Vápenocementové jádro pod omítkou: Komplexní průvodce

Již celé generace stavitelů aplikují klasickou omítku stejným způsobem. Tradiční dvouvrstvá omítka je schéma, které se osvědčilo a které prověřily celé generace uživatelů.

Typy omítek a jejich složení

Tradiční štuková vápenná omítka

Nejužívanější vnitřní omítkou je štuková vápenná omítka, která se skládá ze dvou vrstev. První vrstva, tzv. jádro, je z vápenné malty, nanesené v tloušťce asi 1,5 cm. Po jejím zavadnutí se nanáší vrstva druhá, tzv. štuk, v tl. 0,2 až 0,3 cm. Tradiční štuk je z vápna a jemně prosátého písku. Povrch štuku se uhladí hladítkem s plstěnou vložkou. Jestliže se přidá do štuku trochu sádry, má omítka hladší povrch a štuková vrstva rychleji tuhne.

Sádrová omítka

Sádrová omítka se provádí rovněž jako dvouvrstvá. První vrstva je z vápenné malty s přísadou sádry a druhá vrstva je sádrový štuk. Jádrové omítky a jejich hlavní využití je tam, kde zvýšená vlhkost zabraňuje použití sádrové omítky.

Cementová omítka

Zatřená cementová omítka je jednovrstvá a hodí se pro podřadné místnosti. Její povrch se vyhlazuje dřevěným hladítkem. Tzv. pálená cementová omítka je dvouvrstvá.

Vápenocementové omítky

Klasické cementové omítky, vápenocementové, lehčené vápenocementové nebo vápenné omítky jsou určené pro následnou finální povrchovou úpravu. Jde prakticky o vytváření podkladu, srovnávací vrstvu podkladu. Tyto kvalitní omítky lze většinou aplikovat jak uvnitř, tak i vně stavby.

Čtěte také: Dokonalý podklad s impregnovanou omítkou

Doporučuje se lehčená vápenocementová omítka, která má vlastnosti klasické jádrové omítky, ale díky lehčení polystyrénovými kuličkami má i zlepšené tepelněizolační vlastnosti a mnohem lepší povrchové pnutí, takže nevypraskává při vysychání jako klasická vápenocementová omítka.

Omítka určená pro vnitřní a vnější jádrové omítky na všechny obvyklé stavební podklady. Omítka není určena na sádrové podklady. Složení omítky umožňuje "zatočit" povrch čerstvé omítky tak, že není nutné provádět následné štukování.

Příklady vápenocementových omítek

Níže uvádíme příklady dostupných vápenocementových omítek a jejich specifika:

• Baumit Manu 1 vápenocementová 1 mm Omítka jádrová 25 kg
• PROFI MK 1 Omítka jádrová vápenocementová 40 kg
• PCI Pecicret HK Omítka vápenocementová univerzální 30 kg
• Quick-mix MVC 610 Omítka jádrová vápenocementová 25 kg
• Knauf MVS-1 Omítka vápenocementová 30 kg
• Vitošov Salith VC P Omítka jádrová vápenocementová 4mm 25 kg
• Baumit Omítka jádrová vápenocementová Manu 2 2 mm 25 kg
• Weber Jádrová omítka Weberdur RS1 25 kg
• Weber.dur 137 je minerální lehčená vláknitá jádrová omítka pro vnitřní a vnější prostředí.
• Omítka vápenocementová jednovrstvá Knauf MV 1 25,0 kg
• Omítka vápenocementová ruční Knauf MV 2 25,0 kg

Jádrová omítka slouží pro vyrovnání nerovností na stěně. Jedná se o nejtlustší vrstvu ve skladbě omítky a může mít tloušťku až několik centimetrů. Následně jádrová omítka slouží jako podklad pro nanesení finální pohledové vrstvy - štuku. Povrch jádrové omítky je hrubší a je možné jej ponechat jako finální pohledovou vrstvu například v garáži či ve sklepě. V prostorách, na které nejsou kladené nároky z hlediska estetiky, například ve sklepech, může zůstat jádrová omítka jako finální vrstva.

Jádrová omítka se nanáší na tzv. špric (cementový podhoz), který slouží ke zdrsnění a zpevnění povrchu zdiva. Tloušťka jádrové omítky může být až několik centimetrů. Jádrové omítky vyrovnávají povrch stěny a zakrývají veškerou instalaci. Před jejím nanesením necháme jádrovou omítku dostatečně vyzrát (přibližně 1 mm tloušťky jádrové omítky = 1 den schnutí - záleží na teplotě a vlhkosti prostředí).

Čtěte také: Prevence prasklin na vápenocementové omítce

Postup omítání

Příprava zdiva

I když je omítání dosti namáhavé a obtížné, může neodborník při určité zručnosti provést některé jednodušší omítkářské práce sám. V první řadě se musí zdivo zvlhčit vodou (obvykle postříkat štětkou). Nové zdivo a dozdívané staré zdivo musíme nejprve nechat vyzrát, zdící malta potřebuje k vytvrdnutí přístup vzduchu a pokud bychom omítli čerstvě vyzděné zdivo, uzavřeli bychom vlhkost ze zdící malty ve zdivu.

Příprava malty

Malta se nahazuje na stěny prudkým pohybem zednickou lžící. Malta musí mít správnou hustotu. Při nahazování hustší malty musíme vyvinout větší sílu k nahození, a proto je omítání hustší maltou namáhavější. Přilnavost hustší malty ke stěně je menší a kromě toho hustá malta vytváří na zdivu jakési kopečky.

Je nutné, aby v maltě bylo předepsané množství pojiva, jinak malta při omítání špatně přilne a po zatvrdnutí není dost pevná a odolná. Proto se nesmí u omítek pojivem zbytečně šetřit. Pro omítky svépomocí budete potřebovat hašené vápno, vodu, písek a případně cement (pokud potřebujete vápenocementovou jádrovou omítku). Pokud potřebujete „mastnější směs“, přidejte více vápna. Poměr může být 3-5:3:1, tedy 3-5 lopat písku, 3 lopaty vápna a lopata cementu. Rozmícháme si omítku na vhodnou konzistenci, nesmí být příliš řídká, aby nestékala po zdivu, ani příliš hustá, vytvářela by tuhé koláče (ve stavební míchačce promícháváme asi 1 minutu). Omítka by měla být dobře zpracovatelná.

Aplikace jádrové omítky

Omítanou stěnu pokropíme a následně provedeme podhoz (špric), při kterém nikdy není vytvořena souvislá plocha, pouze se vytvoří ostré výstupky zajišťující lepší soudržnost s následnou vrstvou jádrové omítky. V interiéru začínáme omítáním stropu, teprve potom přijdou na řadu stěny. Na stropy nanášíme vrstvu o tloušťce maximálně 10 mm. Rovná plocha se při omítání zajišťuje maltovými omítníky. Jsou to svislé pruhy omítky, vzájemně vzdálené 1 až 1,5 m, nahazované po celé výšce místnosti, či fasády; široké jsou na jedno nahození malty. Jejich povrch se vyrovnává hranou latě, která se posouvá nahoru a dolů a tlačí se k jedné straně.

Povrch všech pruhů se zkontroluje - pruhy musí být rovné a svislé a v jedné rovině. To se obvykle hned nepodaří a v některém pruhu je třeba maltu ubrat a v jiném zase přidat. Připravíme si omítníky (laťky nebo dráty, které lze za tím účelem zakoupit), upevníme je na omítkové terče, které jsou srovnané pomocí vodováhy a olovnice. Terče se umísťují přibližně 1,5 m od sebe v obou směrech. Jejich průměr je 20-30 cm.

Čtěte také: modernizace koupelny z umakartu

Potom se omítá mezi těmito pruhy a povrch omítky se srovnává latí, která se pohybuje po povrchu pruhů. Připravenou jádrovou omítku nabíráme zednickou lžící a nahazujeme na stěnu, nesmí se při nárazu rozstřikovat, ani opadávat. Ihned po nahození jádrovou omítku strháváme latí, pohybujeme jí přitom po omítnících střídavě ve svislém i vodorovném směru. Strženou jádrovou omítku zatáhneme kovovým nebo dřevěným hladítkem, v případě nerovností doplníme hladítkem maltu. Vyjmeme omítníky a rýhy po nich zapravíme. Přebytečná malta se střásá do truhlíku. Prohlubeniny v omítce se uhladí dřevěným hladítkem. Takto se postupně omítají plochy mezi dalšími pruhy. Nanáší se tak první vrstva omítky, tzv. jádro, která slouží především k vyrovnání povrchu. Její tloušťka se pohybuje v rozmezí 10-15 mm, ale může být i několik centimetrů, vždy dle doporučení výrobce v technickém listu výrobku.

Aplikace štukové vrstvy

Druhá vrstva, tj. vrchní, štuková, se zpravidla nanáší tzv. natahováním. Štuková malta bývá řidší než malta na jádro. Při natahování se nabere zednickou lžící na dřevěné nebo kovové hladítko, které se přiloží těsně ke stěně, mírně se skloní a v tomto sklonu se při mírnějším tlaku na stěnu nanese v tenké vrstvě na jádro. Po natažení větší plochy se štuková vrstva uhladí hladítkem s plstí. Jestliže některé místo zaschne rychleji, pokropí se mírně vodou, aby povrch omítky nepopraskal.

Sanace omítek

Skvrny na komínu

Někdy se na omítce na komínu objevují hnědé skvrny, které jsou prostoupeny dehtovými zplodinami z vlhkých sazí v komíně. Pak se doporučuje tuto omítku otlouci, spáry v komínovém zdivu vyškrábat do hloubky asi 3 cm, potom zdivo očistit koštětem, pokropit a omítnout cementovou maltou v poměru 1:3,5. Dříve, než vrstva malty zcela ztuhne, přetáhne se štukovou maltou a uhladí.

Skvrny od ohně, kouře, zatékání

Vyskytují-li se na omítce skvrny od ohně, kouře, zatékání, apod., pak se malba na poškozených místech seškrábne, omítka se řádně vymyje čistou vodou a po zaschnutí se doplní připravenou omítkovou směsí.

Finální úprava povrchů

Příprava povrchu před malováním

Před každou výmalbou je nutné zajistit čistý hladký povrch. Existují různé druhy přístrojů na broušení povrchu. U staveb menších měřítek si vystačíme s hrubým brusným papírem, kterým vyhladíme omítku do požadované hrubosti. Smetákem očistíme povrch stěn, vyluxujeme, nebo zameteme prach a zbytky omítky. Poté můžeme nanášet základní nátěr, který nám povrch zpevní a dosáhneme jeho pomocí jednotného vizuálního působení povrchových úprav. V případě renovace se sádrou, nebo štukem zahladí důlky po hřebících a ostatní nerovnosti, které by pak samotný barevný nátěr sám dostatečně nepřikryl.

Penetrace podkladních materiálů

Trochu jinak se chovají různé podkladní materiály. Například u sádrokartonu počítejte s poměrně vysokou mírou savosti, čemuž lze předejít penetrací povrchu před výmalbou. Stejně jako v případě sádrokartonu, tak i u ostatních podkladů se doporučuje stěnu nejdříve penetrovat. Tím snížíme míru savosti stěny a malba tak bude moci nerušeně a bez povrchových defektů zaschnout. Používají se k tomu opět různé speciální penetrace, i když v minulosti bohatě stačila obyčejná mýdlová voda.

V dnešní době, která hlavně v materiální oblasti volá po vysoké míře „dokonalosti a úplnosti,“ je běžné, že k docílení nadprůměrného stavu hladkosti povrchu máme v nabídce použít některou z prodávaných disperzních hmot, která se vyhlazuje pomocí ocelových hladítek.

Aplikace nátěrů

Tak jak bylo již několikrát zmíněno, nátěry se aplikují ve více vrstvách. Každá další vrstva logicky způsobuje sytější odstín. To platí jak u nátěrů, tak i u postřiků stěn. Existuje několik základních postupů, jak lze barvu na stěny nanášet. Mezi základní patří různě široké malířské štětky, válečky, nebo postřik. Ať už si vyberete jakýkoliv postup, nedoporučuje se tyto techniky kombinovat. Každá zanechává na povrchu typickou texturu a různé textury na jednom místě nepůsobí dobře. Před samotnou výmalbou nejdříve místnost pečlivě ukliďte a ochrannou fólií zakryjte veškerý nábytek. Poté můžete aplikovat chtěnou barevnou, či bílou malbu.

Možnosti finální úpravy jádrových omítek

Štuková omítka není jedinou finální úpravou jádrových omítek. Pokud chcete moderní a hladký povrch jako u sádrových omítek (sádrokartonové konstrukce), tak lze realizovat sádrovou stěrku. U rekonstrukcí, kde je ve sklepech vlhkost, lze navrhnout ucelený sanační systém se sanační jádrovou omítkou a vápenným štukem. Další podkladní vrstvy jsou vždy dle konkrétní realizace.

Využití jádrových omítek na různých podkladech

tags: #vapenocementove #jadro #pod #omitkou #informace

Oblíbené příspěvky:

• Vše o překladech HELUZ FAMILY 3in1 pro garážová vrata a okna
• Objevte nadčasový design betonových stěrek KABE Farben
• Čištění vinylových podlah
• Jak na přírodní léčbu pomocí cibule a anýzu?
• Komplexní průvodce výběrem spárovací hmoty