Vápenná omítka Caparol: Vlastnosti a použití pro zdravé a trvanlivé bydlení

Vápenné omítky, kdysi nejpoužívanější typ omítky, si i dnes udržují nezastupitelné místo ve stavebnictví, a to díky svým jedinečným vlastnostem, které přináší jak stavbě samotné, tak i jejím obyvatelům. V dnešní době je lze koupit hotové ve směsích, nebo si je namíchat svépomocí.

Vlastnosti vápenných omítek

Vápenné omítky jsou připraveny z vápna, písku a vody. Jejich hlavní vlastnosti jsou:

  • Porézní a nasákavá struktura: Vápenná omítka je po vyschnutí malty a jejím přirozeném zpevnění velmi porézní a nasákavá úprava povrchu zdiva.
  • Regulace vlhkosti: Velká plocha omítky je schopná přijímat vodu v podobě páry i kapaliny (je porézní a nasákavá), což se významně podílí na pohlcování vlhkosti vyprodukované v interiéru. Tato schopnost souvisí s jejich vysokou nasákavostí. Nasákavé omítky mají schopnost v době poklesu vlhkosti v interiéru neabsorbovanou vodu zase uvolňovat - až do přirozené rovnováhy.
  • Antibakteriální účinky: Na rozdíl od hliněných omítek, vápenné omítky obsahují vápno, které má samo o sobě ještě antibakteriální účinky. Bílení vápnem tak byla a dodnes je velmi účinná prevence vzniku plísní a bakterií.
  • Přizpůsobivost: Z našeho současného pohledu tato omítková malta nedosahuje vysoké pevnosti, současně právě to jí dovoluje reagovat na přirozené dilatační pohyby historických staveb, a tedy nemá sklon ke vzniku sítě dilatačních trhlinek. Nižší či nulový podíl cementu dělá vápenné omítky méně pevnými, ale zároveň zajišťuje jejich prodyšnost a schopnost přizpůsobit se pohybům konstrukce.
  • Paropropustnost: Výhodou vápenných omítek je dobrá paropropustnost. Její pojivo obsahuje přísady, které způsobují větší pórovitost hmoty. Díky tomu vyniká nadstandardní paropropustností.

Vliv na zdravé bydlení

Vlastnosti vápenných omítek mají příznivý účinek na zdravé bydlení. Omezení výkyvů vlhkosti v interiéru je příznivé pro lidi nebo zvířata, ale třeba i pro historický nábytek, knihy nebo obrazy. Není-li v místnosti vysoká vlhkost prostředí, vodní pára se nesráží na oknech či na jiných nenasákavých chladnějších plochách (např. na zdech), a proto na nich nemohou vznikat zdraví škodlivé plísně a bakterie.

Použití vápenných omítek

Vápenné omítky nacházejí široké uplatnění v moderním i historickém stavitelství. Díky svým vlastnostem jsou vhodné pro různé typy aplikací.

Historické vápenné omítky

Jedinečnou skupinu vápenných omítek tvoří vápenné omítky historické. Vedle toho, že se nemalou měrou podílejí na dlouhověkosti historických staveb, jsou to současně i autentické ukázky toho, jak se vyvíjel vkus našich předků a s ním i umění omítat a zdobit stěny omítkami a omítky pak výmalbami či dokonce nástěnnými a nástropními malbami. I v umění nástěnné a nástropní malby hrálo vápno významnou roli, tak v technice fresky (malby na čerstvou vápennou omítku) nebo i technice secca, kdy vápno bylo jedním z řady pojiv barevné vrstvy.

Čtěte také: Sanace a ochrana staveb s Remmers vápennými omítkami

I zcela prosté, z našeho současného pohledu nedokonale rovné, mnohokrát vyspravované a přetírané staré omítky mají pro staré domy neobyčejný význam. Fasádě nebo interiéru stavby propůjčují malebnost a těžko nenahraditelnou patinu stáří. Každá stavba, která nese historické omítky, je z památkového hlediska hodnotnější. Lze ji přirovnat k historickému obrazu, který již dlouho nebyl přemalován a ze kterého se můžeme poučit, jak a co se v minulosti malovalo, ale i jaké materiály a postupy se k tomu používaly. Právě díky skutečnosti, že se nám do současnosti dochoval poměrně velký soubor historických staveb s původními vápennými omítkami, máme možnost si opakovaně ověřit, že tyto historické stavby jsou hodnotné nejen pro svoji uměleckou výzdobu a architektonickou krásu, ale i proto, že život v nich je příjemnější a zdravější. A to do značné míry i díky vápenným omítkám.

Ochrana fasád

Také na fasádách zdiva starých staveb mají vápenné omítky svoji nezastupitelnou roli. Chrání zdivo před mechanickým poškozováním, ale chrání jej velmi účinně také proti vzlínající vlhkosti a poškozením solemi. A opět to souvisí s jejich vysokou nasákavostí, tedy schopností přijímat kapalnou vodu.

Velká většina historických staveb postavených před koncem 19. století na venkově i později není v dnešním smyslu slova izolována proti zemní vlhkosti. Zemní vlhkost tedy může do zdiva pronikat, vsakovat se. Ale protože následně může nasáknout až do vápenné omítky či vápenného nátěru, odpaří se a v omítce (nikoli ve zdivu) se ukládají ve vodě rozpustné soli. Když se omítka solemi nasytí, což se zpravidla dělo a děje v tzv. soklové části dobře udržovaného zdiva, omítka se ze soklu otluče a nahradí se novou vápennou omítkou. Vlastní zdivo se solemi nekontaminovalo, ochránila jej omítka.

Právě na takových stavbách mají vápenné nasákavé omítky své místo. Mohou výše uvedeným mechanismem zdivo chránit před jeho kontaminací solemi až do vyřešení problému. A navíc, protože projevy vlhkosti jsou na nasákavých omítkách velmi dobře vidět, lze na rozsahu vlhkostních map sledovat, zda jsou odvlhčovací opatření úspěšná. Nasákavé omítky se v těchto případech přímo nazývají omítkami obětovanými. Jsou dočasnou vrstvou na povrchu zdiva, kterou lze poškodit a zasolit (na rozdíl od zdiva), a tedy obětovat do doby, než bude problém vyřešen.

Příklady použití vápenných omítek

  • Vápenná hrubá omítka vnitřní: Jednovrstvá omítka, která se nahazuje v tloušťce 10-15 mm, povrch omítky se zatře dřevěným hladítkem. Použití je vhodné na půdách, štítech, komínech.
  • Vápenná hladká omítka vnitřní: Nahazuje se jako jednovrstvá o tloušťce 15 mm nebo jako dvouvrstvá o tloušťce jádra 15 mm a štuk o tloušťce 5 mm. Do malty se přidává dostatečně jemný písek, aby se povrch mohl dobře uhladit plstěným hladítkem.
  • Hrubá vápenná omítka vnější: Jednovrstvá omítka tloušťky 15-20 mm.
  • Rekonstrukce historických objektů: V exteriéru se často používá i při rekonstrukcích historických objektů, protože představuje tradiční stavební materiál. Při rekonstrukcích či dostavbách historických domů a chalup jsou vápenné omítky jedním z nejlepších materiálů pro vnitřní omítání stěn.

Typy vápenných omítek a jejich příprava

Dnes většina upřednostňuje použití předpřipravených směsí v pytlích, což přináší úsporu času a přesnost poměrů pro konstantní vlastnosti. Suché směsi dodávané v pytlích splňují přísné stavební normy.

Čtěte také: Služby Odvozu Žumpy a Čištění Odpadních Vod Vápenná

Vápenná malta

Vápenná malta se používá hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů. Plnivem je v ní kopaný nebo říční písek, pojivem hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát. Lze do ní přidávat i různé přísady pro zlepšení vlastností omítky. Míchá se zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku. V každém případě by mělo být ve směsi dostatek pojiva, aby se směs dobře zpracovávala. Příliš vysoký podíl vápna však kvalitu omítky nezlepšuje, naopak sníží její pevnost a způsobuje po vyzrání vznik jemné sítě vlasových trhlin v omítce.

U vápenných omítek počítejte se spotřebou zhruba 140 až 210 kg vápna na jeden krychlový metr písku. Pro vnější štukové omítky nebo vnitřní omítky do vlhkého prostředí počítejte se spotřebou zhruba 250 kg vápenného hydrátu na jeden krychlový metr písku. Poměrně široké hmotnostní rozmezí spotřeby vápna je dáno různou kvalitou vápna. Je třeba si optimální množství vámi dostupné značky vápna vyzkoušet.

Štuková malta

Štuková malta je hustší vápenná malta, která je směsí vápna a jemného prosátého říčního nebo kopaného písku v poměru 1:3. Do směsi je možné přidat i cement, který by měl tvořit asi padesátinu celkového množství namíchané štukové omítky.

Vápenocementová malta

Vápenocementová malta se míchá ze směsi vápna, cementu a písku. Je určena pro vnější i vnitřní omítání zdí ve vlhkém prostředí, případně k omítání stěn v místech, vystavených většímu opotřebení (např. schodiště). Na stropy a stěny se míchá v poměru 140 kg vápna a 60 kg cementu na krychlový metr písku. Orientační poměr dílů ve směsi je 1 lopata hašeného vápna, 1 lopata cementu a 3-5 lopat písku. Je třeba počítat s tím, že cement snižuje prodyšnost omítky a tím pádem i schopnost zdiva „dýchat,“ proto se například u rekonstrukcí starých domů s neizolovanými základy striktně doporučuje použití vápenných omítek bez cementové složky.

Caparol Histolith Feinputz

Omítka Histolith Feinputz je vhodná jako finální povrchová úprava systému sanačních omítek Histolith Trass Sanierputz a pro povrchovou úpravu minerálních omítek v rámci renovací starších staveb a objektů památkové péče. Je vhodná pro použití v interiéru i exteriéru.

Čtěte také: Poznejte Vápennou a její historii

Charakteristika produktu:

  • Max. Velikost zrna: 0,7 mm
  • Materiálový základ: Minerální pojiva dle ČSN EN 459-1 a ČSN EN 197-1 a minerální přísady dle ČSN EN 13139
  • Balení: 25 kg
  • Barevné odstíny: Přírodní bílá
  • Skladování: V suchu nejméně 6 měsíců od data výroby.

Vnitřní minerální vápenná barva Histolith Kalkfarbe

Caparol Histolith Kalkfarbe je vnitřní, dobře kryjící minerální vápenná barva připravená k okamžitému použití.

Vlastnosti a výhody:

  • Zušlechtěná barva na bázi vápenného hydrátu s přídavkem lněného oleje.
  • Ve vnitřních prostorech se zlepší hygiena a tím se docílí přirozeného klimatu v místnosti.
  • Vysoká prodyšnost pro vodní páry (Sd = 0,01 m).
  • Schopná nasákání a sorpce.
  • S minimálním pnutím.
  • Lze mnohokrát přetírat.
  • Hustota: cca 1,5 g/cm3.
  • Vysoce difúzní, netvoří film.
  • Vynikající krycí schopnost.
  • Vysoký stupeň bělosti.
  • Přirozeně baktericidní, tlumí výskyt plísní.
  • Lesk: velmi matný.

Použití:

Na autentické vápenné nátěry do vnitřních prostorů, speciálně pro oblast péče o památkové objekty, ale i v běžném bytovém fondu. Zvláště vhodná k nátěrům omítek s vysokým podílem vápna, a k renovacím nasákavých minerálních nátěrů. Vhodná na nové a renovační nátěry v bytových prostorech staré zástavby, v novostavbách i v hospodářských a sklepních prostorech. Lze ji aplikovat na veškeré běžné povrchy stěn a stropů v interiéru. Barva není vhodná pro nátěr nenasákavých podkladů. Aplikace natíráním, válečkem nebo stříkáním. Pro památkově chráněné objekty doporučujeme nanášení barvy štětkou.

Příprava podkladu:

Podklady musí být pevné, čisté, suché a nosné. Po přípravě podkladu se aplikuje jeden základní a jeden finální nátěr. Podle nasákavosti podkladu lze barvu ředit maximálně 10 %.

  • Nové a staré vápenné, vápenocementové a cementové omítky: Nové omítky nechte řádně vyzrát 2-4 týdny dle typu omítky. Otíravý povrch omítek nebo povrch, který uvolňuje prach, a případné slinuté vrstvy odstraňte. Alternativně lze Histolith Fassadenkal nanášet postupem fresky cca 24 hodin po nanesení omítky. Při tomto způsobu nanášení je nutné počítat se zvýšeným rizikem barevných nepravidelností - zvláště u tónované barvy.
  • Staré minerální nátěry: Pevně držící staré nátěry očistěte za sucha. Nedržící staré minerální nátěry odstraňte obroušením nebo oškrábáním.
  • Hliněné omítky: Povrch očistěte a opatřete penetračním nátěrem Histolith Silikat Fixativ. Nátěr vyzkoušejte na zkušební ploše a ověřte riziko zabarvení do hněda.
  • Přírodní kámen: Jako podklad jsou vhodné pouze nasákavé druhy kamene. Podle možnosti vždy ověřte snášenlivost podkladu s nátěrem na zkušební ploše. Podklad dobře očistěte. Nepevné vrstvy odstraňte. Přírodní kámen, z něhož se vydroluje písek, zpevněte přípravkem Histolith Silikat Fixativ. Pozor: V případě kamene s obsahem vodorozpustných látek může dojít k puchýřování nátěru nebo tvorbě skvrn.
  • Nátěry klihovými barvami: Důkladně omyjte.
  • Plochy napadené plísní: Napadení plísněmi odstraňte. Plochy natřete přípravkem proti plísním a nechte dostatečně vyschnout.

Spotřeba a doba schnutí:

  • Spotřeba: Cca 300-400 g/m2 na základní a konečný nátěr na hladkém podkladu. Na drsných plochách se spotřeba úměrně zvýší.
  • Doba schnutí: 4-6 hodin (při +20°C a relativní vlhkosti vzduchu 65 %) schopná dalšího nátěru za 12 hodin.

Vápenná barva vysychá chemicky vlivem příjmu oxidu uhličitého ze vzduchu a fyzikálně vlivem vypařování a vytěsňování vody. V závislosti na teplotě a vlhkosti vzduchu bude proto tvorba karbonátů trvat delší dobu. Dostupné odstíny: bílá.

Aplikace vápenné omítky

Zkušený zedník si s omítáním poradí hravě. Do realizace jádrových omítek se ale můžete pustit i svépomocí.

  1. Než se pustíte do omítání, podklad si nachystejte. V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot.
  2. Jádrové omítky nanášejte na navlhčený podklad. Zdivo proto nejprve pokropte vodou. Ve většině případů je potřeba nanést i „špric“ neboli podhoz - řídký nástřik ze směsi cementu a písku.
  3. Zejména při omítání křivých stěn doporučujeme používat omítníky. Standardně jde o dřevěné či kovové profily, které připevníte na stěnu a srovnáte pomocí vodováhy.
  4. Připravte si jádrovou omítku a začněte ji postupně nahazovat zednickou lžící na stěnu. Ihned po nahození ji postupně strhávejte latí - díky omítníkům bude rovnoměrně nanesená po celé ploše.
  5. Po omítnutí celé plochy omítníky vyjměte a přidejte maltu do míst, kde se vytvořily rýhy. Než se pustíte do štukování, nebo nanášení fasádní omítky, budete si muset po omítání pár týdnů počkat. Jádrové omítky musí pořádně vyschnout a vyzrát. Doba zrání závisí na okolní teplotě i vzdušné vlhkosti. Obecně platí, že 1mm vrstva omítky potřebuje zrát den. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů.

Nezapomeňte, že kromě stavebních hmot budete potřebovat i pořádné zednické vybavení.

Omítky jsou zpravidla vícevrstvé - o vyrovnání a zpevnění se starají právě hrubé jádrové omítky. Nejtlustší vrstvu, která si poradí i s velkými nerovnostmi, tvoří jádrová omítka. Kromě srovnání plochy zajistí také dostatečnou pevnost a odolnost povrchu. Platí, že čím silnější vrstvu omítky budete nanášet, tím větší zrno by měla mít. Na výběr máte ze 3 základních hrubostí (velikostí zrna) - 1 mm, 2 mm a 4 mm. Všechny jádrové omítky jsou určené pro nanášení v silnější vrstvě a pro vyrovnání i zpevnění podkladu.

Jádrová omítka jako finální vrstva

V místech, kde vzhled hotové omítky nehraje zásadní roli, může být jádrová omítka současně finální vrstvou zdiva. Nejčastěji se k takovému řešení přistupuje při omítání garáží, kůlen, sklepů či skladových prostorů. Podklad vyrovnáte, ale viditelná hrubá struktura s vystouplými zrnky písku zůstane vidět. Prostor pak můžete jednoduše vymalovat třeba vápnem. Štuky a jemné omítky nemusíte na hrubou omítku nanášet ani v místech, kde plánujete lepit obklady. Jako podklad jim stačí dobře vyrovnaná a zpevněná plocha jádrové omítky.

Alternativa maltovinových pojiv

Pokud chcete cenu za stavební hmoty stáhnout dolů, nabízí se alternativa v podobě maltovinových pojiv. Jedná se o předpřipravené směsi, které však neobsahují písek. Ten přidáte společně s vodou až při míchání omítky.

Typ materiálu Množství na 25kg pytel
Směs jádrové omítky cca 0,8 m2
Pojivo bez písku cca 6 m2

Cena obou pytlů bude přitom podobná.

tags: #vapenna #omitka #caparol #vlastnosti #použití

Oblíbené příspěvky: