Vše o pokládce a údržbě betonových střešních tašek

Přemýšlíte o výstavbě nebo rekonstrukci domu? Měli byste myslet také na to, že správná pokládka střešní krytiny ovlivňuje životnost střechy, a tím i ostatních částí domu. Je třeba se zaměřit na jednotlivé detaily střešní skladby a jejích částí.

Výhody betonové střešní krytiny

Popularita betonových tašek vzrostla na českých střechách od devadesátých let 20. století spolu s přílivem zahraničních výrobců. Zcela přesvědčivě ve prospěch betonové krytiny hovoří hned několik výhod.

  • Odolnost a pevnost: Beton se vyznačuje vynikající odolností vůči rozmarům počasí včetně mrazu, pevností a nenasákavostí. Odolávají deformacím a uchovávají si pevný tvar.
  • Snadná pokládka: Pokládka je díky jejich posuvnosti poměrně snadná. Valnou část betonových tašek lze položit téměř na všechny typy střech různých sklonů. Betonová střešní krytina se řadí k velkoformátovým, takže na 1 m² krytiny je potřeba menší počet tašek. Díky rozměrové přesnosti, systému vodních drážek a také menšímu počtu potřebných tašek na metr čtvereční je pokládka střechy rychlejší a tudíž levnější.
  • Snadná manipulace: Pevnost tašek dovoluje pohyb po střeše bez rizika jejich poškození. Plusem je jejich snadná demontáž k dodatečnému osazení střešního okna či jiných prvků.
  • Akustické vlastnosti: Kvalitně položená střecha z betonových střešních tašek skvěle pohlcuje zvuk z vnějšího prostředí, takže interiér chrání před hlukem.
  • Cenová dostupnost: Méně náročný proces výroby se odráží i v jejich nižší ceně, která je srovnatelná s kvalitními plechovými krytinami. Ve srovnání s ostatními skládanými krytinami v základní kvalitě, betonové tašky patří mezi nejdostupnější.
  • Ekologická výroba: Jejich výroba je šetrná k životnímu prostředí. Keramické tašky jsou vypalovány ekologicky zemním plynem v tunelových pecích nad 1000 stupňů Celsia.
  • Dlouhá životnost: Nejčastěji uváděná životnost je 80 až 100 let. Životnost betonových střešních krytin je 60 až 80 let a výjimkou nejsou ani 100leté střechy.
  • Ochrana proti povětrnostním vlivům: Poskytuje ochranu před povětrnostními vlivy, za silného deště nevibruje a tlumí vnější hluk.
  • Systém vodních drážek: Systém vodních drážek navíc zvyšuje odolnost proti větrem hnanému dešti.

Nevýhody betonové střešní krytiny

  • Citlivost na krupobití: Betonová střešní krytina je náchylná k poškození za silného krupobití.
  • Životnost povrchové úpravy: Povrchová úprava betonových tašek má nižší životnost než u pálených tašek (u které je povrchová úprava vpitá do povrchu a vypálená). Rychleji se tedy mění i jejich vzhled a barvy postupem času hnědnou či šednou. Ke zpomalení tohoto procesu je vhodné vybírat krytiny s vícenásobným nástřikem.
  • Zachytávání nečistot: Tašky povrchově upravené jemným posypem více zachycují nečistoty a častěji je pokrývá lišejník, především v místech, kam nedosáhne slunce. Proto nejsou vhodnou volbou permanentně zastíněné budovy. Tento problém lze zredukovat použitím akrylátového laku.
  • Zafoukávání sněhu a prachu: Skrz odvětrávací tašky může zafoukávat sníh či prach.
  • Menší výběr: V porovnání s plechovými krytinami a pálenými taškami tento sortiment nabízí menší výběr tvarů, barev a povrchových úprav.
  • Vyšší hmotnost: Betonové tašky jsou často o více než 1 kg těžší, proto může být pokládka fyzicky náročnější.

Příprava podkladu a pokládka betonových tašek

Při realizaci střechy nestačí jen vybrat pěknou a kvalitní střešní krytinu, ale i doplňkové výrobky. Výběr samotné krytiny je samozřejmě důležitý, závisí na sklonu střechy, jejím tvaru a členitosti. Kritickými místy při pokládce jsou spoje a přechody mezi střešní krytinou a doplňky.

Montážní kroky

  1. Příprava podkladu: Na připravenou hydroizolační fólii přichytíme kontralatě a následně střešní latě.
  2. Rozteč latí: Rozteč latí závisí na vzdálenosti krokví, sklonu a zatížení střešního pláště. Rozteč latí je třeba naměřit podle jednotlivých druhů tašek, dle doporučeného rozměru výrobce. S nižšími sklony střech se snižuje rozteč latí (svislý přesah tašek se zvětšuje). U klasických drážkových tašek (falcovek, francouzských tašek atp.) se vždy pokládka provádí tzv. "na vazbu".
  3. Určení krycí šířky: Pro potřebu přesného rozměření střechy je třeba dle zásad pokrývačského řemesla (Pravidla pro navrhování a provádění střech vydané CKPT Čech a Moravy) zjistit skutečnou průměrnou krycí šířku tašek. Nejdříve si 11 střešních tašek zavěsíme na střešní lať tak, aby do sebe jednotlivé drážky zapadaly. Tašky roztáhneme na největší možný dosah za podmínky, že nedojde k uvolnění spojů v drážkách. Změří se krycí šířka 10 tašek v roztaženém stavu (Cwd). Tašky se stlačí na nejmenší možný dosah a změří se krycí šířka 10 tašek ve sraženém stavu (Cwc). Důležitým bodem, který je nutné dodržet je stanovení průměrné krycí šířky. To umožní dilataci střešní krytiny v ploše. A to i při působení teplot.
  4. Pokládka tašek: Po přibití latí, namontování okapnice, okapních větracích mřížek, okapních háků, klempířských prvků je možné započít s pokládkou tašek. Tašky jsou pokládány od okapu nahoru. Běžně používaná je střecha sedlová, u níž se začíná kladením pravých tašek u okapní hrany a v dalších řadách v kombinací s půlenými taškami, aby byla dodržena převazba. Okrajové tašky se mohou použít buď samostatně (doplněné pro vazbu taškou půlenou), nebo v kombinaci s taškou okrajovou půlenou pro dodržení skladby tašek na vazbu.
  5. Montáž hřebene: Pokud je již dokončena pokládka střešních tašek, začneme s instalací hřebene. Nad ucpávku připevníme hřebenovou příchytku pro první hřebenáč. Hřebenáč nasuneme do příchytky a připevníme přes další příchytku vrutem do hřebenové latě. Hřebenáče se standardně kotví příchytkami. Pokládka hřebene do malty se dnes používá pouze ve výjimečných případech.

Důležité aspekty pokládky

  • Minimální bezpečný sklon střechy: Každý typ betonové střešní krytiny má od výrobce deklarovaný minimální bezpečný sklon střechy, od kterého se může taška pokládat bez nutnosti dodatečných opatření a jenž zajišťuje správnou funkčnost střešního pláště. U převážné většiny běžně nabízených typů tašek je to 22°. Při pokládce na nižší sklony je nutné provést doplňkové opatření - těsné nebo vodotěsné podstřeší. Tímto způsobem je možné většinu typů tašek pokládat již od sklonu 12°; za použití systému Bramac Max 7° je to možné dokonce od sklonu 7°. Na nižší sklony se betonové tašky pokládat nesmějí. Maximální sklon, na který je možno betonové tašky pokládat, je 90°.
  • Ověření nosnosti krovu: Před pokládkou betonové krytiny je vhodné ověřit nosnost konstrukce krovu statikem, kvůli vyšší hmotnosti této krytiny. Odborník na statiku zhodnotí stav dřevěné konstrukce, správnost dimenze jednotlivých prvků a celkovou únosnost.
  • Střešní latě: Střešní latě se používají dřevěné (zřídka též ocelové). Minimální průřez dřevěných střešních latí je 50/30 mm, kdekoli je to konstrukčně možné, doporučuje se používat latě rozměru 60/40 mm. Větší dimenze samozřejmě zaručuje větší únosnost, a to nejen samotné střešní krytiny v kombinaci se zatížením sněhem, ale snižuje i nebezpečí prasknutí latě při montáži pod vahou pokrývače. Střešní latě 60/40 mm je bezpečně možné používat při osové vzdálenosti krokví do 1,2 m. Pro větší vzdálenosti krokví je nutné únosnost latí ověřit statickým výpočtem.
  • Řezání tašek: Protože není možné zcela zabránit vlhkosti proniknout do konstrukce střechy, je třeba ji odtud vhodně odvětrat. Řezání tašek je nejlépe provádět mimo střechu. Pokud se na střeše použije střešní fólie, může prach ucpat póry a způsobit, že paropropustná membrána ztratí svoji funkčnost. Pokud není možné střechy rozměřit na celé řady základních tašek, doporučujeme střešní tašky zkrátit vysokorychlostní úhlovou bruskou s adekvátním řezacím kotoučem.

Kotvení střešní krytiny

Kotvení střešní krytiny má svá pravidla a vyplatí se je dodržet. Při nedostatečném kotvení totiž hrozí, že vám tašky při silnějším větru začnou létat.

  • Tašky se na střešní latě zavěšují za dva výstupky umístěné v horní části zadní strany tašky.
  • Při pokládce na střechy se sklonem do 45° není nutné jednotlivé tašky v ploše kotvit.
  • Při pokládání na střechy sklonu 45-60° je nezbytné kotvit každou třetí tašku v ploše pomocí stranové příchytky.
  • Při sklonu nad 60° každou tašku v ploše. Na sklonech od 75° v ploše se připevní každá taška dvěma připevňovacími prvky.
  • Z důvodu ochrany před větrem je třeba dále kotvit všechny tašky po obvodu střechy bez ohledu na sklon či typ střechy. Jedná se o první řadu u okapu, poslední řadu u hřebene a tašky okrajové.
  • Dále se musí kotvit všechny tašky řezané, zejména v úžlabí, nároží, kolem střešních oken apod. Kotvíme nejlépe pomocí vrutů s antikorozní povrchovou úpravou.
  • Přichytávat nebo připevňovat do latě např. pomocí vrutů je potřeba také okrajové tašky. Každá okrajová taška musí být přichycena k latění pozinkovanými vruty.
  • Častou chybou je upevnění tašek v úžlabí a nároží nevhodným způsobem (např. tzv. přilepené silikonem) případně nepřichycené vůbec.
  • Při výpočtu potřebného počtu kotevních prvků je nutné vycházet z definice jednotlivých kategorií a jim odpovídajících tabulkových hodnot minimálního množství kotevních prvků. Jsou-li v místních stavebních předpisech vyžadovány vyšší nároky vůči sacím účinkům větru, pak mají tyto přednost před požadavky stanovené výrobcem (společností KM Beta) v příslušné technické příručce.

Větrání střešního pláště

Jedna z věcí, které výrazně ovlivňují životnost střechy, je odvětrání střešního pláště. Protože není možné zcela zabránit vlhkosti proniknout do konstrukce střechy, je třeba ji odtud vhodně odvětrat. Vlhkost, která se dostane do vzduchové mezery ve střeše, je odváděna větrací mezerou pod taškami a větracími taškami mimo střešní plášť.

Čtěte také: Elegantní lišty pro vaši kuchyni

  • Pro vytvoření větrací mezery pod taškami je používána tzv. kontralať o výšce min 4 cm. Častou chybou bývá použití kontralatí s nedostatečnou výškou, což zmenší provětrávací mezeru.
  • Půdní prostory se již častokrát používají pro bydlení nebo kanceláře, které musí být dobře větrané. Proto se musí vytvořit funkční větrání mezi hydroizolační folií a střešními taškami. S větráním střechy pomohou střešní tašky větrací, větrací mřížky a pásy hřebene.
  • V okapní hraně je vzduch do střešního pláště nasáván otvorem mezi kontralatěmi. Tento otvor je zakryt větracím pásem, aby se ve větrací mezeře neusídlili různí hlodavci nebo ptáci. Průřez otvoru u okapu musí být min. 1/500 přilehlé plochy střechy a min. 200 cm²/bm. Průřez větrací mezery v ploše střešního pláště musí být min. 200 cm²/bm a musí mít výšku min. 20 mm. Průřez větrací plochy u hřebene či nároží musí být min. 1/2000 přilehlé plochy střechy. Z těchto údajů vyplývá, že výška kontralatě (tedy výška větrané vzduchové mezery) musí být min. 20 mm. Větší mezera je ale vždy výhodnější, více vzduchu je schopno absorbovat více vzdušné vlhkosti a lépe odvětrat podstřešní prostor. Z tohoto důvodu je ideální na kontralatě používat běžné střešní latě a výšku větrané vzduchové mezery zvětšit na 30-60 mm.
  • Odvětrání v hřebeni se řeší pokládkou hřebene na sucho. Pod hřebenáč se montuje větrací pás hřebene (kartáčová lišta): plastový prvek zajišťující spolehlivý odvod vzduchu ze střešního pláště a zároveň bránící usídlování ptáků. Na nároží se větrací pás hřebene dávat nesmí, zde se používá samolepicí pás. Větrání střechy by mělo být konzultováno s výrobcem používané krytiny. U většiny typů střech je odvětrání pomocí hřebenáče kladeného na sucho nedostatečné a je nutné jej řešit dále pomocí tašek odvětrávacích.
  • Množství a počet větracích tašek závisí na tvaru a rozměru střechy. Nejčastěji se pokládají v druhé řadě pod hřebenem. Větrací průřez těchto tašek se u jednotlivých výrobců liší, je nutné si jej vždy před pokládkou zjistit. Nejčastěji ale bývá spotřeba větracích tašek 10 ks na 100 m² střechy.
  • Aby se zajistilo účinné odvětrání je třeba zajistit vstup a výstup vzduchu v okapu a hřebeni. Důležitá zásada je rovněž nutnost položení ventilačně-těsnícího podhřebenového pásu. Chyby mohou nastat také při dodatečné změně sklonu střechy, použití nesprávné doplňkové hydroizolační vrstvy a při nedostatečném množství odvětrávacích otvorů. Proto je třeba dodržovat množství odvětrávacích prvků tak, jak je uvedeno v technickém listu.

Protisněhová ochrana

Sněhová pokrývka v zimě sice potěší oko a vypadá romanticky, představuje však potenciální nebezpečí pro konstrukci střechy, ale i pro okolí - ať už jde o majetek, nebo kolemjdoucí lidi. Úkolem protisněhové ochrany je zajistit, aby sníh nepadal nekontrolovaně a ve velkých masách ze střechy.

  • Zabezpečení proti sesuvu sněhu se provádí nejúčinněji pomocí protisněhových tašek. Ty se umísťují do druhé řady od okapu (celá řada) a dále v celé ploše střechy v počtu 1,3-5 ks/m² - závisí na sněhové oblasti, ve které se střecha realizuje.
  • Protisněhové tašky je možné nahradit kovovými protisněhovými háky. Jejich umístění je totožné s umístěním protisněhových tašek. Účinnost však může být v extrémních situacích nižší vzhledem k nižší pevnosti ve srovnání s protisněhovými taškami kompletně vyrobenými z betonu.
  • Druhým způsobem zabezpečení sjíždění sněhu jsou liniové zábrany. Jedná se o protisněhové mříže, trubkové zachytávače či dřevěné kulatiny ukotvené do speciálních držáků na každé krokvi, většinou ve druhé řadě od okapu.
  • Posledním možným řešením je kombinace obou těchto systémů.
  • Nejjednodušší je montáž protisněhových tašek, kterými prakticky nahrazujeme tašky základní. Montáž protisněhových háků je rovněž jednoduchá, pouze se zaháknou za horní část základní tašky.
  • Nestačí je však rozmístit jen v jedné nebo dvou řadách nad okapy - takové řešení nezabrání sesouvání sněhu ze střechy a může také poškodit i samotné protisněhové háky, krytinu i okapy. Je proto třeba celoplošné rozmístění se správným počtem prvků. To závisí na sklonu střechy a také sněhové oblasti.

Speciální typy tašek a jejich použití

Krycí šířka 10 tašek ve sraženém stavu (Cwc). Pro napojení komínů, střešních oken, úžlabí střech se nabízí půlená střešní taška, okrajové střešní tašky poskytují elegantní řešení na zakrytí štítových hran.

  • Půlená taška: U sedlových střech, kde jsou tašky okrajové, je při určité délce hřebene potřeba poloviční modul krycí šířky, k tomu je určena taška půlená. Její využití je vhodné zvláště při krytí nároží, úžlabí, kolem prostupů a střešních oken. Taška půlená se vyrábí ve všech modifikacích - základní, pultová.
  • Okrajová taška: Taška okrajová se vyrábí jako pravá a levá s bočním okrajem, který je opatřen výřezem pro vzájemné překrytí a posun podle sklonu střechy. Okrajové tašky jsou opatřeny dvěma otvory. Při použití okrajových tašek je bezpodmínečně nutné, aby okapové a štítové hrany střechy svíraly pravý úhel. Výhodnost použití okrajových tašek spočívá mj. v tom, že není nutné oplechování štítových hran. Montáž je jednoduchá a životnost stejná jako u základní tašky.
  • Taška okrajová půlená: Taška okrajová půlená se vyrábí jako pravá a levá s bočním okrajem, který je opatřen výřezem pro vzájemné překrytí a posun podle sklonu střechy. Taška okrajová půlená nemůže být použita pro rozteč latí menší než 396 mm. Okrajové tašky jsou opatřeny otvorem. Každá taška musí být přichycena k latění pozinkovaným vrutem.
  • Větrací tašky: S větráním střechy pomohou střešní tašky větrací, větrací mřížky a pásy hřebene.

Spotřeba střešních tašek

Spotřeba střešních tašek je závislá od použité střešní krytiny.

Typ tašky Spotřeba (ks/m²)
Beta 10
Hodonka 10
Rota 8
Větrací tašky 10 (na 100 m²)

Pro zjištění spotřeby tašek právě na tu vaši střechu můžete využít webové služby Kalkulaček materiálu, kde zjistíte cenu a spotřebu materiálu a to včetně slev.

Doplňkové prvky a údržba

Pokud máte starší dům a chystáte se udělat výměnu poškozené krytiny, nezůstávejte jen u ní. Častou chybou je výměna jen viditelně poškozené krytiny, avšak s ponecháním na pohled bezproblémových klempířských výrobků ve snaze ušetřit. Toto se však časem může vymstít, protože klempířské plechy bývají poškozeny i na místech, kde to není na pohled vidět (ze spodní strany, v místě ohybu, pod krytinou).

Čtěte také: Průvodce vrtáním otvorů pro elektro krabice

  • Doplňkové výrobky: Tondach poskytuje ucelený a dobře fungující systém, který zaručuje kompatibilitu jednotlivých prvků. Použití levných doplňků, které neodpovídají svými vlastnostmi požadované kvalitě, by mohlo narušit funkčnost střechy, případně zkrátit její životnost. Důležité je ovšem i kvalitní zabudování jednotlivých prvků, znalost norem a pravidel, proto je nejlepší obrátit se na odborníky.
  • Hydroizolační vrstva: Tato nenápadná součást střešní konstrukce - pod skládanou krytinou - chrání střechu před proniknutím srážek a vlhkosti, ale také nečistot z vnějšího prostředí, což ovlivňuje životnost střechy. Při výběru se řídíme sklonem a tvarem střechy, typem tašek a místními podmínkami.
  • Spádování žlabů: Detail, o kterém si často myslíme, že se ani nedá pokazit, je spádování žlabů. Pokud se po montáži nezkontroluje sklon vodováhou, může se stát, že žlab nebude vhodně vyspádovaný tak, aby voda odtékala do svodových trubek a při silnějších deštích voda zůstane stát ve žlabu.
  • Okrajové tašky: Na stavbách se objevují i chyby při ukládání okrajových tašek. Stává se, že jsou uloženy bez dostatečné mezery mezi okrajem tašky a stěnou.

Čtěte také: Izolace zdiva a diamantové technologie

tags: #vše #o #vrtání #betonových #tašek

Oblíbené příspěvky: