Archeologické nálezy v syrské poušti: Odhalení obřího velblouda a pravěkého osídlení

Syrsko-švýcarský tým archeologů učinil v oblasti El Kowm v Sýrii pozoruhodný objev. V poušti byly nalezeny 100 000 let staré fosilní pozůstatky doposud neznámého druhu velkého velblouda. Tento prehistorický tvor, o jehož existenci se dosud nevědělo, mohl dosahovat až čtyř metrů na výšku, což je velikost srovnatelná se slonem nebo žirafou, a byl tak dvakrát větší než současní velbloudi.

Historie výzkumu v El Kowm

Archeologové zkoumají oblast El Kowm již od roku 1999. První dlouhé kosti tohoto gigantického velblouda byly objeveny před několika lety. Současně s nimi byly na místě nalezeny i lidské pozůstatky - vřetenní kost, která je součástí předloktí, a zub. Tyto nálezy byly převezeny do Švýcarska, kde budou podrobeny podrobným laboratorním analýzám.

Lidské pozůstatky a kamenné artefakty

Předběžné analýzy naznačují, že vřetenní kost patří člověku Homo sapiens, zatímco zub se zdá být starší a pochází z doby neandrtálského člověka. Na místě byly objeveny také pazourky a kamenné zbraně, což svědčí o přítomnosti raných lidských populací a jejich interakci s okolním prostředím a faunou.

Dopravní infrastruktura a historické památky v Sýrii

Jedním z nejvzdálenějších zahraničních archeologických výzkumů Filozofické fakulty Masarykovy univerzity se uskutečňoval na Arabském poloostrově, konkrétně i v Sýrii. Archeologické výzkumy se zde realizovaly několik let, ale po vypuknutí válečného konfliktu byla práce v této zemi znemožněna. I přesto zůstávají důkazy o bohaté historii, která se rozprostírá po celé Sýrii.

Cestování po severní Sýrii odhaluje bohatou historii a řadu archeologických nalezišť. Trasa z Hamy přes Šezar, Apameu, Salah ad-Din, Latákii, Ugarit až do Aleppa nabízí pohled na antické i středověké památky.

Čtěte také: Zakládání staveb: Nové normy a technologie

Hrad Šezar

Hrad Šezar (قلعة شيزر), známý z amarnských listů jako Senzar, byl založen Seleukem I. Nikátorem, bývalým generálem Alexandra Velikého, a nazván Larissa. V roce 638 se dostal do arabských rukou, následně byl v roce 969 pod správou byzantského císaře Nikefora II. Od roku 1081 ho ovládali potomci Alího ibn Munqidha až do roku 1157. Šezar nikdy nepatřil křižákům a byl místem silného arabského odporu. V roce 1157 byl hrad poničen zemětřesením, následně ho opravil Núr ad-Dín a později i sultán Saladin. Za osmanské nadvlády nebyl hrad vojensky využíván a sloužil jako obydlí místním obyvatelům až do 80. let 20. století, kdy byl zahájen archeologický výzkum a oprava.

Apamea

Apamea (أفاميا [Afamia]) byla třetím nebo čtvrtým největším městem helénsko-římské éry, i když ji zastínila nedaleká Antiochie. Založil ji v roce 302 př. n. l. Seleuk I. Nikátor. Zlatá éra rozkvětu nastala po zemětřesení v roce 115 n. l., kdy město nechal opravit císař Traianus a jeho dílo dokončil Marcus Aurelius. Z této doby pochází většina dochovaných staveb. Město vzkvétalo obchodem, uměním a lékařstvím, a byl zde i vliv místní novoplatónské školy. V 5. století byla Apamea metropolí provincie Syria Secunda a sídlem biskupa. Její úpadek nastal po obsazení Peršany v roce 573 a následném příchodu muslimů. V roce 1106 ji obsadil Tanked během první křížové výpravy, ale po silném zemětřesení v roce 1157 byla trvale opuštěna. Dnes jsou zde k vidění ruiny dvoukilometrové kolonády carda, zbytky obchodů, chrámů a veřejných budov. Nedaleko se nachází i divadlo ze 2. století n. l., které s průměrem 139 metrů bylo údajně největším v celé Římské říši.

Saladinův hrad

Saladinův hrad, dříve známý jako Château de Saône, je považován za nejromantičtější hrad v Sýrii. Původně střežil cestu z Lattakie do Aleppa a je zasazen do zalesněného pohoří. Nejstarší opevnění zde vzniklo již v 1. tisíciletí př. n. l., postavené Féničany. V roce 334 př. n. l. ho dobyl Alexandr Makedonský. V roce 975 ho byzantský císař Jan I. Tzimiskes přestavěl na mohutnou pevnost, která zahrnovala 150 metrů dlouhý šíjový příkop. Na počátku 12. století ho ovládli křižáci a Robert ze Saône zde vybudoval jeden z prvních velkých hradů v Levantě. Hrad byl dobyt Saladinem v roce 1188 a již se nikdy nevrátil do křižáckých rukou. Dnes je zde k vidění jádro hradu se čtverhranným donjonem, mešitou, lázněmi a dvěma mohutnými cisternami.

Latákie a Ugarit

Latákie (اللَاذِقِيَّة‎ [al-Ladhiqiyah]) leží na pobřeží Středozemního moře a prosperuje již od Seleukovců. Její dnešní jméno pochází od Laodikea, které jí dal Seleuk I. Nikátor. Za turecké osmanské nadvlády ztratila svůj význam, ale stala se opět rušným přístavem díky syrskému prezidentovi Hafízu Asadovi. Město nemá mnoho historických památek mimo muzea, kde jsou vystaveny především nálezy z nedalekého Ugaritu. Ugarit, starobylá osada založená zhruba 1000 let př. n. l. jako fénická rybářská vesnice, je dalším významným archeologickým nalezištěm v Sýrii.

Čtěte také: Zjistěte vše o suchých stavbách

Čtěte také: Jak se změnila pravidla požární bezpečnosti staveb

tags: #uprostred #pouste #v #syrii #objevil #pozustatky

Oblíbené příspěvky: