Vlhké zdivo v koupelně: Komplexní průvodce řešením a sanací omítky

Při stavbě či rekonstrukci domu je častým problémem vlhké zdivo, které může mít negativní dopad na zdraví obyvatel i na konstrukci budovy. Koupelna je z hlediska vyšší vlhkosti specifickým prostorem v domě. Místem, kde se pravidelně udržuje nejvíc vlhkosti, je zcela nepochybně koupelna. Vlhkost zdí může podpořit i něco zdánlivě tak nesouvisejícího, jako sušení prádla uvnitř bytu, nebo vaření, v jehož průběhu se taktéž často odpařují tekutiny do okolního prostoru. Pokud nemáte dostatek finančních prostředků na to, abyste se pouštěli do náročnější rekonstrukce (nebo bydlíte v bytovém domě), prvním řešením může být nákup pohlcovačů vlhkosti, které umístíte do každého pokoje.

Příčiny a identifikace vlhkosti

Vlhké zdi jsou nepříjemným problémem, se kterým se musí něco dělat, jinak vám může způsobit celou řadu problémů. Následkem toho může být v objektu chladněji. Pokud bydlíte ve vlastním domě a potřebujete zjistit, proč máte po každém dešti úplně mokrou zeď, stálo by za to zkontrolovat, v jakém stavu jsou vaše okapy. Dalším slabým místem, kvůli kterému můžete mít ve svém domě vlhko, je porušená střecha. Když už budete ve všech těch kontrolách, obejděte všechny části domu a zkontrolujte, jestli někde není viditelná prasklina, skrze kterou by mohlo dovnitř pronikat vlhko. Problém s vlhkostí uvnitř domu nebo bytu mohou umocňovat nekvalitní nebo špatně těsnící okna. Někdy vlhkost může vzlínat od země. V dobře podizolovaných novostavbách, pokud je omítka nová apod., je nutné prověřit správné fungování rozvodů vody a odpadů.

Příklad z praxe: Pokud je zvýšená vlhkost pouze v omítkách a koroduje ocelové futro, na které navazující omítka je vlhká, mohlo by se jednat o vlhkost způsobenou kondenzací vodní páry na studeném povrchu zdiva příček. Koupelny ve starších domech se často nacházejí v okrajové části dispozice, kde není zajištěno dostatečné vytápění přilehlých místností a prostorů (například nevytápěná chodba nebo schodiště), nebo příčky navazují na tenkou obvodovou zeď, která nemá dostatečné izolační vlastnosti. Ke kondenzaci pak dochází na studeném povrchu zdi, je zde i vysoké riziko vzniku plísní. Situaci může velmi zhoršit i špatné větrání koupelny. Pro určení příčiny by bylo nutné nechat situaci na místě posoudit specialistovi na tepelně vlhkostní problematiku konstrukcí. Před tím je ovšem dobré ověřit, zda příčina nesouvisí s poruchou na rozvodu vody nebo odpadech.

Možnosti sanace vlhkého zdiva

Izolace zdiva je velice častým jevem především u rekonstrukcí starších zděných budov. Velice častým řešením vlhkosti svislých konstrukcí je aplikace dodatečné hydroizolace podříznutím stěn. Toto řešení je velice spolehlivé a v případě, že se odvede kvalitní práce, je jedním z nejlepších řešení, jak optimalizovat vlhkostní poměry v přízemních partiích stavby. Zdivo se postupně podřezává a do vzniklé spáry se po zhruba metrových úsecích vkládá asfaltová hydroizolace nebo ocelové nerezové plechy. Dalším řešením, podstatně snáze realizovatelným, je dodatečná hydroizolace na tmelové chemické bázi. Na trhu lze nalézt několik přípravků - tmelů, které při aplikaci do zdiva vytvoří hydrofobní souvislou vrstvu. Zdivo se navrtává do první vodorovné spáry nad podlahou v osových vzdálenostech cca 12 cm s tloušťkou vrtáku cca 12 mm. Do těchto děr se pak aplikuje již zmíněný speciální tmel, který se po několika dnech působení rozpustí do okolního materiálu a vytvoří tak požadovanou hydroizolaci. Pokud něco takového nastane, můžete využít speciální injektážní krémy, čímž zabráníte tomu, aby se voda dostala ve větším množství do zdiva. Počítejte ale s tím, že tato varianta je pracná a poměrně dost nákladná.

Externí řešení vlhkosti

• Odvodňovací příkop (Obr. A): Vykopeme příkop vně, jehož dno by mělo být tak vysoko, aby chránilo základy před promrzáním. Dno takového příkopu musí být vyspádováno jak podélně, tak i příčně. Doporučuje se samotné dno upravit tak, aby voda co nejsnáze odtékala. Můžeme ho vybetonovat či vytvořit cementovou slupku, která zajistí rychlý odtok vody od zdi Vašeho domu.
• Příkop s drenáží (Obr. B): Vykope se příkop, stěna domu se očistí od degradovaného materiálu a znovu nahodí vápenocementovou omítkou nebo jinou k tomu speciálně určenou omítkou. Níže pod úrovní základové spáry se vykope rýha a do ní se umístí podélná průběžná drenáž. Drenáž obsypeme štěrkem.
• Opěrná zeď (Obr. C): Jestliže je příkop pro vaší konkrétní situaci rekonstrukce nevhodný, můžeme si pomoci opěrnou zdí. Nejprve postupujeme stejně jako v prvním případě. Vykopeme příkop, očistíme zdivo, naneseme omítku a vytvoříme drenáž. V přiměřené vzdálenosti vyzdíme opěrnou zídku. Jestliže použijeme vhodný ložný kámen, nemusíme zdivo vyzdívat na maltu, ale postačí nám vazká hlína.
• Jílový zához (Obr. D): U dalšího podobného způsobu se opět vykope příkop, nahodí zeď, umístí svislá asfaltová hydroizolace a u zdi se provede zához z kvalitního jílu, který má skvělé hydroizolační vlastnosti. Šířka tohoto záhozu může být od 20 až po 40 cm.

Vnitřní řešení vlhkosti

V oblastech se stísněnějšími podmínkami lze vytvořit svislou vzduchovou dutinu šířky cca 100-300 cm za pomoci vyzděné předstěny před vnějším lícem obvodových stěn. Tam, kde nám vnější situace nedovolí umístit předchozí řešení, můžeme problematické zdivo izolovat zevnitř pomocí vyzděné předstěny. U tohoto řešení vlhkou zeď neodvlhčíme, ale zabráníme přímému průniku vlhkosti do interiéru. Nejprve důkladně otlučeme vlhkou a degradovanou omítku a očistíme železným kartáčem, aby tato omítka později neucpala dutinu a nezpůsobila tak průnik vlhkosti do nové předstěny. Pod plánovanou předstěnou vybetonujeme malý základ 25 až 30 cm široký a stejně tak hluboký - v případě výšky předstěny do 2,5 m. Tuto předstěnu vyzdíme tak, aby vznikla odvětrávaná dutina tloušťky 4-6 cm. Pokud vyzdíváme pouze stěnu do 10 cm šířky, je nutné na několika místech ukotvit pomocí cihel stěnu s nosným obvodovým zdivem. Tyto kotvicí body rozmístíme tak, aby jejich vzdálenost byla cca 1 m. Tyto body je nutné kvalitně odizolovat od vlhké obvodové stěny, aby nedocházelo k pozdějšímu vlhnutí vytvořené předstěny. K tomu nám poslouží asfaltová lepenka. Abychom docílili kvalitního odvětrání, musíme u paty zídky vytvořit větrací otvory pro nasávání vzduchu a v horní části vytvořit průduch vedoucí do exteriéru. Výše popsanou předstěnu může tvořit i jiný materiál, jako například různé desky na bázi dřeva s ochrannou povrchovou úpravou. Vše záleží na rozsahu vlhkosti stěn a na typu využívání daného prostoru. Tyto desky fungují stejně dobře jako vyzděné předstěny, avšak nejsou tak odolné a mají formu dočasného provizorního řešení. Základem všeho je zdroj vlhkosti eliminovat, abychom nemuseli svádět nekončící boj s prosakovanou vodou. Pakliže to není možné, je nejlepší takové prostory využívat pouze jako sklad či nalézt jiné vhodné řešení, např. vinný sklípek.

Čtěte také: Řešení vlhkých podlah pomocí Liaporu

Sanační omítky

Na sanaci vlhkého zdiva je potřeba použít správné materiály, které zabezpečí nejen vysoušení zdiva, ale také dlouhodobé a účinné odvětrávání vlhkosti. Zároveň by měly působit i proti krystalizaci soli či síry. Toto je možné dosáhnout použitím např. voděodolné a paropropustné omítky, která zabezpečuje dlouhodobé řešení problému s prosakováním vody na povrch stěny (při aplikaci z negativní strany), resp. problému s průnikem dešťové vody do stěny (při aplikaci z pozitivní strany) a zároveň zabezpečuje dlouhodobé řešení odvětrávání vlhkých stěn. Mokré zdi. Problém řeší hydrofobní omítka. Pro vlhké zdivo je nejvhodnější volbou sanační omítka. Tato omítka je speciálně navržena pro zdivo trpící nadměrnou vlhkostí. Díky své nízké nasákavosti a vysoké paropropustnosti umožňuje odpařování vlhkosti ze zdiva, čímž napomáhá jeho postupnému vysychání.

Voděodolná sanační omítka IZONIL Hard

Skvělým řešením je omítka IZONIL Hard. Sanační omítka IZONIL představuje revoluční voděodolný sanační systém, který je zároveň díky vysokému obsahu mikropórů extrémně paropropustný s vysoušecím efektem. Jde o suchou omítkovou směs na bázi Portlandského cementu, křemičitého písku a speciální přísady IZOCOMPONENT, která je zároveň vyztužená PP vlákny. Speciální přísada IZOCOMPONENT se vyrábí z čistě přírodních materiálů a zabezpečuje výjimečné vlastnosti omítky. Díky ní se podařilo vytvořit extrémně voděodolnou suchou omítkovou směs, která po aplikaci vytváří voděodolnou vrstvu, která je zároveň paropropustná s vysoušecím efektem. Je odolná proti vodnímu tlaku 1 bar s průnikem vody < 1mm za 72hod. z pozitivní i negativní strany. Vysokou paropropustnost a permanentní vysoušení vlhkého podkladu umožňuje velké množství mikropórů. Neobsahuje žádné škodlivé ani toxické látky, a proto je vhodná pro styk s pitnou vodou.

Omítkové směsi IZONIL jsou přímo určené na mokré zdi a fungují i jako omítky sanační. Jejich obrovskou výhodou je, že je můžete použít jak do interiéru, tak i do exteriéru. Směsi se prodávají ve dvou hrubostech a u té nejjemnější odpadá práce se štukem - omítka má po zpracování finální podobu a není ji už potřeba nijak dál upravovat, nepočítáme-li finální nátěr. Další skvělou vlastností oproti konkurenci, je možnost nanášet omítku v relativně velkých vrstvých, což se hodí právě u starších nemovitostí, kde bývá problém s rovinností zdí. Omítka se dá nanášet až do tloušťky 30 mm. Aplikovat ji můžete na mokrý povrch, skvěle se hodí i do jinak velmi problematických sklepních prostor.

Je určena na hydroizolaci a sanaci sklepů, pivnic, šachet a podzemních staveb, rekonstrukci omítek starých budov, dodatečnou hydroizolaci a sanaci existujících navlhlých staveb, hydroizolaci a sanaci soklových částí zdí, hydroizolaci koupelen a sprchových koutů. Je vhodná k aplikaci na vertikální podklady na bázi pálených cihel, pórobetonu, zdrsněného betonu, ale také horizontální podklady, jakými jsou betonové podlahy a střechy. Nanáší se buď ručně nebo strojově. Díky výborné přilnavosti vzniká při aplikaci minimální odpad.

Další typy omítek pro koupelny

Z hlediska místností s trvale vyšší vlhkostí je ideálním řešením použití disperzních směsí, případně klasické a léty prověřené vápenocementové omítky. Tyto omítky mohou být hydrofobizovány (stávají se vodoodpudivé), některé druhy mohou být dokonce omyvatelné. Stále častěji dnes ale stavebníci sahají po omítkách sádrových, které mají několik výhod. Tou první je jejich sametově hladký povrch, druhou pak přirozená regulace vlhkosti, která zajistí lepší mikroklima v interiéru. Poslední zmíněné ale může být právě u koupelen na škodu, protože pokud do sebe sádrová omítka příliš často nasává velkou vzdušnou vlhkost a nestihne jí tzv. vydýchat, může dojít k její degradaci. Přesto není nutné se jí v této místnosti vyhýbat. Jako finální nátěr na sádrovou omítku se doporučují difuzně otevřené barvy, které nebrání sádře pracovat takovým způsobem, který je pro ni vlastní. U koupelny ale toto pravidlo neplatí. Tam kde bude sádrová omítka v koupelně jako finální vrstva, např. stěny u stropu, či strop, je dobré opatřit povrch disperzním nátěrem bránícím vnikání vlhkosti do sádrové omítky. Všude, kde hrozí riziko odstřikující vody, je nezbytně nutné aplikovat hydroizolační stěrku. Zejména u sádrových omítek je ale vhodné ji aplikovat v celé ploše stěn (i podlahy), protože by se kvůli vysoké vlhkosti vzduchu a kondenzaci par mohly plísně a vlhnutí zdiva objevit i tam, kde k přímému styku s vodou nedochází. Právě u sádrových omítek je vhodné toto pravidlo respektovat, aby hydroizolace stěnu opravdu dokonale uzavřela, ochránila stavební konstrukce před působením vody a prodloužila tak jejich životnost. Na zaschlou hydroizolaci je pak možné lepit obklady.

Čtěte také: Příčiny vlhkosti betonu

Zůstává otázka, zda je v případě obkladu až ke stropu stěny vůbec nutné opatřovat omítkou. Pravda je taková, že i v případě precizně vyzděných stěn je třeba povrch pod obklady a hydroizolační stěrky vyrovnat. Je samozřejmě možné to provést například stěrkou, pokud ale probíhá omítání zbytku domu v jednou kroku, třeba i strojně, je rychlejší a levnější použít stejnou omítku všude, bez rozdílu účelu místnosti. Ve větších developerských projektech je takový přístup standardní.

Aplikace sanační omítky

Před nanesením voděodolné a paropropustné sanační omítky je zapotřebí podklad zpevnit, očistit od volných částí, olejů, prachu, cementového mléka, starých omítek, nátěrů anebo jiného znečištění. Bezprostředně před nanesením čerstvé omítkové směsi je potřeba podklad důkladně navlhčit a na vlhký podklad nanést cementový můstek. Šířka cementové vrstvy by neměla přesáhnout několik milimetrů. Omítka se nanese před zatvrdnutím cementové vrstvy.

Příprava podkladu

1. Před aplikací omítky na vlhkou zeď je nutné důkladně připravit podklad.
2. Odstranění staré omítky je nezbytné do výšky minimálně 1,5násobku tloušťky zdiva nad nejvyšší viditelnou úrovní vlhkosti.
3. Spáry mezi cihlami je třeba vyškrábat do hloubky asi 2 cm a zdivo důkladně očistit.
4. Podklad se důkladně navlhčí a nanese se milimetrová vrstva cementového můstku.

Míchání a nanášení omítky

1. Do čisté nádoby s vodou (4 až 4,7l vody/25kg suché omítkové směsi) se přidá suchá směs omítky a obsah balení se promíchá s vodou pomocí nízko otáčkového elektrické míchadla (500 - 600 ot/min.) na homogenní hladkou směs bez hrudek po dobu 5 minut.
2. Omítka se nechá dalších 5 minut odstát a bezprostředně před nanesením se opět promíchá. Míchá se 1 minutu.
3. Omítku je možné promíchat také ve spádové míchačce. Čerstvou směs omítky je potřeba zpracovat do 3 hodin od zamíchání.
4. Omítka se nanáší manuálně nebo strojově. Do čerstvého cementového můstku se nanese vrstva sanační omítky v požadované tloušťce (10 až 15 mm v jedné vrstvě) pomocí zednické lžíce.

Vrstvení a vyztužení

Omítka se nanáší maximálně ve 3 vrstvách v celkové šířce max. 30 mm. Celková šířka omítky se určí podle stupně zatížení zdiva vlhkostí. Při nanesení jedné vrstvy je šířka omítky v rozsahu 10 - 15 mm. Na odstranění povrchových prasklin na místech, kde se spojují dva různé podklady, na překrytí rohů stěn, oken a dveří se doporučuje, i přes vyztužení PP vlákny použít sklotextilní síťku s rozměrem ok 5×5 mm a plošnou hmotností 145g/m2. Má být co nejblíže k povrchu omítky. Poměr podkladové a vrchní vrstvy má být 70:30 % tzn. že při výsledné šířce sanační omítky 10 mm se doporučuje nanést 7 mm vrstvu, do které se natlačí sklotextilní síťka, povrch se zlehka zarovná zednickou lžíci nebo hladidlem a nanese se druhá vrstva v tloušťce 3 mm. Při nanášení dvou nebo tří vrstev se doporučuje na problematických místech v poslední vrstvě použít sklotextilní síťku.

Před nanesením další vrstvy je potřebné plochu předchozí vrstvy jemně zdrsnit. Jakmile omítka trochu zavadne, uhladíme ji hladítkem - opět je to stejné, jak při zpracování klasické omítky. Omítka se nakonec zahladí pěnovým hladidlem. Povrch sanační omítky se vyhladí pěnovým hladítkem. Před finální úpravou - nanesená omítka se nechá zaschnout minimálně tři týdny před realizací konečné povrchové úpravy (silikátové nátěry anebo nátěry na bázi vápna).

Mokré zdi trápí každou starší nemovitost. A řešení je někdy docela komplikované a drahé. Nahodit zdi hydrofobní omítkou je velmi snadné a zvládne to nejen každý řemeslník, ale i kutil.

Čtěte také: Složení venkovní omítky

Postup při aplikaci sanační omítky na vlhkou zeď

Aplikace sanační omítky na vlhkou zeď přináší i určitá rizika. Pokud není příčina vlhkosti odstraněna, může dojít k opětovnému poškození omítky. Důležité je také dbát na obsah solí ve zdivu, které mohou snižovat životnost a funkčnost sanační omítky. Posledním korkem při řešení mokré zdi je její výmalba. Důležité je nechat hydrofobní omítku pořádně vyzrát - minimálně tři týdny. Pak můžeme aplikovat finální nátěr. Pozor, nátěr musí být paropropustný, jinak by hydrofobní omítka nemohla správně fungovat.

Vysoušení zdiva po záplavách

Vlhkostní sanaci konstrukcí je možno provádět až po určitém odeznění záplavových účinků, tj. např. po trvalém poklesu hladiny záplavové vody do podzákladí nebo alespoň pod úroveň podlah, příp. suterénů a sklepů objektu. V první fázi by mělo dojít k co nejrychlejšímu „předsušení“ zdiva nuceným způsobem (použití teplovzdušných agregátů, vysoušecích kondenzačních nebo adsorpčních přístrojů, mikrovlnného ohřevu zdí aj.). Kromě odvlhčování zdiva, i ohřevu konstrukcí a vytápění a větrání interiérů staveb by měly být z dříve zaplavených podlah a stropů či kleneb odstraněny všechny vodou nasáklé sypké materiály (škvára, stavební suť), příp. i trámy a prkna, a z podlah jejich krytiny. Ve zdivu by se mohly, pokud je to ze statického hlediska možné, alespoň ve vnitřním prostředí proškrábat spáry. Vysýchání dříve zaplavených konstrukcí v objektech na ustálený obsah vlhkosti je procesem dlouhodobým a dojde k němu v závislosti na celé řadě faktorů (druh zdiva, jeho tloušťka, intenzita vytápění, temperování, větrání, způsob využívání místností a prostor) až za dobu několika let. K vyschnutí zdiva staveb dojde dále jen za podmínek, kdy budou jejich střešní krytiny a žlaby v dobrém technickém stavu a kdy nebude docházet k únikům srážkové vody z dešťových svodů na povrch terénu a do podzákladí. Do zeminy nesmí dále docházet k únikům dešťové a biologicky znečištěné vody z kanalizace, z přípojek a z odpadů a z instalací vodovodu uvnitř objektů.

Metody vysoušení

• Přirozené vysoušení: Využívá přirozené proudění vzduchu otevřenými okenními nebo dveřními otvory. Je třeba mít však na mysli, že v době po záplavách obsahuje i vnější vzduch velké procento vlhkosti.
• Absorpční (kondenzační) vysoušeče: Při jejich používání dochází ke srážení (kondenzaci) vlhka obsaženého ve vzduchu. Je nezbytné důsledně dodržet pravidla pro jejich používání.
• Horkovzdušné vysoušeče: Většinou se jedná o plynové, naftové nebo různé elektrické zářiče. Zvyšováním tepla vzduchu a zdiva napomáhají k urychlení odpařování vody z konstrukcí. Existují i jiné druhy vysoušečů (mikrovlnné atd…).

Doporučení pro používání vysoušečů

1. Před vysoušením je třeba odstranit všechny nečistoty způsobené povodní. Ze zdiva odstranit malbu. Stěny omýt vodou.
2. Zvolit vhodný vysoušeč nebo vhodné množství vysoušečů pro místnost, ve které mají být použity. Každý vysoušeč má jinou kapacitu.
3. Zabránit přístupu vzduchu z jiných místností nebo z venku.
4. Nevětrat!
5. Vysoušeč(e) ve vysoušeném prostoru musí běžet nepřetržitě 24 hodin denně!
6. Je-li dům podsklepen, je třeba zajistit nejdříve vysoušení sklepních prostor.
7. Vysoušeče nechat nepřetržitě pracovat v jednom prostoru minimálně 3-4 dny. Pak je možné je přemístit do jiné místnosti. Po navzlínání vody k povrchu zdiva je třeba proces znovu opakovat.
8. Doporučujeme provádět průběžné měření vlhkosti zdiva kvalitními měřícími přístroji.
9. Organizace, která vysoušeče zapůjčuje, musí provádět opakovanou instruktáž a kontrolu jejich využívání.

Časté chyby při vysoušení

1. Nevyváženost výkonu přístroje, výšky promočení zdiva a objemu místnosti. Je-li místnost vysoká a výška promočení zdiva malá, nemá smysl vysoušeč používat.
2. Nedostatečná utěsněnost místnosti. Netěsná okna, dveře bez prahů, otevřené komínové průduchy apod.
3. Kombinace větrání a „vysoušení“ (den, noc). Jedná se o nejčastější chybu.
4. Kombinace s horkovzdušným - plynovým vysoušečem. Vedlejším produktem spalování plynu je pára. Není vhodné používat v jedné místnosti horkovzdušné vysoušeče s otevřeným plamenem a vysoušeče kondenzační.
5. Zabránit, aby vzduch z vysoušené místnosti neproudil dál do domu.

Žádný „vysoušeč“ není všemocný prostředek, který nám v několika dnech upraví vlhkost zdiva na původní hodnoty. Je třeba mít na mysli, že se vždy jedná o dlouhodobý proces. Pokud se však rozhodneme vysoušeče používat, je nutné zabezpečit kvalifikované předání potřebných informací a zajistit další, odborné kontroly.

tags: #vlhká #omítka #v #koupelně #průvodce

Oblíbené příspěvky:

• inovativní hydroizolace GLASTEK
• Jak správně aplikovat a udržovat betonové stěrky Hermann
• Postupy a Techniky Výroby Truhlářského Materiálu
• Odstíny a možnosti soklu z umělého kamene
• Betonové skruže a poklopy