PergolyVápenné omítky Remmers: Komplexní řešení pro sanaci a ochranu staveb
Suchá maltová směs na bázi vápna a přírodních pucolánů. Teplota materiálu, okolí a podkladu: od min. 5 °C. Čerstvé povrchy chránit před vyschnutím, mrazem a deštěm. V uzavřených originálních obalech, v chladu, suchu a chráněné před mrazem min. Cca 1,1 kg/m²/1 mm tl. Větší zbytky produktu musí být zlikvidovány v originálním obalu v souladu s platnými předpisy. Pouze obaly beze zbytků odevzdávejte k recyklaci. Nesmí se odstraňovat společně s komunálním odpadem. Nevylévejte do kanalizace.
Klasické vápenné omítky a jejich vlastnosti
Omítka Knauf MV1 patří mezi stálice na trhu a je typickým představitelem klasické vápenné omítky, kterou si připravovali již naši dědové s pomocí hašeného vápna. Jejím znakem je velmi jemné zrno (1,2 mm), což může na některých stavbách představovat dokonce finální povrch, čili se nemusí nutně štukovat. Platí to zejména u některých rekonstrukcí, nebo tam, kde potřebujeme, aby to vypadalo jako za starých časů. Ale pozor, nenechte se mýlit, povrch vypadá opravdu dobře, v kontrastu se současně se prosazujícím trendem hladkých povrchů naopak zajímavě. Jak již bylo řečeno, jedná se o vápenocementovou omítku s malým podílem cementu - to znamená maximálně do 7 %. Její „umění“ spočívá v jednoduchém zpracování, o kterém by mohl básnit nejeden zedník. Jemná a poddajná s kvalitním křemičitým pískem a kulatým zrnem. Může stejně dobře posloužit k plentování zdiva. Její barva je relativně světlá, ale je možné ji také probarvovat, což je výhoda, která se může hodit. Nanáší se v tloušťkách 15 až 25 mm v jednom pracovním kroku. Doba vysychání je 14 dní a opět platí, jako u sádrových omítek Knauf, je zapotřebí po nanesení zajistit dobré větrání místnosti. Pokud je povrch omítky po stažení ještě „zatočený“ do téměř finální štukové vrstvy, může být doba vysychání i delší. Naopak při „seškrabání“, kdy na ní následně aplikujeme štuk, vysychání bývá rychlejší. Zásadní otázka zní, zda je nutné povrch pod omítkou penetrovat. Jestliže bude řemeslník omítat smíšené zdivo, například kámen a cihlu, doporučuje se pod omítku nejprve aplikovat klasický „podhoz“, tzn. „špric“ (Knauf MCS 2). U celoplošného zdiva si řemeslník pomůže hloubkovou penetrací nebo také penetrací Knauf HAFTEMULSION, která vlastnosti omítky vylepší. Ačkoliv je omítka MV 1 dobře poddajná, před malbou se doporučuje její povrch přesto penetrovat. Má to své výhody, protože malíř spotřebuje při své práci méně barvy, neboť se penetrací sníží nasákavost povrchu a krytí barvy je pak o to lepší. Na závěr ještě jedna dobrá vlastnost, když se povrch omítky nebude nakonec investorovi líbit, je snadné jej přestěrkovat. Málokdo možná ví, že vápenocementová omítka MV 1 byla jedním z prvních produktů, které se začaly na maltárně ve Kbelích vyrábět, což bude příští rok již 40 let.
Sanace vlhkého a zasoleného zdiva s Remmers
Staré stavby, a zejména historické stavby, mají často problémy s vysokým zasolením zdiva a jeho vlhkostí. Jednotlivé směrnice popisují postupy, které se mají používat při sanaci, stanovují pravidla a normují jednotlivá opatření. Dodatečné svislé hydroizolace, které se projektují dle směrnice WTA 4-6, vyrábí Remmers ve třech řadách:
- pro vnitřní izolace minerální (typ MDS), z nichž je nejznámější WP Sulaftex,
- pro vnější izolace pružné (FDS) jako je MB 2K,
- a plynotěsné bitumenové - PBD.
Dodatečné vodorovné hydroizolace ve zdivu popisuje směrnice WTA 4-13. Hmoty v ní popisované vyrábí Remmers v široké škále rodiny injektáží Kiesol. Vlhké zdivo je po izolování nutno opatřit omítkami, které vydrží prostup zbytkové vlhkosti a solí. Omítkové systémy pro vlhké zdivo jak podle WTA 2-9 (systém SP), tak dle WTA 2-10 (Kompressenputz) vždy tvoří špičku vývoje v oboru. Výzkumníci a vývojáři Remmers se od založení spolku WTA podílejí na jeho činnosti v jednotlivých referátech a při tvorbě směrnic. Také v české společnosti WTA CZ je stopa firmy Remmers patrná, pracovníci firmy jsou WTA certifikováni a aktivně se účastní konferencí i práce rady WTA CZ.
Typy sanačních omítek
Omítkové souvrství je z technického hlediska vrstvou obětovanou povětrnosti, projevům vlhkosti a zasolení zdiva. Omítkový systém a souvrství volíme podle použití.
Čtěte také: Složení venkovní omítky
- Pro zdivo zatížené vzlínáním vlhkosti je třeba zvolit velmi porézní souvrství, které nebude bránit prostupu vodní páry.
- Pro fasádu, namáhanou větrem hnanými dešti, je třeba zvolit systém, který vodu po dešti rychle vynese k povrchu, aby se tam odpařila.
- Pro interiéry je výhodná omítka, která vlhkost „pufruje” - jímá přebytečnou a vypouští odparem vlhkost do interiéru v době sucha.
Omítky vyráběné speciálně pro sanaci povrchu zavlhčeného zdiva jsme si zvykli označovat jako „sanační”. Těmi se myslí vnitřně hydrofobní jádrové omítky, které jsou schopné propustit díky své velké porozitě vodní páru, nikoli však kapalnou vodu a rozpuštěné soli. Hydrofobní jádrová sanační omítka se vyrábí dle směrnice WTA 2-9. Ta stanoví třídu pevnosti (cituje EN 998-1, třída CSII ), obsah pórů v čerstvé maltě (min. 25 %) a hustotu (pod 1400 kg/m3), i nasákavost. Tato vodoodpudivá omítková vrstva zůstává při správně navržené tloušťce (min. 15 mm) suchá a bez známek zasolení, i když zdivo pod ní je vlhké a zasolené. To je výhodné všude tam, kde z hygienických či estetických důvodů nesmí povrch zdiva vykazovat poškození a volné částice. Jádrová sanační omítka pro svoji hydrofobitu ale zdivo nevysouší, resp. vysoušení nijak neurychluje. Zdivo bez omítky vysychá dle literatury cca o dva řády rychleji, než zdivo opatřené jádrovou sanační omítkou. Čím tlustší vrstva hydrofobní omítky je, tím pomaleji dochází k vysychání: vzduch musí difundovat skrz vrstvu omítky, a to dvakrát - jednou jako suchý dovnitř, podruhé jako zvlhčený ven. Pokud je difúze podpořena prouděním vzduchu, například větrem kolem fasády, nemusí být hydrofobita velkou přítěží. Při použití v interiérech s minimálním pohybem vzduchu však vysychání bude značně pomalé. Největší problém nastane, když přísun vlhkosti (zezadu nebo vzlínání) překročí možnou rychlost difúze vlhkosti omítkou. Tehdy se hydrofobní sanační omítka stane brzdou odparu a způsobí hromadění vlhkosti ve zdivu. Jádrová sanační omítka SANIERPUTZ ALTWEISS - min. Jádrová sanační omítka SANIERTOP - min.
