Velké cihly a jejich rozměry: Průvodce světem zdicích materiálů
Ať už se chystáte stavět dům, plot, komín nebo třeba krb, musíte se rozhodnout, na jaký typ zdicího materiálu vsadíte. Na trhu je k dispozici nepřeberné množství typů cihel, které se liší použitým materiálem, technologií výroby i vlastnostmi. Cihla patří mezi nejstarší stavební prvky, který se využívá v různých formách tisíce let. Nejstarší formou cihel jsou tzv. vepřovice - sušené cihly s příměsí pilin nebo slámy. Vepřovice mají za sebou přes 10 tisíc let používání, u nás jejich zapojení do stavebního procesu probíhalo až do 20. století.
Výběr správného typu cihel je důležitý nejen kvůli udržení tepla. Typy cihel vybírejte podle toho, jestli stavíte nosnou konstrukci, příčku, komín, obklad, zahradní zeď nebo detail v interiéru. Cihla může být pevná, lehčená, děrovaná, broušená, pohledová nebo speciální žáruvzdorná. Rozdíl není jen v ceně, ale také v tom, jak dobře izoluje, jak se s ní pracuje a jakou má životnost.
Tradiční pálené cihly: historie a současnost
Pálené cihly se ve stavebnictví používají po tisíce let. Cihla je umělý kámen vytvořený z pálené keramiky. Jíl a voda jsou základní suroviny pro výrobu tradičních pálených cihel charakteristických svou oranžovou až červenou barvou. Pro zhotovení cihly se však uplatňují i jiné suroviny a výrobní technologie. Pálená cihla se vyrábí z cihlářské hlíny, která se po nařezání vysouší 2-3 dny v sušárně na vlhkost do 2 %. Následně se cihla dostává do vypalovací pece, kde stráví v teplotě mezi 700 a 1000 °C jeden až dva dny. Po vypálení jsou cihly roztříděny, v některých případech se ještě povrchově upravují (impregnace, glazura).
Pálené cihly se rozdělují podle tvaru, rozměrů, provedení a účelu využití. Obecně se dělí na plné a děrované. Samozřejmě během této doby prošly obrovským vývojem a dnes splňují požadavky na dobré tepelně izolační vlastnosti, nízkou hmotnost a dostatečnou únosnost.
Plné pálené cihly
Tradičním typem cihly je plná ve tvaru kvádru. Vyznačuje se pevností, nosností, odolností i trvanlivostí. Plná cihla je tradiční stavební materiál, který se používá hlavně při rekonstrukcích, opravách starších domů, stavbě zídek, pilířků nebo tam, kde je potřeba pevný a odolný prvek. Má vyšší hmotnost, dobře akumuluje teplo, ale sama o sobě nemá tak dobré tepelněizolační vlastnosti jako moderní děrované cihelné bloky.
Čtěte také: Velké dřevěné prkénko: Co potřebujete vědět
V současnosti se využívá ve specifických případech, například pro zhotovení příček, komínů, cihelných plotů nebo menších zděných konstrukcí. Plná pálená cihla se hodí hlavně pro opravy starého zdiva, drobné vyzdívky, zahradní prvky, komínové detaily podle projektu nebo pohledové části, kde chcete zachovat tradiční vzhled. U novostaveb se na celé obvodové zdivo používá méně často. Ke stavbě obvodového zdiva rodinných domů se dnes plné cihly nevyužívají, a to zejména kvůli vyšší hmotnosti.
Z plných cihel se nejčastěji staví nosné stěny (300 nebo 450 mm) a příčky (75 nebo 150 mm). U starších staveb bývají ve spodní části budovy stěny mnohdy výrazně silnější. Pálené cihly v současném stavebnictví nedosahují tak dobrých vlastností jako u moderních materiálů, i přesto má stále své využití - na chatách, chalupách, při rekonstrukcích apod.
Rozměry cihly plné pálené a hlavní vlastnosti
Cihla má rozměr 290 x 140 x 56 mm, skladebný rozměr (s omítkou a maltou) je 300 x 150 x 75 mm. Klasické cihly velkého formátu a státní norma (ČSN 72 2601, 05, 10) určuje i jejich rozměr (290 × 140 × 65 mm), což usnadní výpočty spotřeby a následný nákup.
| Cihla plná pálená P20 | Hodnota |
|---|---|
| Rozměr | 290 x 140 x 65 mm |
| Pevnost | min 20 N/mm2 |
| Váha | 1776 kg/m3 |
| Nasákavost | 13% |
| Reakce na oheň | A1 |
| Počet ks na paletě | 250 (1150kg) |
Klasická plná pálená cihla je materiál s dobrou požární odolností, vzduchovou neprůzvučností a výbornou schopností akumulace tepla. Cihla váží zhruba 4 kg a její cena se v současné době na trhu stavebnin pohybuje nejčastěji od 7 do 10 korun za 1 kus včetně DPH, přičemž můžete narazit i na výhodnější ceny pro druhou jakost, množstevní slevy, ale i na prémiové cihly zvonivky, jejichž cena přesahuje 20 korun za kus. Ty se používají zejména na pohledové zdivo bez dalších povrchových úprav, stavbu krbů, plotových sloupků, nebo jako cihlová dlažba.
„Vynikající vlastnosti předurčují tyto cihly zejména pro stavbu nosných neomítaných zdí u vinných sklípků nebo neomítaných zdí s vysokou odolností vůči klimatickým vlivům. Hlavní výhodou těchto cihel je jejich vynikající odolnost proti erozi. Dokladem jsou neomítané stěny domů, odolávají povětrnostním vlivům mnohdy déle než sto let,“ uvádí například cihelna v Šitbořicích na Brněnsku, která klasické zvonivky vyrábí.
Čtěte také: Dřevěné počítadlo: Historie a výroba
| Tloušťka zdi | Spotřeba cihel (ks/m²) |
|---|---|
| 290 mm | 89 |
| 140 mm | 45 |
| 65 mm | 22 |
Výhody a nevýhody pálených cihel
- dlouhá životnost a vysoká odolnost při správném použití a ochraně konstrukce.
- dobrá pevnost a stabilita pro vnitřní i obvodové zdivo.
- přirozená schopnost pracovat s vlhkostí a podporovat příjemné vnitřní klima.
- dobrá požární odolnost a široká dostupnost různých formátů.
- moderní broušené a izolační cihly umožňují rychlejší a přesnější zdění.
- modulový formát
- estetický vzhled
- dobře akumuluje teplo
- dobrá pevnost
- ekologické řešení - přírodní materiál
- dobře izoluje zvuk
- vysoká požární odolnost
Z páleného cihlového zdiva lze postavit až osmipatrové budovy, v dnešní době se však klasické plné cihly používají zejména ke stavbě obezdívek komínů, podezdívek plotů a dalších dekoračních prvků. Nacházejí využití i při rekonstrukcích některých historických budov a mohou posloužit i při rekonstrukcích či dostavbách venkovských domů včetně rekreačních chalup, kde byl tento materiál použit i v původní konstrukci stavby. Pracnost cihlové stavby výrazně zvýší cenu práce ve srovnání s jinými materiály víceméně shodných parametrů, proto zvláště při dodavatelském způsobu stavění příliš nedává smysl. Jiná věc je samozřejmě stavba menšího rozsahu svépomocí, zvláště když připadá v úvahu i použití recyklovaných očištěných cihel. Ty se dají podle kvality a míry znečištění pořídit i za odvoz nebo za cenu od jedné do tří korun za kus.
- klasické cihly často vyžadují dodatečné zateplení, aby splnily dnešní energetické nároky.
- vyšší hmotnost některých typů komplikuje manipulaci a dopravu.
- u nosného zdiva je nutný správný projekt, statika a odborné provedení.
- zdění může být pomalejší než u některých velkoformátových alternativ.
- nevhodný typ cihly v exteriéru může trpět vlhkostí, mrazem nebo špatnou nasákavostí.
Děrované a broušené cihly
Moderní děrované a broušené cihly jsou výsledkem evoluce ve stavebnictví. I když se k jejich výrobě využívají přírodní suroviny, splňují řadu přísných požadavků od izolačních vlastností po nízkou hmotnost. Díky dutinám jsou lehké, a tak nepřetěžují podklad a usnadňují manipulaci s materiálem. Děrovaná cihla je lehčí a díky dutinám lépe pracuje s tepelnou izolací i hmotností zdiva. Dutiny v cihle snižují spotřebu materiálu a zlepšují tepelnětechnické parametry.
Broušené pálené cihly vynikají přesnými rozměry, což usnadňuje proces zdění a umožňuje využití tenké vrstvy lepidla či pěny. Díky minimálním spárám nedochází k výraznějším únikům tepla. Broušené cihly se po výrobě přesně upravují tak, aby měly rovné ložné plochy. Díky tomu se zdí na tenkovrstvou maltu nebo speciální pěnu či lepidlo, podle systému výrobce. Výsledkem jsou tenčí spáry, rychlejší práce a menší riziko tepelných mostů. Broušené cihly jsou oblíbené u novostaveb, kde záleží na přesnosti i tepelných vlastnostech zdiva.
- Rychlejší zdění díky přesným rozměrům a menšímu množství malty.
- Lepší tepelněizolační vlastnosti při správném systému zdění a vhodné tloušťce zdiva.
- Čistší práce na stavbě, protože se používá tenkovrstvá malta, pěna nebo lepidlo.
- Vhodné pro obvodové zdivo moderních domů, pokud odpovídají projektu a požadavkům na energetiku.
- Vyšší pořizovací cena, která se ale může částečně vrátit rychlejší pokládkou.
U moderních staveb se proto častěji používají děrované bloky, které jsou větší, přesnější a rychleji se z nich zdí. Pro nosné stěny ale vždy vybírejte cihly podle projektu, nikoliv jen podle vzhledu nebo ceny.
Požadavky na tepelně izolační vlastnosti staveb jsou stále přísnější. To znamená, že obvodové zdi budete muset opatřit i tepelnou izolací, ať už z polystyrenu, nebo minerální vaty. V současnosti hodnotu U = 0,25 W/(m2‧K), která odpovídá doporučené hodnotě podle normy ČSN 73 0540-2:2007 pro vnější těžké stěny, bez problémů splňuje jednovrstvé zdivo z cihelných bloků typu Therm o šířce 440 mm. Zdivo tloušťky 440 mm dosahuje součinitele prostupu tepla kolem hodnoty U = 0,21 W/(m2‧K) případně i nižší.
Čtěte také: Dřevo na topení Velké Pavlovice
Lícové cihly a klinkery
Elegantní lícové cihly se pak používají na fasády a zídky, kde je žádoucí dosažení rustikálního vzhledu. Lícové cihly a cihlový obklad se používají tam, kde má být cihla vidět. Nejde tedy jen o konstrukční materiál, ale také o výrazný designový prvek. Lícové cihly se uplatní na fasádách, soklech, plotových sloupcích nebo pohledových stěnách. V interiéru se často používají tenké cihlové pásky, které vytvoří vzhled cihlové zdi bez velké tloušťky a hmotnosti.
Lícová cihla je plnohodnotný zdicí prvek nebo fasádní materiál, zatímco cihlový obklad bývá tenký pásek určený k nalepení na připravený podklad. Obklad je lehčí a praktičtější pro interiér, lícová cihla zase působí robustněji a hodí se i na venkovní konstrukce.
Ražené cihly se vyrábí oproti klasické CPP ražením hlíny do speciálních forem. Cihla má díky tomu ze všech 4 stran vzor, který vynikne v každém interiéru. Z lícovek nejčastěji realizujeme oplocení, komíny, krby, ale také interiérové zídky. Nasákavost ražené lícovky je do 18 %.
Kabřinec, často označovaný také jako klinker, se vypaluje při vyšších teplotách. Klinkery mají nasákavost do 6 % a jsou vyráběny strojově. Tři strany jsou pohledové, 1 je pak hladká. Díky tomu má nízkou nasákavost, vysokou odolnost a dobře zvládá mráz i déšť. Proto se používá hlavně na fasády, sokly a venkovní pohledové plochy. Jeho tepelná izolace ale nebývá hlavní předností, proto se často kombinuje s nosnou konstrukcí a izolační vrstvou.
Šamotové cihly
V souvislosti s cihlami nesmíme opomenout ani typy určené pro specifické účely využití. Při stavbě krbů využijte žáruvzdorné šamotové cihly. Šamotové cihly patří mezi speciální cihly určené do míst, kde běžná pálená cihla nestačí. Používají se v krbech, kamnech, pecích, topeništích a dalších konstrukcích vystavených vysokým teplotám. Jejich hlavní výhodou je žáruvzdornost, schopnost akumulovat teplo a odolnost vůči prudkým změnám teplot.
Šamot odolá teplotě až 1 650 °C. Má typickou šedobílou až béžovou barvu a z více než poloviny ho tvoří oxid křemičitý. Druhou polovinu pak tvoří oxid hlinitý a různé příměsi, ať už jde o hořčík, železo nebo vápník. Při výběru šamotových cihel se zaměřte na složení materiálu. Některé cihly se jako šamotové jen tváří svým zbarvením a tvarem, obsahují však jiné suroviny, kvůli kterým nejsou tak tepelně odolné. Šamotová cihla není běžná stavební cihla. Do krbu, pece nebo topeniště používejte jen materiál pro vysoké teploty a vhodnou žáruvzdornou maltu.
Při stavbě krbu nebo pece nestačí vybrat správnou cihlu podle rozměru. Důležitý je i návrh konstrukce, dilatace, napojení kouřovodu, bezpečné vzdálenosti od hořlavých materiálů a správný typ pojiva. U topných zařízení se proto vyplatí postupovat podle projektu nebo doporučení odborníka. Chyba v detailu může znamenat praskání, špatný tah nebo bezpečnostní riziko.
Moderní cihly a tvárnice
Tradiční plné cihly i keramické tvárnice vznikají vypalováním z hlíny. Tvárnice mají dutiny, které snižují hmotnost a současně zlepšují tepelněizolační vlastnosti. Výrobci nabízí i speciální izolační tvárnice, jejichž dutiny jsou vyplněné minerální vatou či jiným izolantem. Díky tomu jsou vhodné i pro jednovrstvé zdění bez dodatečného zateplování. Tento typ cihel vyniká vysokou nosností v kombinaci s nízkou tloušťkou zdiva. Protože jsou rozměrově přesné, lze na ně aplikovat tenkovrstvé omítky bez síťoviny. Díky tomu se s oblibou využívají jako interiérové příčkové zdivo. Jelikož mají vysokou pevnost v tlaku, používají se i jako nosné obvodové zdivo.
Typy tvárnic
- Nosné - jsou určené pro obvodové zdivo a vnitřní nosné stěny. Nejčastěji mají šířku od 25 do 50 cm.
- Nenosné - vzhledem k mírnějším požadavkům na únosnost a izolační vlastnosti mohou být nenosné příčky tenčí, a tak zbytečně nezmenšují užitnou plochu stavby.
- Soklové - jsou vhodné pro pokládku na základové či stropní desky.
- Dekorativní - pro lícové (pohledové) části staveb, u kterých má být vzhled cihly přiznaný.
Pórobetonové cihly
Druhým v současnosti nejrozšířenějším materiálem jsou porobetonové cihly vyrobené z přírodních materiálů. Ve skupině tvárnic mají největší zastoupení ty pórobetonové. Díky vzduchovým dutinám, které vznikly při výrobě hmoty, jsou lehké a snadněji opracovatelné. I když sníží hmotnost konstrukce, na její pevnosti to nebude znát. Tyto lehké betony koupíte v různých pevnostech, a tak s nimi snadno a rychle postavíte i několikapatrové domy. Snadná manipulace patří mezi další výhody porobetonových cihel. Materiál nařežete i ruční pilou a při pokládce spotřebujete méně malty než u běžných tvárnic. Pórobetonové cihly ve formě tvárnic, tvarovek či desek využijete především pro stavbu stěn, příček a stropů.
Betonové cihly
Pro nezateplené stavby, jako jsou základy, dozdívky a zděné konstrukce jsou vhodné betonové cihly. I když tvarem a rozměry připomínají pálené cihly, jsou oproti nim pevnější a téměř nenasákavé, tudíž trvanlivější. Navíc odolají mrazu, chemickým rozmrazovacím látkám i žáru. Jsou proto vhodné tam, kde běžné cihly nevyužijete - pro stavbu sklepů, šachet a jiných technických prostor pod úrovní země.
Vápenopískové a štěpkocementové tvárnice
- Vápenopískové tvárnice - mají podobné složení jako pórobeton, jejich hustota je však mnohem vyšší. Díky tomu jsou mimořádně pevné a skvěle izolují. Díky vysoké pevnosti mohou být obvodové stěny užší, a tak zvýší užitnou plochu stavby.
- Štěpkocementové tvárnice - na rubové straně mají integrovanou tepelnou izolaci. Sestavují se do bednění a následně se betonují.
Skleněné tvárnice (luxfery)
Skleněné tvárnice - vyrábí se z vysokopevnostního skla a umožňují přirozené prosvětlení interiéru. Zároveň slouží jako esteticky atraktivní designový prvek, který v posledních letech zažívá renesanci. Skleněné tvárnice neboli luxfery nejsou nosné pro svislé příčky. Existují však speciální typy, které jsou nosné pro horizontální použití.
Rozměry cihel: základní formáty a přehled
Rozměry cihly jsou důležité pro výpočet spotřeby materiálu, tloušťku zdiva, rychlost zdění i výslednou pevnost konstrukce. U historických a klasických cihel se často setkáte s menšími formáty, zatímco moderní broušené nebo děrované cihly mají větší rozměry, aby se zdivo stavělo rychleji a s menším množstvím malty. Celkem je známo pět běžných rozměrů a několik netradičních.
| Druh cihly | Orientační rozměr | Typické využití |
|---|---|---|
| Plná pálená cihla | cca 290 x 140 x 65 mm | opravy, zídky, historické zdivo |
| Normální formát NF | 240 x 115 x 71 mm | zdění a doplňky zdiva |
| Tenký formát DF | 240 x 115 x 52 mm | pohledové a doplňkové zdivo |
| Děrovaná cihla | různé větší formáty | obvodové a vnitřní zdivo |
| Lícová cihla | podle výrobce | fasády a pohledové plochy |
Další formy klasické cihly
Kromě celých cihel se používají také v různých odvozených rozměrech.
- „devítka“ - 3/4 cihly = 9″ - také „tříčtvrtka“
- „půlka “ - 1/2 cihly
- „kvantlík“ - 1/4 cihly - také „čtvrtka“
- „pásek“ - 1/2 cihly rozpůlené po délce
Normalformat (NF)
Normalformat je mezinárodně standardizovaná jednotka pro děrované cihly, které se využívají ve střední a východní Evropě. Rozměr NF je 250 x 120 x 65 mm. Cihla normálního formátu má rozměry 24 x 11,5 x 7,1 cm, zatímco cihla starého říšského formátu měla menší rozměry 25 x 12 x 6,5 cm, ale celkově byla větší. Německý říšský formát má rozměry 24 x 11,5 x 63 cm.
Waalformat (WF)
Waalformat je mezinárodně standardizovaná jednotka pro lícové cihly. Tento typ cihel se používá nejčastěji v západní a severní Evropě, ale je oblíbený také v České republice. Rozměry WF jsou 210 x 100 x 50 mm.
Vývoj tepelně technických parametrů cihel
| Období | Charakteristika |
|---|---|
| Do roku 1949 | První norma zabývající se tepelně technickými vlastnostmi. |
| 1949-1964 | Hodnoty tepelného odporu stěn vycházely z etalonu stěny z plných pálených cihel. |
| 1946-1960 | Přechod k příčně děrovaným cihlám typu CDm. |
| 1961-1980 | Objevuje se typ cihly CDK a CD Týn (velkoformátové cihelné bloky). |
| 90. léta | Cihla „současného“ typu Therm se suchou styčnou spárou mezi jednotlivými cihelnými bloky označovanou pero drážka, též P+D. Broušené cihly v Německu. |
| Současnost | Cihelné bloky o šířce 500 mm (v Německu 490 mm) s U < 0,16 W/(m2‧K). |
S vývojem požadavků na stěnové konstrukce se také začíná měnit tvar cihel. Od plných cihel se přechází v období let 1946-1960 k příčně děrovaným cihlám typu CDm. V 90. letech přichází cihla „současného“ typu Therm se suchou styčnou spárou mezi jednotlivými cihelnými bloky označovanou pero drážka, též P+D.
Vazba zdiva: Základ úspěšného zdění
Základem úspěšného zdění z cihel je dodržení některé ze základních typů vazeb. Zdění ve vazbě znamená, že cihly v druhé a dalších řadách je nutné klást tak, aby vždy celý kus překryl styčnou spáru cihel v předchozí řadě. Pro budoucí pevnost a stabilitu zdí je nezbytné docílit toho, aby v jednotlivých řadách kladených na sebe nevznikala průběžná linie styčných spár. Princip správné vazby ostatně neplatí jen pro klasické cihly, ale uplatní se i při použití tvárnic či opracovaných kamenů.
Typy vazeb se vyvíjely víceméně od počátku používání cihel pro stavění zdí. Jejich dodržení velmi usnadňuje normovaná velikost: jsou-li cihly rozměrově shodné, není problém dodržet rytmus pravidelně se opakujících vzorců. A zvolíte-li cihly pro jejich specifickou krásu i jako pohledový materiál bez dalšího omítání, je dodržení vazby nezbytné, jinak by fasády či zídky působily disharmonicky. Popis jednotlivých vazeb může na laika působit na první pohled složitě, ale kombinace cihel v nich má poměrně jednoduchou logiku. Nejlépe si však jednotlivá schémata osvojíte podle obrázků.
Základní typy vazeb
- Běhounová vazba: Nejjednodušší cihelná vazba používaná především pro zdění příček. Nehodí se pro zdi, které mají nést další konstrukce. Tloušťka bývá při použití běžných cihel 15 cm. Cihly se převazují o polovinu nebo čtvrtinu své délky.
- Vazáková vazba: Používá se pro zdění stěny o tloušťce 30 cm. Takto vyzděná stěna má již vyšší nosnost a může být použita pro uložení například stropních konstrukcí. Cihly se převazují o polovinu své šířky.
- Polokřížová vazba: Připadá v úvahu pro zdění zdí tloušťky 45 cm. Zeď vyzděná polokřížovou vazbou může být použita jako nosná i obvodová stěna. V líci se v tomto případě střídají běhounové a vazákové vazby.
- Křížová vazba: Určena pro vyzdívání zdí tloušťky 60 cm. Také takto vyzděná stěna může sloužit jako nosná nebo obvodová. Kombinují se u ní rovněž běhounové a vazákové vazby, ale oproti polokřížové jsou u této vazby běhouny v líci nad sebou a kryjí se jen ve vrstvě první, páté, deváté atd.
- Gotická vazba: Rovněž nazývána polská a je založena na zděných hlavách ve sloupci, přičemž každá kratší strana je posunuta o polovinu délky cihel v řadě nad a pod ní. Je to pracná vazba, jejíž hlavní výhodou je možnost vytvoření atraktivního pohledového vzoru.
Postup zdění z cihel
Zdí se vždy na vodorovný podklad, případné nerovnosti základu je potřeba vyrovnat maltou. Mezi základové pasy a cihlovou zeď se vkládá izolační asfaltový pás.
U zdění na šířku jedné cihly je pro správné vyrovnání nutné silné maltové lože. Tloušťka maltou vyplněné spáry by neměla přesáhnout 1,5 cm. Cihly se vyrovnávají poklepem kladívka nebo gumové paličky, rovinu kontrolujte vodováhou. Mezi položenými cihlami se nechává mezera asi 1 cm, která se vyplňuje maltou. Přebytečná stékající malta se hned odstraňuje zednickou lžící. Přilnavost malty posílíte navlhčením cihel.
Při žádné ze zvolených vazeb se styčné (svislé) spáry v jednotlivých řadách nesmějí opakovat nad sebou na stejném místě. Posouvejte je do vazby o 1/4 až o 1/2 cihly.
Vyzdívání rohu nebo napojení dvou zdí do sebe vyžaduje správné provázání. To znamená, že je nutné zachovat vazbu (posunutí svislých styčných spár) mezi sousedními vrstvami cihel minimálně o 1/4 cihly. Kříží-li se vám zdi, necháte vždy jednu proběhnout a druhou přizdíte. V další vrstvě je to naopak, druhá probíhá, první je přizděna.
Pokud přizdíváte novou příčku ke stávající nosné konstrukci, svážete je vysekáním kapes nebo vložením armovacího železa do spáry nové zdi a zavrtáním do zdi stávající.
Dodržování vodorovných a svislých rovin je alfou a omegou úspěšného zdění z klasických cihel. Tradiční cihelné zdivo sluší i venkovním kuchyním či krbům.
Budoucnost cihel
Jedna oblast bude řešena neustále, a tou je vývoj keramického střepu a vytváření cihlářské suroviny. V současné době je vývoj zaměřen na snižování tepelné vodivosti střepu při zachování maximální možné pevnosti. Další podmnožinou tohoto směru vývoje je používání surovin, zejména charakteru odpadních hmot, které jednak zlepšují vlastnosti střepu (např. tvorbou pórů svým vyhoříváním při vypalování), snižují energetické nároky na výpal, zlepšují proces sušení apod. Další oblast vývoje spočívá v hledání nových možností vytváření samotné geometrie cihelných bloků potlačující přenos tepla.

