Vodorovná vpusť a pojistná izolace: Klíč k dlouhodobé ochraně staveb

Pojistná hydroizolační vrstva chrání vrstvy pod sebou a prostory pod střechou proti vodě, která protekla krytinou, nebo proti sněhu, který do střechy navál, a to ať už v důsledku vady nebo poruchy krytiny nebo za extrémně nepříznivých povětrnostních podmínek. V mnoha odborných článcích a především pak v projektových dokumentacích rodinných domů se často setkáváme s pojmem pojistná hydroizolace. Pojistná hydroizolace má za úkol nepropustit vodu dovnitř konstrukce, ale naopak pára může z konstrukce samovolně vyvětrávat ven do exteriéru. Tyto vlastnosti bývají shrnuty pojmem „difuzně otevřená“. Asi nejčastěji se s pojmem pojistná hydroizolace setkáváme u šikmých střech rodinných domů.

Materiály a provedení pojistné hydroizolace

Tyto fólie mají ve svém sortimentu výrobci samotných krytin, ale také výrobci např. tepelných izolací. Jedná se o plastové vícevrstvé fólie, které v sobě kombinují odolnost proti kapalné vodě a zároveň propustnost pro vodní páru (jsou tzv. difuzně propustné). Fólie podle jednotlivých typů a výrobců může buď ležet na tepelné izolaci. Pro dosažení těsnosti proti vodě a vzduchotěsnosti je vhodné fólie vždy lepit v přesazích. To lze samozřejmě spolehlivě provést pouze, pokud fólie spočívá na nějakém podkladu - tedy na tuhé tepelné izolaci nebo na bednění. Fólie by měly být pečlivě napojeny a nalepeny na veškeré detaily ve střeše - prostupy, střešní okna, komíny apod. Pojistná hydroizolace se prodává v rolích o nejčastější šíři 1500mm a délce 20 m / 50m. Materiál bývá laminovaná polypropylénová textilní folie (Eurovent, Tyvek, Guttafol, Pama atd.).

V minulosti se pro pojistnou hydroizolační vrstvu hojně využívala průsvitná fólie z difuzně nepropustného plastu, které byla opatřena tzv. mikroperforací, a tím jí měla být zajištěna difuzní propustnost. Byla výhradně „nekontaktní“, tedy měla být vždy natažena mezi kontralatěmi. Pokud je z jakéhokoliv důvodu třeba dosáhnout absolutní těsnosti proti vodě, např. při velmi nízkém sklonu krytiny či jiných nepříznivých podmínkách, vytváří se vodotěsné podstřeší. Jako pojistná hydroizolační vrstva se pak používají klasické povlakové hydroizolační materiály - asfaltové pásy (tzv. typ S - čili natavitelné) nebo plastové hydroizolační fólie (nejčastěji měkčené PVC). Zpracovávají se jako klasická hydroizolace na ploché střeše, spojují v přesazích a napojují se v detailech. Spočívat musí na tuhém podkladu - nejčastěji tedy na dřevěném bednění nebo OSB deskách apod. Pozor, materiály pro pojistné fólie obvykle nejsou dlouhodobě odolné vůči UV záření.

Pojistná hydroizolace a dřevostavby

Jestli jste uvažovali někdy o dřevostavbě, možná jste zaznamenali fasády z dřevěných profilů, které mají mezi sebou mezery. Mohou to být jak vertikálně, ale i horizontálně kladené laťky. Pakliže jsou horizontálně kladené, mívají kosodélný profil, aby voda snázeji stékala svým směrem. Tyto fasády krásně vypadají, avšak neobejdou se bez pojistné hydroizolace. Případnou vlhkost uvnitř konstrukce stěn pojistná hydroizolace propustí ven, ale chrání vnitřek stěn před případným zatékáním zvenčí. Ve skladbách stěn dřevostaveb bývá pojistná hydroizolace standardním komponentem i v případě, že je fasáda z palubek bez mezer, či jiného materiálu.

Odvodnění pojistné hydroizolace

Ať už je však pojistná hydroizolační vrstva provedena z čehokoliv, musí být odvodněna. To znamená, že vodě, která zatekla na pojistnou hydroizolační vrstvu, musí být umožněno odtéct mimo dům. Aby pojistná hydroizolace plnila svojí funkci, musí být dodrženo současně několik podmínek. Základní podmínkou uvedenou v normě je samostatná vpust se zpětnou klapkou, kterou doporučujeme doplnit signalizací průniku vody na pojistnou izolaci. Dále by nosná konstrukce měla být vyspádována k pojistným vpustem a mezi povrchem pojistné hydroizolace a tepelnou izolací by měla být drenážní vrstva. V případě, že se pojistná hydroizolace odvodňuje do stejného kanalizačního potrubí jako hlavní hydroizolace, musí být na kanalizaci napojena samostatným vtokem. Na propojovací potrubí je třeba osadit zpětnou klapku. Neodvodněnou „pojistnou“ izolaci by bylo podle norem třeba vždy označit za vadnou. Neodvodněná izolace označená jako pojistná může v konstrukci střechy na dlouho zadržet prosakující vodu a vyvolat degradaci termoizolace a další škody.

Čtěte také: klíč k dlouhé životnosti plotu

Parozábrana vs. pojistná hydroizolace

Naopak parozábrana nepropustí ani vodní páru, ta se používá na vnitřní interiérové straně skladeb, aby zmírnila pronikání vodních par dovnitř konstrukce. Parozábrana je také fólie, ale parotěsná. Používá se hlavně těsně za obložením interiéru u dřevostaveb. Jejím úkolem je zabránit tomu, aby interiérová vlhkost nepronikala dovnitř konstrukce a tam vlivem snižující se teploty směrem do exteriéru nekondenzovala a nezpůsobovala degradaci - hnití, plísně apod. Dvoustupňová vpust slouží k odvodu vody z parozábrany v době stavby, systémovému napojení parozábrany na dešťové odpadní potrubí a druhá stěna vpusti omezuje kondenzaci pod úrovní parozábrany.

Odvodnění plochých střech: Klíčové zásady a normy

Při navrhování a realizaci plochých střech se musí projektanti i realizační firmy často vypořádat s řadou problémů a technických řešení, ať se jedná o rekonstrukci, nebo novostavbu. Vždy platí, že dodržení základních zásad a pravidel při navrhování (daných normou a specifikací výrobce užitých produktů) a správné provedení detailů při realizaci je alfou a omegou dlouhodobé funkčnosti a spolehlivosti každé střechy jako celku. Pro odvodnění každé střešní plochy se mají navrhovat nejméně dva vtoky se samostatným odpadním potrubím (ČSN 73 1901-čl.8.19.10). Riziko ucpání vtoku nebo dešťového odpadního potrubí je poměrně vysoké. Je důležité zdůraznit, že dvě vpusti svedené do jednoho potrubí, nesplní normou danou podmínku. Minimální doporučený sklon ploché střechy jsou 3 %.

Typy odvodnění a jejich umístění

Odvod dešťové vody či drobných nečistot z vaší ploché střechy je na místě. Způsobů odvodnění ploché střechy je mnoho. Vnitřní odvod (vpusti) najdeme převážně u větších budov jako jsou výrobní haly nebo výškové budovy. Pravdou však je, že se jedná o estetickou záležitost, a proto vidíme vnitřní vpusti i u rodinných domů, respektive nevidíme. Vnější odvodnění bychom mohli rozdělit podle umístění žlabů. Zaatikové a mezistřešní odvodnění se převážně nevyužívá. Kdyby to však konstrukční řešení vyžadovalo, žlaby by musely být v šířce min 500 mm (spíše se volí úžlabí s povlakovou hydroizolací). Dále máme podokapní žlaby, které se provádí ve sklonu min 0,5 %. U vnějšího typu bude zapotřebí i klempířské činnosti. Odvodnění střechy bude vyžadovat i lapač splavenin v úrovni terénu.

Požadavky na střešní vpusti

Vtoky a prostupy potrubí se nemají umísťovat do závětrných koutů střech, do bezprostřední blízkosti atik nebo jiných nadstřešních konstrukcí. Jedná se o nejčastěji porušovanou základní zásadu při návrhu plochých střech. Nejen riziko hromadění nečistot, ale zejména konstrukce střešní vpusti neumožňuje opracování v blízkosti atik a jiných prostupů. Je vhodné, aby povrch hydroizolačního povlaku v okolí vtoku byl níže než povrch hydroizolačního povlaku přilehlé plochy střechy. Pokud to skladba střechy umožní, doporučujeme střešní vpust zapustit alespoň 2cm pod úroveň hlavní hydroizolační vrstvy. Vpusti by měly mít vždy ochranný košík (lapač střešních splavenin), který zabraňuje vniku nečistot do dešťového odpadního potrubí. Ochranné košíky osazované na vtoky nepochůzných plochých střech musí vyčnívat nejméně 40 mm nad střešní krytinu. I když dojde k nahromadění nečistot v okolí vpusti, nedojde k úplnému zneprůchodnění vpusti. Ideální průměr svodu je 100 mm. Minimálně se setkáte se 70 mm, ale jak se říká - jistota je jistota. Větší průměr zmenší riziko ucpání. Zároveň by veškerá hrdla vpusti měla mít minimální odstup 0,5 m od atiky či zdiva z důvodu osazování hydroizolace nebo jiných materiálů. Naopak maximální vzdálenost se udává na 15 m.

Konstrukce vtoku musí umožnit vodotěsné napojení vodotěsnících vrstev střechy na těleso vtoku (ČSN 73 1901 - C.1.1). V praxi se ukázalo, že použití vpustí se šroubovací přírubou s sebou nesou několik rizik narušení vodotěsnosti. Nejčastějším případem poruchy vodotěsnosti je postupné povolení příruby a nutnost jejího průběžného dotahování, případně opak resp. důsledek přetažení, při kterém dojde k průhybu plastové části mezi šrouby a v důsledku toho těsnění umístěné pod přírubou nedoléhá. Střešní vpusti Topwet mají integrovanou manžetu hydroizolace - ať se jedná nejčastěji o modifikované asfaltové pásy, nebo o fólie na bázi PVC, ale také o flexibilní polyolefiny, EPDM folie, stěrkové izolace a další. Střešní vpusti by proto měly umožnit kotvení za tělo vpusti a ne za integrovanou manžetu. V případě stabilizace lepením jednotlivých vrstev není nutné jiným způsobem připevňovat vpust k nosné vrstvě. Konstrukce střechy musí být navržena z takových materiálů, které odolají působení UV záření (ČSN 73 1901 - 8.27.6).

Čtěte také: Vodorovná izolace pro suchý dům

Bezpečnostní přepady

Bezpečnostní (pojistné) přepady eliminují riziko ucpání střešních vpustí, nebo jejich přehlcení při přívalovém dešti a měla by je mít každá plochá střecha, nebo terasa. Bezpečnostní přepady se musí navrhovat v takové výšce, aby nedošlo k riziku přetížení střešní konstrukce, nebo k proniknutí vody do budovy např. střešním výlezem. Bezpečnostní přepad musí být vyveden skrz atiku do volného vnějšího prostoru. U návrhu bezpečnostního přepadu musíme být obezřetní. Abychom zabránili přetížení konstrukce střechy, přepad by měl být ve výšce maximálně 10 cm. Stejně tak nesmí sloužit k proniknutí vody do objektu, tudíž by měl být veden přes atiku, dál od konstrukce. U větších ploch střech se doporučuje zvolit více pojistných přepadů. Pokud nelze střechu doplnit pojistnými přepady nebo bočními chrliči, je nutné investora na uvedenou skutečnost upozornit a navrhnout výměnu celého dešťového odpadního potrubí.

Problematika zápachu a průtoku

Podle normy vnitřní kanalizace nesmí být dešťová kanalizace spojena se splaškovou. Jsou ale případy, kdy i přes toto omezení dešťová kanalizace zapáchá. Systémově by tento problém měl být vyřešen v rámci projektu zdravotechniky přímo na potrubí. Pouze pokud nelze vyřešit problém zápachu v rámci zdravotechniky, lze užít zápachovou klapku nebo vodní uzávěru. Na ploché střeše nebo terase s volnou cirkulací vzduchu (neuzavřený prostor) je vhodnější užití zápachové klapky místo uzávěry s vodní hladinou, u které hrozí zamrznutí v zimním období, případně vyschnutí vodní hladiny v letním období (riziko zamrznutí lze vyřešit vyhřívanou střešní vpustí). Naopak v uzavřeném prostoru není vhodná klapka, protože nemá 100% účinnost. Použití zápachové klapky i uzávěry s vodní hladinou má dvě důležitá omezení. Průtok střešní vpusti nutný pro výpočet udává výrobce střešní vpusti na základě laboratorního měření (ČSN 1253-1:2004). Dovolený průtok dešťovým odpadním potrubím udává norma vnitřní kanalizace ČSN 75 6760, která rozlišuje vnitřní a vnější systém odvodnění (u vnějšího potrubí hrozí namrzání vody a snížení průtoku vody v zimním období). Při výpočtu se musí zohlednit obě veličiny a pro přepočet na m2 se musí užít nižší hodnota.

Výpočet odtoku dešťových vod

Pro výpočet odtoku dešťových vod se používá vzorec: Q = r . A . C. Součinitel odtoku (C) je bezrozměrné číslo, u standardních střech má hodnotu 1. U velkého rizika vniknutí vody do objektu má hodnotu 2 a u vysokého stupně ochrany budovy hodnotu 3. Naopak např. u zelených střech s intenzivní vrstvou zeleně je uvažováno, že až 70% dešťové vody pojme při přívalovém dešti střešní substrát.

Legenda k výpočtu:

• Q = Odtok dešťových vod
• r = Intenzita deště (L/s·ha)
• A = Odvodňovaná plocha (ha)
• C = Součinitel odtoku

Důsledky špatného provedení odvodnění

Co se konktrétně odvodnění týká, při špatném postupu může dojít k zatékání do konstrukce. Vlhkost způsobí degradaci materiálu a vaši novou plochou střechu můžete rázem měnit. Největším rizikem je proto použití tzv. sanační vpusti. Při zjištěné závadě v těsnosti spojů může být jako původce vady označen zhotovitel, ačkoliv by se mohlo jednat o fyzikálně-chemické reakce s degradací lepivosti v kontaktu ploch.

Čtěte také: Jak provést vodorovnou hydroizolaci zdiva gumoasfaltem

Vodorovná hydroizolace: Základní ochrana staveb

Vodorovná hydroizolace je základní ochranný prvek každé stavby - a přesto právě zde často vznikají chyby, které mají dlouhodobé a nákladné následky. Nekvalitní nebo chybně provedená horizontální izolace vede k nasávání zemní vlhkosti, poškození omítek, tvorbě plísní a znehodnocení konstrukcí. Přitom správně navržený a provedený systém dokáže těmto problémům zcela předejít.

Na této stránce najdete přehledné a ověřené technologické postupy pro vodorovné izolace podlah, základových desek i zdiva, včetně napojení na svislé izolace. Postupy jsou vytvořeny tak, aby byly srozumitelné nejen pro projektanty a firmy, ale i pro zkušenější stavebníky. Každý z nich obsahuje doporučené materiály, pracovní kroky i klíčové detaily, které bývají často opomíjeny - například správné řešení prostupů nebo dilatačních spár. Používáme systémy, které byly navrženy a odzkoušeny odborníky, aby splňovaly požadavky na vodotěsnost, životnost i kompatibilitu s dalšími vrstvami konstrukce. Všechny uvedené varianty se opírají o praktické zkušenosti ze stovek reálných staveb a laboratorních testů.

Díky přehlednému značení (např. OUT1, OUT2…) si snadno vyberete postup, který odpovídá konkrétním podmínkám vaší stavby - ať už řešíte novostavbu, rekonstrukci, podlahu v suterénu nebo dodatečné zateplení.

Příklady technologických postupů pro vodorovné hydroizolace:

• Vodorovná hydroizolace - zemní vlhkost (Remmers, VOD1)
• Vodorovná hydroizolace - tlaková voda (Remmers, VOD2)
• Vodorovná hydroizolace živičná - zemní vlhkost (Remmers, VOD3)
• Vodorovná hydroizolace živičná - tlaková voda (Remmers, VOD4)
• Napojení pásu nebo fólie na svislou hydroizolaci (Remmers, OUT6)
• Utěsnění prostupu a napojení na vnější hydroizolaci (Remmers, OUTP)

tags: #vodorovna #vpust #pojistna #izolace #informace

Oblíbené příspěvky:

• Komplexní průvodce výběrem interiérových obkladů
• Střechy Jablonec - asfaltové šindele
• Konstrukce sedlové střechy s ocelovými profily
• Matné řešení Rako Taurus Granit Nordic
• proč zvolit podlahy Kronospan