Variantou pro povrchy, u kterých nevadí občas se vyskytující vlhké skvrny nebo solné výkvěty na povrchu (aniž by se omítka rozpadala), jsou omítky hydrofilní, čili kapilárně aktivní. Jedná se o nasákavé omítky figurující i v sanačních omítkových systémech jako tzv. porézní jádrové omítky. Ty se využívají ve skladbě sanačních omítek jako vyrovnávací vrstvy. I ony jsou vyráběny a certifikovány dle směrnice WTA 2-9: liší se zejména porozitou (požadavek nad 20 %) a musí vykazovat vyšší pevnost, než příslušná sanační omítka (zpravidla také v třídě CSII ). Kapilárně aktivní omítka vynáší vlhkost až k povrchu, proto se na jejím povrchu v případě velkého přísunu vlhkosti zezadu objeví mokré skvrny. Ty však v okamžiku, kdy enormní přísun vody zezadu zmírní, vyschnou. Pevnost omítky musí být zárukou, že se povrch nebude rozpadat krystalizací solí při vysychání. Výhodou tedy je, pokud má tato omítka vysoký obsah pórů (třeba 50 až 60 %) a střední pevnost kolem 5 MPa. Odpar vlhkosti na povrchu je velmi rychlý za předpokladu pohybu vzduchu a jeho nižší vlhkosti. Kapilárně aktivní (hydrofilní) omítky fungují jako vysoušecí: vysávají vlhkost z podkladu a umožňují její rychlý odpar na líci.
Speciální omítky pro vlhké cihelné zdivo
Pro povrchovou úpravu mokrého cihelného zdiva je důležité, aby pojivo omítek odolávalo i výkvětům z vlastního zdiva - z cihelného střepu. V závislosti na složení jílu cihlářské hlíny nezřídka některé cihly obsahují vodorozpustné sírany, jako je síran sodný. Tento vysoce rozpustný minerál je nejen nebezpečný vysokým krystalickým tlakem, ale i reakcí s esenciální složkou portlandského cementu: trikalciumaluminátem (C3A). Vznikajícímu ettringitu, zvanému „cementový mor”, neodolá ve vlhku ani beton. Omítky na bázi portlandského cementu tedy ve vlhku těmto výkvětům z cihel nemohou odolat a v tomto prostředí zcela destruují. Pro takto zatížené zdivo je jedinou možností použití pojiva bez trikalcium aluminátu - pojivo na bázi hydraulického vápna nebo síranovzdorného cementu.
Klasické jádrové omítky Remmers
Pro běžné úkoly na nezasoleném a vlhkostí málo zatěžovaném zdivu není třeba speciálních omítek. Zpravidla je třeba, aby omítky mohly být nanášeny jak strojně, tak ručně. U velkých ploch to šetří čas, pokud se nanášejí stříkáním. Naproti tomu u komplikovaných detailů se strojní aplikace nevyplatí. Stejná hmota tedy má umožnit obě aplikace. Remmers nabízí klasické jádrové omítkové směsi MS FASSADENPUTZ pro fasády a PUTZMÖRTEL pro interiérové aplikace. Tyto jádrové hmoty se často doplňují na líci jemnou štukovou maltou bílé barvy, což je v případě fasády optimálně FEINPUTZ, v interiéru REINKALKSTUCK.
Vápenné omítky pro památkové stavby a románský cement
Zvláštní oblastí jsou omítky pro památkové stavby. Památková péče vyžaduje pro obnovu historických staveb omítky na bázi vápna bez příměsi portlandského cementu. Omítky s obsahem jediného pojiva, vzdušného vápna, však vydrží jen na suchém a nezasoleném podkladu. Pokud je omítka vystavena vlhkosti, např. na fasádě, je třeba, aby vápenná omítka obsahovala hydraulickou příměs. Imperativem památkové péče je nulový obsah cementu. Pro takové použití se nabízejí vápenné malty s přírodním pucolánem - měkce páleným jílem, metakaolinitem. Pojivem zůstává vzdušné vápno (vápenný hydrát), avšak odolnost vlhkosti a povětrnosti je díky hydraulické reakci malty vyšší.
Čtěte také: Průvodce výběrem přechodových lišt
Zvláštní kapitolou jsou stavby druhé poloviny 19. století a počátku století 20., jejichž omítané fasády s množstvím aplikovaných štukových ozdob byly zhotoveny za použití tzv. Románského cementu. Pojivo nemá nic společného s románskou architekturou, jedná se o zaužívaný chybný překlad z němčiny, potažmo angličtiny. „Roman” se odkazuje na římské stavby, ve kterých bylo obdobné pojivo užíváno. Jedná se o extrémně rychlé hydraulické vápno, po jehož rychlém ztuhnutí následuje velmi pomalé dotvrdávání, které ve vlhkém prostředí pravděpodobně nikdy nekončí. Pevnost románského cementu (dle původních norem v přepočtu byla asi 4-6 MPa) je po stu letech až o jeden řád vyšší - v desítkách MPa! Pro opravy fasád, které jsou tímto pojivem provedeny, je proto třeba použít stejné pojivo. Remmers patří k několika firmám, které románský cement do svého portfolia zařadily. Malty z Románského cementu lze kombinovat i s pevnějšími porézními podkladními maltami typy GRUNDPUTZ. Na jádro GRUNDPUTZ nebo KOMPRESSENPUTZ se potom nanese tenká vrstva cca 2-3 mm Románského cementu FEINSPACHTEL RZ, který dá povrchu odolnost povětrnosti i typický melírový odstín románského cementu, který není nutné přetírat fasádním nátěrem. Románský cement odolává i stovku let povětrnosti, tedy mnohem déle, než kterýkoli fasádní nátěr.
Široká nabídka Remmers pro každý případ
Jak je z výše uvedeného výčtu patrné, pro téměř každý případ nalezne stavebník v nabídce Remmers vysoce hodnotnou omítkovou skladbu. Nikoli jednu téměř univerzální, ale cenově i výkonem přizpůsobenou požadavkům podkladu a využití. Ve zvláště komplikovaných případech, například při sanaci zdiva pod úrovní terénu, zasolení dusičnany a chloridy, má firma Remmers k dispozici několik skladeb s izolačními stěrkami, injektážemi zdiva (utěsňujícími, hydrofobizačními) tak, aby výsledné dílo vykazovalo životnost převyšující délku nejméně jedné generace. Referenční stavby firmy, která na trhu stavebních hmot působí sedm desítek let, o tom přesvědčí i skeptiky.
Stěrkové hydroizolace Remmers
V ochraně nových staveb se stále více prosazuje oblast moderních stěrkových hydroizolací. Vlajkovou lodí této oblasti se stala víceúčelová izolační stěrka MB 2K a její deriváty. Tato stěrková hmota překračuje požadavky na trhliny překlenující pružné stěrky, i na bitumenové stěrky, které jsou schopné bránit prostupu radonu a odolávají tlakové vodě. Stěrky se používají k izolaci základů a základových desek pod zdivo, pod podlahové skladby i do nádrží a k izolací soklů staveb. Stěrka MB 2K je v kombinaci s pásovými izolacemi perfektní zejména k opravám plochých střech. Tvoří také jedinečnou ochranu patek a sloupů v parkovacích garážích, kde výrazně prodlužuje život citlivým detailům prostupující výztuže pilířů.
Restaurování kamene, omítek a cihelného zdiva
S historickými památkami souvisí restaurování kamene, omítek a cihelného zdiva. Portfolio systémů pro zpevňování minerálních materiálů Remmers nemá na trhu obdoby. Poskytuje restaurátorům a stavebním hutím volbu nejvhodnějšího prostředku pro konkrétní účel. Zpevněné stavební prvky je často třeba spárovat, doplnit chybějící části - tam Remmers vždy nabízí širší paletu materiálů různé nasákavosti, pevnosti, a samozřejmě i barevných odstínů. Hotové dílo nezřídka ochraňují hydrofobní úpravy. Ty u historických staveb nesmí změnit vzhled podkladu. A tak je nutné mít k dispozici různé přípravky, které nejlépe vyhoví požadavkům podkladu a ochraně povrchu.
Čtěte také: Silikonová omítka: Použití a výhody
tags: #vapenná #omítka #remmers #informace
