Vlhkost mezi polystyrenem a izolací: Příčiny a řešení

Zateplení fasády bezesporu dojde k úsporám na energiích za vytápění, což je hlavním důvodem, proč vůbec zateplovat. Nicméně, zateplením fasády a výměnou starých netěsnících oken za nová, obvykle plastová s výbornými izolačními vlastnostmi, jednoduše dojde k difúznímu uzavření objektu. Jestliže už jste měli předtím problémy s vlhkostí v bytě, mohou se po zateplení paradoxně ještě zhoršit. Příčinou kondenzace vody je zvýšená vzdušná vlhkost v domě. Může jít například o nedostatečné větrání nebo významný zdroj vlhkosti, jako je vzlínající vlhkost, zatékání do objektu, průsak vody, poškozené potrubí apod.

Mýty a fakta o zateplování a vlhkosti

To, že dům skrze své zdi dýchá, je pouze jeden z mnoha mýtů spojených se zateplováním. Přes konstrukci sice probíhá difuze vodní páry, ta je ale jen velmi pomalá a objemově zanedbatelná. K potřebné výměně vzduchu v interiéru by sama rozhodně nestačila. „Problémy s vlhkostí a růstem plísní nezpůsobuje zateplení domu, skutečným viníkem je výměna oken. Starší okna dostatečně netěsnila, takže jimi neustále proudil vzduch ven i dovnitř, což způsobovalo jeho nepřetržitou výměnu i při zavřených oknech. S tím však unikal i drahý teplý vzduch, což zvyšovalo náklady na vytápění," vysvětluje Ing. arch. Moderní okna sice lépe těsní, čímž se stávají energeticky výhodnou volbou, na druhou stranu ale vyžadují aktivní větrání.

Diskutující na téma zateplování nových staveb polystyrénem lze rozdělit přibližně do tří skupin. V první skupině jsou ti, kteří v této věci nemají žádnou přímou zkušenost ani teoretickou znalost, ale čeká je rozhodování. V nezateplených i zateplených stěnách nastává kondenzace většinou při venkovních teplotách pod bodem mrazu a je tím větší, čím je venku větší zima. U zateplených stěn začíná kondenzovat vlhkost při vyšších venkovních teplotách než u nezateplených. Předpokládejme, že při dané (nízké) teplotě dochází ke kondenzaci jak u zateplené, tak u nezateplené zdi. Potom v zateplené zdi kondenzuje vlhkost s větší intenzitou jen tehdy, je-li tloušťka izolace malá.

Často se diskutuje rozdíl mezi polystyrenem a minerální vatou, ale bez správného návrhu skladby a detailů je tato volba druhořadá. Zateplení fasády také úzce souvisí s výměnou nebo montáží oken. Špatně řešené ostění a připojovací spára mohou způsobit lokální ochlazení konstrukce a následnou kondenzaci vlhkosti. Proto je vhodné řešit zateplení jako součást celku, nikoli izolovanou akci. Vlhkostní problematika se neprojevuje okamžitě. To je důvod, proč lidé často nabývají falešného pocitu, že zateplení „funguje“, i když problém jen dočasně utlumilo. Z dlouhodobého hlediska platí jednoduché pravidlo: zateplení není řešení vlhkosti, ale nástroj, který může správně fungující konstrukci výrazně zlepšit.

Omyl: Po zateplení začnou na vnitřních stěnách růst plísně

Plísně rostou na vlhkých stěnách bez ohledu na to, zda jsou zateplené či nikoli. Při správně navržené a instalované tepelné izolaci se vlhkost zdiva nezvýší. Projektant musí dbát na to, aby nedocházelo ke kondenzaci vodní páry ve zdivu například vinou tepelných mostů. Zajistit to lze dostatečnou tloušťkou izolačního materiálu tak, aby se zdivo neochladilo pod teplotu rosného bodu. Vhodnou tloušťku izolačního materiálu lze navrhnout prakticky pro všechny druhy zdiva.

Čtěte také: OSB desky a vlhkost

Problém nastane při zateplení vlhké zdi. Před započetím prací je proto nutné vlhkost zdiva proměřit a odstranit příčinu vlhnutí, například nekvalitní hydroizolaci. V případě starších domů, kde často nelze zabránit přístupu vlhkosti do zateplované stěny ze základů, je vhodnějším materiálem minerální vlna, neboť má nižší difúzní odpor - lepší prodyšnost, lidově lépe „dýchá“ - než polystyren. V případě plísní, které vznikají kvůli kombinaci vysoké interiérové vlhkosti a studených vnitřních stěn - například v důsledku instalace nových těsných oken - zateplení pláště budovy pomůže problém s vlhkostí naopak odstranit. A konečně, po zateplení, stejně jako před ním, je třeba vlhkost vzduchu průběžně sledovat a dostatečně větrat. Při komplexních rekonstrukcích se pak doporučuje instalovat řízené větrání s rekuperací, kde míru vlhkosti hlídá čidlo. Plísně jsou hlavně důsledek nekvalitní hydroizolace, nikoli zateplení.

Omyl: V zateplených domech není čerstvý vzduch

Nepřesným lidovým výrazem, že dům „dýchá“, většinou míníme samovolné větrání při zavřených oknech. Zateplení vnějších stěn má na režim výměny vzduchu zanedbatelný vliv, ovšem nová okna s kvalitním těsněním snižují samovolné větrání na desetinu. Vnitřní vlhkost zásadně ovlivňují dobře těsnící okna. V domech s novými okny je proto třeba častěji větrat. Užitečným pomocníkem je přitom vlhkoměr. Pokud nám v zimním období ukazuje více než 70 %, měli bychom do interiéru vpustit čerstvý vzduch. Plísně jsou hlavně důsledek nekvalitní hydroizolace. Při správně navržené a instalované tepelné izolaci se vlhkost zdiva nezvýší. Druhou možností, jak ověřovat, zda máme správně vyvětráno, je měření koncentrace oxidu uhličitého - v místnosti by neměla překročit hodnotu 1500 ppm. Pakliže to konstrukce domu umožňuje, nejlepší řešení se nabízí v instalaci nuceného větrání s rekuperací (tedy předáním tepla z vydýchaného teplého vzduchu čerstvému).

Role polystyrenu (EPS) v řízení vlhkosti

Zateplení polystyrenem může výrazně snížit tepelné ztráty, ale aby správně fungovalo, je třeba také pochopit, jak materiál ovlivňuje přenos vlhkosti a vznik tepelných mostů. Vlhkost je jedním z nepřátel vnějších stěn. Zabránit vzniku plísní na povrchu vnitřní konstrukce, prodloužit její životnost a zlepšit její tepelněizolační vlastnosti lze pomocí kvalitní vnější izolace z pěnového polystyrenu EPS, který si s přirozenou vlhkostí poradí bez větší ztráty svých tepelněizolačních vlastností. Vlhkost ve zdivu je způsobena rozdílem teplot mezi vnějším a vnitřním prostředím. Pokud je vnitřní vzduch příliš teplý a teplota stěny příliš nízká pro studený venkovní vzduch, tvoří se ve zdivu vodní pára.

Ke kondenzaci dochází tam, kde povrchová teplota klesne pod kritickou hodnotu (teplota rosného bodu). Související zvýšená vlhkost může způsobit poškození zdiva v důsledku promrzání vnější vrstvy, zvýšení rizika vzniku plísní nebo vyšší účty za vytápění. Zateplením obvodového pláště budovy se rosný bod při dostatečné tloušťce izolace přesune do izolantu a chrání zdivo před nežádoucí vlhkostí. Je třeba poznamenat, že tepelněizolační hodnota všech stavebních a tepelněizolačních materiálů se stanovuje v laboratorních podmínkách a následně se deklaruje při nulové vlhkosti materiálu. Víme však, že v praxi je nulová vlhkost těchto materiálů nereálná. Proto mezi optimální materiály používané v izolaci patří pěnový polystyren.

Pěnový polystyren si zachovává výborné tepelně-izolační a mechanické vlastnosti i při zvýšené vlhkosti. Unikátní materiál díky své uzavřené buněčné struktuře. Každá jednotlivá „kulička“, z níž se polystyren skládá, má uzavřenou, voděodolnou buněčnou strukturu obsahující tisíce buněk naplněných vzduchem. Při kondenzaci se vlhkost sráží vždy jen v tenké vrstvě materiálu (při teplotě rosného bodu). Zde zvlhne pouze malá část buněk, ze kterých se vlhkost nešíří do ostatních. Podíl vlhkých vrstev je velmi malý, takže tepelná izolace je vlhkostí ovlivněna jen minimálně. To znamená, že rozdíl mezi deklarovaným součinitelem tepelné vodivosti a skutečným součinitelem tepelné vodivosti je při zateplení EPS téměř stejný.

Čtěte také: Výhody plastových palubek

Jak si polystyren poradí s vlhkostí ve stavebních konstrukcích?

• Pěnový polystyren EPS se dobře vyrovnává s vlhkostí, protože jeho struktura se skládá z uzavřených buněk, které minimalizují absorpci vody. Díky tomu si pěnový polystyren zachovává své vynikající izolační vlastnosti i v prostředí s vyšší vlhkostí.
• Pěnový polystyren EPS výrazně snižuje riziko kondenzace vodních par tím, že zvyšuje povrchovou teplotu vnitřní strany stěny a posouvá rosný bod do izolační vrstvy.
• Pěnový polystyren EPS má uzavřenou buněčnou strukturu, díky které má velmi nízkou nasákavost. V prostředí s vysokou vlhkostí si zachovává své izolační vlastnosti a nedegraduje.
• Ano, pěnový polystyren EPS výrazně snižuje riziko kondenzace vodních par na vnitřních stěnách budovy. Díky svým tepelněizolačním schopnostem zvyšuje povrchovou teplotu stěn, čímž zabraňuje vzniku rosného bodu v interiéru.
• Správně navržená izolace z pěnového polystyrenu EPS zabraňuje vzniku tepelných mostů, čímž snižuje pravděpodobnost kondenzace vodních par na vnitřních površích stěn.

Řešení problémů s vlhkostí

Důležité je větrání, ale je zapotřebí se naučit větrat správně. Ideální je intenzivní, krátkodobé větrání po dobu max. 5-10 minut, nejlépe průvanem, kdy se během krátkého času vymění velký objem vzduchu, a přitom nedojde ke zbytečnému ochlazení stěn. Takto bychom si měli vyvětrat několikrát denně. Další možností je také takzvané řízené větrání pomocí domácí vzduchotechniky. Samozřejmě snížit vlhkost lze i za pomoci různých pohlcovačů vlhkosti a odvlhčovačů, které rovněž úspěšně sníží vzdušnou vlhkost. Pohlcovače vlhkosti fungují na takzvaném pasivním principu, což znamená, že vzdušnou vlhkost snižují tím, že se do nich vkládají různé tablety a granulované směsi, které následně vzdušnou vlhkost absorbují a vzniklá voda pak odkapává do nádobky. Odvlhčovače oproti tomu fungují na aktivním principu, potřebují ke své činnosti zapojení do zásuvky, ale jejich výkonnost je mnohem účinnější. Zároveň i některé rostliny, jako například kapradiny, břečťany, tilandsie a další mohou působit jako úspěšné absorbenty vlhkosti.

Denními činnostmi, jako jsou vaření, sprchování, sušení prádla v interiéru nebo dokonce i samotné dýchání, vyprodukuje čtyřčlenná rodina zhruba 12 litrů vody denně. Dlouhodobá nadměrná vlhkost v interiéru však může způsobit řadu problémů, od růstu plísní, přes zdravotní potíže a pokud pronikne k dřevěným prvkům, může vytvořit vhodné prostředí pro biologické škůdce, hnilobu a snížit pevnost konstrukce. „Správný způsob větrání závisí na ročním období. Během teplejších měsíců můžeme větrat klidně po celý den. Pomoci může mimo jiné také vlhkoměr. Ideální relativní vlhkost vzduchu v interiéru je 40-60 %.

Odstranění vlhkosti z místností závisí především na správné výměně vzduchu, nikoli na propustnosti stavebních materiálů. Studie ukazují, že pouze malá část vlhkosti je odstraněna pronikáním vodní páry skrz stěny. Například při venkovní teplotě 0 °C je z místnosti odstraněno celkem 245,2 g/h vlhkosti, přičemž venkovní stěnou projde pouze 3,2 g/h, zatímco při větrání otevřenými okny je odstraněno až 242 g/h.

Doporučená tloušťka izolace

Šetřit na tloušťce izolace je jedna z největších chyb, kterých se investor může dopustit. Úspora z ceny materiálu je totiž z pohledu celkových nákladů tak zanedbatelná, že nemá smysl o ní vůbec uvažovat. Omyl: Deset centimetrů izolace stačí. Necháváme-li si zateplit dům, měli bychom mít na paměti, že největší část nákladů padne na lešení, pracovní sílu a povrchovou úpravu. Tlustší izolace už s rozpočtem příliš nepohne. Když si po několika letech uvědomíme, že platby za vytápění poskočily a silnější vrstva izolace by se přece jen hodila, máme smůlu. Dodatečně přidat pár centimetrů navíc prakticky nelze.

Normou požadované hodnoty představují minimální přípustnou kvalitu, při jejímž dosažení lze stavbu povolit a kolaudovat. V případě dodatečného zateplení obvodového pláště (dílčí renovace budovy), musí být zateplení navrženo na doporučené hodnoty, tedy musí mít lepší než požadované izolační vlastnosti. Uvažujeme-li v časovém horizontu životnosti stavby, pak se investice do pár centimetrů izolace navíc rozhodně vyplatí. Alespoň 15 centimetrů je doporučená tloušťka izolace.

Čtěte také: Jak zabránit vlhkosti pod izolací

„Se zateplením se zvýší povrchová teplota stěn na vnitřní straně. Vlhkost tak na zdech méně kondenzuje, a tím se snižuje riziko růstu plísní. Pokud by došlo k výměně oken bez zateplení domu, problém by byl ještě horší. V určitých částech konstrukce, například při zateplování podlahy půdy nebo šikmé střechy, může být vhodné použít difuzně otevřené minerální izolace. Tyto materiály umožňují částečný průchod páry. Vlhkost tak postupně sama odchází z konstrukce ven. „Ideálním řešením při izolaci špatně dostupných míst, kterými jsou typické například vazníkové či dvouplášťové střechy, je foukaná minerální izolace URSA Pure Floc. Je však důležité, aby byla správně navržena celá skladba, a to včetně parotěsnicí vrstvy na vnitřní straně. Parobrzda URSA SECO je spolehlivá ochranná fólie, která účinně reguluje prostup vlhkosti stavební konstrukcí a pomáhá tak předcházet vzniku plísní a degradaci izolací. Ideální řešení pro zdravé a trvanlivé vnitřní prostředí.

V současnosti se s cílem snížení tepelných ztrát a šetření finančních prostředků potřebných na vytápění nebo chlazení daného objektu stále častěji přistupuje k zateplování jednotlivých stavebních konstrukcí. Na celkové energetické bilanci stavby se ve velké míře podílejí i konstrukce šikmých a plochých střech. Mnoho střešních plášťů však nesplňuje tepelněizolační požadavky, protože jejich správnou funkci narušily chyby způsobené v určité fázi návrhu, přípravy nebo aplikace. Havarijní stavy střešních konstrukcí často způsobuje více příčin najednou. Ty mohou mít za následek závažné chyby, které částečně nebo úplně eliminují funkci tepelné izolace ve skladbě střešního pláště.

Nevhodně zvolený typ tepelné izolace. V mnoha případech se pod nedostatečnou tloušťku tepelné izolace podepisuje přímo investor, který se snaží šetřit náklady na výstavbu nebo rekonstrukci stavby. Neuvědomuje si však, že náklady, které na začátku ušetří, bude muset vícenásobně investovat do rekonstrukce a dalšího doplnění izolace. Tloušťka tepelné izolace by měla odpovídat požadavkům normy ČSN 73 0540 - Tepelná ochrana budov, v níž se stanovují doporučené hodnoty tepelných odporů.

Nedostatečná tloušťka tepelné izolace může mít kromě tepelných ztrát za následek i vznik kondenzace na povrchu nebo uvnitř konstrukce, nadměrné přehřívání podstřešních prostorů v letních měsících nebo nedostatečnou akustickou izolaci proti vnějšímu hluku. Do tepelné izolace se může vlhkost dostat dvěma způsoby: buď do konstrukce zatéká voda přes porušenou hydroizolační vrstvu střechy, nebo vlhkost vzniká kondenzací vodních par v konstrukci. Často se příčiny vzniku vlhkosti v izolaci zaměňují, což vede k nesprávnému lokalizování dané poruchy. Problém se zatékáním do střešní konstrukce je většinou zapříčiněn nesprávnou aplikací střešní krytiny nebo porušením některé z jejích částí. Takovou poruchu lze snadno řešit výměnou nebo opravou určitých částí střešního pláště.

Závažnější a z hlediska opravy složitější je problém kondenzace vlhkosti ve vnitřní části střešního pláště. Vláknitá tepelná izolace, v níž se nachází vlhkost v kapalném skupenství, má sníženou tepelněizolační schopnost. Voda, která má několikanásobně vyšší tepelnou vodivost než vzduch, se totiž naváže na jednotlivá vlákna tepelného izolantu a nahrazuje stojaté molekuly vzduchu. V konečném důsledku tak zvyšuje celkovou tepelnou vodivost izolace.

V současnosti se často stává, že sám investor rozhoduje o tom, jaký druh tepelné izolace do střešního pláště použije. V mnoha případech je však jeho rozhodnutí ovlivněno cenou výrobku. Proto se doporučuje návrh tepelné izolace svěřit projektantovi, který by měl mít s tímto řešením zkušenosti. Nevhodně zvolený druh tepelné izolace totiž způsobuje investorovi často problémy, které není možné následně vyřešit jednoduchými opravami. V konečném důsledku celková rekonstrukce a výměna materiálů několikanásobně převýší původní náklady.

Příklady chyb při realizaci izolace:

• Pojistná hydroizolační fólie: Použije se nesprávný typ této fólie nebo se během aplikace poškodí.
• Tepelná izolace mezi krokvemi: Nedostatečná tloušťka tepelného izolantu nebo nevhodně zvolená izolace může způsobovat tepelné ztráty.
• Parozábrana: Nesprávně zvolená parozábrana nebo její značné porušení může zapříčinit pronikání vlhkosti do tepelné izolace, a tak snížit její schopnost tepelně izolovat. Parozábranu je nutné ukládat natěsno. Spoje by měly být přelepeny nebo dostatečně přeloženy. Parozábrana uložená pod doplňkovou izolací je lépe chráněna před poškozením.
• Primární hydroizolační vrstva: Porušení této vrstvy většinou znamená zatékání vody do oblasti tepelné izolace. Primární hydroizolační vrstvu je třeba realizovat tak, aby mezi jednotlivými pásy nevznikaly netěsnosti. Musí mít dostatečnou pevnost a pružnost.
• Vrstva tepelné izolace: Nedostatečná tloušťka tepelné izolace způsobuje tepelné ztráty a nízkou povrchovou teplotu materiálu, což má za následek tvorbu kondenzátu na interiérové straně. Tepelnou izolaci je nutné ukládat minimálně ve dvou vrstvách, aby nevznikaly netěsnosti mezi jednotlivými deskami.
• Parozábrana: Častou poruchou je poškození nebo úplné vynechání parozábrany.

Při správném fungování tepelné izolace v šikmých a plochých střechách je důležité vyhnout se uvedeným chybám ve všech fázích její realizace a přípravy. Projekt rekonstrukce musí navrhnout projektant, volbu materiálů není možné skončit při pohledu na cenu a realizaci je třeba svěřit kvalitní realizační firmě.

Vliv tepelných mostů

Tepelný most je jev, který má obvykle vyšší tepelnou vodivost než okolní prostředí konstrukce, proto se na jeho vnitřním povrchu projevuje pokles povrchové teploty více než na okolní ploše. Takový jev může způsobovat určité tepelné ztráty a ve vysoké míře se podílí i na tvorbě povrchové kondenzace. V místech s dlouhodobou kondenzací a minimální možností provětrávání se postupem času začnou tvořit plísně, které mohou negativně ovlivňovat zdraví obyvatel budovy. V konstrukcích šikmých střech se za tepelné mosty považují nosné krokve, které mají výrazně větší tepelnou vodivost než okolní tepelná izolace. Vhodným způsobem eliminace tepelných mostů je aplikace tepelné izolace ve dvou nebo ve třech vrstvách. Občas se v konstrukcích šikmých střech můžeme setkat i s nadkrokevním zateplením. U plochých střech jsou tepelnými mosty prostupy různých potrubí a rozvodů, ale často se v těchto konstrukcích vyskytují tepelné mosty i v podobě nosných a kotvicích prvků. V konečném důsledku eliminace tepelných mostů ovlivňuje výslednou tepelněizolační schopnost střešního pláště.

Případová studie vlhkosti mezi EPS

Příklad z praxe, kdy byla postavena hrubá stavba z 25cm tlustého ytongu a následně celoplošně lepeno 30cm EPS a přetaženo lepidlem a perlinkou. Dům prošel BD testem na výbornou. Již od konce roku 2020 se v domě vytápí na standardní pokojovou teplotu. Pokud je venku kolem -2 až +10 °C, objevují se na fasádě, resp. lepidle s perlinkou, mokré fleky. Po proříznutí jsou vidět kapky vody mezi jednotlivými EPS. Je pravděpodobné, že stavební firma nechala mezi EPS někde až 5mm, v extrému i 2cm mezery. U některých mokrých kol je mezera mezi EPS třeba jen 2-3mm. Zdroj vlhkosti je otázkou. V domě není po vlhkosti jediná stopa. Není zřejmé, zda se jedná o vlhkost ze zdiva nebo ze vzduchu ve spáře. Dům je nový, voda nikde nemizí a hydroizolace je provedena. Navíc EPS je lepený celoplošně, takže by neměl vzduch mezi EPS a cihlou nijak proudit. Mokrá kola se objevují všude na domě, takže lokální zdroj vlhkosti je vyloučen. EPS mohl být nějakou dobu skladován pod plachtou a mohl přijmout vlhkost, ale není jisté, zda v takovém rozsahu. Děje se to i když 14 dní nepršelo.

Porovnání materiálů při zaplavení

Minerální izolace používané ve stavebních a technických aplikacích jsou hydrofobizované, tedy vodoodpudivé. Pokud se během montáže izolace dostane materiál do kontaktu např. s dešťovou vodou, pak dopadající voda bude po povrchu stékat, a netvoří překážku pro konečné zakrytí ochranou vrstvou chránící izolaci před povětrnostními vlivy. Z krátkodobého hlediska tedy nemůže dešťová voda ohrozit izolační schopnost materiálu. Pórovitou strukturu izolací z minerální vlny tvoří prostorově nahodilé uspořádání jednotlivých vláken. Jejich trvalou vzájemnou polohu zajišťuje organické pojivo. Pokud by po určité době došlo k proniknutí vody do celého průřezu izolační vrstvy, může dojít kvůli agresivním složkám záplavové vody k narušení, nebo částečnému vyplavení tohoto pojiva. Materiál zplstnatí (slehne) a ani po případném oschnutí se nevrátí do původní struktury. Zplihlá, byť vyschlá izolace by nemohla plnit svůj účel - neizolovala by.

Tepelné izolace z pěnového polystyrenu (EPS) používané ve stavebnictví, jsou již z podstaty své struktury materiálu poměrně málo nasákavé. Při laboratorních testech se zkouší nasákavost při ponoření po dobu 28 dní a běžné stavební materiály vykazují nasákavost do 5 %. Při delším ponoření by hodnota byla pochopitelně vyšší, ale to není případ povodní, kdy zaplavení (ponoření) trvá jednotky dní. Z tohoto důvodu se předpokládá nasáknutí materiálu cca do 1 %. Ze zaplavených desek EPS tato zvýšená vlhkost do 1 % pak během několika týdnů až měsíců postupně z konstrukce vyschne. Důležitou vlastností EPS je zachování mechanických vlastností (zejména pevnost v tlaku a tahu) i při zvýšené vlhkosti, tj. vlhký materiál v konstrukci plní dále svoji statickou funkci. Z tohoto důvodu nehrozí např. sedání podlah apod. Tepelná vodivost EPS s rostoucí vlhkostí také mírně roste. Pro konkrétní hodnoty nasákavosti do 1 % vzroste např. pro typický podlahový materiál EPS 100S z hodnoty 0,0343 W.m-1K-1 ve zcela suchém stavu na 0,0360 W.m-1K-1 při 1% vlhkosti.

Povodňová voda nejvíce zasáhne konstrukce podlah a fasád, dostává se mnohdy i pod povrch, dovnitř konstrukce. V případě zaplavení podlahy se do tepelné izolace vlhkost skrz vrchní vrstvu dostane vždy. Spodní část fasády je konstrukčně navržena tak aby odolávala běžné odkapové vodě či tajícímu sněhu, které pravidelně (krátkodobě) působí na soklovou část fasády. V případě záplavy je situace odlišná. Zhoršuje se tepelná izolace max. Je velmi složité vytvořit univerzální návod, jelikož vždy záleží na charakteru záplavy, a především na době zatopení a množství konstrukcí vodou zasažených. U fasád lze rizika snížit zvýšením spodní části fasády, nejlépe s použitím extrudovaného polystyrenu, nebo soklových desek EPS tak, aby izolace z nenasákavého materiálu sahala nad možnou výšku povodňové vody.

Náprava škod způsobených povodní je vždy bolestná. Jednak pro rozsah škod, jednak pro jejich neočekávaný výskyt. Náprava zatopených izolací znamená jejich stržení, ekologickou likvidaci, revizi, případně opravu povrchu pod izolací a provedení zcela nového izolačního systému. Náklady jsou vyšší než u původně pořizované izolace. Ignorování nutnosti výměny může znamenat znásobení tepelných ztrát v provozu (zejména u technických izolací, kde se vyskytují podstatně vyšší teploty než u stavebních izolací) a výskytu plísní v důsledku nedostatečného vyschnutí konstrukce a kontaminace vodou s organickými zbytky.

tags: #vlhkost #mezi #polystirenem #a #izolaci #příčiny

Oblíbené příspěvky:

• Vše o laminátových a polozapuštěných bazénech
• Rizika ohřevu jídla v polystyrenu v mikrovlnce
• Detailní srovnání podlah z OSB a anhydritu
• Moderní pohledové stěrky
• Univerzální řešení pro spáry a trhliny