Vyplnění děr v komůrkovém zdivu Porotherm a správné zdění příček

Při práci s komůrkovým zdivem, jako je Porotherm, je důležité věnovat pozornost nejen samotnému zdění, ale také správnému vyplnění otvorů a řešení potenciálních problémů, jako je vzlínající vlhkost. Následující článek podrobně popisuje dvě varianty injektáže pro zamezení vzlínající vlhkosti a dále se věnuje obecným zásadám zdění nenosných příček.

Řešení vzlínající vlhkosti v komůrkovém zdivu

Pokud jde o zamezení vzlínající vlhkosti v komůrkovém zdivu, nabízí se několik postupů. Komůrkové zdivo, ač se zdá ideální pro injektáž, vyžaduje specifický přístup kvůli své vnitřní struktuře. Níže jsou popsány dvě hlavní varianty, jak se s tímto problémem vypořádat.

Varianta č. 1: Injektáž nad spárou

Při této variantě si zvolíte nejvhodnější spáru, kterou chcete napustit aktivními látkami injektážního krému. Vrty se neprovádí přímo ve spáře, jako u homogenního cihelného zdiva, ale cca 30 mm nad touto spárou. Tím si neotevřete komůrky děrovaných cihel v cihelné šáře pod spárou, což by se stalo při vrtání ve spáře vrtákem o průměru 14 mm.

Pokud je komůrkové zdivo vyzděné na základové desce a první řada cihel je založena na prvním maltovém loži na základové desce, odpadá problém protečení injektážního krému o řadu cihel níže. Naopak, pokud dům nemá základovou desku a obvodové zdivo bylo založené na základových pásech, často vzniká problém nejen neúnosné spotřeby, ale i riziko neúčinnosti, jelikož injektážní krém proteče o řadu cihel níže, než potřebujeme. Bariéra pro zamezení vzlínající vlhkosti se sice vytvoří, ale níže než je podlaha, což může vést k přemostění vlhkosti.

Postup navrtání komůrkového zdiva nad zvolenou vodorovnou spárou tomuto protečení zabrání, jelikož se spára, respektive cihelná řada děrovaného/komůrkového zdiva, neotevře a injektážní krém se zastaví na vybrané maltové spáře, do které se postupně a spolehlivě bude vsakovat. Při tomto postupu zhotovíte clonu pro zamezení vzlínající vlhkosti v požadované výšce, ale tento postup navrtání nevyřeší nadlimitní spotřebu.

Čtěte také: Nejlepší barva pro váš projekt

Vypočítanou spotřebu lze relativně „uhlídat“ rozpočítáním spotřeby dle výpočtu kalkulačky pro komůrkové cihly, která vypočítá spotřebu na metry čtvereční příčného řezu zdiva. Vydělením běžnými metry zjistíte, jaká má být spotřeba (litráž) na jeden běžný metr.

Doporučený postup pro aplikaci injektážního krému u varianty č. 1:

  1. Spočítejte si spotřebu injektážního krému dle kalkulačky pro výpočet spotřeby (kolik litrů na danou tloušťku a délku zdiva).
  2. Pro výplň zdiva je výhodné použít injektážní pistoli Univerzál pro udržení spotřeby.
  3. Do každé díry/vrtu nadávkujte injektážní krém například dvojím zmáčknutím páčky pro posun pístu - nejprve do zadní části, následně pak povytažením do přední části děrované cihly. Toto proveďte u každé cihly.
  4. Pokračujte u každého vrtu, od prvního až k poslednímu.
  5. Zjistíte-li, že jste spotřebovali například 1/3 celkového objemu injektážního krému, proveďte tento proces 3 krát.
  6. U děrované cihly, kde se vrtá přes komůrky, to není problém. Jen je nutné ponechat alespoň jednohodinovou pauzu mezi první a další výplní, aby hustý injektážní krém z první výplně již sklouzl níže než je vrt.
  7. Doporučuje se měnit při každém plnění komůrkového zdiva hloubku zasunutí trubičky (pomocí pásky si zhotovte kontrolní místo na trubičkovém plnidle) na dvě jiná místa hloubky voštinového zdiva. I v druhém cyklu bude probíhat stejné dávkování injektážní pistolí Univerzál (dvě zmáčknutí páčky pistole), ale v jiných hloubkách.
  8. Injektážní krém, až pomalu steče komůrkami dolů, se bude vsakovat z povrchu maltového lože do šířky a hloubky tohoto maltového lože. Rovnoměrnost se zajistí samotným fyzikálním procesem vsakování injektážního krému do struktury maltového lože.
  9. Rovnoměrnost rozložení dávek injektážního krému, který skončí na maltovém loži, je výhodnější, a proto se navrhuje změna hloubek zasunutí injektážní trubičky při jednotlivých cyklech.
  10. Ani tímto postupem nedocílíme rovnoměrného dávkování jako například ve spáře klasického cihelného zdiva, ale injektážní krém si postupným vsakováním do maltové spáry přesto dorovná intenzitu vsáknutí aktivních látek.

Varianta č. 2: Injektáž s použitím montážní pěny

Při této variantě se navrtání zdiva provede přímo ve zvolené spáře vrtem 14 mm s malým pokrácením než je tloušťka komůrkové cihly. Důvodem je spolehlivé otevření komůrek cihly v místě vrtu. Následně se vrty vyplní montážní pěnou s vysokou expanzí. Pěna nejenže vyplní samotný obsah vrtu, ale zejména i komory cihel, což je podstatné.

Po několikahodinové technologické pauze se vrty opět v celé hloubce převrtají. Tím se odstraní montážní pěna z vrtů, ale komůrky zůstanou pěnou vyplněny. Důležité je vrty převrtat vrtákem o stupeň větším, tj. 16 mm. Tím se získá jistota, že ve vrtu na stěnách (maltové spáry a skeletu komůrkového zdiva) nevznikne separační vrstva zbytkového polyuretanu. Vlhkost u tohoto zdiva kapilárně vzlíná maltovou spárou, skeletem a příčkami cihelného zdiva a odvrtáním se nám tato místa opět porézně otevřou pro dispergaci aktivních látek. Spotřeba bude již dána pouze obsahem vrtů a výsledek bude spolehlivý.

Zdění a napojování nenosných příček Porotherm

Nenosné příčky jsou stěny, které nemají žádnou funkci z hlediska statiky konstrukce budovy. Slouží pouze k oddělení místností a nesmí být využity ke ztužení budovy. Díky tomu mohou být při požadované změně půdorysu odstraněny, aniž by byla ohrožena stabilita budovy.

Příčky však musí navíc mimo působení vlastní tíhy (včetně případné omítky nebo obkladu) zachycovat síly působící na jejich plochu a umožnit přenos těchto sil na nosnou konstrukci. Stabilita příček samotných je dána spojením se sousedícími stavebními konstrukcemi (s příčnými stěnami nebo jinými ztužujícími prvky a se stropy), pokud nejsou překročeny přípustné mezní rozměry příček.

Čtěte také: Rozměry a materiál vnitřního prkna pro děti

Příprava a založení příček

Při plánování stavby nenosných příček je vhodné se řídit projektovou dokumentací. Beton stropu by měl být očistěn a pod příčku je vhodné připravit pruh těžkého asfaltového pásu, aby příčka neležel přímo na stropě. Tím se předejde vzniku drobných trhlin v omítce při dotvarování stropu.

Jakmile je vyměřeno umístění příčky podle projektové dokumentace, natáhne se zednická šňůra. Založení příček se provádí do zakládací malty, například Porotherm Profi AM. I když existují zakládací sady, je možné cihly urovnávat ručně.

Zdění a napojení příček

Před zděním je nutné spodní stranu zdiva očistit navlhčeným štětcem a zbavit ji tak zbytků prachu z broušení a jiných nečistot. Následně se rozmíchá tenkovrstvá zdicí malta. Jednotlivé příčkové cihly se namáčejí do malty tak, aby byla malta aplikována na žebrech po celé ploše cihly.

Důležité je vynechat cca 2 cm mezeru v místě napojení příčky na obvodové nebo nosné zdivo. Tuto mezeru následně vyplníme cementovou maltou.

Napojení stěnovými sponami:

  • Pokud je stěnová spona připravena v obvodovém zdivu, stačí do příčkové cihly vytvořit mělkou drážku, pod i nad sponu aplikovat tenkovrstvou zdicí maltu a přezdít další řadou příčkového zdiva.
  • Pokud stěnová spona chybí, lze ji do obvodového zdiva připevnit pomocí vrutů a hmoždinek. Sponu ohneme přibližně ve třetině délky a otvory pro hmoždinky si předvrtáme tak, aby 2/3 délky spony směřovaly do napojované příčky.
  • Mezery mezi cihlami se vyplňují cementovou maltou.

Při zdění je důležité hlídat rovinu příčky pomocí zednické šňůry a vodováhou kontrolovat svislost.

Čtěte také: Vlastnosti lakovaných a laminovaných dveří

Překlady

Jakmile jsou příčky vyzděny přibližně do výšky překladů, přenesou se laserem k místům otvorů vágrysy a odměří se potřebná výška poslední cihly pod překladem. Překlady, například Porotherm KP 11, se umísťují do cementové malty. Malta se aplikuje také do mezery mezi překladem a příčkovým zdivem (styčné spáry).

Aby se překlad Porotherm KP 11 stal nosným, je nutné ho přezdít další řadou příčkového zdiva. Zdivo nad překladem se ukládá do cementové malty. Důležité je zachovat mezi cihlami nad překladem přibližně 2 cm mezeru, kterou také vyplníme cementovou maltou. Takto promaltovat mezeru mezi cihlami je nutné ve dvou řadách zdiva nad překladem.

Dokončovací práce a speciální případy

  • Pokud se někde naneslo větší množství tenkovrstvé malty a na stěně se vytvořily tzv. nálitky, seškrábnou se po zavadnutí malty zednickou lžící nebo špachtlí.
  • Tam, kde budou umístěna pouzdra Eclisse pro posuvné dveře, se pod pouzdrem z příčkového zdiva Porotherm vyzdí „sokl“, na který bude možné pouzdro usadit.
  • V šikminách v podkroví se příčkové zdivo seřízne přesně podle sklonu střechy a vyzdí se do takové výšky, aby bylo možné pohodlně kotvit profily pro konstrukci sádrokartonu.
  • V přízemí a v místech, kde je betonový nebo keramobetonový strop, se příčkové zdivo stropu nesmí dotýkat.

Kritéria stability a připojení příček

Příčky jsou stabilní jenom tehdy, když jsou připojeny vhodným způsobem k sousedícím stavebním konstrukcím. Během stavby příček a než se stanou připojení účinná (převážně v oblasti stěna/strop) je nutné stabilitu zajistit jinými vhodnými opatřeními (např. zaklínováním).

Připojení se musí udělat jednak tak, aby mohla zachytit zatížení působící na stěny, a také je nutné při konstrukční úpravě připojení přihlížet k možným změnám tvaru přiléhajících stavebních konstrukcí. Pro připevnění příček na sousedící stavební konstrukce jsou navíc k těmto statickým hlediskům často určující další stavebně fyzikální požadavky (protihluková a protipožární ochrana).

Boční podepření příček:

Boční podepření příček lze v závislosti na působení vyvolaných sil dosáhnout pomocí zavázání příček na ozub, vložením kotev - stěnových spon s nebo bez kotevních kolejniček nebo vyzděním do vynechaných drážek.

Jestliže se příčky, například u pásů oken, nevyzdívají až ke stropu, pak se u takových příček předpokládá volný horní okraj. Pokud je horní okraj příčky podepřen ztužujícím prvkem ze železobetonu, probetonovanými tvárnicemi nebo válcovanými ocelovými profily, a vodorovné síly z podepření se přenášejí na jiné stavební konstrukce, pak lze předpokládat podepření příček i na horním okraji. Horní podepření je také možné realizovat vyztužením tří posledních vodorovných spár např. 2 ∅ 6 mm (pouze v ložných spárách obvyklé tloušťky).

Připojení ke stropu:

Připojení příček ke stropu se realizuje zpravidla kovovými úhelníky nebo jinými vhodnými ocelovými profily (např. profily ve tvaru U). Přitom je nutné splnit zvláště požadavky na protipožární ochranu (vložka minerální vlny s určitými vlastnostmi). Je ale nutné přihlížet i k jiným hlediskům, jako je estetické a stavebně praktické provedení.

Rozhodnutí, zda se mají spáry mezi horním okrajem příčky a betonovým stropem promaltovat, je nutné udělat v závislosti na tom, jaká napětí působící na příčky se mohou vyskytnout od zatížení stropem v důsledku dotvarování a smršťování. V zásadě je možné dát přednost promaltování horních spár před vložením silně stlačitelného materiálu (např. minerální vlny). To platí zvláště tehdy, když můžeme vycházet z předpokladu, že po zamaltování této spáry již nebude působit žádné zatížení vyvolané deformací od vlastní hmotnosti stavebních konstrukcí nad příčkami. Z tohoto důvodu se doporučuje, aby se promaltování provedlo co nejpozději, tzn. po zavadnutí betonu stropu.

Pokud se musí počítat s neplánovaným působením sil, popř. vyšším smršťováním a z toho vznikajícím napětím v příčkách následkem deformace sousedících stavebních konstrukcí, pak je nutné navrhovat kluzná připojení. Ta mohou být vytvořena použitím ocelových profilů nebo vyzděním drážek (výklenků). Při návrhu je nutné respektovat, aby boční připojení příček zůstala zachována také tehdy, když se sousedící stavební konstrukce částečně zdeformují (dostatečné dimenzování hloubky profilů, popř. drážek).

Alternativně mohou být použity svisle posouvatelné ploché kotvy - smykových spon, které jsou například vedeny v zabetonované kolejničce. V jednotlivých případech je možné rozhodnout, zda v patě příčky bude navíc umístěna kluzná vložka. Přitom musí být zachyceno vodorovně působící zatížení. V každém případě je možné doporučit vyplnění bočních a horních spár mezi příčkou a sousedícími konstrukcemi například minerální vlnou.

Tuhá připojení se mohou provést v případě, že se nepředpokládá vnesení žádného nebo jenom nepatrného napětí působícího na příčku ze sousedících stavebních konstrukcí a že příčka sama se příliš nesmrští. Tuhá boční připojení se zpravidla používají jenom v obytných stavbách s malým rozpětím stropů, přičemž by délka stěny měla být omezena na L ≤ 5,0 m. Připojení k sousedícím stavebním konstrukcím se realizuje klasickým spojením stěn vyzděním na ozub nebo u tupých spojů vložením stěnových spon do ložných spár. Připouštějí se i opatření s podobným účinkem - vyzdění příčky do drážky, připojení příčky omítkou nebo ocelovými profily.

Požární odolnost nenosných příček

Tabulka uvádí požární hodnoty omítnutých i neomítnutých nenosných příček. V obou případech stěny splňují kritéria E-celistvosti a I-izolace, přičemž jsou hodnoceny jako DP1 (konstrukční část, která kromě požární funkce plní i nosnou funkci a podílí se na stabilitě objektu nebo jeho části).

Požární odolnost vnitřních nenosných stěn z cihel Porotherm podle ČSN EN 1996-1-2 ed. 2:

Tloušťka stěny (cm) Omítnutá Neomítnutá
8 EI 60 EI 30
11,5 EI 90 EI 60

Doporučení pro vyšší příčky

U příček tlouštěk 11,5 a 8 cm, které jsou vyšší než 3,50 m, doporučujeme v polovině výšky příčky provést ztužující věneček, přestože tabulky mohou ukazovat jiné hodnoty. To pomůže zajistit dodatečnou stabilitu.

Dělení cihel

Broušené cihly lze upravit řezáním, případně zakoupit půlené nebo koncové bloky již od výrobce. Tyto doplňkové cihly jsou velmi podstatné pro správnou vazbu rohu a správné napojení konstrukcí navazujících na zdivo. Přesto se prakticky na stavbě nelze vyhnout řezání cihel. K tomu slouží ruční elektrická pila určená právě pro řezání cihel, případně velká stolová pila s kotoučem chlazeným vodou.

Pokud je na stavbě nutné cihly řezat, pak se mají zásadně dělit pilou, nikoliv zednickým kladívkem či sekyrou apod. U cihel, které jsou upravovány řezem, nebo nejsou cihly těsně u sebe na sraz a na tzv. pero a drážku, je důležité svislou styčnou spáru mezi cihlami vyplnit maltou (svislé spáry do šířky 5 mm lze výjimečně vyplnit PU pěnou v případě technologie zdění na PU pěnu). Při zdění se nemají nikdy osazovat cihly svou řezanou stranou směrem do ostění stavebního otvoru, ale řezanou stranou cihel se mají „schovat“ dovnitř stěny nebo pilíře a v místě řezu mezi cihlami se promaltuje svislá spára. Pokud by v ostění zůstala cihla osazená svou řezanou stranou do líce, pak vlivem odstranění obvodového cihelného žebírka dojde k jejímu oslabení, a to zrovna v místě, kde je zvýšené svislé namáhání (např. v uložení překladu).

Zdění na tenkovrstvou maltu nebo zdicí pěnu

Další řady cihel lze provádět na tenkovrstvou zdicí maltu nebo na zdicí pěnu. Zdicí pěna má oproti maltě výhodu rychlejší a méně pracné výstavby, která umožní úsporu až 20 % času potřebného pro stejný úkon při použití tenkovrstvé malty. Tato metoda rovněž nevyžaduje takové nároky na zařízení staveniště. Cihly je před použitím zdicí pěny nutné očistit vodou, aby se povrch zbavil přebytečného prachu.

Při zakládání rohu se doporučuje cihlu nejprve uložit na místo, urovnat pomocí vodováhy a následně naklopit a aplikovat pod ni pěnu. Dále pokračujeme dle natažené zednické šňůry. V případě nutnosti cihly můžeme řezat.

Napojení vnějšího a vnitřního zdiva

Pro napojení vnějšího a vnitřního zdiva (ať už nosné nebo nenosné příčky) je třeba použít nerezové stěnové kotvy. V praxi se často nahrazují pozinkovanými kotvami, které nemusí plně vyhovět všem nárokům na daný spoj a požadované statice. Kotvy je vhodné umístit již při zdění obvodového zdiva. Při stavbě je třeba pro ně v cihle ručním pilníkem či úhlovou bruskou vytvořit požadovanou drážku.

Kvalita celé stavby závisí na tom, jak je vyzděna první řada cihel.

tags: #vnitrni #pricky #porotherm #cim #vyplnit #diry

Oblíbené příspěvky: