Vliv staveb na životní prostředí: Dopady a řešení pro udržitelné stavitelství

Stavebnictví patří mezi odvětví, která mají významný dopad na životní prostředí. Zátěž představuje vše od těžby surovin, přes spotřebu energií, až po ohromnou produkci odpadů. Celkově jako lidstvo bychom si především měli přiznat, že je potřeba snížit konzumaci jako takovou: spotřebovávat méně energie, méně materiálů a méně vody, převedu-li to na tři zmíněné pilíře udržitelné výstavby.

Ekologické stavební materiály a jejich přínos

Vzít do úvahy je přitom třeba nejen ekologickou stopu stavby samotné, ale i její následný provoz. Nahlížet na stavbu domu touto optikou už od návrhu, nemusí znamenat jen omezení - naopak - ekologické stavební materiály nejen pomáhají planetě, ale vytvářejí také zdravější a udržitelnější prostředí. To nejdůležitější, co je nutné řešit primárně, je výběr materiálu pro stavbu, spotřeba energie během provozu domu a způsob nakládání s vodou.

Dalo by se říct, že nejvíce ekologickou cestou by bylo nestavět nic. Ideální je preferovat rekonstrukce, nebo využívání recyklovaných či up-cyklovaných materiálů či celých stavebních částí. Stavebnictví v současnosti generuje nejvíce emisí CO2. Až 11 procent světových emisí tohoto plynu pochází z výroby stavebních materiálů. Prioritou stavebního průmyslu je tedy zvýšit podíl stavebních materiálů, jejichž výroba by tolik nezatěžovala životní prostředí.

Nízkoemisní a recyklovatelné materiály

První způsob, jak omezit emise CO2, je využívat nízkoemisní stavební materiály. Takovými jsou například dusaná hlína, u níž jsou emise CO2 pouhých 48 kilogramů na metr krychlový, nebo dřevo se 110 kilogramy CO2 na metr krychlový. Oba tyto materiály, které jsou ve stavebnictví známy již od starověku, se opět dostávají na výsluní.

Další na řadě je volba ekologicky přívětivých materiálů jako je dřevo. Kromě toho, že se jedná o obnovitelný materiál, má ještě tu výhodu, že v sobě váže uhlík. Zabudováním dřeva do stavby v podstatě oddalujeme uvolnění uhlíku do atmosféry o dobu životnosti materiálu. Zpracování dřeva pro stavební účely navíc není tolik náročné pro životní prostředí jako výroba klasických zdících materiálů. Rozdíl mezi betonovou stavbou a dřevostavbou může být až neuvěřitelný.

Čtěte také: Vliv cementu na životní prostředí a zdraví

Výroba skla sice není nízkoemisní, přesto má tento materiál oproti jiným velkou výhodu - lze ho recyklovat a je průhledné. Budoucnost stavebnictví představuje tvrzené ohnivzdorné sklo s nízkou hmotností a vysokou rázovou odolností, které je transparentní a umožňuje realizovat velkorozměrové konstrukce. Dalším materiálem, který se pyšní výjimečnými recyklačními možnostmi, je hliník. Ten je možné recyklovat ze 100 procent, a to donekonečna. Jeho opětovné využití znamená obrovské úspory energie. Zpracování použitého hliníku umožňuje ušetřit až 95 procent energie v porovnání s výrobou primární suroviny. Hliník je nízkoemisní a odolný materiál, který nachází uplatnění jak při výstavbě nových budov, tak při rekonstrukcích a revitalizacích budov starších. S úspěchem je také možné používat ho u pasivních staveb.

Emise oxidu uhličitého a skleníkových plynů při výrobě stavebních hmot však nejsou jediná věc, které by měla být věnována pozornost. Významný vliv na životní prostředí mají totiž také rekonstrukce budov nebo jejich odstraňování. Asi 37 procent stavebních materiálů se stává odpadem. Je možné stavební materiály recyklovat a použít pro výstavbu opakovaně? Pokud chceme uvažovat o snižování emisí CO2, jsou nízkoemisní či recyklovatelné stavební materiály nutností. Stavebníci a projektanti mohou stále ve větší míře využívat řešení, která jsou v souladu se zásadami cirkulární ekonomiky a zároveň umožňují realizovat odolné, atraktivní, komfortní a ekologické stavby.

Udržitelný návrh a provoz budov

Výsledkem práce architekta by měl být zdravý svět pro všechny i v dalších generacích. Za mě, coby architekta, je tedy zásadní soustředit se především na kvalitní návrh, který optimalizuje množství spotřebovávané energie a vody, používat co nejšetrnější materiály a brát v potaz minimalizaci dopravy a dalších negativních externalit.

Takový návrh řeší orientaci budovy ke světovým stranám (respektive solární zisky a tepelné ztráty), způsoby vytápění a ohřevu teplé vody, výrobu vlastní energie z obnovitelných zdrojů, šetrné nakládání s vodou, rekuperaci odpadního tepla z větrání, odpadní vody apod. V neposlední řadě je potřeba zaměřit se také na zdraví uživatelů budovy a biodiverzitu v jejím okolí. Výsledkem snažení by měl ideálně být zdravý svět pro všechny i v dalších generacích.

Bioplynové stanice a jejich vliv

Řízená anaerobní fermentace zabezpečí jímání metanu (BP) a jeho energetické využití (zamezení úniku do atmosféry). Metan CH4 (hlavní energetická složka BP) vzniká i v přírodě při samovolném rozkladu organické hmoty. Řízená anaerobní fermentace zabezpečí stabilizaci BM (zamezení dalšího rozkladu, odstranění zápachu a hygienických rizik). BP je obnovitelné palivo (potenciál se obnovuje přírodními procesy). Pozitivně jsou hodnoceny anaerobní technologie i odbornou veřejností. Možné úniky pachových látek (doprava zapáchající, surové BM dopravní technikou s otevřenými úložnými prostory, nevhodné mezisklady substrátů), apod. U většiny bioplynových stanic je vliv na životní prostředí posouzen v rámci oznamovacího řízení podle zákona č. Oznámení i dokumentace EIA zpracovávají přímo pracovníci společnosti BIOPROFIT s.r.o., kteří znají detailně technologii i její případné dopady.

Čtěte také: Ytong příčky a jejich dopad na stropy

Regulace a posuzování vlivů na životní prostředí (EIA)

Ústavní soud dnes rozhodl, že ze zákona o posuzování vlivů na životní prostředí nebude vypuštěn paragraf, který umožňoval několika vybraným stavbám projít schválením bez standardního procesu posouzení vlivu na životní prostředí. Ústavní soud ve svém nálezu vycházel z toho, že u dotčených staveb již posouzení vlivu na životní prostředí proběhlo, byť podle starých pravidel. Vliv na životní prostředí, kvalitu života, a tedy i zdraví, je nutné posuzovat u všech staveb bez rozdílu.

Vláda v roce 2016 vložila do zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (zákon o EIA) paragraf, který umožnil u vybraných staveb - tzv. prioritní dopravní záměry - odlišný postup posouzení vlivů na životní prostředí. Ministerstvo životního prostředí pro tyto stavby pouze vydá nové závazné stanovisko k vlivu na životní prostředí a vynechá fázi oznámení záměru, zjišťovací řízení, předložení dokumentace, chybí rovněž zpracování posudku, nedojde na vyjádření veřejnosti, dotčených orgánů a územních samosprávných celků ani na veřejné projednání. Podle krajského soudu v Ostravě, který návrh na zrušení sporného paragrafu 23a předal Ústavnímu soudu, postrádá zákon obecnost, protože se vztahuje na předem vyjmenované stavby a znemožňuje účast veřejnosti na projednání vlivu na životní prostředí. Ústavní soud se s těmito argumenty neztotožnil, poukázal ale na výjimečnost celého případu - jde o několik málo staveb, u kterých již nějaké posouzení proběhlo a byly v pokročilé fázi přípravy. Rozhodnutí nebylo jednomyslné.

Opatření na staveništi pro ochranu životního prostředí

Toto hledisko je převážně záležitostí zhotovitele díla. Ten je vázán jednak projektem, jednak podmínkami smlouvy, včetně podmínek stavebního povolení, ale také obecně uplatňovanými požadavky na ekologii stavění. Kvalifikace a odborná zdatnost firmy se dá dnes dobře posoudit i podle toho, jak se zhotovitel při stavění k okolí stavby chová. Ochrana životního prostředí v dosahu staveniště je dnes jedním z hlavních zájmů stavební společnosti při zhotovování staveb.

Řídí se zákony na ochranu životního prostředí, tj. jmenovitě: zákonem č. 125/97 Sb., o odpadech; zákonem č. 114/92 Sb., ve znění zákona č. 289/95 Sb., o ochraně krajiny a přírody; zákonem č. 211/94 Sb., ve znění zákona č. 158/94 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami. Způsob stavění u staveb dopravní infrastruktury (silnice, dálnice, letiště, vodní toky nebo železnice) je při stavebně technologické přípravě samozřejmě posuzován a řešen i s ohledem na dočasnou ochranu životního prostředí při výstavbě.

V zájmu ochrany okolí staveniště se v praxi uplatňuje řada opatření. Například se používají moderní stavební stroje, používá se ekologicky nezávadné palivo a biologicky degradovatelné mazací hmoty. Výrobny polotovarů (např. obalovny) jsou certifikovány pro ekologicky nezávadný provoz. Ochrana ovzduší je zajišťována pravidelnou kontrolou spalovacích motorů u stavebních strojů a dopravních prostředků. Zřizují se zpevněné staveništní komunikace. Pokud je nutné použít i veřejnou komunikaci, její povrch se zpevňuje, průběžně udržuje a po skončení stavby obnovuje. V suchém období se kropí jak prostor zemních prací, tak staveništní komunikace. Svahy těles u směrových staveb se dlouho před dokončením stavby zatravňují a ozeleňují, aby se zabránilo erozi a snížila se prašnost otevřeného staveniště. Před výjezdem ze staveniště na veřejnou komunikaci se zřizují plošiny s očišťovacím zařízením, veřejné komunikace se v případě znečištění neprodleně uklízejí. Staveništní komunikace i staveništní provoz se co nejvíce vyhýbají zastavěným oblastem. Stabilní stroje (kompresory, agregáty) se umísťují do zvukově izolovaných buněk. V zastavěných oblastech se umísťují za protihlukové bariéry nebo se používají bezhlučné stroje (elektrický pohon). Pokud je staveniště v intravilánu, lze jej oplotit a oddělit od obydlené zóny neprůhlednými stěnami. Pokud má být vzrostlá zeleň na staveništi zachována - chrání se oplocením a jednotlivými obaly. Náhradní výsadba mnohdy překračuje rozsah zeleně, kterou bylo nutno pro směrovou stavbu odstranit. Například na jednom z úseků dálnice bylo vysázeno 118 560 ks stromů a keřů náhradou za 57 905 ks odstraněného porostu.

Čtěte také: Přečtěte si o epoxidových pryskyřicích

Proti znečištění podzemních i povrchových vod je zavedena řada opatření: parkoviště stavebních strojů a dopravy jsou zabezpečena proti úniku znečišťujících látek ochrannými příkopy, svedenými do sedimentačních jímek a čisticích stanic. Při kontaktu s vodním tokem se preventivně instalují norné stěny. Každé staveniště je vybaveno pomůckami pro likvidaci případného úniku ropných látek (VAPEX, CONSORB), zřizují se dočasné usazovací nádrže k zadržení splachu ze staveniště při nadměrných dešťových srážkách. Škodlivý odpad, vzniklý staveništním provozem, se likviduje způsobem, který odpovídá míře znečištění nebo škodlivosti podle norem pro likvidaci škodlivého odpadu. Ještě před zahájením stavby je pro tento účel zpracován projekt nakládání se škodlivým odpadem. Obdobný projekt řeší nakládání s nebezpečnými látkami v konkrétních podmínkách staveniště. Týká se zejména manipulace s pohonnými hmotami (sklady zabezpečené proti úniku ropných látek) a manipulace s trhavinami a řeší se jak bezpečné skladování, tak i opatření pro krajní (havarijní) případy. Zemědělská půda je při výstavbě chráněna zejména tím, že se veškerá ornice získaná při skrývce, včetně podorničních vrstev, pečlivě během dočasné skládky ošetřuje a následně využívá jak pro zatravnění vlastního tělesa (svahů násypů, zářezů, ploch pro rekultivaci) směrové stavby, tak i pro zlepšení půdního fondu mimo staveniště podle pokynů investora. Pro ochranu a zachování fauny, dotčené při zhotovování díla, jsou již praktické zkušenosti s přemísťováním celých mravenišť či ochranou stezek zvěře i během výstavby.

Politiky a programy pro ochranu životního prostředí

Dopady stavebnictví na životní prostředí je nesmírně těžké a náročné. Je nutné rozvíjet všechny již rozpracované úkoly, problematiky ekologických či přesněji řečeno environmentálních aktivit. Politika Evropské unie v oblasti ochrany životního prostředí prosazuje své cíle třemi základními způsoby. Těmi jsou legislativní aktivity, ekonomické nástroje a informační nástroje, případně i dalších společných akcí, jedná-li se o naléhavé potřeby.

Legislativní aktivity

Legislativní aktivity EU mají tři druhy předpisů. Nařízení jsou závazná pro všechny členské státy a nelze je transformovat formou vlastních zákonů. Směrnice jsou také závazné, pokud jde o konečný efekt, ale každý stát si sám volí formu a metody realizace. Implementace směrnic je obsažena i v několika zákonech členské země. Rozhodnutí nejsou chápána jako nařízení, ale jsou závazná jen pro toho, komu jsou jmenovitě určena.

Akční programy

Kromě zmíněných legislativních aktivit jsou velice významné tzv. "Akční programy". Jsou vždy přijímány na delší časové období a představují hlavní směr politiky životního prostředí. Šestý akční program pro životní prostředí, určený na léta 2002 až 2012, stanovil hlavní priority:

  • Boj s klimatickými změnami: Cílem je dostat se na úroveň emisí z roku 1990 a snížit emise skleníkových plynů až o 70 %.
  • Příroda a biodiverzita: Ztráta biodiverzity musí být zastavena. Tento problém je třeba respektovat a funkčně implementovat do všech projektů a plánů.
  • Životní prostředí a zdraví: Produkty a plány nesmějí mít negativní dopady na lidské zdraví nebo ohrožovat lidské zdraví. Důraz je kladen na promyšlené předcházení všem rizikům a péči o zranitelné skupiny, jako jsou děti a staří lidé.
  • Nakládání s odpady a přírodními zdroji: Je nutné čerpat a znečišťovat méně. Cílem je prevence vzniku dalších odpadů a podpora integrovaného přístupu výrobní politiky.

Ekonomické a informační nástroje

Mezi ekonomické nástroje patří zpoplatnění všeho, co poškozuje planetu. Dobrovolné nástroje jako environmentální značení přispívají k ochraně životního prostředí a konkurenceschopnosti podniků.

Environmentální značení se dělí na tři typy:

  1. Typ I (Ecolabelling): Certifikace nezávislou stranou, která informuje spotřebitele o ekologicky šetrných produktech. Například "Modrý anděl" (Německo, 1978) a "Květina" (EU).
  2. Typ II (Vlastní environmentální tvrzení): Prohlášení výrobce o environmentálních vlastnostech produktu.
  3. Typ III (Environmentální prohlášení o produktu - EPD): Podrobné kvantifikované environmentální informace o produktu během jeho životního cyklu, ověřené třetí stranou.

V České republice se environmentální značení Typu I. uplatňuje v Programu environmentálního značení výrobků a služeb podle normy ČSN EN 14024. Tento program je řízen Ministerstvem životního prostředí a Agenturou CENIA. Ekoznačka je udělována produktům a službám, které splňují přísná environmentální kritéria během celého jejich životního cyklu. Ekoznačka Společenství je chráněna před neoprávněným užíváním a její zneužití je sankcionováno pokutou.

Metodika hodnocení životního cyklu (LCA)

Posuzování životního cyklu (LCA - Life Cycle Assessment) je metoda pro hodnocení environmentálních dopadů výrobku, procesu nebo služby po dobu celého jejich životního cyklu, od těžby surovin až po konečné zneškodnění. Tato metoda je stále více uplatňována ve stavebnictví.

Metoda LCA se skládá ze čtyř hlavních fází:

  1. Stanovení cílů a vymezení rozsahu: Definuje se účel studie a hranice systému.
  2. Provedení inventarizační analýzy (LCI): Shromažďují se data o vstupech (energie, suroviny) a výstupech (emise, odpady) v každé fázi životního cyklu.
  3. Posouzení dopadů životního cyklu (LCIA): Kvantifikované vstupy a výstupy se převádějí na environmentální dopady (např. globální oteplování, acidifikace).
  4. Interpretace výsledků: Výsledky se vyhodnocují s ohledem na cíle studie a identifikují se možnosti snížení dopadů.

Pro relevantnost environmentálního hodnocení je důležité použití jednotné databáze environmentálních profilů, ve které jsou uvedená data lokalizována pro místo použití daných výrobků. Lokalizace dat je velmi důležitá, protože každá národní ekonomika má různou strukturu energetických zdrojů (tzv. energetický mix).

V České republice zatím nejsou dostupná data vztahující se k environmentálním profilům stavebních materiálů a konstrukcí, která by byla lokalizovaná pro podmínky ČR. Tuto mezeru v dostupnosti informací se snaží zaplnit Envimat.cz, který bezplatně nabízí environmentální informace o stavebních produktech široké veřejnosti.

Envimat.cz: Nástroj pro udržitelné stavění v ČR

Envimat.cz je jednoduchý nástroj pro posuzování stavebních konstrukcí z hlediska dopadů jejich výroby na životní prostředí. Poskytuje údaje o dopadech na životní prostředí pomocí šesti environmentálních indikátorů. Projekt má plánovány tři hlavní fáze. Ve druhé fázi jsou postupně oslovováni výrobci stavebních produktů, kteří do databáze začnou přihlašovat výrobky s certifikovaným environmentálním prohlášením o produktu (EPD). Tyto lokalizované záznamy budou v databázi jasně výrazně odlišeny, takže bude na první pohled zřejmé, že se jedná o data relevantní pro ČR. Cílovou třetí fázi představuje databáze plně sestavená z lokálních dat produktů dostupných na našem trhu.

Pro uživatele (projektanty a architekty):

  • Jednoduchý a bezplatně přístupný nástroj pro posuzování navrhovaných konstrukcí z environmentálního hlediska.
  • Umožňuje sestavení vlastních konstrukcí z dostupných materiálů v databázi a jejich vzájemné porovnávání.

Pro výrobce:

  • Marketingový nástroj propagace a umožňuje prezentaci EPD vlastních výrobků.
  • Při zapsání produktů do databáze získává výrobce automaticky právo používat logo Envimat na propagačních materiálech.
  • Výrobce je zapsán do seznamu výrobců poskytujících data ke svým výrobkům a může se tak prezentovat jako společnost zodpovědná k životnímu prostředí.

Pro investory a developery:

  • Efektivní nástroj pro porovnávání materiálů a kvantifikaci dopadů investičního záměru na životní prostředí.

Pokud budeme umět kvantifikovat jednotlivé dopady stavební výroby na životní prostředí, můžeme s těmito dopady dále pracovat, hodnotit je, porovnávat, snižovat jejich důsledky a vyvíjet šetrnější technologie výroby a zpracování.

Certifikace budov

V současné době je stále větší důraz kladen na energetickou a environmentální certifikaci budov (např. český národní nástroj SBToolCZ). Toto vícekriteriální hodnocení budov vyžaduje kromě podrobných údajů o celé budově také podrobné údaje o všech použitých stavebních materiálech a jejich vlastnostech. Kromě technických parametrů materiálů je třeba znát i jejich dopad na životní prostředí a spotřebu nerostných surovin a energie při jejich výrobě.

Závěr

Nezanedbatelná není ani skutečnost, že každá výstavba pomáhá řešit nezaměstnanost v příslušném regionu. I výrobci materiálů jsou postupně motivováni se zabývat environmentálními dopady svých materiálů, a to nejen z hlediska image a PR jejich výrobku. Pokud si výrobce nechá zpracovat EPD výrobku, tak to opět může vést ke snížení ekonomické náročnosti produkce, a to díky optimalizaci energetických toků v rámci výroby, které právě EPD vyčíslí. Autoři nám představili katalog Envimat, který právě umožní širokému spektru zájemců o tuto problematiku stanovovat environmentální profily řady materiálů a konstrukcí a porovnávat je mezi s sebou, a to na základě EPD, které budou dodávat výrobci.

Populační problém má technické řešení a to řešení se jmenuje technický pokrok. Ve všech zemích, kde byl tento pokrok dosažen (což je mimo jiné podmíněno určitou mírou svobody a právem na soukromé vlastnictví a podnikání) tím byl automaticky vyřešen zároveň populační problém. Technický pokrok není tím zlým. Špatně je to prostředí, v němž působí. A pokud vy se to prostředí napravilo zavedením adekvátního zpoplatnění všeho, co poškozuje planetu, stal by se spolu s takto napraveným trhem vynikajícím sluhou! Far daleko nejvíce je zdevastováno ŽP v Africe, rukama lidí, kteří žijí (a mají technické vymoženosti) na úrovni doby kamenné. Jakmile člověk nemusí sežrat poslední kytku ve svém okolí, aby nezemřel hlady (respektive aby tu smrt hlady trochu oddálil), tak má prostor pro péči o životní prostředí.

tags: #vliv #staveb #na #zivotni #prostredi #bp

Oblíbené příspěvky: