Komplexní průvodce vybouráním keramické dlažby a přípravou podkladu

Poškozená a odpadávající dlažba terasy vedla majitele bytu v bytovém domě k rozhodnutí o její výměně. Po vybourání dlažby teprve osm let staré terasy se odhalil daleko závažnější problém, který prodloužil a prodražil investici. Popsaná rekonstrukce terasy proběhla bez větší technické přípravy, což by neměl být standardní postup. Podrobnější odborný průzkum by jistě odhalil vady a poruchy, na které se přišlo až po vybourání dlažby. Vícepráce prodloužily stavbu z plánovaných 14 dní na dva měsíce. Ideálně by na takto velkou rekonstrukci teras měl být předem zpracován projekt, který by stanovil skladbu terasy, použité materiály a řešení detailů. Celá popsaná akce bohužel ale ukazuje na velice negativní skutečnost. Terasa byla teprve 8 let po kolaudaci prakticky v havarijním stavu. Její původní provedení nemohlo zajistit dlouhodobé užívání, neodpovídalo dokonce ani dokumentaci skutečného provedení domu. Vzhledem k tomu, že stavba byla již po záruce, veškeré náklady hradil investor.

Odstranit starou dlažbu nevypadá na první pohled složitě. Člověk si řekne: vezmu kladivo, něco odsekám a hotovo. Jenže tak jednoduché to často není. Největší problém totiž nebývá samotná dlažba, ale hlavně zbytky starého lepidla, které drží jako přibité. A právě tady se snadno stane chyba. Když se do podkladu pustíte moc hrubě, můžete poškodit betonový potěr nebo anhydrit. A to už je pak zbytečný malér navíc. Dobrá zpráva je, že to jde i chytřeji. Když zvolíte správné nářadí, ochranné pomůcky a rozumný postup, lze starou dlažbu i lepidlo odstranit poměrně šetrně a bezpečně.

Nejdřív bezpečnost: bez ochranných pomůcek to raději nezkoušejte

Při odstraňování dlažby létají ostré kousky keramiky, práší se a hlučnost bývá dost vysoká. Takže úplný základ je chránit sebe. Není to zbytečnost. Stačí chvilka nepozornosti a střep může skončit v oku nebo v ruce. Ochranných pracovních pomůcek existuje mnoho druhů a každá je určena pro jiný typ práce.

Co si připravit z ochranných pomůcek

Než začnete, mějte po ruce hlavně:

  • ochranné brýle,
  • pracovní rukavice,
  • respirátor proti prachu,
  • pevnou obuv,
  • chrániče sluchu,
  • pracovní oblečení s dlouhým rukávem.

Tohle je základní výbava. U větších ploch se opravdu vyplatí.

Čtěte také: Průvodce vybouráním kamenné zdi a stavbou cihlové

Jaké nářadí je vhodné na odstranění staré dlažby

Každý podklad je trochu jiný. Někde jde dlažba dolů skoro sama, jinde drží opravdu fest. Proto není dobré hned vzít to nejtvrdší možné nářadí a pustit se do toho bez rozmyslu. Existují dvě základní metody, které můžete použít - manuální nebo pomocí elektrických nástrojů.

Na šetrné odstranění staré dlažby se často hodí tato výbava:

  • ruční sekáč a kladivo - vhodné na menší plochy a opatrné začátky,
  • plochý sekáč - pomůže dostat se pod dlaždici,
  • elektrické bourací kladivo s vhodným sekáčem - na větší plochy, ale opatrně,
  • multifunkční vibrační nástroj - hodí se na jemnější práce u krajů, rohů a detailů,
  • špachtle nebo široká stěrka - pro dočištění volnějších částí,
  • páčidlo - někdy pomůže uvolnit větší kus.

Při odstraňování původních obkladů a dlažeb hraje rozhodující roli, čím byla keramika přilepena a na jaký podklad. Nejlépe se osvědčuje kladivo a majzlík, kterým se postupně směrem od spáry materiál ze stěny „odlupuje“. Razantnější postup je s pomocí bouracího kladiva, zde je však nutné pracovat zvlášť opatrně, abychom nepoškodili stěny. Ruční odstraňování je sice zdlouhavější a namáhavější, ale zároveň šetrnější.

Kdy začít opatrně ručně

Na začátku bývá nejlepší zkusit jednu dlaždici nebo roh místnosti ručně. Proč? Protože rychle poznáte, jak moc dlažba drží a jak reaguje podklad. Když půjde dolů snadno, můžete pokračovat podobně. Když ne, je lepší přizpůsobit postup, než hned všechno rozbít hrubou silou. Šetrný začátek je skoro vždy lepší než zbytečně agresivní bourání. Pokud je obklad v pořádku a nevíte, kde začít, zkuste najít jeho nejslabší bod. Postupujte pomalu a precizně. Chcete-li zachovat co nejvíce dlaždic, odstraňte nejprve spárovou hmotu. Pro lepší efekt tento postup zopakujte po celé délce hrany dlaždice. Tím se zvýší šance, že se uvolní snáze a zůstane celá a nepoškozená. Spárovku můžete odstranit šroubovákem, tupým nožem nebo špachtlí. Nebo použijte odstraňovač spárovky - speciální nástroj určený právě pro tento účel.

Jak dlažbu správně odseknout, aby podklad neutrpěl

Nejlepší je začít v místě, kde je dlaždice už trochu prasklá, uštípnutá nebo kde končí řada. Tam bývá větší šance, že se podaří dostat sekáč pod ni. Při práci platí pár jednoduchých pravidel:

  • sekáč veďte spíš pod dlaždici než do podkladu,
  • neútočte kolmo dolů plnou silou,
  • postupujte po menších úsecích,
  • nepokoušejte se vytrhnout vše najednou,
  • sledujte, co dělá spodní vrstva.

Když budete tlačit moc hluboko, může se poškodit potěr pod dlažbou. A to nechcete. Cílem není jen odstranit dlaždici, ale hlavně zachovat podklad co nejvíce neporušený. Keramiku je potřeba dostat dolů tak důkladně, aby se před námi nakonec objevil jen čistý a relativně rovný podklad.

Čtěte také: Jak obložit dřevěnou stěnu

Nejtěžší část celé práce: staré ztvrdlé lepidlo

Jakmile jde dlažba dolů, mnoho lidí si oddechne. Jenže pak přijde druhá část. A často právě ta horší. Na podkladu zůstane tvrdé lepidlo, místy v mapách, hrbolech nebo ostrých hřebenech. A teď pozor: právě při odstraňování lepidla vzniká největší riziko poškození podkladu. Ruční sekání lepidla může být lákavé, ale není to vždy nejlepší nápad. Proč? Protože při hrubém sekání se snadno:

  • vytrhne kus betonového potěru,
  • poškodí vrchní vrstva anhydritu,
  • vytvoří nerovnosti,
  • udělají hluboké rýhy,
  • oslabí celý podklad pro novou krytinu.

Proto je potřeba zvolit rozumnější cestu.

Proč je lepší sanační frézka nebo podlahová bruska

Na tvrdé zbytky lepidla se často používá sanační frézka nebo podlahová bruska. To jsou stroje, které dokážou starou vrstvu obrousit nebo odfrézovat mnohem rovnoměrněji než hrubé ruční sekání. A právě v tom je jejich hlavní výhoda.

Výhody těchto strojů

  • pracují rovnoměrně po celé ploše,
  • snižují riziko hlubokého poškození podkladu,
  • lépe odstraní tvrdé nánosy lepidla,
  • zrychlí práci na větších plochách,
  • pomohou připravit povrch pro další vrstvy.

To ale neznamená, že se s nimi dá pracovat bez rozmyslu. I tady platí, že špatně nastavený nebo špatně vedený stroj může podklad poničit.

Betonový potěr a anhydrit nejsou totéž

Tohle je hodně důležité. Betonový potěr a anhydrit se nechovají stejně. Beton bývá odolnější a tvrdší. Anhydrit je citlivější na vlhkost i na nešetrné zásahy. Proto je potřeba vědět, na čem vlastně pracujete.

Čtěte také: Výhody keramického kameniva Liapor při renovaci podlah

Betonový potěr

U betonu bývá větší šance, že snese náročnější broušení nebo frézování. I tak ale není dobré zbytečně ubírat moc materiálu.

Anhydrit

U anhydritu je potřeba daleko větší opatrnost. Vrchní vrstva se může poškodit snadněji. Když se do ní zasáhne moc hluboko, podklad se může drolit nebo oslabit.

Proto platí jednoduché pravidlo: Čím citlivější podklad, tím opatrnější musí být odstranění lepidla.

Jak odstranit lepidlo a přitom nevytrhat podklad

Při práci se sanační frézkou nebo podlahovou bruskou je důležité nejet hned „na plný plyn“. Lepší je ubírat materiál postupně a průběžně kontrolovat, co se děje.

Praktický postup bývá často takový:

  1. Nejprve se odstraní velké zbytky dlažby a volné kusy lepidla.
  2. Pak se plocha zkontroluje, zda někde nejsou dutiny nebo praskliny.
  3. Následně se nasadí sanační frézka nebo podlahová bruska.
  4. Lepidlo se ubírá po menších vrstvách.
  5. Průběžně se sleduje, zda se neodírá i samotný podklad příliš hluboko.
  6. Nakonec se plocha dočistí a vyrovná.

Tohle je mnohem bezpečnější než hrubé sekání „hlava nehlava“. Cílem je odstranit lepidlo, ale nevytrhat a nezničit potěr nebo anhydrit.

Na co si dát při broušení největší pozor

Při broušení nebo frézování bývají nejčastější chyby tyto:

  • příliš velký tlak na stroj,
  • dlouhé držení na jednom místě,
  • špatně zvolený brusný nebo frézovací kotouč,
  • práce bez odsávání prachu,
  • přehlédnutí slabých míst v podkladu,
  • snaha dostat vše dolů jedním průjezdem.

Právě poslední bod bývá častý problém. Člověk chce mít rychle hotovo, tak přitlačí víc. Jenže pak může vzniknout díra, vytržené místo nebo oslabená vrstva, která bude dělat potíže při pokládce nové krytiny. Lepší je pracovat pomaleji a rovnoměrně než rychle a zbytečně tvrdě.

Proč je odsávání prachu skoro nutnost

Při broušení starého lepidla vzniká spousta jemného prachu. Ten není nepříjemný jen kvůli nepořádku. Může být také zdravotně rizikový a navíc zhoršuje přehled při práci. Proto je vhodné používat:

  • průmyslový vysavač,
  • stroje s možností odsávání,
  • kvalitní respirátor,
  • pravidelné průběžné čištění plochy.

Když dobře vidíte na povrch, lépe poznáte, zda už je lepidlo pryč a jestli se nezačíná poškozovat samotný podklad.

Co dělat po odstranění lepidla

Jakmile je stará dlažba pryč a zbytky lepidla jsou odstraněné, práce ještě nekončí. Právě teď přichází důležitá fáze přípravy podkladu pro novou krytinu. A tu není dobré odbýt.

Finální příprava očištěného podkladu zahrnuje hlavně:

  • důkladné vysátí všeho prachu,
  • kontrolu rovnosti a pevnosti,
  • opravu drobných vad,
  • správnou penetraci,
  • případně použití nivelační stěrky.

Tohle je závěrečný krok, který rozhoduje o tom, jak dobře bude nová podlaha držet.

Proč je důkladné vysátí tak důležité

Na první pohled se může zdát, že trocha prachu nevadí. Jenže vadí. A dost. Prach totiž zhoršuje přilnavost dalších vrstev. Když podklad pořádně nevysajete, penetrace ani nivelační stěrka nemusí fungovat tak, jak mají. Proto je potřeba:

  • vysát celý povrch opravdu pečlivě,
  • zaměřit se i na rohy a kraje,
  • zkontrolovat, zda nikde nezůstaly volné zbytky lepidla,
  • případně vysát plochu i opakovaně.

Čistý podklad je základ všeho dalšího. Na čistý a suchý beton po 28 dnech tvrdnutí byl nejprve nanesen penetrační nátěr pro sjednocení povrchu a nasákavosti. Použit byl nátěr Weber.podklad A (podkladní nátěr na bázi akrylátové disperze, koncentrovaný, určený k ředění vodou, po vyschnutí transparentní).

Penetrace: malý krok, ale velký význam

Penetrace je speciální nátěr, který pomáhá sjednotit savost podkladu a zlepšuje přilnavost dalších vrstev. Jinak řečeno: připraví podklad na to, co přijde dál. Penetrace se používá proto, aby:

  • podklad nebyl příliš savý nebo nestejnoměrný,
  • se lépe spojila další vrstva s podlahou,
  • se snížilo riziko problémů,
  • byl povrch stabilnější.

Je důležité použít správný typ penetrace podle druhu podkladu. Jiná může být vhodná pro beton, jiná pro anhydrit a jiná pod nivelační stěrku. Podkladní nátěr se nanášel štětkou nebo ve větší ploše válečkem. Po zaschnutí, kdy se mléčný vzhled změní v transparentní, bylo možné lepit pásku Weber.BE 14. V detailu se nejprve nanesla první vrstva hydroizolační stěrky Terizol (jednosložková cementová hydroizolační hmota), do které byla hladítkem vlepována páska Weber.BE 14.

Kdy použít nivelační stěrku

Po odstranění dlažby a lepidla nemusí být podklad dokonale rovný. Někde zůstanou drobné nerovnosti, škrábance nebo mělké prohlubně. A právě tady pomáhá nivelační stěrka. Používá se tehdy, když je potřeba:

  • srovnat menší nerovnosti,
  • vytvořit hladký podklad,
  • připravit plochu pro vinyl, dlažbu nebo jinou krytinu,
  • sjednotit povrch po broušení.

Nivelační stěrka ale neřeší všechno. Pokud je podklad výrazně poškozený, je potřeba nejprve opravit větší vady. Proto je tak důležité při odstraňování lepidla podklad zbytečně nezničit. Při renovaci interiérů se můžeme setkat s množstvím různých typů podkladů. K nejčastějším patří vápenocementové omítky, sádrokarton, umakart, podkladem může být i stěna s odstraněným keramickým obkladem. Veškeré tyto podklady musíme upravit tak, aby byly před pokládkou pevné, nedrolivé, bez prostupující vlhkosti, zbavené mastnoty, prachu a jiných volných částic. Bylo by krátkozraké ujišťovat se při pokládce na nedokonalý podklad, že „to bude nějak držet“.

Investor vybral novou dlažbu ve společnosti Siko, a to většího formátu oproti původní dlažbě. Konkrétně byla zvolena dlažba značky Rako, vzor Random tmavě šedá, rektifikovaná. Nový formát je 60 x 60 cm. Dlažba má vzor imitace přírodního kamene. Její položení muselo být precizní, a to z hlediska dodržení technologie a také z hlediska výsledné textury plochy, kterou ovlivnil výběr jednotlivých vzorů položených vedle sebe a natočení jednotlivých dlaždic. Při velkém formátu dlažby bylo zároveň důležité rozměření dlažby v ploše, aby na okrajích a v ploše nevycházely příliš úzké dořezy dlaždic, které by byly jednak technickým problémem a jednak by rušily esteticky. Velký formát dlažby si vyžádal použití vysoce flexibilního lepidla Weber.for Superflex (Lepidlo na bázi anorganického pojiva, plniva a modifikujících přísad určené k lepení velkých a ultratenkých formátů keramiky). Lepidlo se nanáší zubovým hladítkem na podklad i na dlaždici - jde o tzv. oboustranné lepení. Tloušťka spár byla zvolena 5 mm. Menší spáry by byly vzhledem k velikosti dlaždic riskantní. Do spár byla zvolena spárovací hmota Weber.color Comfort (Prášková hmota na bázi anorganických plniv a modifikujících přísad), která je předepsaná pro zvolenou tloušťku spár 5 mm. Spárovalo se druhý den po položení dlaždic. Krémová spárovací hmota byla roztírána a do spár vyplňována gumovým hladítkem. Po vyplnění spár byly dlaždice ihned čištěny. Spáry nad dilatačními spárami v betonu a hydroizolační stěrce byly vyplněny trvale pružným transparentním tmelem.

Čištění a údržba keramické dlažby

Postup a čisticí prostředky je třeba správně zvolit podle charakteru znečištění, druhu povrchu a metody čištění. Podle velikosti a druhu čištěné plochy lze zvolit čištění ručním kartáčem, hadrem, padem, mopem nebo pro velké plochy je vhodné zvolit kotoučové čisticí a vysávací stroje nebo vysokotlaké čisticí stroje. Vysokotlaké čističe s rozstřikovacím injektorem jsou vhodné na silně znečištěné a protiskluzné povrchy. Nezávisle na zvoleném druhu čištění je nutné dávat pozor na to, aby uvolněná špína, která se během čištění rozpustí, byla odstraněna a zase nezaschla. Nejšetrněji a nejspolehlivěji je možno ji odstranit za použití výkonného vodního vysavače.

Postavební úklid - čištění po dokončení stavby

Po dokončení kladečských prací je nutné vyčistit položenou plochu od znečištění po stavebních pracích a spárování cementovými hmotami. K odstranění těchto nečistot jsou vhodné čisticí prostředky s obsahem kyselin (pH < 6), tzv. odstraňovače cementových zbytků, doporučujeme použít RAKO SYSTEM CL802. Pro dlaždice ve skupině BIa můžeme použít ředění 100-200 ml prostředku RAKO SYSTEM CL802 na 10 l vody. Plochu je vždy nutné předem důkladně namočit vodou a po čištění neutralizovat opět vodou!

Generální úklid - důkladné čištění, provádí se 1-2x za rok

Slouží k odstranění silného znečištění, které bylo naneseno během používání dlaždic ve skupině BIa, a které nebylo možné odstranit při běžném čištění. Nejčastěji se používají pro odstranění mastných zbytků na podlahách (organické nečistoty) alkalické čisticí prostředky (pH > 8), doporučujeme použít RAKO SYSTEM CL810 a pro odstranění vápenatých usazenin z tvrdé vody (anorganické nečistoty) doporučujeme kyselý čisticí prostředek (pH < 6), doporučujeme RAKO SYSTEM CL801. Vzájemnou kombinací těchto prostředků dokážeme odstranit i značné znečištění dlažby. K odstranění silného znečištění od mastných zbytků na obkládačkách ve skupině BIII se použijí alkalické čisticí prostředky (pH > 8), doporučujeme RAKO SYSTEM CL810 v ředění doporučeném výrobcem. Pro odstranění vápenatých usazenin z tvrdé vody na obkládačkách ve skupině BIII doporučujeme kyselé čisticí prostředky (pH < 6), např. RAKO SYSTEM CL801. Před použitím kyselého čisticího prostředku povrch obkládaček navlhčíme a po aplikaci naředěného prostředku RAKO SYSTEM CL801 (40-100 ml na 10 l vody) opláchneme povrch obkládaček několikrát čistou vodou.

Pro údržbu obkládaček a dlaždic nesmí být v žádném případě použity čisticí prostředky obsahující kyselinu fluorovodíkovou, protože již po krátkodobém působení se keramické obklady masivně narušují a trvale poškozují! Nesmí se používat nedoporučené čisticí prostředky, které na povrchu vytvoří film, jenž může snížit protiskluznost keramických dlaždic, narušit glazuru nebo opticky změnit povrch, vytvořit šmouhy a zhoršovat čistitelnost. Je důležité řídit se přesně pokyny výrobců čisticích prostředků ohledně jejich použití a dávkování, protože špatné použití může keramický povrch, spáry a elastické těsnící materiály narušit, popř. poškodit.

Zvláštní čisticí postupy

  • Dekorační prvky: Dekorační prvky zdobené zlatými, platinovými a perleťovými povrchy myjeme vodou s čisticím prostředkem RAKO SYSTEM CL803. K jejich čištění se nesmí používat prostředky a nářadí s obsahem abrazivních částic nebo agresivních chemických látek. Metalické povrchy jsou na povrchu opatřeny vrstvičkou s obsahem kovu a vyžadují zvýšenou péči při čištění.
  • Odstranění zbytků spárovacích hmot a skvrn po nečistotách: Doporučujeme nejprve namočit spáry vodou, pak dlaždice odmastit naředěným čističem RAKO SYSTEM CL810 (ředění 40-100 ml na 10 l vody), poté zneutralizovat vodou, následně vyčistit nečistoty prostředkem RAKO SYSTEM CL801 (40-100 ml na 10 l vody) a omýt čistou vodou. Kombinaci obou čisticích prostředků lze dále střídat pro dokonalé vyčištění.
  • Protiskluzné podlahy: Protiskluzné podlahy je třeba pravidelně čistit za použití doporučených přípravků podle charakteru znečištění. Jakékoli nečistoty, písek, mastný povrch či zbytky sněhu a ledu výrazně snižují protiskluzné charakteristiky povrchu dlaždic. Na mastné plochy doporučujeme alkalický čisticí prostředek RAKO SYSTEM CL810 ve výše uvedené koncentraci. Před použitím kyselých nebo alkalických čisticích prostředků a po něm je nutné podlahy důkladně opláchnout velkým množstvím čisté vody. K čištění větší plochy jsou vhodné mycí stroje s šetrným mechanickým čištěním nebo s tlakovou vodou. K odstranění vody z povrchu protiskluzné dlažby, např. na ochozech bazénů a podlahách velkých kuchyní, je doporučováno speciální nářadí (gumové stěrky apod.).

Impregnace dlažby

Údržbu hladkých i protiskluzných dlaždic usnadňuje impregnace prostředkem RAKO SYSTEM CL809. Impregnace dlažby prostředkem RAKO SYSTEM CL809 usnadňuje její údržbu a snižuje spotřebu čisticích prostředků (nižší koncentrace). Impregnaci je vždy nutné použít na leštěné slinuté neglazované dlaždice TAURUS ihned po položení a vyčištění, protože technologie leštění snižuje odolnost proti tvorbě skvrn. Leštěné neglazované dlažby mají na povrchu otevřené póry, a tudíž jsou mnohem více náchylné k absorpci špíny a nečistot. Velmi tenká vrstva impregnačního nátěru RAKO SYSTEM CL809 nemění barvu povrchu ani protiskluzné vlastnosti dlaždic, ale výrazně omezuje zanášení povrchu nečistotami. Nátěr se aplikuje ve dvou velmi tenkých vrstvách na pečlivě očištěné suché dlaždice.

Alternativní řešení: Pokládka na stávající dlažbu nebo nátěr

Ne vždy je ale nutné otloukat starou keramiku. Levnější, méně pracnou a rychlejší metodou je položení nové keramiky na původní. Stará dlažba nebo obklad musí být bez trhlin a perfektně držet na podkladu. Případné dutiny pod povrchem odhalíme poklepem. Kdekoli při poklepání narazíme na dutý zvuk, je třeba původní materiál odstranit a vzniklé prohlubně zarovnat s okolním povrchem. „Dnes jsou na trhu speciální vyrovnávací cementové směsi i pro takto malé vrstvy. Na ně lze i po několika málo hodinách lepit už nový obklad nebo dlažbu,“ říká předseda Cechu obkladačů ČR Roman Pommer. Miroslav Levora ze společnosti Lasselsberger doporučuje: „Podklad je třeba především odmastit. Odmaštěný povrch penetrujeme přechodovým můstkem PE 204. Jde o speciální materiál pro pokládku dlažby na hladké nesavé materiály (umakart, sklo, lepení dlažby na dlažbu). Na vytvořený přechodový můstek lze přímo pokládat keramické dlaždice a obkládačky nejlépe flexibilním lepidlem a spárovací hmotou“. Způsob kladení původních obkladů nebo dlažeb nás nemusí nijak omezovat, novou keramiku můžeme lepit bez ohledu na původní spáry a formáty.

Velmi podstatná je při pokládce nového materiálu volba správného lepícího tmelu. Miroslav Levora k tomu dodává: „Lepící tmel je nutné vybírat podle druhu dlažby (slinutá, nasákavá), prostředí (terasa, podlahové vytápění) a podkladu (beton, dřevotříska). Odborníci v prodejnách s keramikou vám nabídnou lepidla na cementové bázi (lepidla flexibilní nebo standardní) nebo lepidla speciální určená zejména pro lepení keramiky na kov nebo na pružné materiály jako je dřevotříska, sololit, překližka a jiné. Flexibilní lepidla jsou nutností i na plochy s podlahovým vytápěním nebo na terasy“.

Moderní barvy na dlaždičky jsou vysoce odolné vůči vlhkosti, otěru i čisticím prostředkům - stačí si vybrat správný produkt a dodržet technologický postup. Nejdůležitější fází je příprava povrchu. Odstraňte veškeré nečistoty, mastnotu, zbytky mýdel nebo vodního kamene. Keramické obklady a dlaždičky mají hladký a lesklý povrch, na který by běžná barva špatně přilnula. U některých typů obkladů (zejména velmi hladkých nebo glazovaných) se doporučuje použít adhezní základní nátěr, který zaručí pevné spojení mezi podkladem a vrchním nátěrem. Po zaschnutí a vytvrdnutí základní vrstvy přichází na řadu vrchní nátěr. Adler 2K-PU Multilack je vysoce odolný dvousložkový polyuretanový lak, který je vhodný nejen na dřevo a kov, ale i na keramické dlaždice. Tikkurila Luja Ceramic Tiles je speciální interiérový nátěr vyvinutý přímo pro keramické povrchy, zejména obklady ve vlhkém prostředí. Důsledně dodržujte doporučený postup - nesprávná příprava povrchu může výrazně zkrátit životnost nátěru. Natírání keramických dlaždiček je efektivní způsob, jak dodat interiéru nový styl bez stavebních úprav. Díky produktům jako jsou Adler 2K-PU Multilack a Tikkurila Luja Ceramic Tiles dosáhnete profesionálního a dlouhotrvajícího výsledku.

tags: #vybourani #keramicke #dlazby #postup

Oblíbené příspěvky: