Typy omítek: Komplexní průvodce výběrem a aplikací

Omítky jsou jedním z posledních kroků při stavbě či rekonstrukci a hrají klíčovou roli v ochraně zdiva, zlepšování jeho technických vlastností a zajištění trvanlivosti. Kvalitně provedené omítky jsou základem pro dokonalý vzhled stěn a chrání zdivo před mechanickým poškozením. Sortiment omítek a omítkových směsí je dnes opravdu široký a dají se dělit podle počtu nanášených vrstev (jednovrstvé, dvouvrstvé, vícevrstvé nebo také nástřiky), podle konečné úpravy povrchu (například hladké, škrábané, ozdobné, leštěné, jemné, vyhlazené, česané, broušené či stříkané) nebo přehledně podle použitých materiálů.

Co ovlivňuje výběr omítky?

Běžné omítky se zhotovují z malty, kterou tvoří pojivo, plnivo, voda a různé přísady. Tradičně se připravují přímo na staveništi smícháním příměsí jako je voda, vápno, písek i cement. V současnosti se hojně užívají i průmyslově vyráběné omítkové směsi, které stačí pouze smíchat s vodou. Takové produkty často obsahují ještě speciální složky dodávající omítce specifické vlastnosti. Na trhu jsou k dispozici omítkové směsi pro každý typ zdiva vyhovující různorodým účelům.

Před samotným výběrem omítky je důležité přihlédnout k několika aspektům. Pro uživatele je samozřejmě důležitý konečný vzhled omítky a náklady spojené s vyhotovením, rozhoduje také časová náročnost. Vybraný typ omítky by však měl zohlednit i účel místnosti a její využití, jestli se jedná o běžnou obytnou zónu, místnost se zvýšenou vlhkostí nebo prostory, kde je zdivo hodně namáhané. Rozhoduje také materiál i celkový vzhled podkladu, množství nerovností a nedostatků, které je potřeba pomocí omítky vyrovnat.

Typy vnitřních omítek

Vnitřní omítky by měly interiér zušlechtit a připravit na nátěr barvy. Důraz je kladen zejména na zachování difúzních vlastností materiálu. Pro povrchové úpravy se většinou používají nátěry, často i nejrůznější dekorativní techniky. Nejčastěji se do interiéru používají sádrové, vápenné, vápenocementové nebo hliněné omítky, možností je ale mnohem více.

Vápenná omítka

• Vápenná malta se používá hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů. Plnivem je v ní kopaný nebo říční písek, pojivem hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát. Míchá se zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku. Příliš vysoký podíl vápna však kvalitu omítky nezlepšuje, naopak sníží její pevnost a způsobuje po vyzrání vznik jemné sítě vlasových trhlin v omítce. Lze do ní přidávat i různé přísady pro zlepšení vlastností omítky.

  Čtěte také: oprava omítky svépomocí: praktické tipy

• Minerální vápenné omítky regulují vlhkost vzduchu a klima v místnosti a díky své zásaditosti také zabraňují tvorbě řas a plísní. Vápennou omítku lze v povrchově zahladit nebo upravit filcem. Pozitivní vlastnosti vápenné omítky však vstupují do hry až po správném nastavení celého systému omítání a nátěru.

• Vápenná hrubá omítka: jednovrstvá omítka, která se nahazuje v tloušťce 10-15 mm, povrch omítky se zatře dřevěným hladítkem. Použití je vhodné na půdách, štítech, komínech.

• Vápenná hladká omítka: nahazuje se jako jednovrstvá o tloušťce 15 mm nebo jako dvouvrstvá o tloušťce jádra 15 mm a štuk o tloušťce 5 mm. Do malty se přidává dostatečně jemný písek, abychom mohli povrch dobře uhladit plstěným hladítkem.

• Vápenné omítky se nehodí do příliš vlhkého prostředí, jsou více nasákavé, mají nižší pevnost a nevyhovují ani jako podklad pro lepení obkladů.

Štuková omítka

• Štuková malta je hustší vápenná malta, která je směsí vápna a jemného prosátého říčního nebo kopaného písku v poměru 1:3. Do směsi je možné přidat i cement, který by měl tvořit asi padesátinu celkového množství namíchané štukové omítky.

  Čtěte také: oprava poškozené omítky krok za krokem

• Nejčastěji používaným typem omítek v interiéru je štuková omítka, která se nanáší ve dvou vrstvách. Materiál silnější spodní vrstvy, nazývané jádro, je z vápenocementové nebo cementové malty. Velmi jemná štuková malta se natahuje v tenké vrstvě, vyhladí hladítky a povrch je připraven na malbu či tapety.

• Štuková omítka z přísadou sádry: do štuku se přidává dlouho tuhnoucí sádra. Povrch se hladí plstěnými nebo ocelovými hladítky. Použít ji lze jen do suchých prostor.

Sádrová omítka

• Hladký povrch sádrových omítek patří vzhledově k nejdokonalejším a používá se do reprezentativních a společensky hojně užívaných prostor. Sádrové omítky jsou dobře přilnavé, hodí se ke všem běžným stavebním podkladům (beton, cihla, pórobeton), obvykle se aplikují na penetrovaný podklad. Zhotovují se rychle v jednom kroku.

• Na pórobetonové tvárnice stačí aplikovat sádrovou omítku v tloušťce jen 5 až 6 mm, cihlové zdivo vyžaduje vrstvu 10 až 15 mm silnou. Nanesená omítka rychle schne, což dokáže přispět k celkovému zkrácení rekonstrukce či výstavby. Nejsou tak odolné jako vápenocementové omítky, ale případná poškození jdou velmi snadno opravit.

• Minerální materiál je velmi jemnozrnný a hladký, snadno se s ním pracuje a je vynikajícím podkladem na stěny a stropy vrchních a dekorativních omítek, tapet a nátěrů. Sádra je ze své podstaty zpomaluje hoření, což je podstatné z pohledu požární ochrany. Z hlediska stavební biologie a stavební fyziky zajišťují sádrové omítky nedráždivé, teplé a příjemné vnitřní klima v místnosti.

  Čtěte také: Průvodce adhezními nátěry pro sádrové omítky

• Pro vlhké místnosti, jako je koupelna, kuchyň, garáž nebo suterén, existují sádrové omítky se zvýšenou pevností, které obsahují speciální základní nátěr. Sádrová omítka velmi rychle tuhne a po hodině ztvrdne. Přidáním více vody nelze tuto reakci ovlivnit nebo ji zabránit. Zpracování musí provádět zkušení pracovníci.

• Sádrová omítka: dvouvrstvá omítka, kde jádro tvoří cementová malta a štuk se provádí sádrovou omítkou tloušťky 5 mm, která se uhladí ocelovým hladítkem.

Vápenocementová omítka

• Vápenocementová malta se míchá ze směsi vápna, cementu a písku. Je určena pro vnější i vnitřní omítání zdí ve vlhkém prostředí, případně k omítání stěn v místech, vystavených většímu opotřebení (např. schodiště). Na stropy a stěny se míchá v poměru 140 kg vápna a 60 kg cementu na krychlový metr písku. Orientační poměr dílů ve směsi je 1 lopata hašeného vápna, 1 lopata cementu a 3-5 lopat písku.

• Je třeba počítat s tím, že cement snižuje prodyšnost omítky a tím pádem i schopnost zdiva „dýchat,“ proto se například u rekonstrukcí starých domů s neizolovanými základy (případně izolovanými pouze jílovou mazaninou) striktně doporučuje použití vápenných omítek bez cementové složky.

• Vápenocementová omítka je robustní, odolná a díky své pevnosti vhodná i jako jádrová základní omítka (nanáší se přímo na zeď). V interiéru se používají hlavně ve vlhkých místnostech a také na stěny se středním až vysokým zatížením.

• Do místností s vysokou vzdušnou vlhkostí, ale i tam, kde hrozí větší riziko mechanického opotřebení se nanáší jednovrstevná omítka z vápenocementové malty v tloušťce 10 až 12 mm. Vápenocementová omítka se používá také v situaci, kdy je nutné srovnat nerovné zdivo. Nerovnosti podkladu se vyrovnají 10 - 20 mm silnou vrstvou jádrové omítky, v případě potřeby i silnější. Po technologické přestávce se nanáší ještě finální vrstva omítky.

• Vápenocementová a cementová zatřená omítka: jednovrstvá omítka tloušťky 10-15 mm z malty cementové nebo vápenocementové. Povrch se zatírá dřevěnými hladítky. Použití je vhodné v místnostech se zvětšenou vlhkostí a do prostor se zvýšenou možností mechanického opotřebení.

Cementová omítka

• Cementová malta se používá pro omítání místností s větším podílem trvalé vlhkosti (např. prádelny, sklepy) k vytvoření tzv. zatřených, hlazených či pálených cementových omítek. Míchá se z písku, cementu a vody v nejčastěji udávaném poměru 1 díl cementu a 4 díly písku.

• Cementová hladká omítka: stejné složení jako zatřená cementová omítka, povrch se uhladí ocelovými hladítky.

• Cementová pálená omítka: jde o dvouvrstvou omítku, kde jádro tvoří cementová malta tloušťky 15 mm a lícní vrstva je jemná cementová malta v tloušťce 5 mm, která se po zavadnutí navlhčí, popráší se cementem a vyhladí se ocelovým hladítkem (vypálení).

Hliněné omítky

• Jsou vyráběny ze směsi jílu, písku, vody a organické hmoty. Finální vrstva omítky se uhlazuje do různých struktur, konečný vzhled stěn je přírodní, bez dalších nátěrů.

Stěrková omítka

• Používá se pro omítání monolitických i prefabrikovaných konstrukcí.

Perlitové omítky

• Mají dobré izolační vlastnosti díky materiálům s malou tepelnou vodivostí (perlit, polystyren). Hodí se do nevytápěných prostor (schodiště, chodby).

Typy vnějších (fasádních) omítek

Fasádní omítka je to první, čeho si při pohledu na jakýkoliv dům všimneme. Pokud vybereme vhodný typ omítky, bude stavba vypadat honosně a působivě. Omítka neplní jen funkci estetickou. Má za úkol chránit podkladovou vrstvu (zdivo nebo zateplovací systém), zajistit dobrou mechanickou odolnost a snižovat míru zašpinění. Na obecné rovině rozlišujeme fasádní omítky na minerální a pastovité.

Minerální omítky

• Minerální omítka se vyrábí z přírodních materiálů (vápenců, cementů, křemičitých písků apod.). Jde o suché směsi, a tak se musí se před aplikací smíchat v požadovaném poměru s vodou. Minerální omítky se vyznačují vysokou paropropustností a odolností vůči tvorbě plísní. Jejich nevýhodou je náročnost aplikace. Protože nejsou minerální omítky probarvené, pro dosažení požadovaného odstínu se musí dodatečně opatřit fasádní barvou.

• Minerální omítka na bázi cementu a vápenného hydrátu je ekologická varianta. Jedná se o jednosložkovou šlechtěnou a paropropustnou omítku, kterou je možné použít i ve skladbě zateplovacího systému ETICS. Minerální omítka také dobře snáší teplotní změny a je odolná vůči plísním.

• Hrubá vápenná omítka: jednovrstvá omítka tloušťky 15-20 mm. Malta se nanáší na zaschlý a znovu navlhčený postřik z vápenocementové malty a uhladí se dřevěnými hladítky.

• Hladká vápenná omítka: provádí se stejně jako předchozí, avšak povrch je hlazený, stříkaný apod.

• Štuková omítka: dvouvrstvá omítka s jádrem v tloušťce 8-12 mm a štukem o tloušťce 3-5 mm. Povrch se uhladí plstěnými.

• Cementová omítka: jednovrstvá omítka v tloušťce 15-20 mm, která se vyhlazuje dřevěnými hladítky.

Pastovité omítky

Pastovité omítky se v současné době uplatňují mnohem častěji než minerální. Jde o tenkovrstvé designové omítky, které jsou ideální pro použití na různé systémy zateplení. Na rozdíl od minerálních jsou probarvené a naředěné. Díky pastovité konzistenci se přímo nanáší na podkladovou vrstvu, a tak je nanášení pastovité omítky rychlé a snadné. Fasádní omítky pastovité konzistence se podle použitého pojiva standardně dělí na silikátové, silikonové a akrylátové. Existují pak různé kombinace pojiv, například silikon-silikátové omítky, které se vyznačují větší odolností vůči zašpinění.

Silikátová omítka

• Jejím hlavním pojivem je vodní sklo. Tato omítka vyniká vysokou paropropustností, což ji předurčuje pro použití se zateplovacím systémem. Je velice stabilní, a to se týká i pigmentů čili stálosti barvy. Protože má silikátová omítka vyšší pH, je přirozeně více odolná vůči mikroorganismům.

• Na druhou stranu vyžaduje tato omítka kvalitnější podklad, především z pohledu vlhkosti, jinak hrozí riziko tvorby skvrn. Jedná se o omítku, která je i trochu náročnější na zpracování, a tak vyžaduje šikovné ruce a větší praxi. Silikátové omítky se velmi často používají při sanacích historických objektů, případně také vlhkého zdiva a podobně.

• Jsou složené z draselného vodního skla, organických přísad a plniva na bázi křemičitých písků. Hned po promíchání v nádobě jsou připraveny k okamžitému použití. Mají vysokou odolnost proti povětrnostním vlivům a dobře propouštějí vodní páru. Jsou vodoodpudivé a dají se jednoduše omývat. Při nepříznivých klimatických podmínkách (nízkých teplotách nebo vysoké vlhkosti) se prodlužuje doba jejich tuhnutí. V případě, že se aplikují při nízkých teplotách na nerovnoměrně vyschlé podklady, může dojít ke vzniku tmavších ploch vlivem nerovnoměrně probíhající reakce. Totéž platí při aplikaci na plochy s rozdílnou vlhkostí.

Silikonová omítka

• V současné době prakticky nahradila akrylátovou omítku. Vychází cenově podobně, ale má vlastnosti prémiových omítkových materiálů. Silikonová omítka se tak řadí mezi jedny z nejkvalitnějších materiálů pro omítání vnitřních, ale i vnějších stěn.

• Mezi její hlavní vlastnosti patří pružnost, paropropustnost a vodoodpudivost. Dokonce je velmi odolná vůči zašpinění, což je dnes v některých lokalitách velmi důležité. Vzhledem k vynikajícím vlastnostem patří silikonové omítky k nejlepším materiálům využívaným pro omítání fasád. Silikonové omítky se vyznačují dobrou pružností, odolností vůči vodě i špíně, stejně tak i jednoduchou aplikací a mnohaletou životností. Silikonové omítky také odolávají vůči UV záření, jsou chemicky stabilní a odolné proti vzniku plísní.

• Na vnější i vnitřní použití jsou vhodné i silikonové - tenkovrstvé pastózní omítky. Vyrobeny jsou na bázi vodní emulze silikonové pryskyřice. Po promíchání v nádobě jsou připraveny k okamžitému použití. Tyto omítky jsou vodoodpudivé a paropropustné. Odolávají povětrnostním vlivům, otěru a mechanickému poškození. Prach, který se usadí na povrchu, je snadno splutí déšť. Použitelné jsou na všechny běžné podklady a lze je tónovat podle široké škály odstínů. Vyznačují se nízkým povrchovým napětím. Podobně jako silikátové omítky i tyto mají s ohledem na použité oxidové pigmenty omezenou barevnou škálu. Další nevýhodou je těžká přetíratelnost.

