Vápenné Nátěry a Omítky: Tradice, Zdraví a Udržitelnost
Vápno je po staletí symbolem čistoty a odolnosti. Naše vápenné barvy a omítky vycházejí z této tradice, spojují historické receptury s moderní zpracovatelností a zajišťují dlouhou životnost i výjimečný vzhled. Vápno přirozeně reguluje vlhkost, brání vzniku plísní a vytváří matný, jemně lesklý efekt, který rozjasní každý prostor. Produkty jsou bez syntetických pojiv, plastů a emisí.
Charakteristika a Vlastnosti Vápenných Nátěrů
Klasická vápenná barva je určena k nátěrům minerálních omítek a zdiva v interiéru i exteriéru. Je vhodná pro hygienické nátěry obytných prostor, skladů potravin, stájí, sklepů apod. Díky svému tradičnímu složení je vhodná i pro nátěry historických objektů, kde je vyžadován charakteristický vzhled a způsob stárnutí.
Výhody Vápna
- Je též dobrým dezinfekčním a izolačním prostředkem.
- Je vysoce propustné a reguluje vlhkost.
- Zcela přirozeným způsobem potlačuje růst plísní a neutralizuje škodliviny.
- Jeho alkalický charakter a velmi nízký obsah organických látek snižuje riziko napadení vlastního nátěrového filmu mikroorganismy (bakterie, plísně, řasy).
Bahenní vápenná barva - plněná: charakter jemného nátěru (zrnitost 0,5 mm).
Tónování Vápenných Nátěrů
Klasický malířský nátěr s tradičním složením je bílý. Tónování je možné pouze do pastelových odstínů alkalitě a vápenným iontům odolnými pigmenty (např. práškovými oxidy železa apod., do 5 %). Vápennou barvu můžeme tónovat, avšak jen pigmenty stálými v alkalickém prostředí. Více pigmentu snižuje tvrdost nátěru. Přes síto přidáváme do vápna až na požadovaný tón.
Speciální Přísady pro Vápenné Nátěry
- Vápno a olej: lněného oleje.
- Vápno s kaseinem: Kasein je vlastně hlavním proteinem (bílkovinou) v surovém mléce a z něj vyrobeného tvarohu. Přidává se do vápenného nátěru (rozmíchaného vápna s vodou na bílení). Je to přírodní alternativa místo fermeže. Fermež snižuje prodyšnost, kasein prodyšnost zachová. Naši předkové tím dosahovali vyšší trvanlivosti nátěru a také aroma, protože nátěr trvale voní po mléce. Postupně přilévat studené mléko a míchat. Hodí se zejména pro barevné nátěry sytějšího odstínu a na fasády.
- Vápno s mlékem: Vápenná kaše se rozředí odstředěným mlékem.
- Vápno s kuchyňskou solí: sodné nebo draselné, které je žíravé.
Příprava Podkladu a Aplikace Vápenných Nátěrů
Příprava Podkladu
Podklad musí vyhovovat platným normám, musí být pevný, bez uvolňujících se částic, zbavený prachu, nátěru, zbytků odformovacích prostředků a výkvětů. Musí být dostatečně drsný, suchý, rovnoměrně nasákavý a vyzrálý. Povrch nesmí být zmrzlý, nebo vodoodpudivý. Novou pačokovanou vápennou omítku přebrousíme a oprášíme. Klihovou malbu z omítky odstraníme seškrabáním za mokra nebo umytím.
Čtěte také: Zjistěte více o vápenném hydrátu
Penetrace a Vlhčení
V závislosti na nasákavosti podkladu a klimatických podmínkách je potřeba: Na vysoce savé podklady použít hloubkovou penetraci Cemix 2614 ředěnou 1:1 s vodou. Nenasákavé podklady není nutné penetrovat, tak jako nové minerální omítky. Ostatní podklady je nutno před aplikací nátěru vlhčit vodou. Před nanášením barvy vlhčíme čistou studenou vodou.
Aplikace Nátěru
Nátěr před použitím důkladně promíchejte za pomoci pomaluběžného míchadla s vhodným nástavcem. První nátěr je možné naředit přidáním 15% pitné vody nebo vody odpovídající EN 1008. Vápenná barva pro nanášení musí být řídká (vápenné mléko) a cezená. Nátěr se nanáší vždy ve dvou až ve třech vrstvách štětkou. Štětkou nanášíme 1 až 3 vrstvy vápenné barvy. Barvu nanášíme všemi směry nebo každou vrstvu jiným směrem. Finální krycí nátěr se nanáší neředěný po vyschnutí předchozího nátěru podle povětrnostních podmínek po cca 24 hodinách. Dobře se nanáší válečkem, štětkou a štětci. Při bílení celé místnosti nemusí být strop definitivně ukončen. Budeme-li stěny malovat barevně, nejprve strop vybílíme definitivně. Šlehnutím šňůry vyznačíme hranici mezi stropem a stěnami.
Doba Zasychání a Optimální Podmínky
Doba zasychání při 20 °C a 60% rel. vlhk. je minimální. Čím pomaleji vápenný nátěr vysychá, tím je pevnější. Schne-li rychle, nestačí vápno vytvrdnout a nátěr pak práškovatí. Nátěr nanášet za vlhkého počasí nebo brzy zrána. Při bílení venkovního zdiva, omítek a obdobných fasádních úprav, nevyužívejte horkých slunečních období, dílu by to neprospělo. Pokud to situace vyžaduje, využijte časného rána, večer je zdivo ještě vyhřáté. Po aplikaci je třeba se vyhnout přímým negativním účinkům slunce, tepla, vlhka a průvanu. Chraňte před mrazem a deštěm. Je zakázáno přímé zahřívání povrchu.
Bezpečnost práce a Hygiena
Na očích máme ochranné brýle, případně na rukou gumové rukavice. Pokožku na obličeji potřeme pleťovým krémem. Chraňte oči! Pokud je zasažen zrak, okamžitě vypláchněte proudem čisté vody, následně vyhledejte lékaře. Po ukončení práce všechny pomůcky několikrát umyjeme v čisté vodě, která neutralizuje žíravost vápna. Barvou potřísněné okolí průběžně utíráme hadrem.
Vápenné Omítky: Trvanlivost a Zdravé Bydlení
Vápenné omítky bývaly nejběžnějším typem omítek. I dnes však mají některé nezaměnitelné a nenahraditelné vlastnosti jak pro stavbu, tak i pro její obyvatele. Můžete je koupit hotové ve směsích, nebo si je namíchat sami.
Čtěte také: Úsporné bydlení s Ytongem
Vlastnosti a Zdravotní Přínosy
Vápno má pro nástěnnou malbu význam jako barva i jako pojivo. Vlastnosti vápenných omítek mají příznivý účinek na zdravé bydlení. Velká plocha omítky, která je schopná přijímat vodu v podobě páry i kapaliny (je porézní a nasákavá), se významně podílí na pohlcování vlhkosti vyprodukované v interiéru, a tedy na snižování vlhkosti prostředí při náhlé produkci vodní páry při vaření, sušení prádla, ale i při dýchání. Tato schopnost vápenných omítek souvisí s jejich vysokou nasákavostí. Nasákavé omítky mají schopnost v době poklesu vlhkosti v interiéru neabsorbovanou vodu zase uvolňovat - až do přirozené rovnováhy. Omezení výkyvů vlhkosti v interiéru je příznivé pro lidi nebo zvířata, ale třeba i pro historický nábytek, knihy nebo obrazy.
Není-li v místnosti vysoká vlhkost prostředí, vodní pára se nesráží na oknech či na jiných nenasákavých chladnějších plochách, a proto na nich nemohou vznikat zdraví škodlivé plísně a bakterie. Vysokou nasákavost mohou vykazovat i omítky hliněné. Na rozdíl od nich však omítky vápenné obsahují vápno, a to má samo o sobě ještě antibakteriální účinky. A tak bílení vápnem byla a dodnes je velmi účinná prevence vzniku plísní a bakterií. Zdravé bydlení s vápennou omítkou a vápennou barvou - v době viru Corony je důležité dbát na to, aby se ve vnitřním ovzduší šířilo co nejméně škodlivin a alergenů.
Příprava Vápenných Omítek
Vápenné omítky jsou připraveny z vápna, písku a vody. Pro její přípravu se používalo vápno ve formě vápenné kaše, suchého vápenného hydrátu (dnes nejdostupnější forma vápna), ale i vápna nehašeného, tedy kusového. Může vzniknout pouze z dobře vyhašeného vápna.
Typy Vápenných Malt
- Vápenná malta: Používá se hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů. Plnivem je v ní kopaný nebo říční písek, pojivem hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát. Lze do ní přidávat i různé přísady pro zlepšení vlastností omítky. Míchá se zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku. Příliš vysoký podíl vápna však kvalitu omítky nezlepšuje, naopak sníží její pevnost a způsobuje po vyzrání vznik jemné sítě vlasových trhlin v omítce.
- Štuková malta: Je hustší vápenná malta, která je směsí vápna a jemného prosátého říčního nebo kopaného písku v poměru 1:3. Do směsi je možné přidat i cement, který by měl tvořit asi padesátinu celkového množství namíchané štukové omítky.
- Vápenocementová malta: Míchá se ze směsi vápna, cementu a písku. Je určena pro vnější i vnitřní omítání zdí ve vlhkém prostředí, případně k omítání stěn v místech, vystavených většímu opotřebení (např. schodiště). Na stropy a stěny se míchá v poměru 140 kg vápna a 60 kg cementu na krychlový metr písku. Orientační poměr dílů ve směsi je 1 lopata hašeného vápna, 1 lopata cementu a 3-5 lopat písku. Je třeba počítat s tím, že cement snižuje prodyšnost omítky a tím pádem i schopnost zdiva „dýchat,“ proto se například u rekonstrukcí starých domů s neizolovanými základy (případně izolovanými pouze jílovou mazaninou) striktně doporučuje použití vápenných omítek bez cementové složky.
Spotřeba Vápna
U vápenných omítek počítejte se spotřebou zhruba 140 až 210 kg vápna na jeden krychlový metr písku. Pro vnější štukové omítky nebo vnitřní omítky do vlhkého prostředí počítejte se spotřebou zhruba 250 kg vápenného hydrátu na jeden krychlový metr písku. Poměrně široké hmotnostní rozmezí spotřeby vápna je dáno různou kvalitou vápna. Je třeba si optimální množství vám dostupné značky vápna vyzkoušet.
Příklady Použití Vápenných Omítek
- Vápenná hrubá omítka vnitřní: jednovrstvá omítka, která se nahazuje v tloušťce 10-15 mm, povrch omítky se zatře dřevěným hladítkem. Použití je vhodné na půdách, štítech, komínech.
- Vápenná hladká omítka vnitřní: nahazuje se jako jednovrstvá o tloušťce 15 mm nebo jako dvouvrstvá o tloušťce jádra 15 mm a štuk o tloušťce 5 mm. Do malty se přidává dostatečně jemný písek, abychom mohli povrch dobře uhladit plstěným hladítkem.
- Hrubá vápenná omítka vnější: jednovrstvá omítka tloušťky 15-20 mm.
Vápenné Omítky v Historické Architektuře
Vápenná omítka je (po vyschnutí malty a jejím přirozeném zpevnění) velmi porézní a nasákavá úprava povrchu zdiva. Z našeho současného pohledu tato omítková malta nedosahuje vysoké pevnosti, současně právě to jí dovoluje reagovat na přirozené dilatační pohyby historických staveb, a tedy nemá sklon ke vzniku sítě dilatačních trhlinek, tak jak to často vidíme na fasádách historických staveb při použití omítek pevnějších (cementových nebo vápenných s vysokým podílem cementu nebo hydraulického vápna).
Čtěte také: zajímavosti a demografický vývoj obce Vápenný Podol
Ochrana Fasád
Také na fasádách zdiva starých staveb mají vápenné omítky svoji nezastupitelnou roli. Chrání zdivo před mechanickým poškozováním, ale chrání jej velmi účinně také proti vzlínající vlhkosti a poškozením solemi. A opět to souvisí s jejich vysokou nasákavostí, tedy schopností přijímat kapalnou vodu. Velká většina historických staveb postavených před koncem 19. století na venkově i později není v dnešním smyslu slova izolována proti zemní vlhkosti. Zemní vlhkost tedy může do zdiva pronikat, vsakovat se. To se však u dobře opravovaných staveb děje jen velmi výjimečně. Celá stavba byla totiž postavena a uchována tak, že se voda může odpařovat plochou podlahy či okolím stavby. Jen když je opravdu vlhko a mokro, voda pronikne i do zdiva. Ale protože následně může nasáknout až do vápenné omítky či vápenného nátěru, odpaří se a v omítce (nikoli ve zdivu) se ukládají ve vodě rozpustné soli. Když se omítka solemi nasytí, což se zpravidla dělo a děje v tzv. soklové části dobře udržovaného zdiva, tedy nízko nad terénem, omítka se ze soklu otluče a nahradí se novou vápennou omítkou. Vlastní zdivo se solemi nekontaminovalo, ochránila jej omítka.
Právě na takových stavbách mají vápenné nasákavé omítky své místo. Mohou výše uvedeným mechanismem zdivo chránit před jeho kontaminací solemi až do vyřešení problému. A navíc, protože projevy vlhkosti jsou na nasákavých omítkách velmi dobře vidět, lze na rozsahu vlhkostních map sledovat, zda jsou odvlhčovací opatření úspěšná. Nasákavé omítky se v těchto případech přímo nazývají omítkami obětovanými. Jsou dočasnou vrstvou na povrchu zdiva, kterou lze poškodit a zasolit (na rozdíl od zdiva), a tedy obětovat do doby, než bude problém vyřešen.
Historické Vápenné Omítky
Jedinečnou skupinu vápenných omítek tvoří vápenné omítky historické. Vedle toho, že se nemalou měrou podílejí na dlouhověkosti historických staveb, jsou to současně i autentické ukázky toho, jak se vyvíjel vkus našich předků a s ním i umění omítat a zdobit stěny omítkami a omítky pak výmalbami či dokonce nástěnnými a nástropními malbami. I v umění nástěnné a nástropní malby hrálo vápno významnou roli, tak v technice fresky (malby na čerstvou vápennou omítku) nebo i technice secca, kdy vápno bylo jedním z řady pojiv barevné vrstvy.
Avšak i zcela prosté, z našeho současného pohledu nedokonale rovné, mnohokrát vyspravované a přetírané staré omítky mají pro staré domy neobyčejný význam. Fasádě nebo interiéru stavby propůjčují malebnost a těžko nenahraditelnou patinu stáří. Každá stavba, která nese historické omítky, je z památkového hlediska hodnotnější. Lze ji přirovnat k historickému obrazu, který již dlouho nebyl přemalován a ze kterého se můžeme poučit, jak a co se v minulosti malovalo, ale i jaké materiály a postupy se k tomu používaly.
Moderní Využití v Památkové Péči
Pro historické budovy se doporučuje zejména speciální forma vápna: hydraulické. Hydraulické vápno je díky svým přirozeným vlastnostem uznávaným pojivem v památkové péči. Je vysoce odolný vůči agresivní vodě a solím a neobsahuje sádru, cement, síru a hlinitany. Na fasádu zámku Třemošnice byly použity omítky Satsys, jejichž přírodní vápenné složení je podle výrobce vhodné na rekonstrukci soklů a fasád starších domů v památkových zónách. Při rekonstrukcích či dostavbách historických domů a chalup jsou vápenné omítky jedním z nejlepších materiálů pro vnitřní omítání stěn.
Shrnutí a Doporučení
Vápno má dlouhou a osvědčenou tradici ve stavebnictví. Možnost navštěvovat a obdivovat četné stavební památky postavené s využitím vápenných materiálů je důkazem toho, že při správné údržbě staveb jde o materiály velmi trvanlivé. A prověřené staletími. I dnes jsou vápenné materiály nenahraditelné, a to jak v oblasti údržby a obnovy staveb historických, tak i pro stavění staveb, které jsou šetrnější k přírodě. Ekologickým a často i vzhledově ideálním řešením mohou být pro majitele chalup i různé vápenné nátěry a nástřiky. Pro malířské práce je na trhu mnoho výrobků a stále jich přibývá. Jsou sice cenově dražší než barvy, které si ze surovin malíř připraví sám, ale mají tu výhodu, že urychlují práci. Je to naprosto čistý přírodní nátěr, neobsahující žádné vedlejší příměsi. Tyto jeho vlastnosti ho předurčují k využití nátěrů jak vnitřních tak venkovních omítek. Při nátěru nových omítek se doporučuje jeden až dva nátěry řidším vápenným mlékem v poměru 1:3,2.
tags: #vapenny #nater #omitky #informace

