Vápenná: Vítězná Vesnice Olomouckého kraje a její bohatá historie

Zlatou stuhu v soutěži Vesnice Olomouckého kraje letos získala Vápenná. Starosta obce vyjádřil velkou radost, neboť do soutěže se přihlásili poprvé. Výsledek v podobě vítězství je oceněním práce a snahy všech obyvatel obce. Druhé místo obsadil Bělotín a na třetí příčce skončily Haňovice. Hodnotitelská komise navštívila každou z patnácti přihlášených obcí v době od 13. do 16. června. Slavnostní předání všech udělených ocenění proběhne ve vítězné obci Vápenná v pátek 28.

Rozhodování o vítězi bylo nesmírně složité, jelikož úroveň jednotlivých obcí se v posledních letech téměř vyrovnala. Letos soutěžily zkušené vesnice i úplní nováčci - žádná z obcí ale přípravu nepodcenila. Těší mě, že se obce do této soutěže stále hlásí, což svědčí o jejich zdravém sebevědomí a chuti ukázat ostatním, že se mají čím pochlubit. V minulosti klání o krajskou vesnici, kterého se region účastní už od roku 2003, malinko upadalo. Vítězství Vápenné je oceněním práce a snahy všech obyvatel obce.

Prezentace obce Vápenná v soutěži

Obec Vápenná ukázala opravený obecní úřad, náměstí, opravenou Latzelovu vilu, knihovnu, školku, obrovský sportovní areál a pomník obětem válek. Součástí prezentace byl i kulturní program a střílení z historických zbraní. Starosta prozradil, že do soutěže se hlásili po devatenácti letech. Během prvních třech let fungování soutěže vyhráli dvakrát stuhu za společenský život a jednou za práci s mládeží. Haňovští se přihlásili podruhé a letos se zaměřili spíš na mládež a spolkovou činnost. Návštěva pana prezidenta podtrhla a zviditelnila obec. Když komise projížděla vesnice, byly nádherně upravené a bylo vidět, že se všichni snaží. Celkem se letos do soutěže přihlásilo patnáct obcí, hodnotitelská komise navštívila každou z nich od 13. do 16. června. Vesnice měly dvě hodiny na to, aby se prezentovaly tak, jak to vyžadují pravidla soutěže.

Další oceněné obce Olomouckého kraje

Zelená stuha za péči o zeleň a životní prostředí putuje společně s příslibem dotace od ministerstva pro místní rozvoj do Libiny. Oranžovou stuhu za spolupráci obce se zemědělským subjektem získaly Vrbátky. Olomoucký kraj pak ocenil ještě obec Němčice nad Hanou za moderní knihovnické a informační služby, Radvanice za místní spolkový život, Svésedlice za vytváření harmonické atmosféry pro všechny generace a Grymov za vytváření podmínek pro venkovský komunitní život. Tvář obcí v regionu se stále zlepšuje. Zlatou cihlu v Programu obnovy venkova si odnesli za obnovu kaple sv.

Historie a současnost obce Vápenná

Jméno obce Vápenná je odkazem na v okolí těžené krystalické vápence. Nicméně, ještě před II. světovou válkou nesla obec jméno Setzdorf, česky Zighartice. Obec Vápenná se až do roku 1949 jmenovala Zighartice a německy Setzdorf. Nové české označení je spojeno se zdejším vápenictvím, původní německý název Setzdorf nelze spolehlivě vysvětlit, snad vznikl přetvořením nějakého osobního jména typu Siecich či Siecik (proto Seczikisdorf), Setěch nebo Secech; dřívější české úřední označení Zighartice vzniklo až po roce 1918 a je asi spojeno s německým osobním jménem Sieghart.

Čtěte také: Sanace a ochrana staveb s Remmers vápennými omítkami

První zmínka o vesnici zvané Seczikisdorf pochází až z roku 1358, kdy ves vykoupil vratislavský biskup od loupeživých rytířů Haugviců a připojil ji ke svému panství se sídlem v Javorníku. Obec ovšem příliš neprosperovala a už v roce 1420 je uvedeno, že zpustla. Obnovena byla biskupem Martinem Gerstmanem až v roce 1583, kdy si prý místo, v té době už zarostlé lesem, osobně prohlédl a rozhodl o znovuvysazení vesnice. Zighartice jsou zmiňovány v pramenech prvně až roku 1358, navíc jsou již o šedesát let později v seznamu majetku vratislavských biskupů uvedeny jako pusté. Teprve roku 1576 rozhodl vratislavský majitel ves obnovit a ta potom již poměrně rychle rostla. Na konci 16. století zde žilo pouhých devět usedlíků. Rozvoj obce položené na cestě mezi Jesenickem a Javorníkem velmi pozdržela třicetiletá válka, ale už počátkem následujícího století zde žilo 46 sedláků.

V letech 1771-1784 biskup odprodal v okolí Vápenné velké množství lesní i zemědělské půdy a díky tomu vznikly v okolí obce další osady. Největší z nich byla Polka, další pak Muhrova paseka, Zelená hora, Vrbiska a Haspelberk. Ve stejné době byla v obci zřízena farnost a vybudován poměrně mohutný kostel sv. Filipa zasvěcený podle patrona jeho stavby, vratislavského biskupa Filipa Gottharta Schaffgotsche. Pozoruhodné je, že už nejstarší zprávy mluví o jakémsi svatostánku v obci. O jeho podobě a zasvěcení však nevíme zhola nic. Počátkem 17. století se značná část poddaných zabývala těžbou dřeva a vedle pily zde byly již také dvě vápenné pece. Za třicetileté války byla ves poničena, ale po ní se brzy vzpamatovala. V letech 1771 až 1780 bylo v okolí založeno hned několik osad, zejména Polka a Nýznerov, ale také mnohem menší Zelená Hora (Grunberg), Vrbiska (Weidensümpfen) a Muhrova Paseka (Moorhau i Muhrhau). Zdejší fojtství bylo roku 1775 povýšeno na rytířský statek, ale jeho majetek byl poměrně malý; od roku 1839 byl v rukou rodiny Latzelů. Filiální kostel sv. Filipa i s farní budovou byl dostavěn v roce 1781, ale samostatná fara zde byla zřízena až roku 1845. V roce 1781 bylo ve vsi zahájeno vyučování; v roce 1801 se tak stalo také v Nýznerově, ale pravidelné vyučování ve školní budově bylo v této osadě zajištěno až v roce 1872.

Vápenický průmysl

Na kraji obce se můžeme dodnes podívat na dějiny rozvoje zdejšího vápenického průmyslu. První lom, na který narazíme, patřil k vápence firmy Neugebauer, druhý patřil rodině Latzelů a třetí lom pak byl součástí firmy Rösner. Vápenec se tady začal těžit už na počátku 17. století. Nejprve se vápno pálilo v zemních pecích. Na počátku 19. století byla na okraji Polky postavena tzv. stará pec na pálení vápna. Fungovala až do roku 1882, ale stála zde až do roku 1940. Vápenickou tradici obce drží závod stojící na sedle Na Pomezí. V Zigharticích se do popředí stále více dostávala výroba vápna, zejména od počátku 19. století. Poměrně primitivní tzv. polní pece začaly nahrazovat pece modernější, kterých bylo v Zigharticích v roce 1836 již sedmnáct. V téže době zde bylo již 250 domů a 1810 obyvatel, navíc v osadě Polka 36 domů a 281 osob a v Nýznerově 51 domů a 332 osob. Nýznerov se dělil na část zighartickou, která patřila k fojtství, a na menší biskupskou část u Frýdberka. V okolí Nýznerova se vedle pálení vápna dobývala tuha a byla zde potašovna. Část obyvatel se zabývala přadláctvím. V těžkých a neúrodných letech 1845 až 1849 postihl obyvatele hladomor. K největšímu rozmachu vápenictví a částečně i kamenictví došlo v Zigharticích v druhé polovině 19. století, kdy byla obec i s osadami začleněna do soudního okresu Vidnava a politického okresu Frývaldov. Zighartice se staly brzy nejvýznamnější lokalitou tohoto odvětví široko daleko. Vznikly zde první kruhové pece na vápno, první roku 1868, a tři velké firmy vápenického průmyslu: A. Latzel roku 1868, A. Rösner roku 1870 a S. Neugebauer roku 1871. Po roce 1918 začal kamenický i vápenický průmysl stagnovat, zejména v době velké hospodářské krize.

Přes rozvoj vápenictví, které podpořila kolem roku 1835 stavba silnice z Javorníku do Jeseníku, však měly obec potkat i horší časy. Vápenický průmysl však přežil krizi a stal se hlavní hnací silou zdejšího hospodářství. Poslední z malých lomů, Vycpálek, byl uzavřen až v roce 1969. Zdejší dělníci se aktivně podíleli na tzv. frývaldovské stávce a na místním hřbitově je pohřbeno několik obětí ze střetnutí s četníky na křižovatce v Dolní Lipové 25. listopadu 1931. Zighartice byly v té době centrem komunistů na celém Frývaldovsku, ale po prohrané stávce je i zde brzy překonala počtem příznivců Henleinova Sudetoněmecká strana. Za druhé světové války bylo v místě několik menších poboček zajateckých táborů. Po novém osídlení v důsledku druhé světové války byla Vápenná jedním z míst, kde se na Jesenicku udržel poměrně dlouho kamenický průmysl a vápenictví; poslední kruhová pec zde vyhasla v roce 1979. Lomy a kamenické závody byly znárodněny a jejich počet podstatně zredukován, jako poslední zanikl v roce 1969 tzv. Vycpálkův lom. Nakonec zde zůstal jako největší kamenický podnik Teramo s vlastním lomem na mramor na Smrčníku (na katastru Lipové-lázní). Zdejší JZD bylo v roce 1965 převzato Státním statkem v Žulové. Je zde lesní správa Lesního závodu Javorník.

Přírodní a kulturní zajímavosti Vápenné

V Neugebaurově lomu narazíme na jeskyni, kterých je kolem obce mnoho. Jmenuje se Velký dóm a tvoří ji podzemní prostor o rozměrech 24 x 14 m. Roušarovu jeskyni s délkou přes 300 metrů najdeme nedaleko. Všechny jsou veřejnosti nepřístupné. O kus dál, nedaleko místní zahrádkářské kolonie, je pak k vidění několik starých štol, zejména pak tunel vybudovaný v roce 1930.

Čtěte také: Služby Odvozu Žumpy a Čištění Odpadních Vod Vápenná

Největším hospodářstvím v obci bylo šoltéství, které je poprvé zmíněno už v 16. století. Patřila k němu i osada Nýznerov, a v 17. století se stalo rytířským statkem. Jeho držitelem se v roce 1839 stal Anton Cajetan Latzel. Jeho rodina se významně podepsala nejen na rozvoji obce a zdejšího vápenického průmyslu, ale do historie celého Javornicka a Vidnavska. V centru obce najdeme z bývalého šoltéství přestavěný Latzelův dům. Kromě toho zde jsou k vidění i další pozoruhodné památky. Třeba malá kaple v centru vesnice, postavená už v roce 1785 či několik drobných sakrálních památek. Pozoruhodný je obelisk nad cestou do Žulové, který je památníkem obětí I. světové války. Za vidění stojí i pamětní tabule připomínající příslušníka finanční stráže Jaroslava Karbana, který padl během henleinovského puče 25. září 1938. Pietní místo připomínající události henleinovského puče v roce 1938.

Geografická poloha a demografie

Vápenná leží v kotlině (střední nadmořská výška 408 m), která se rozkládá severně od sedla Na Pomezí, při silnici a železnici z Dolní Lipové do Žulové a dále do Javorníku. Mimořádně veliký katastr této obce v rozloze 3703 hektarů (roku 1991 jen 3667 hektarů) je většinou pokryt lesy a rozkládá se v jihovýchodní části Rychlebských hor. Do katastru zasahují části Hornolipovské hornatiny, Sokolského hřbetu i Žulovské pahorkatiny. Od sedla Na Pomezí (576 m), kde je také hranice mezi katastrem Dolní Lipové a Vápenné, klesá terén k severu a západu do údolí říčky Vidnávky, kolem níž se pak táhne poměrně dlouhá zástavba Vápenné. Osada Polka vznikla v údolí Ztraceného potoka jižně od Vápenné, ale v posledních desetiletích ztratila na významu.

Zighartice patřily až do druhé světové války k mimořádně velkým obcím vesnického typu. Počet obyvatel zde od roku 1848 stále rostl, a sice z dvou až na více než tři tisíce osob v roce 1930. V roce 1900 měla obec celkem 2808 obyvatel a 391 domů, z toho v osadě Polka to bylo 266 lidí v 35 domech, v příslušné části Starého Kaltenštejna pět domů a 45 osob a v části Nýznerova s 1 domů a 292 osob. Ještě do první světové války to byla bez výjimky německá obec, teprve po roce 1918 se několik rodin přihlásilo k české národnosti, např. při sčítání lidu v roce 1930 tu bylo z 3240 obyvatel jenom 38 Čechů. Po vysídlení Němců počet obyvatel z řad nových českých usedlíků podstatně klesl, takže v roce 1950 tu bylo zjištěno celkem 415 domů a 1135 obyvatel; na osadu Polka připadlo z tohoto počtu již jenom 45 občanů a 26 domů. Od roku 2013 se počet obyvatel v obci Vápenná snížil o 109.

Zajímavosti v okolí Vápenné

• Rychlebské stezky: Ve vzdušné vzdálenosti 5 km od obce Vápenná. Rychlebské stezky v Černé Vodě jsou oblíbeným místem pro milovníky horských kol. Nabízí více než 70 km různorodých stezek, které jsou sjízdné i za deště.
• Muzeum Johanna Schrotha Lipová-lázně: Ve vzdušné vzdálenosti 7 km od obce Vápenná. Muzeum Johanna Schrotha - multifunkční středisko Lipová-lázně se nachází v nově zrekonstruovaném domě čp. 476 v obci Lipová-lázně, a to přímo pod železniční stanicí Lipová-lázně.
• Faunapark Horní Lipová: Ve vzdušné vzdálenosti 7 km od obce Vápenná. Faunapark v Horní Lipové ležící pod Šerákem v Jeseníkách nabízí blízký kontakt a jedinečnou možnost přiblížení člověka ke zvířatům, zprostředkovává poznání života chovaných druhů, i formou vzdělávacích aktivit.
• Vodní tvrz Jeseník: Ve vzdušné vzdálenosti 10 km od obce Vápenná. Vodní tvrz stojí na Zámeckém náměstí v centru města Jeseník. Jde o dvoupatrovou budovu z neopracovaných kamenů, s malým nádvořím a kamenným mostem přes původně vodní příkop. Dnes zde sídlí Vlastivědné muzeum Jesenicka.
• Arboretum Makču Pikču Paseka: Arboretum Makču Pikču Paseka je ve vzdušné vzdálenosti 53 km od obce Vápenná a nachází se v podhůří Nízkého Jeseníku na střední Moravě asi 25 km severně od Olomouce.

Název obce Vápenná se v České republice vyskytuje v názvu obce, nebo názvu místní části pouze 1x.

Statistické údaje

K dni 30.9.2024 bylo v Olomouckém kraji 631 688 obyvatel.

Čtěte také: Poznejte Vápennou a její historii

Dnes má svátek Servác a ve správním obvodu obce Jeseník se toto jméno nevyskytuje.

tags: #vapenna #vesnice #roku #informace

Oblíbené příspěvky:

• moderní zelené střechy versus klasická pálená taška
• Průvodce výběrem interiérových barev
• Použití epoxidových plastbetonů CHS Epoxy
• Význam litovelské břidlice
• Inspirujte se pro letní posezení pod střechou