Akrylátová omítka

• Co se týká ceny, je na tom nejlépe akrylátová omítka. Vyrábí se na bázi akrylátové disperze, křemičitého písku a barevných pigmentů. Je vhodná i do interiéru. Vysoká vodoodpudivost a omyvatelnost patří k jejím největším kladným vlastnostem.

• Ale protože má horší paropropustnost, není vhodná pro zateplovací systémy. Na druhé straně jsou omítky akrylátové, které jsou cenově nejdostupnější. Jde o probarvený typ pastovitých omítek, které lze bez problémů namíchat i do velmi sytých a plných odstínů. Akrylátové omítky jsou mechanicky odolné a snesou i častý kontakt s vodou. Řada výrobců přidává do akrylátových omítek speciální fungicidní přísady, a tak se ani u nich mechy a plísně často neobjevují. Hlavní nevýhodou akrylátových omítek je zmíněná nízká paropropustnost. Proto se doporučují jen na fasády s dobrými izolačními vlastnostmi.

• Jde o tenkovrstvé disperzní (kašovité) omítkové směsi pro vnitřní i venkovní použití. Vyrábějí se na bázi vodné disperze akrylátových pryskyřic a křemičitých písků. Po promíchání jsou ihned připraveny k použití. Jejich tuhnutí je dvoustupňové - nejdříve se odpaří voda a ve druhé fázi se vytvoří pevnostní struktura. Jsou pružné a dají se mýt i tlakovou vodou. Odolávají poškození, otěru a také povětrnostním vlivům. Jejich tuhnutí v zimním období lze urychlit chemickou cestou. Jsou stálobarevné a tónovat je lze podle široké škály barev. Tyto omítky však nejsou paropropustné a nelze je aplikovat na zateplovací čili jsou náchylné na ušpinění od prachu nebo okolních nečistot.

Silikon-silikátové omítky

• Populární se v dnešní době stávají kombinované silikon-silikátové omítky. Klasickým představitelem takového materiálu je 2729 Tetracem s fotokatalytickým účinkem. Je to omítka vyztužená aramidovými vlákny a s vyšším podílem aditiv. Výsledkem je materiál se špičkovými vlastnostmi. Tato omítka je díky tomu přirozeně odolná vůči řasám, plísním a znečištění. Vyniká rovněž vysokou paropropustností, vodoodpudivostí a elasticitou. Navíc udržuje stěny suché s minimálním rizikem tvorby trhlin. Je vhodná pro fasády s minerálním a betonovým povrchem nebo pro renovace omítkových systémů. Stavitelé oceňují zejména to, že se snadno nanáší.

Šlechtěná škrábaná omítka (břízolit)

• Dvouvrstvá omítka s jádrem v tloušťce 8-12 mm z malty vápenocementové, na které přijde lícní vrstva z malty vápenocementové s přísadou ostrých písků, slídy a barvy (dodává se jako suchá směs) o tloušťce do 1 mm. Nanáší se strojně nebo ručně (stříkání březovými košťaty). Po úpravě povrchu se omítka kartáčuje, čímž se vydrolí a obnaží slída.

Umělý kámen

• Je šlechtěná dvouvrstvá cementová omítka, která patří mezi nejodolnější druhy omítek (odolná vůči mechanickému poškození odolává povětrnostním vlivům). Jádro tvoří cementová malta v tloušťce 15-20 mm a lícní vrstvu tvoří cementová malta s kamennou drtí.

Speciální typy omítek

Sanační omítky

• Sanační omítky zamezují vzlínání vlhkosti a usnadňují odpařování vody.

Doporučená spotřeba vápna pro omítky

Poměrně široké hmotnostní rozmezí spotřeby vápna je dáno různou kvalitou vápna. Je třeba si optimální množství vám dostupné značky vápna vyzkoušet.

tags: #typy #omítek #vos

Oblíbené příspěvky:

• Více o Porotherm KP Vario UNI R
• Zjistěte, jak pěnová izolace funguje a jaké jsou její výhody
• Jak prodloužit životnost fasády
• jak zateplit fasádu v Boru
• Vše o izolaci s minerální vatou MPS