A to nechce nikdo.

Nejběžnější způsob zateplení podkroví šikmé střechy je mezi a pod krokvemi. Izolace z minerální vlny se vkládá nejprve mezi dřevěnou konstrukci krovu a posléze i pod ní. Aby byly splněny požadavky na tepelněizolační vlastnosti konstrukce, izolace se pokládá ve dvou nebo i více vrstvách. Tento typ tepelně izolačního systému je vhodný pro zateplování podkroví rodinných a bytových domů ve fázi již hotové střešní krytiny. Izolace pod parobrzdou je vhodná, abyste díky ní zajistili správnou polohu parobrzdy vůči interiéru a exteriéru. Ta se řídí pravidlem 5:1 = poměr tlouštěk vrstev izolace nad ku pod parobrzdou. Nejvíce využívaným řešením je aplikace tepelné izolační vrstvy mezi krokve a pod ně. Díky tomuto postupu nedochází k vytváření tepelných mostů (místa, kde uniká ven teplo). Zároveň dvě vrstvy tepelné izolace zaručí utěsnění drobných netěsností. Pokud se nelze stoprocentně spolehnout na dokonalé provedení všech detailů, je z hlediska dlouhodobé životnosti střechy bezpečnější navrhovat větranou vzduchovou mezeru mezi tepelnou izolací a doplňkovou hydroizolací. Projektant pak musí kompenzovat sníženou tloušťku izolace (o tuto vzduchovou mezeru) v dalších vrstvách konstrukce tak, aby byla zachována celková doporučená tloušťka izolace.

Čtěte také: Typy a stavba dřevěných chatek

Nejvýhodnějším řešením je však umístění tepelné izolační vrstvy nad krokve. Tato vrstva bývá spojitá s konstantní tloušťkou. Je také zamezeno vytváření tepelných mostů. Výhodou je i prostor, který v podkroví vznikne. Tento nezanedbatelný prostor je tím důležitější, čím je nižší sklon střechy (oblíbený trend zejména v posledních letech). Princip skladby šikmé střechy s tepelnou izolací mezi krokvemi byl vyvinut zejména pro dodatečné zateplování a zobytňování dříve nepoužívaných podkroví. Výhodou skladby je montáž tepelné izolace a dalších vrstev pod ní zespodu, tedy již z chráněného interiéru.

Typy izolačních materiálů pro šikmé střechy

K izolaci šikmé střechy se nejčastěji používá minerální izolace (MW). Jde o materiál, který má nejen výborné tepelně-izolační vlastnosti, ale zároveň tlumí hluk a dobře propouští vodní páru. Tloušťku izolace je nutné zvolit tak, abyste splnili požadavky normy a dosáhli očekávaných úspor. Pro zateplení šiklých střech je naopak naprosto nevhodné využívat tuhé izolanty s uzavřenými póry typu pěnový polystyren nebo polyuretanová pěna.

  1. Kamenné tepelné izolace (čedičové)

    Vyrábí se z tenkých čedičových vláken, ze kterých po spojení vzniká tuhá vata. Dodávají se v podobě desek a liší se zejména svou tuhostí. Měkčí desky bývají lehčí než desky tužší. Ty zase lépe drží požadovaný tvar. Nejznámějšími a největšími výrobci jsou společnosti Isover, Rockwool a Knauf Insulation. Jejich produkty mají široké využití. Instalace tepelné izolace z čedičových vláken je velmi jednoduchá. Materiál je poměrně tuhý, a tak se s ním lépe pracuje. Nejčastěji se vata vkládá mezi krokve a pod ně. Desky se nařežou dle mezery mezi krokvemi a jednoduše se mezi ně vloží. Pod krokve se desky vkládají buď za rošt nebo přímo do roštu mezi profily.

  2. Izolace ze skleněných vláken

    Dalším typem běžně používaných tepelných izolací jsou ty vyrobené ze skleněných vláken. Tato vlákna se spojí do souvislé vlny. Dodávají se v podobě rolí (méně častěji desek). Mezi známé výrobce izolací ze skleněných vláken patří Knauf Insulation či Isover. Je třeba vždy hledět na kvalitu výrobku. Levnější vlny velmi často nedrží tvar a jsou velmi jemné. Správně nařezaná skelná tepelná izolace od Knauf Insulation nepotřebuje dodatečnou fixaci.

  3. Deskové tepelné izolace PIR

    Deskové tepelné izolace PIR se montují nad krokve. Tento způsob zateplování je v posledních letech velice oblíbený. PIR označuje polyisokyanurát. Tento materiál se vyznačuje vysokou pevností a uzavřenou strukturou. Díky tomu neabsorbuje vlhkost. V posledních letech se se zvyšující oblibou PIR desek zvyšuje i počet výrobců. Instalace nadkrokevních PIR desek je sice o něco složitější, avšak je poměrně rychlá a efektivní. Desky v provedení pero-drážka jsou samy o sobě samonosné, a tak není potřeba celoplošného podkladu. U ostatních provedení (polodrážka, rovná hrana) je nutné pod desky nainstalovat celoplošný podklad. Důležité je na konec krokví umístit hranol, nad který se namontuje první řada desek. Ty se kotví speciálními vruty, které se navrtají do krokví. Do tohoto druhu tepelné izolace se snadno montují střešní okna a vikýře. Mezi krovy lze použít jak řezané PIR, tak i vhodnou minerální či čedičovou vatu. Nepotřebujete žádnou další parozábranu. Jádro desky je buněčně uzavřené a dlouhodobě nenasákavé.

    Čtěte také: Střešní konstrukce: Podpůrné trámy

Vícevrstvá izolace mezi a pod krokvemi

Nejběžnější způsob zateplení podkroví šikmé střechy je mezi a pod krokvemi. Izolace z minerální vlny se vkládá nejprve mezi dřevěnou konstrukci krovu a posléze i pod ni. Tato metoda využívá tepelnou izolaci ve dvou vrstvách. První úrovní je zateplení šikmé střechy mezi krokvemi. Tím zabráníme prostupu tepla pravděpodobně nejvíce. Poté se zabýváme tepelnou izolací pod krokvemi - tedy směrem do interiéru. Tak získáme správně odizolovanou konstrukci a tepelné mosty by měly být nanejvýš minimální.

  1. První vrstva izolace - mezi krokve

    První vrstva izolace patří mezi krokve. Můžete využít jak skelné (Isover Unirol Plus, Isover Unirol Profi), tak čedičové (Isover Orsik, Isover Uni) desky. POZOR: Neřežte izolaci na stejně velké kusy. Mezery mezi krokvemi většinou nebývají stejně velké, proto předpřipravené kusy nařezané izolace by nemusely sedět. Volba izolačního materiálu by měla být ovlivněna nejenom cenou, ale i použitím do konkrétních konstrukcí. Pokud máme krokve dále od sebe (1-1,2 m), není vhodné používat super měkké skelné vlny, protože nám pak mezi krokvemi nedrží a vypadávají. Obvykle se izolační materiál řeže o trochu širší, než je světlá vzdálenost mezi krokvemi a to z toho důvodu, aby se izolace rozepřela a neměla tendenci vypadávat. U čedičových izolací se přidává 1-2 cm, u měkčích skelných rolovaných vln potom až 3 cm. Pokud izolace přesto mezi krokvemi nedrží, musí se přistoupit k drátkování, tzn. podélně se v úrovni asi 1/3 hloubky izolace natáhne drát, který se připevní ke krokvím a izolaci drží. Druhým extrémem jsou potom velmi husté vlny, které jsou primárně určeny do fasád, nebo do podlah. V šikmé střeše sice budou také fungovat, ale hrozí zde riziko otevření spáry mezi krokví a izolací. Takto tuhé desky nemají žádnou flexibilitu a nedokáží se přizpůsobit tvaru mezery. Pokud se do šikmé střechy z nějakého důvodu přesto použijí, musí být vyříznuty velice přesně. Otevřené spáry nemusí být vidět běžným okem, zvláště pokud netěsnost vzniká na vnější části krokve, zobrazí se ale při termografickém snímkování, což už je pozdě. Kritická místa jsou např. napojení střešního okna na krov.

  2. Druhá vrstva izolace - pod krokvemi

    Druhá vrstva je opět tvořena minerální izolací. Izolace pod parobrzdou je vhodná, abyste díky ní zajistili správnou polohu parobrzdy vůči interiéru a exteriéru. Ta se řídí pravidlem 5:1 = poměr tlouštěk vrstev izolace nad ku pod parobrzdou. POZOR: Pokud by tloušťka izolace byla menší, stavba nesplní požadované normy a zároveň poruší vyhlášku o hospodaření s energiemi.

  3. Aplikace parobrzdy

    Izolace se následně překryje parobrzdou. Využít můžete například Isover Vario® KM Duplex UV nebo Isover Vario XtraSafe, které se na dřevěnou konstrukci přichytí díky přilnavému rounu, čímž se nám ulehčí práce. POZOR: U parobrzdy musíte dávat velký pozor na její protržení. Jakákoliv nezalepená trhlina snižuje její funkčnost a propouští vlhkost do konstrukce. Parozábrana (parobrzda) je nezbytnou součástí izolace střechy. Jde o fólii, která brání pronikání vodní páry do konstrukce. Častým neduhem střech je provádění parozábrany. Měla by se umísťovat co nejblíže do teplého interiéru a zároveň by se neměla nikde propíchnout. Lze ji zabudovat i dovnitř střechy, kde ji posuneme max. do první pětiny (1 díl R před parozábranou, 4 díly R za parozábranou). Když parozábranu schováme moc „hluboko“ do střechy, riskujeme kondenzaci vzdušné vlhkosti. Firma Isover v současné době nabízí třetí generaci polyamidové parobrzdy Vario s proměnlivým difuzním faktorem. Tato folie je unikátní v tom, že částečně odpouští chyby na stavbě při její montáži. Špatnými napojeními na prostupující kabeláže, komíny, odvětrání, napojení na nosné konstrukce a různými propíchnutími se dostává do střešní konstrukce vzdušná vlhkost. Ta následně kondenzuje, drží se ve dřevěných prvcích, nebo se začne někde hromadit. Toto bohužel není žádnou výjimkou. U běžného domu má takto zkondenzovaná voda, pokud jí není moc, šanci vyschnout do exteriéru. V případě nefunkčního odvětrávání pod taškami se ale tato vlhkost drží v konstrukci, kde dává živnou půdu plísním a houbám. To už je ovšem zle. Zabránit tomu samozřejmě lze dodržováním technologických postupů. Když chceme mít jistotu, že střecha bude bezpečně fungovat i přes drobné „nedorazy“ při její montáži, použijeme folii Vario. Třetí generace parobrzdy s vario efektem je folie Isover Vario XtraSafe se 4× vyšší účinností.

  4. Zajištění vzduchotěsnosti parobrzdy

    Parobrzda se ke konstrukci přichycuje sponkami, čímž v ní vznikají malé dírky. Každou z nich zalepte páskou, stejně jako na sebe navazující pásy parobrzdy. Využít k tomu můžete například pásku Isover Vario XtraTape nebo Isover Vario KB 1. POZOR: Používejte pouze lepící pásky určené k lepení parobrzd. Pomocí tmelu Isover Vario XtraFit či Isover Vario® DoubleFit+ snadno napojíme parobrzdu Vario® na štítové konstrukce. POZOR: Vždy aplikujte tmel v minimální tloušťce pěti milimetrů, aby nehrozilo popraskání spojů. Po utěsnění všech spojů parobrzdy můžeme začít s montáží podkladního roštu pod parobrzdou. Následuje montáž parozábrany a poté se upevní nosný rošt sádrokartonového podhledu. Pomocí roštu se vymezí prostor pro vzduchovou mezeru mezi parozábranou a sádrokartonovými deskami. Vzduchová mezera může sloužit pro protažení elektroinstalace. Podkroví je dokončeno aplikací finálního opláštění. Předpokladem pro bezchybnou funkci zateplených střešních konstrukcí je parotěsné, a tím i vzduchotěsné uzavření konstrukce ze strany interiéru. Vzduchotěsnost je závislá na dokonalém utěsnění parotěsné vrstvy, jak ve vzájemných spojích folií, tak v návaznosti parotěsné vrstvy na okolní konstrukce (štítové zdi, okna, prostupy…).

    Čtěte také: Dřevostavby: rámové konstrukce

Izolace PIR desek mezi a pod krokvemi

Nejdříve provedete montáž navrhnutého mezikrokevního izolantu. V případě PIR provedete propěnění spár. Doporučujeme po zavadnutí pěny jednoduše vmáčknout do spár. Následně provedete pokládku tenčí, podkrokevní vrstvy PIR. Má vždy systém pero drážka, takže se montuje jednoduše a vždy dosahujete max. těsnosti již v této fázi. Při pokládce jednotlivých desek je možné zámky pěnovat a dokonale srazit. Při pokládce nezapomeňte propisovat na povrch desky konstrukci krovu a kleštin. Toto označení pak následně využijete např. při montáži úchytů sádrokartonových profilů nebo jiných kotevních prvků. Po pokládce izolace v celém prostoru provedeme dopěnění přechodů po celém obvodu, přechodů šikmin, v okolí oken, přechodů na štíty. Všude kde by mohl proudit vzduch provedeme vypěnění. Po ztuhnutí pěny přikročíme k přelepení všech spojů, zámků, průchodů, přechodů pomocí flexibilní difúzně uzavřené pásky. Přelepíme i místa pro pomocnou fixaci desek. V okamžiku montáže nosných rastrů pro sádrokartonové desky nebo desky přímé fixace bez rastru využijete vždy fixaci přes izolant až do konstrukce krovu. Izolace i přes svoji tuhost nikdy neslouží jako kotevní vrstva.

Důležitost tloušťky izolace a normy

Aktuální požadavky ekonomicky optimální tloušťky tepelné izolace ve střeše začínají na 260 mm běžné izolace. Při menších tloušťkách sice můžeme splnit povinnou nejzákladnější normu, nicméně v horizontu 30 let jsou tyto střechy zcela neekonomické. Větší tloušťky izolace budou účinněji bránit ztrátám tepla a šetřit náklady na vytápění. U nízkoenergetických a pasivních domů se pohybuje množství izolace ve střeše mezi 350-450 mm. Běžně se zatepluje izolanty o tloušťce 300 mm, ale odborníci doporučují i více, například hodnotu pro pasivní domy - 400 až 460 mm. Vždy je nutné izolaci provést min. ve 2 vrstvách, abychom přerušili tepelný most a splnili tak požadavek na minimální povrchové teploty konstrukcí. Nezateplenou nebo nesprávně zateplenou střechou může v zimě unikat až 25 % tepelné energie. Naopak v létě se nezaizolované podkrovní prostory extrémně přehřívají, takže jsou stěží obyvatelné. Nezateplená či špatně zateplená střecha v zimě propouští teplo ven a v létě dovnitř. Tloušťky izolací vycházejí z normy ČSN 73 0540-2. Jsou spočítány pro běžné stavební konstrukce a zaokrouhleny na nejbližší vyráběnou tloušťku izolace. Volbu vhodné skladby střešního pláště a tloušťku izolace se vyplatí svěřit odborníkům a ověřit výpočtem. Pro splnění nákladového optima dle vyhlášky 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov je nutná tloušťka tepelné izolace 260 mm či více, a to bez vlivu krokví. S uvažováním jejich vlivu jakožto tepelného mostu se směle dostáváme k hodnotám 300 mm či více. Optimální tepelnou ochranu a nejvyšší pohodu prostředí dosáhnete při hodnotě součinitele prostupu tepla U ≤ 0,10 W∙m-2∙K-1, což je doporučená hodnota pro pasivní domy. To odpovídá tloušťce až 430 mm (tloušťka může být i menší v závislosti na druhu použitého materiálu).

Tabulka: Porovnání úspor energie s různou tloušťkou izolace (příklad)

Tloušťka izolace (mm) Koeficient U (W/m²/K) Roční náklady na energii (Kč) Roční úspora oproti levné izolaci (Kč)
300 (levná izolace) 0,24 17 000 0
300 (kvalitní izolace) 0,12 8 500 8 500

Poznámka: Hodnoty vycházejí z modelového příkladu menšího rodinného domu s šikmou střechou o ploše 120 m² a cenou energie 5 Kč/kWh (2019). Při kvalitní izolaci by tedy dům ročně ušetřil 8 500 Kč. Rozdíl v pořizovací ceně je 33 000 Kč (v tomto případě je kvalitnější izolace o 33 000 Kč dražší).

Další důležité aspekty

Požární bezpečnost

Podkrovní prostory patří mezi jedny z nejrizikovějších z hlediska požární bezpečnosti. Protože jsou v nejvyšším patře, v případě požáru je obvykle obtížné z nich rychle uniknout, zejména pokud prostor zaplní kouř. Největším zabijákem totiž není samotný oheň, ale toxické zplodiny. Minerální izolace má třídu reakce na oheň A1, což znamená, že jde o nejbezpečnější typ izolace, která nehoří.

Akustický komfort

Do obytných podkrovních prostor může snadno pronikat hluk z okolí, protože samotná střecha minimálně chrání proti hluku. Minerální izolace má výborné zvukově-izolační vlastnosti díky struktuře vláken. V prostoru šikmé střechy proto působí jako tlumič. Minerální izolace, na rozdíl od tvrdých pěnových hmot, výrazně zlepšuje i akustický komfort podkroví.

Tepelné mosty

V převážné většině se sice navrhují dřevěné krovové konstrukce, ty jsou ale doplněné o ocelové spojovací a ztužovací prvky, které mají vysokou tepelnou vodivost. Ty totiž mohou způsobit tepelné úniky a způsobit kondenzaci par, což vede ke vzniku plísní. Dřevo je sice výborný přírodní materiál, vede ale teplo 4,5× rychleji než běžné izolace. V klasické skladbě (izolace mezi krokvemi) tvoří krokve zhruba 20% z celkové zateplené plochy a tepelně izolační vlastnosti dřeva jsou 4x horší než běžná izolace. Tímto řešením (izolací pod krokvemi) dojde k částečnému omezení tepelných mostů krokvemi.

Správný výběr materiálů a správná konstrukce šikmé střechy jsou klíčové pro její celkovou funkčnost a životnost a výrazně ovlivňuje mikroklimatické podmínky v daném objektu. Doporučujeme obrátit se vždy na zkušeného specialistu projektanta, který je schopen odborně posoudit navržené řešení dané střechy.

tags: #vícevrstvá #šikmá #střecha #izolace #mezi #a

Oblíbené příspěvky: