Vápenné nátěry a lněná fermež: Tradiční řešení pro moderní domov

Malování bývalo v dávných dobách spojeno s vůní vyhašeného kusového vápna, které mistři malířského řemesla štětkami umně nanášeli na ne vždy zcela rovné stěny venkovských chalup. I když vyhasit si dnes klasické kusové vápno ve vápenném dole někde na zahradě už není možné, přesto se vápenné nátěry prodávají. Odborníci se shodují, že nejsou sice tak kvalitní jako ty z kusového vápna, svůj účel však přece jen splní.

Vápno jako tradiční nátěrový materiál

Vápno je ve stavebnictví dosud tradiční nátěrový materiál. I dnes se odborníci k vápnu u starších objektů přiklánějí, jelikož dosahuje zvláštní estetiky natřeného povrchu a zároveň velmi dobré chemicko-fyzikální snášenlivosti s historickou stavební substancí. Vápno se dobře snáší s naprostou většinou minerálních podkladů, nevyžaduje konzervační látky, rozpouštědla ani změkčovadla.

Vápno je vhodné zejména tam, kde bojujeme s plísní, kde je vlhko, nebo na místech, kde je malba namáhána například otěrem. Vápno přirozeně samo vysušuje a dezinfikuje. Hodně se tedy používá i ve sklepích, chlévech či jinak namáhaných prostorách. Je však i krásně bílé a odolné. Může sloužit i jako penetrace před dalšími nátěry na nových omítkách v bytech. Chybu neudělá ani ten, kdo si vybílí vápnem celý byt. Nátěr je čistý a vydrží docela dlouho, přičemž se dá i částečně umýt při menším znečištění.

Tradiční vápenné nátěry nebyly dostatečně pevné a také odolné vůči klimatickým vlivům. Jejich životnost byla proto jen velmi omezená. Prakticky každý rok bylo nutné venkovní nátěry obnovovat. Vápenný povrch silně křídoval, odíral se a šupinatěl - vše následkem vlhkosti a často i nesprávné aplikace na suchý podklad. Přesto si však vápenný nátěr nese svůj primát, jde o jedinou existující skutečně minerální nátěrovou hmotu přírodního původu. Problémem je ale značné hutnění nánosu při vícenásobném nátěru.

Dispergovaný vápenný hydrát a jeho výhody

Problémy tradičních vápenných nátěrů zmírnil až vývoj dispergovaného vápenného hydrátu, u kterého se výrazně zvýší měrný povrch a tedy i chemicko-fyzikální aktivita materiálu. Takový vápenný nátěr má dobrou přídržnost a přitom lze vyrábět i barevné odstíny, kdy není barva při venkovním použití z povrchu vyplavována. Současným řešením je dispergovaný vápenný nátěr, který vzniká rozmělněním částeček vápna v důsledku rotace ozubeného kotouče v suspenzi vápenného hydrátu. Zvětšuje se tak vnitřní povrch dispergovaného vápna, čímž roste rychlost jeho karbonizace. Vápno se dispergováním aktivuje.

Čtěte také: Zjistěte více o vápenném hydrátu

Jak vápenný nátěr reaguje na podkladu a jak je nanášen?

Hydroxid vápenatý při zasychání nátěru reaguje se vzdušným oxidem uhličitým. Přitom se tvoří uhličitan vápenatý, který se stává „pojivem.“ Tradičně se vápenaté nátěry nanášejí malířskými štětkami (na hladké povrchy), na povrchy velmi hrubé (ostře nahozené omítky) se používala košťata namočená ve vápenném mléce. Nátěr se zásadně provádí na vlhký podklad. Pokud by byl podklad suchý, obzvláště za slunného počasí by vůbec nedošlo k reakci, vápno by pouze uschlo a posléze „spráškovalo.“ Prostě by ze stěny spadalo v podobě prášku. Sprašování nátěru poznáme velmi snadno - pokud po stěně přejedeme rukou, kříduje.

Správná aplikace vápenných nátěrů

Aplikace vápenného nátěru však má i svá omezení. Tím nejdůležitějším je, že ho lze nanášet pouze na novou omítku, nebo na omítku, kde bylo před tím malováno zase jen vápnem. Pokud nanesete vápno na starý nátěr například primalexu či jiných hmot, vápno popraská a sloupne se. V takovém případě se musí starý nátěr pečlivě odstranit až na omítku, a pak teprve aplikovat vápno.

Plochy je nutné před vápenným nátěrem důsledně očistit a důkladně provlhčit, jinak neproběhne požadovaná reakce. Vápenné nátěry je nutné nanášet štětkou, váleček není vhodný. Nátěr je přitom často třeba provádět až 6 krát, vždy po zaschnutí toho předchozího. I tak je nutné počítat s více aplikacemi.

Nezapomeňte na dobré zakrytí podlah a dalších částí zařízení při malování. Jakmile vápno jednou zaschne, je velmi těžké jej odstranit dokonce i ze zcela hladkých povrchů.

Barevné odstíny a příměsi

Novodobě se k modifikaci vápenných nátěrů také používají akrylátové disperze (organická pojiva) v poměru menším jak 2%, a to z důvodu získání stálých barev, nikoli jen barvy bílé. Tento materiál omezuje praskání nátěru a zvyšuje stálost barevné složky.

Čtěte také: Úsporné bydlení s Ytongem

Dříve se používaly přísady snadno dostupných pigmentů, především pak zemitých. Například hlinka, dřevěné uhlí, drcená červená cihla. Později se přidala železitá žluť, červeně, černě, modrá šmolka či zelený chromoxid a další odstíny. Opět zde však byl problém omezené pojivé síly vápna - to dokázalo vázat jen malé množství pigmentu a zbytek pigmentu z nátěru takzvaně „krvácel“ a znečišťoval níže položené plochy.

Pro jednodušší nanášení vápenného nátěru je ideální doplnit jej křídou rozpuštěnou ve vodě v poměru cca 1 : 10, podle potřeby kryvosti nátěru. Dále je pak vhodné do nátěru vmísit i lněnou fermež v poměru cca 1 : 100. Pak se vápno lépe nanáší. Lze zkusit různé příměsi do vápna (fermež, sůl, mléko a jiné). Pak to má různé specifické vlastnosti.

Kasein je vlastně hlavním proteinem (bílkovinou) v surovém mléce (přímo od krávy, nikoliv ze supermarketu) a z něj vyrobeného tvarohu. Přidává se do vápenného nátěru (rozmíchaného vápna s vodou na bílení). Je to přírodní alternativa místo fermeže (Fermež snižuje prodyšnost, Kasein prodyšnost zachová.) Naši předkové tím dosahovali vyšší trvanlivosti nátěru a také aroma, protože nátěr trvale voní po mléce.

Vápenné nátěry na venkovní omítky

Vápenné nátěry se dají používat i na venkovní omítky, například u starších stavení na venkově. Pro venkovní použití však rozhodně není vhodné míchat vápno s křídou. Lépe je sáhnout po speciálních vápenných nátěrových hmotách, které používají například památkáři. Jsou odolné proti povětrnostním vlivům a vydrží i poměrně dlouho.

Při bílení venkovního zdiva, omítek a obdobných fasádních úprav, nevyužívejte horkých slunečních období, dílu by to neprospělo. Čím pomaleji vápenný nátěr vysychá, tím je pevnější. Schne-li rychle, nestačí vápno vytvrdnout a nátěr pak práškovatí. Pokud to situace vyžaduje využijte časného rána, večer je zdivo ještě vyhřáté. Chraňte před mrazem, udržujte na povrchu vodní hladinu.

Čtěte také: zajímavosti a demografický vývoj obce Vápenný Podol

Případová studie: Problémy s lněnou fermeží

Starý kamenný dům byl natřen vápnem několikrát. Další nátěr začal brzy padat, a tak jej manžel celý oškrábal. Musel omítku vyštukovat a na radu, aby rozředil vápno (hustota mléka) a přidal lněnou fermež, opět stěnu domu nabílil 2x. Bílil vždy, když se slunce přehouplo a nepršelo. Dnes, po 3 dnech, se nátěr odlupuje a padá.

Problémy může způsobovat přidání fermeže již do vápenného mléka (pačoku), tím se podklad stal mastným a další vrstvy dobře nepřilnou. Fermež, pokud se přidává, tak ve velmi malém množství do poslední vrstvy, cca 0,05l na 10 kg vápna. Podklad se bude muset znovu celý důkladně oškrábat, případně omýt vodou se saponátem a nechat proschnout. Pak naneste čistý vápenný nátěr bez přídavků, např. BARLET VÁPENNÁ BARVA FASÁDNÍ V4019.

Lněná fermež je univerzálně použitelný základní nátěr pro interiéry i exteriéry. Lněná fermež zaručuje kameni dobrou přilnavost a charakteristickou barvu a kresbu. Je vhodná i jako základ pod olejové a umělecké barvy, pokud se použije prodyšný konečný nátěr (lazury). Skladujte dobře uzavřené, mimo dosah dětí a chraňte před mrazem. Trvanlivost u neotevřených obalů vydrží nejméně 5 let. Nátěr, nástřik: cca 80ml pro m2 na jednu pracovní operaci. Aplikujte dva nátěry nebo nástřiky. Následné ošetření po cca 24 hodinách, když dřevo zcela uschne. Je vhodná i na kov. Podklad musí být suchý, bez mastnoty a prachu. Tropické dřevo a dřevo bohaté na pryskyřici otřete Rozpouštědlem biopin. Povrchy musíme nejdříve odmastit. Nepoužívejte při teplotách nižších než 8°C. Prach může způsobovat černé zbarvení. Velmi savé podklady mohou být ošetřeny ředěnou Lněnou fermeží. V některých případech smíchejte lněnou fermež s Rozpouštědlem biopin, např. u hůře savých podkladů v poměru 1:2. Přebytečnou, nevpité vrstvu odstraňte hadrem (dbejte na bezpečnostní pokyny!). Naneste tenkou vrstvou a necháme dobře uschnout. Nelakované povrchy v interiéru (např. obložení stropů) může zůstat bez dalšího ošetření. Nástroje čistěte Rozpouštědlem biopin okamžitě po použití. Nevylévejte do okolního prostředí! Zlikvidujte v místě obvyklých recyklačních kontejnerů.

Tabulka: Příměsi do vápenného nátěru

tags: #vapenny #nater #fermez

Oblíbené příspěvky:

• Lištování vinylových podlah
• Štěrkový podsyp pod základy: postup a na co si dát pozor
• Rozměry skládací postele
• Účinná izolace stropu pro klidné bydlení
• Vše o plovoucí šedobílé podlaze