Vodní sklo a sanace vlhkého zdiva: Komplexní průvodce

Sanace vlhkého zdiva je stálým úkolem, zvláště při revitalizaci historických objektů, kde je riziko výkvětu solí. Vlhkost můžeme ze zdiva odstranit čtyřmi základními způsoby: stavebními úpravami, dodatečným vložením hydroizolace, chemickými metodami a metodami elektrofyzikálními.

Chemické metody sanace a role vodního skla

Chemické metody sanace spočívají v napouštění látky do provlhlého zdiva, která pronikne do jeho pórů a vytvoří nepropustnou vrstvu, čímž zabrání vzlínání vody ve stěnách. Mezi nejznámější metody patří Tizol, Injektol E a Tosil - hydrofob. Zpočátku se k injektážím používalo i vodní sklo a další průkopnické materiály, jejichž účinnost však byla nejistá.

Vodní sklo: Vlastnosti a využití

Vodní sklo je viskózní, čirá kapalina. Draselné vodní sklo je roztok křemičitanu draselného, vyznačující se vysokou viskozitou a mírně opaleskujícím vzhledem. Sodné vodní sklo, neboli roztok křemičitanu sodného, je bezbarvá až mírně opalescentní alkalická kapalina s vysokou přilnavostí a odolností vůči teplotám.

Vlastnosti vodního skla:

  • Vzhled: Čirá, mírně opaleskující kapalina.
  • pH: Silně alkalické.
  • Přilnavost: Vysoká, ideální pro lepidla a pojiva.
  • Odolnost: Vůči vysokým teplotám a vlhkosti.
  • Rozpustnost: Dobře rozpustné ve vodě.

Využití vodního skla v průmyslu:

Díky svým jedinečným vlastnostem se vodní sklo široce používá v mnoha průmyslových odvětvích:

  • Stavební průmysl: Jako přísada do malt a betonu zlepšuje jejich pevnost a hydroizolaci. Pro výrobu barev a impregnací. Při výrobě žáruvzdorných materiálů impregnuje dřevo a tkaniny, čímž zvyšuje jejich ohnivzdornost.
  • Chemický průmysl: Jako surovina pro výrobu detergentů, čisticích prostředků a bělidel, ideální pro tekuté a pevné čisticí přípravky, zabraňuje prašnosti a tvorbě hrudek. Ve flotačních procesech. Pro výrobu inhibitorů koroze.
  • Papírenský průmysl: Jako lepidlo a impregnace.
  • Hutnictví: Při výrobě slévárenských forem.
  • Ochrana životního prostředí: Pro stabilizaci půd a podkladů. V procesech čištění vody, používá se pro změkčování vody, odstraňování těžkých kovů a dalších kontaminantů.
  • Ocelářský a papírenský průmysl: Používá se při výrobě slévárenských forem a při bělení celulózových výrobků.

Chemické injektáže proti vzlínající vlhkosti

Injektáže zdiva se v posledních třiceti letech využívají k sanaci vlhkého zdiva a dodatečné izolaci zdiva proti různým druhům vlhkosti. Oblast zdiva dodatečně prosycená utěsňovacím nebo hydrofobním prostředkem brání vzlínání vlhkosti a plní funkci dodatečné hydroizolace. Injektáže zdiva lze provádět u vnějších i vnitřních stěn staveb v celé jejich tloušťce. Je však důležité si uvědomit, že injektáž je technický prostředek působící pouze proti vzlínající zemní vlhkosti, její použití není možné v oblastech tlakové vody.

Čtěte také: Vlastnosti vodního laku na OSB

Účinnost injektážních metod se při laboratorních zkouškách a měřeních pohybuje od cca 50 % do 95 % v závislosti na druhu preparátů a zejména kvalitě provedení. Velmi důležitým parametrem je penetrační schopnost prostředku, která určuje maximální osovou vzdálenost vrtů ve zdivu.

Při sanaci velmi vlhkého zdiva se doporučuje předsušení zdiva před vlastní injektáží, kdy se ohřevem docílí vysušení materiálových struktur zdiva a tím dojde k uvolnění kapilár pro bezproblémové přijmutí injektážního prostředku. Velmi progresivní a účinná je například metoda termicky aktivované injektáže za použití rozehřátých parafinů. Injektážní metody se rovněž obtížně používají v případech velkých dutin ve zdivu, jaké se mohou vyskytovat u historických typů zděných konstrukcí.

Typy injektážních látek:

  • Hydrofobizační injektáže: Tyto injektáže jsou založené na hydrofobní úpravě stěn pórů, což zamezí kapilární vzlínavosti. Struktura a průřez hydrofobizovaných pórů zůstávají prakticky nezměněny. Injektážní látka je obvykle na bázi silikonových roztoků nebo mikroemulzí, které se dostanou i do podstatně menších kapilár. Mezi nejznámější typy patří injektáže silan-siloxanovým krémem, silikonovými mikroemulzemi a vodnými roztoky methylsilanolátu draselného. Tyto injektáže jsou vhodné do cihelného zdiva až do 95% nasycení stavebního materiálu vodou a jsou účinné proti vzlínající zemní vlhkosti. Lze je aplikovat i do zdiva z dutých cihel, nepálených cihel a zdiva s výskytem kaveren a dutin, avšak s nutností předinjektáže cementovým mlékem.
  • Křemičitanové injektáže: Jde o směs silanů a siloxanů, které způsobují hydrofobizaci zdiva. Dodatečně jsou zde zastoupeny křemičitany, které vytvářejí v kapilárním systému vlhkého zdiva pevně vázané nerozpustné sloučeniny, způsobující zúžení kapilár. Jsou účinnější než první kategorie a vhodné pro zdivo cihelné, kamenné a smíšené až do 95% nasycení materiálu vodou. Jsou vhodné proti vzlínající zemní vlhkosti a pro plošné injektáže zdiva pod úrovní terénu, ale nejsou účinné proti tlakové vodě.
  • Utěsňující/zužující kapiláry: Tyto látky zmenší rozměr pórů do velikosti mikropórů, pro vody neprostupných, případně póry zcela utěsní. Jako zužující injektážní hmoty se používají vodné křemičité soli („dezalkalizované vodní sklo“), jako utěsňující například horký parafin, případně gely na akrylátové nebo polyuretanové bázi. Polyuretanové pryskyřice jsou vhodné pro zastavení aktivních průsaků tekoucí vody zdivem nebo utěsnění trhlin, neboť při reakci s vodou okamžitě bobtnají a utěsňují kapilární systém zdiva. Akrylátové gely mají v počáteční fázi velmi nízkou viskozitu, umožňující pronikání i do nejjemnějších pórů. Po aplikaci se mění v gel, který zdivo utěsňuje. Tato injektáž je spolehlivá proti vzlínající vlhkosti i tlakové vodě a umožňuje vytvářet rubové a plošné injektáže zdiva z vnitřní strany.

Plošná injektáž

Na rozdíl od liniové injektáže, kdy vrty tvoří souvislý jeden řetězec, při plošné injektáži vzniká bariéra v ploše zdiva, které je v kontaktu se zdrojem vlhkosti (většinou terénem). Vrty se vedou kolmo ve zdivu, směrem od suchého interiéru ke zdroji zavlhčení, v rozestupu 150 mm, šachovnicově, přes téměř celou tloušťku zdiva. Po vyvrtání a vyčištění vrtů se tyto naplní injektážní látkou.

Další metody sanace vlhkého zdiva

Sanace formou stavebních úprav

Aplikace sanačních omítek

První a nejznámější metodou je aplikace speciálních sanačních omítek, které se vyznačují malým difúzním odporem, nízkou tepelnou vodivostí, výbornými hydrofobními vlastnostmi a přitom jsou dostatečně pevné, značně pórovité a drží na podkladu.

Kritéria pro sanační omítky (dle WTA 2/2/81)
Parametr Požadovaná hodnota
Objemová hmotnost nižší než 1400 kg/m3
Součinitel difúzního odporu nižší než 12
Pevnost v tlaku 1,5 až 5 MPa
Pórovitost vyšší než 40% objemu

Sanaci zdiva je nutné začít odstraněním veškeré staré omítky do výšky alespoň 80 cm nad nejvyšší bod provlhčené omítky. Následně se vyčistí spáry mezi cihlami či jiným stavebním materiálem do hloubky minimálně 2 cm. Poté se provádí chemická analýza obnaženého zdiva, která určí typ sanační omítky. Před aplikací sanační omítky je nutné provést síťovitý podhoz o tloušťce maximálně 0,5 cm. Sanační omítku se nanáší v jedné či více vrstvách, celková tloušťka omítky však nesmí přesáhnout 2 cm a nesmí být menší než 1 cm. Při aplikaci více vrstev omítky je nutné pořádně zdrsnit povrch spodních vrstev omítky po jejich zatuhnutí, a to zásadně horizontálně. Před nanesením další vrstvy se čeká 1 den na 1 mm tloušťky omítky.

Čtěte také: Průvodce instalací retenčních nádrží

Kromě sanačních omítek se pro vlhké zdivo používají také omítky obětované (WTA 2-10). Obětovaná omítka je omítkou nasákavou a nebrání odparu. Pokud je obětovaná omítka pevná, chráněná proti destrukci, vydrží zatížení solemi a vlhkostí trvale bez valného poškození.

Odvětrání stěn profilovanou sanační fólií

Jde o fólie z polystyrenu o vysoké hustotě s tepelně navařenou nosnou výztužnou mřížkou. Materiál se připevňuje k podkladu speciálními hmoždinkami. U podlahy se stěna osadí provětrávací lištou. Profilování fólie vytvoří mezi vlhkým zdivem a novou vnitřní omítkou provětrávanou vzduchovou mezeru. Nové omítky se natahují hladítkem, případně lze použít sádrokartonové desky připevněné na maltové terče na fólii.

Mechanické metody - dodatečné vložení hydroizolace

V principu jde o vytvoření prostoru ve zdivu, do kterého se vloží hydroizolace, která zabrání pronikání vlhkosti výš do konstrukce stěny. Mezi mechanické sanační metody patří podsekávání a ruční podřezávání, kdy ve zdivu vznikne ve vhodné výšce vodorovná spára. Podřezávání probíhá řetězovou, lanovou či kotoučovou pilou. Je nutné dbát na to, aby mechanický zásah neohrozil statiku stavby. Jako hydroizolace se nejčastěji používají asfaltové pásy, ale i PVC, desky ze sklolaminátu, fólie z polyethylenu a nerezový plech. Podřezávat lze pouze objekty, které mají zdivo s pravidelnou vodorovnou maltovou spárou. Postupuje se po 0,8 až 1,2 metrech, vždy se vloží izolace a pokračuje se dál. Při podsekávání se „vysekávají“ otvory přes celou tloušťku stěny. V otvoru se vyrovná dno, uloží hydroizolační materiál a dozdí. Na rozdíl od podřezávání se při podsekávání nepostupuje po linii, nýbrž nejprve se podsekají úseky, které jsou nejvíc zatížené.

Metody elektrofyzikální

Jde o metody založené na principu elektroosmózy. Tekutá fáze se pohybuje pórovitou pevnou fází díky účinku stejnosměrného elektrického proudu. Do vlhkého zdiva jsou zabudované elektrody, které jsou nakrátko vodivě spojené s elektrodami zemními. V případě tzv. aktivní elektroosmózy je navíc třeba přídavný zdroj elektrického napětí, který usměrňuje působení síly proti vzlínající vodě. Pro elektroosmózu je používáno napětí 1 až 24 V. K starším odvlhčovacím opatřením patří i elektroosmóza, kterou nám signalizují neizolované vodiče pod omítkou (nezřídka zkorodované).

Diagnostika vlhkosti zdiva

Pokud máme jasno, jak byla stavba používána a jestli, případně kde má vodorovnou hydroizolaci, měli bychom zjistit, kolik vlhkosti je nyní ve zdivu a kolik vlhkosti do zdiva přichází. Množství vlhkosti ve zdivu je okamžitý stav; bude jiné po dlouhém, suchém období a jiné po mokré zimě. Nedestruktivní měření vlhkosti elektronickými přístroji nedává zpravidla relevantní výsledky. Laboratorní výsledky zavlhčení je třeba porovnat s nasákavostí materiálu. Zajímá nás, nakolik je materiál nasycen v pórech vodou, a k tomu musíme znát i jeho nasákavost, tedy maximální vlhkost, které lze dosáhnout.

Čtěte také: Historie a význam vodního žlabu Rakytovo

Při průzkumu bychom si měli všímat i možných dříve provedených sanací. Měli bychom provést několik sond do omítkové vrstvy a pod ni. Nezřídka pod zcela suchou omítkou můžeme najít přizdívku s lepenkou, nebo nopovou fólii s nosičem omítky, nebo starou vrstvu asfaltového nátěru. Ve zdivu může být již provedená chemická injektáž (infuzní clona), nebo podřezání. Takové úpravy se projeví v prudkém poklesu hodnot zavlhčení v úrovni dodatečné vodorovné hydroizolace ve zdivu.

Jinou používanou metodou mohou být vzduchové kanály pod podlahami nebo zvenčí kolem zdiva. Jakékoli větrací otvory na fasádě mohou být jejich indicií. Vzduchové kanály se časem zanášejí prachem nebo sypající se maltou, a pak s omezením tahu ztrácejí schopnost vysoušet. Větrací otvory ověříme svíčkou nebo zapalovačem: proudění vzduchu musí plamen odklánět.

Provoz bytu znamená vždy výrobu vzdušné vlhkosti; člověk vydýchá asi půl kilogramu za hodinu, i když nevykonává těžkou práci. Sprchováním se dostává do vzduchu stejné množství vlhkosti asi za deset minut. Největším zdrojem je sušení prádla v bytě, rozdíl hmotnosti odstředěného a suchého prádla činí třeba kilogram vody. V případě, že byt nemá přísun čerstvého vzduchu zvenčí a odvod vlhkého vzduchu, ta vlhkost se v bytě (nebo jeho nevětrané části) akumuluje. Mokrá omítka nad podlahou nemusí znamenat vzlínání, ale chladné zdivo s tepelným mostem, stejně tak vlhkost v koutě pod stropem nemusí být známka zatékání střechou či od souseda nahoře.

Doporučení pro sanaci vlhkého zdiva

Provádění izolačních opatření v sanaci vlhkého zdiva je denním chlebem specializovaných firem. Projektant musí ale stanovit, jakou metodou a s jakými parametry se sanace provede. K tomu mu slouží jako návod nejen norma Sanace vlhkého zdiva ČSN P 730610, ale hlavně prováděcí předpisy, kterými jsou směrnice WTA. Jejich české znění projektantovi značně usnadňuje návrh sanace, který vychází samozřejmě z diagnostiky stavby a kvalitního průzkumu.

Pro volbu nejvhodnějšího injektážního prostředku je klíčový kvalitně zpracovaný průzkum zdiva a technická a projektová dokumentace sanace. Pokud zvažujete provedení izolace zdiva chemickou injektáží, volte firmy, které nabízejí všechny druhy injektáží. Nebudou se Vám snažit prodat pouze tu svou jedinou „osvědčenou“ technologii injektáže, ale citlivě posoudí objekt a navrhnou vhodnou technologii na míru.

tags: #vodni #sklo #izolace #vlhke #zdivo #informace

Oblíbené příspěvky: