Vše o vnitřních omítkách stěn: Průvodce od A do Z

Po úspěšném postavení hrubé stavby přichází na řadu vnitřní úpravy v domě. Jednou z nich jsou vnitřní omítky, které také nesmíme podcenit. Omítka je jednoduše řečeno vrstva, kterou jsou pokryty zdi. Jejím úkolem je vytvoření rovného a hladkého povrchu. Zároveň jsou s ní zakryty všechny nerovnosti, dráty, vodovodní a odpadní potrubí. Zásadní funkcí vnitřních omítek je především chránit zdivo před mechanickým poškozením, zlepšovat technické vlastnosti konstrukce, ale i zvyšovat celkové estetické působení interiéru. Dalším posláním, které vnitřní omítky plní, jsou i akustické, tepelně izolační, protipožární a antistatické. Existují však i jiné specifické funkce; třeba omítky sanační, používané při rekonstrukcích starých objektů. Omítky samozřejmě slouží i k vyrovnání nerovností zdiva.

Když se řekne vnitřní omítky, mnozí si představí pouhou kosmetickou úpravu pro uhlazené stěny. Avšak podcenění této části stavebních prací může vést k mnoha problémům, jako je navlhání rohů nebo opadávání zdiva. Omítání je činnost vyžadující zručnost a cvik. Pokud omítáte zeď poprvé, jistě se vám to jen tak nepodaří, ale po pár metrech to půjde o něco lépe. Následující návod minimalizuje riziko, že se vám vnitřní omítka nepovede.

Příprava před omítáním

Důležitou součástí práce při omítání vnitřních stěn je dobrá příprava. Než začnete připravovat podklad, přečtěte si proto kompletně návod. Je užitečné mít vždy po ruce všechny potřebné materiály. Než ale začnete s pracemi, je nutné si pro omítání připravit potřebné zednické nářadí. Pokud máte nářadí připravené, můžete začít prvním krokem, kterým je příprava podkladu. Než se však k omítání stěny přikročí, je třeba připravit omítníky, podle kterých se bude omítka strhávat.

Podmínky pro omítání

Omítání se nemůže provádět vždy. Tuto informaci naleznete i na obalech pytlovaných omítek. Omítání stěn může být prováděno pouze při teplotě min. +5 °C a maximálně zpravidla +35 °C. Nízkou teplotou by mohlo dojít k narušení struktury omítky, která by časem opadala. Příliš vysoké teploty mohou způsobit nadměrné vysychání čerstvé omítky, čímž by mohla popraskat.

Příprava zdiva a podkladu

Stěna určená k omítání musí být suchá, čistá, zbavená prachu a mastnoty. Pokud je stěna čerstvě vyzděna, musí se nechat nějakou chvíli vyschnout. Stejně tak je tomu v případě, že se omítá stará vlhká stěna. Vlhkosti stěny ve starých objektech je zpravidla zapříčiněna chybějící či porušenou hydroizolací. Nejprve je tedy nutné použít sanační metody k odstranění příčiny vzlínaní vlhkosti do stěny (podřezání stěn, tlaková chemická injektáž, …) a poté zdivo vysušit.

Čtěte také: Nejlepší barva pro váš projekt

Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm. Před omítáním stěn a stropů je nutné zkontrolovat stav zdiva, zakrýt rozvody všech instalací a vytipovat místa s větším pnutím, kde by omítka mohla v budoucnu praskat.

Penetrace a výztuže

Aby byl povrch stěny sjednocen a vnitřní omítka na stěnu dobře přilnula, aplikuje se na stěnu špric, neboli cementový postřik. Jedná se o řídkou směs cementu, vody a písku frakce 0 - 4 mm. Než však na stěnu nahodíte cementový postřik, navlhčete ji. K tomu výborně poslouží například konev s násadou na zalévání. Celou stěnu navlhčete, aby nevysávala vodu z cementového postřiku. Cementový postřik na stěnu nahazujte zednickou lžící, lépe však zednickou naběračkou. Rychlým švihem se postřik rozprskne po stěně a vytvoří na ni hrubý podklad pro další krok omítání. Ale i takové betonové prvky se musejí ošetřit penetrací. Až poté se teprve může začít s aplikací „špricu“ a následně samotné jádrové omítky.

Ještě před samotnou aplikací omítek je třeba vytypovat místa, kde by v budoucnu docházelo k většímu pnutí a omítky by mohly praskat. Tam aplikujeme takzvanou perlinku. Perlinka je určena k lepší přilnavosti omítek a právě na místech s předpokládaným větším pnutím je nezbytná. Vlastně je to síť, která je v omítce vložená. Zároveň je nutné aplikovat penetraci na veškeré betonové prvky ve stropech a tam, kde se na omítku napojují okenní rámy a je nutné aplikovat systémové lišty. Tyto lišty brání vznikání jakýchkoli trhlin právě v těchto v budoucnu velmi namáhaných oblastech. Přitom je i dobré na všechny rohy (i ty kolem stavebních otvorů - oken a dveří) opět aplikovat systémové lišty, v tomto případě lišty rohové. Zabráníme tak takzvanému dříve běžnému urážení rohů.

Omítníky

Žádná stará a mnohdy i nová stěna není dokonale rovná a je potřeba ji omítkou vyrovnat. K tomu slouží omítníky, které se aplikují do nahozených „buchet“ omítky a vyrovnají do roviny pomocí vodováhy, olovnice a hliníkové latě. Na stěnu se nahodí „buchty“ omítky v rastru cca 1,2 x 1,2 m (příp. 1,5 x 1,5 m). Do těchto buchet se vloží omítníky tvořené dřevěnými latěmi či pevným ocelovým drátem o průměru cca 6 - 8 mm. Pokud omítáte stěny z tvárnic, lze pro omítání použít ocelové rychloomítníky, které se na stěnu nalepí na tenkou vrstvu malty.

Druhy vnitřních omítek

Vnitřní omítky se nanášejí ve třech vrstvách. Spodní, tedy jádrovou vrstvu, tvoří vápenocementová nebo cementová malta. Tato omítka slouží rovněž pro vyrovnání nerovností na stěně, protože žádná stará a mnohdy i nová stěna není dokonale rovná. Jde o nejtlustší vrstvu ve skladbě omítky. Finální povrchová a pohledová vrstva (fajnová omítka) se vyrábí z jemné vápenné malty. V prostorách, na které nejsou kladené nároky z hlediska estetiky, například ve sklepech, může zůstat jádrová omítka jako finální vrstva.

Čtěte také: Rozměry a materiál vnitřního prkna pro děti

Omítky nebo omítkové malty jsou pojené látky. Kromě hlavních složek (obvykle písku a vody) obsahují minerální nebo neminerální pojiva, jako je vápno, sádra, cement nebo jíl. Mnoho druhů sádry je obohaceno o další látky, které zlepšují jejich vlastnosti, jako jsou přísady pro tvorbu pórů, látky zlepšující přilnavost a urychlovače tuhnutí. V omítce mohou být také obsaženy barevné pigmenty, strukturní a plniva a také aktivní složky.

Nejběžnějším typem vnitřní omítky je sádrová omítka, sádrovo-vápenná omítka, vápenná omítka a vápenno-cementová omítka. Roste také poptávka po sádrových systémech pro tepelnou izolaci nebo pro ochranu proti vlhkosti a plísním.

Klasické omítky

Maltu na omítání namícháte z hašeného vápna, cementu, říčního či kopaného písku a příp. vody. Jedná se o klasickou vápennocementovou omítku namíchanou tradičním způsobem. Poměr složek malty je 1:1:3 - 1:1:5, tedy 1 lopata vápna, 1 lopata cementu a 3 - 5 lopat písku. Konzistence malty na omítání má velký vliv nejen na průběh omítání, ale i na výslednou kvalitu vnitřních omítek. Konzistence malty na musí být taková, aby dobře lepila (malta je „mastná“) a aby držela na lžíci obrácené vzhůru nohama. Malta na omítání nesmí být ani moc řídká, ani hustá. Pokud bude malta hustá, nepřilne na stěnu a opadá.

Suché omítkové směsi

Moderním trendem v provádění omítek je dnes aplikace suchých omítkových směsí. Jejich využití má řadu výhod. Suché směsi vznikají v moderních výrobnách, kde kontrolu nad jednotlivými parametry přebírá moderní výpočetní technika. Tím je rovnoměrná kvalita směsi zaručena a zaručený je i obsah všech složek a stálé vlastnosti materiálu. Suché omítkové směsi můžeme rozdělit do několika skupin. Podle oblasti využití je dělíme na zdící malty a dále omítky pro vnitřní a venkovní užití, případně i omítky univerzální. A podle druhu zpracování pak na omítky prováděné ručně či strojově. Omítky jsou děleny i podle druhu použitého pojiva. Tím může být vápno a cement, ale i další materiály. Stejně jako u klasických omítek lze současné omítky podle zrnitosti dělit na jádrové a jemnější - štuky.

Typy suchých omítek

• Sádrové omítky: Ideální pro interiéry s běžnou vlhkostí.
• Vápenocementové omítky: Vhodné do vlhčích prostor (např. koupelny, sklepy).

Aplikace vnitřních omítek

Před omítáním opět nezapomeňte navlhčit stěnu - například pomocí konve s násadou na zalévání (opatrně však, aby se nevymýval cementový postřik).

Čtěte také: Vlastnosti lakovaných a laminovaných dveří

Ruční omítání

Při omítání stěny poslouží nejlépe zednická naběračka, lidově nazývaná fanka. Zednickou naběračkou, příp. zednickou lžíci naberte maltu na a uvolněným zápěstím omítku nahoďte na stěnu. Pohyb ruky při omítání je nejdůležitější a závisí na něm uchycení malty na stěně. Při pomalém švihu omítka neulpí na povrchu stěny a opadne, při rychlém pohybu se rozprskne do všech stran a většina skončí na zemi. Stěna se omítá od spodu nahoru. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny.

Omítání rohů stěny tradičním způsobem se provádí pomocí dřevěné ohoblované desky, která se zednickými skobami upne z jedné strany stěny tak, aby přečnívala přes roh o takovou šířku, jakou má mít omítka. Tato deska musí být v jedné rovině s omítníky na omítané stěně - její hrana slouží pro strhávání nahozené jádrové omítky.

Strojní omítání

Vnitřní strojní omítky se stávají standardem v novostavbách i při rekonstrukcích. Díky jejich přesnosti, rychlosti aplikace a rovnoměrnosti povrchu je upřednostňují jak stavební firmy, tak i domácí stavebníci. Jedná se o omítky nanášené omítacím strojem, které slouží k vyrovnání a finální úpravě vnitřních stěn. I když se může zdát, že práce se strojem je jednoduchá, vyžaduje zkušenosti. Správné nastavení tlaku, konzistence směsi a technika nanášení hrají zásadní roli. Vnitřní strojní omítky jsou moderní řešení pro každý interiér. Přinášejí úsporu času, nižší náklady a profesionální výsledek. Pokud plánujete výstavbu či rekonstrukci, určitě tuto technologii zvažte.

Při strojovém omítání postupujeme tak, že nejprve omítneme svislé pruhy (platle), poté všechny ostatní plochy a až když omítka zatuhne, srovnají se plochy do požadované výsledné rovnosti. Rovnost (rovinnost) omítek je vůbec zásadním požadavkem a je závislá už na kvalitě vyzdění. Svislé pruhy po omítnutí zarovnáme vertikálně i horizontálně, pro tento účel se používá lať (dříve dřevěná, dnes hliníková). Aby byla hrubá omítka nanesena správně je nutné dosáhnout její tloušťky 1,5 cm. Právě proto je důležité, aby bylo dostatečně rovinné už zdivo. Tlustší omítka může v budoucnu praskat a bude se nám těžko nanášet.

Štuková (fajnová) omítka

Nyní máte hotovou jádrovou omítku, na kterou lze aplikovat poslední vrstvu - fajnovou štukovou omítku. Jádrová omítka však musí vyzrát, doba zrání je závislá na tloušťce omítky. 1 mm omítky schne přibližně 1 den. Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku. Štuková omítka se dá koupit jako pytlovaná směs. Pro zhotovení finální štukové omítky je potřeba dobře připravit směs, která musí mít opět takovou konzistenci, která dobře drží na lžíci, nestéká, ale při natahování na stěnu se také nedrolí a neopadává. Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě (asi 2 - 4 mm), a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka. Na hladítko se naberou dvě lžíce štukové omítky, hladítko se přiloží na stěnu pod úhlem cca 30° - 40° a tažením nahoru se štuková omítka aplikuje na stěnu v několika rovnoběžných pruzích. Poté se nechá omítka zavadnout zhruba 20 - 40 minut a následně přichází na řadu filcování. Filcování se provádí pěnovým nebo molitanovým hladítkem. Hrubá omítka ale musí nejprve vyzrát. Záleží vždy na použité směsi, obecně se uvádějí dva týdny. Role vnitřních štuků je estetická a hygienická. Teprve po nanesení a vyhlazení štuků dosáhneme dostatečné rovinnosti. Ještě než však štuky aplikujeme, měli bychom již aplikovanou a vyzrálou jádrovou omítku zdrsnit. Bylo by ale velkou chybou větší zjištěné nerovnosti omítky nahrazovat silnějšími vrstvami štuku. Štuk nám v budoucnu popraská a navíc na podkladu nebude držet. Pokud na stěnách před štukováním objevíme nerovnosti (špatnou rovinnost), větší trhliny a praskliny, je nutné je opět vyspravit omítkovou směsí a nechat několik dní zavadnout.

Štuková (fajnová) omítka se natahuje na jádrovou. Podklad pro její nanášení musí být pevný, rovný, soudržný a zbavený prachu. Povrch by neměl odpuzovat vodu a být zmrzlý. Štuková omítka také neumožňuje větší vyrovnání podkladu. Vápenná štuková omítka se hodí na vlhké stěny, vápenocementová pro vnitřní i venkovní použití. Sádrová fajnová omítka není vhodná do vlhkých prostor.

Důležité aspekty a trendy

Betonové podklady

Běžným podkladem pro vnitřní omítky, se kterým se v interiéru můžeme setkat, je i beton. Zejména stropy bývají často realizovány monolitickým způsobem a je tedy nutné vyrovnat se úspěšně i s tímto podkladem. Ten umožňuje aplikaci všech typů omítek. Před jejich aplikací je vhodná volba optimální penetrace podkladu s ohledem na vlastnosti použitých omítek.

Moderní dekorační omítky a stěrky

Současné trendy v oblasti výzdoby stěn spočívají ve využívání špičkových moderních designů. Originálním výstřelkem už nejsou jen barevné stěny. Kromě klasického vyhlazení štukové omítky sádrovou stěrkou se dnes hojně využívají i stěrky s plastickými efekty. U těchto speciálních typů stěrek se přitom nabízejí téměř neomezené možnosti. Plastické efekty je možné vytvořit mnoha různými technikami, například pomocí mořské houby, hladítka, štětky a podobně. Plastické efekty je po jejich vytvoření samozřejmě možné i barevně zdekorovat, aby výsledný vzhled ještě více podtrhl design místnosti. Aby nedošlo k mechanickému poškození aplikace tohoto materiálu, vždy se pracuje s velmi tenkou vrstvou stěrky. Vytvořené výstupky nejsou vyšší než 2 mm a navíc jsou zaoblené. I přesto ale výsledný efekt působí značně plasticky. Využití takových dekoračních prvků opět najdeme téměř všude (restaurace, bary, hotely, podniky, ale právě už i domácnosti). Použití stěrky s plastickým efektem je dobré zvážit třeba v případě, že chceme jednu stěnu oproti jiným zvýraznit. Plastický dojem přitom nejlépe vynikne na stěně, která je nejvíc na očích, například prázdná stěna za sedací soupravou.

Benátský štuk

Benátský štuk je směs vápence a prachu z rozdrceného mramoru. Ztvrdnutá směs je velmi trvanlivá a odolává i vodě a plísním. Popularita benátského štuku však tkví především v jeho konečném vzhledu, který imituje mramor, případně leštěný kámen. Stěny s mramorovými efekty se výborně hodí do obývacích pokojů, kde své uplatnění najdou především kolem krbů a krbových kamen. Benátský štuk však stejně dobře vynikne kdekoli, i na celých stěnách. Je ale oproti klasickým omítkovým směsím mnohem dražší. Výjimkou není ani jeho aplikace místo obkladů do koupelen. Benátský štuk je levnější a praktičtější variantou mramoru, ovšem dražší variantou omítky. S cenou obkladů je srovnatelný.

Problémy a reklamace

Praskliny ve vnitřních omítkách či nepřesnosti v usazení oken a dveří jsou podle stavebních firem nejčastějšími reklamacemi novostaveb. Podle nich jde o přirozené fyzikální procesy, které pokračují v následujících zhruba dvou letech po kolaudaci. Zatímco stavitelé bytů tvrdí, že se reklamacím věnují a snaží se je odstranit co nejdříve, obyvatelé bytů bývají s odstraňováním závad nespokojeni. Příčinou těchto závad je neúměrný spěch všech, zejména investorů, kteří chtějí mít stavbu postavenou a chtějí ji prodat či pronajímat co nejrychleji. Objekt je často hotový i během půl roku, přitom zdivo je třeba nechat vymrznout a omítka pracuje rok. A například základy domu se usazují roky čtyři.

Obecně platí, že lhůta pro vyřízení reklamace činí jeden měsíc od podání. V 90 procentech případů je ale reklamace vyřízena rychleji. Nemusí však tomu tak vždy být a pokud stavíme tím způsobem, že se nám na stavbě domu postupně střídají sjednané malé stavbení firmy, nelze prokázat, že někdo něco zanedbal. Věc bude ukončena pouhým konstatováním, že jsme neměli chvátat, měli si počkat a konkrétní pracovní úkon nechat realizovat později. Ovšem tlak na rychlou výstavbu způsobují i úvěrové podmínky u bank a stavebních spořitelen.

Doporučení pro vysoušení omítek

Jelikož omítka potřebuje čas na vyschnutí a vyzrávání, je důležité zajistit dostatečné větrání. Pokud přirozené větrání nestačí, lze použít odvlhčovače. Nicméně, je nutné být opatrný s rychlým vysoušením, které může vést k problémům, jako je "hrbolatost" omítek.

Příklad: Zkušenosti z praxe ukazují, že i přes intenzivní větrání zdi nemusí rychle vysychat, zejména s příchodem chladnějšího počasí. V takovém případě je vhodné zvážit půjčení odvlhčovačů. Dlouhodobé používání velkých profesionálních odvlhčovačů může být nákladné jak na půjčovné, tak na spotřebu elektrické energie. Efektivnější a ekonomičtější variantou může být půjčení menších odvlhčovačů, které zároveň topí, a strategické rozmístění více jednotek pro rychlejší a rovnoměrnější vysoušení.

Z tabulky je patrné, že i při vyšší denní spotřebě vody a elektrické energie se použití více menších odvlhčovačů jeví jako ekonomičtější řešení pro urychlení procesu sušení omítek a prevenci potenciálních problémů.

tags: #vše #o #vnitřních #omítkách #stěn

Oblíbené příspěvky:

• jak správně penetrovat vápenné omítky
• Tipy pro efektivní aplikaci montážní pěny TYTAN
• Jak vypočítat objem dřeva
• Verze Opel Astra G
• Venkovní dlažba se vzhledem cihly