Výkon a vytrvalost koní: Vliv terénu a fyziologie na jezdecké disciplíny

Jezdectví představuje široké spektrum témat, od historického využití koní v lidské společnosti až po moderní sportovní disciplíny a rekreační ježdění. V současnosti se klade velký důraz na vzájemný vztah člově se svým koněm a na jeho spokojenost. Díky lepším volnočasovým možnostem, sociálně-ekonomickým podmínkám a většímu porozumění osobnosti koně se v minulém století začaly rozšiřovat pohybové aktivity, ve kterých kůň hraje důležitou roli.

Z pohledu jezdce se jedná o pohybovou aktivitu, která působí příznivě na celý pohybový systém. Zlepšuje se fyzická kondice i kvalita kardiovaskulárního a respiračního systému. Jízda na koni rozvíjí v člověku trpělivost, sebeovládání a vytrvalost. Z psychických vlastností jezdce stojí v popředí schopnost soustředění, anticipace reakcí koně a usměrňování vlastních reakcí a pocitů.

Chody koně a jejich vliv na zátěž

Při pohybu koně rozlišujeme tři základní chody: krok, klus a cval. Každý z těchto chodů má specifické charakteristiky a odlišnou intenzitu zátěže pro koně i jezdce.

• Krok: Je to nejdůležitější a nejméně namáhavý chod. Pro koně je tento chod fyzicky nejméně náročný, a tak kůň dokáže v kroku jít celé hodiny. Rychlost kroku se pohybuje mezi 4-8 km/hod. Využívá se i v hipoterapii. Krok je čtyřfázový chod, při kterém zřetelně slyšíme údery všech čtyř kopyt.
• Klus: Je dvoudobý chod, při kterém kráčejí vždy dvě diagonální nohy současně (levá zadní + pravá přední, následně pravá zadní + levá přední). Rychlost klusu je okolo 15 km/hod. Nejčastěji se používá k překonávání delších vzdáleností. Klus je namáhavější než krok. Výjimečně vysokých rychlostí v klusu dosahují klusácká plemena, která na trati 3 km dosahují rychlosti i 40 km/hod.
• Cval: Je třídobý chod a je nejrychlejší ze základních chodů. Je velmi namáhavý pro koně i jezdce. Existuje velká variabilita v rychlosti jízdy, od velmi pomalého cvalu okolo 15 km/hod až po 60 km/hod při dostihu. Rozlišuje se cval jízdárenský (12-15 km/hod.) a terénní (25-40 km/hod.). Souvislá délka jízdy ve cvalu většinou nepřesahuje 5 minut. Cval je často používán při hiporehabilitaci, pedagogicko-psychologickém ježdění a při jízdě handicapovaných. V hipoterapii se nepoužívá. Nejvyšších rychlostí dosahují ve cvalu angličtí plnokrevníci. Na vzdálenost 1 km dosahují rychlosti až 60 km/hod., na 500 m i rychlost 70 km/hod. (Jokl, 1977).
• Trysk: Jedná se o vystupňovaný cval a je to vůbec nejrychlejší čtyřdobý chod koně. Doporučuje se jen zkušeným jezdcům.
• Couvání: Je myšlen rovnoměrný pohyb zpět, při kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech.

Zvláštní chody koní

Mnoho amerických a asijských plemen má od přírody více chodů než pouze ty základní. Zvláštní chody se vyvinuly většinou jako důsledek pohybu koně v náročném terénu, kdy se kůň přizpůsobil právě tím, že začal používat další chod. V dnešní době jsou mimochodníci velmi oceňováni a jejich zvláštní chody jsou uměle zlepšovány a předváděny na kolbištích a obdélnících.

Mezi nejznámější mimochodná plemena patří americký klusák, který kluše zároveň oběma stejnostrannýma nohama na rozdíl od normálního klusu, kdy kůň vykračuje současně diagonálními páry končetin. Další americká mimochodná plemena jsou peruánský paso, americký jezdecký kůň (také pětichodový, kromě základních chodů ještě „pomalý krok“ a rack), tennesseeský mimochodník (hladký mimochod označovaný jako „bounce-free“ nebo missourský klusák. Také indičtí marwari a kathiawari mají další chod - rychlý a pohodlný revaal.

Čtěte také: Průvodce hroty na kolečkové lyže

Některé speciální chody zahrnují:

• Paso Fino: Pomalý, lehký, rytmický mimochod plemene paso fino. Někdy se tento mimochod nazývá též fino fino nebo classic fino. V tomto chodu dosahují koně rychlosti až 21 km za hodinu a udrží jej po dlouhou dobu.
• Paso Corto: Mimochod plemene paso fino, co do rychlosti stejný jako klus, velmi pohodlný pro jízdu na velké vzdálenosti.
• Foxtrot: Typický chod pro missourského mimochodníka, označovaný též jako přerušovaný mimochod. Tento čtyřdobý chod odpovídá mimochodu v klusu s jen malou akcí a je velice hladký, plynulý a jistý, příjemný a pohodlný pro jezdce, jenž může sedět absolutně bez otřesů.
• Rack: Označení pro čtyřdobý rychlý, razantní mimochod amerického jezdeckého koně.
• Running Walk: Typický chod tennesseeského mimochodníka. Nohosled při tomto chodu je stejný jako v kroku, ale tempo se vyrovná klusu.

Jezdecké styly

Rozlišujeme dva nejpoužívanější jezdecké styly: anglické a westernové ježdění.

Anglický (klasický) styl

Anglický (klasický) styl má původ ve Velké Británii a je nejpoužívanějším stylem v Evropě. Je to velmi vhodný styl pro začátečníky. Při tomto stylu jízdy se používá univerzální sedlo, jezdec drží otěže oběma rukama. Jezdec sedí v sedle vzpřímeně a udržuje rovnováhu. Používá se jak k rekreačnímu ježdění, tak při soutěžích.

Westernový styl

Westernový styl byl a je stále používán při práci s dobytkem v Americe. Jezdec sedí ve větším sedle s hruškou, a to pro docílení pohodlné jízdy na dlouhé trasy. Otěže se drží v jedné ruce, jezdec sedí vzpřímeně v dlouhých třmenech. Western se velmi rychle dostává do Evropy. Po celé Evropě existují westernová městečka a ranče, kde se westernové ježdění učí a provozuje pro veřejnost.

Fyziologické zatížení jezdce

Při jízdě na koni pracuje celé tělo jezdce, proto dochází k dynamickým změnám svalového napětí u většiny posturálních svalů s frekvencí odpovídající rytmu pohybu koně. Svaly končetin jsou používány především při ovládání koně. Mezi nejvíce namáhané svalové skupiny dolních končetin patří adduktorové skupiny, flexory a extensory kolen při změnách těžiště (skoky, cval). Fyziologické zatížení jezdce se mění podle disciplíny. Obecněji se jedná o cvičení mírné až submaximální intenzity.

Ke změnám v srdeční frekvenci u jezdce i koně dochází při jízdě souběžně, u koně jsou však hodnoty vždy vyšší než u jezdce. Další významnou charakteristikou funkčního zatížení jsou hodnoty spotřeby kyslíku v průběhu jízdy na koni. Zkušení jezdci využívají v klusu a cvalu 60-90 % svého VO2max, ovšem vrcholoví jezdci využívají v klusu a cvalu pouze 38-58 % VO2max. Pracovní výkon běžné jízdy je poměrně vysoký a odpovídá přibližně výkonu 120 W při bicykloergometrii (www.Answers.com).

Energetický výdej jezdce při chůzi koně je 12,5 kJ/min., v klusu stoupá na 33,5 kJ/min. a při cvalu dosahuje v průměru 42 kJ/min. Rozdíly ve výdeji energie jezdce mezi klusem a cvalem jsou menší, než jsou rozdíly mezi chůzí a klusem. Důvodem jsou nepochybně změny k aktivnějšímu pohybovému projevu a většímu rozsahu pohybu, který se uplatňuje počínaje klusem.

Vliv terénu a dalších faktorů na výkon

Jezdectví se většinou odehrává ve venkovním prostředí, ve kterém celkový výkon ovlivňuje řada dalších faktorů během aktivity, jako jsou terén, počasí, nálada koně, podklad. Při měření základních ukazatelů, jako jsou srdeční frekvence nebo výdej energie u jezdce na koni, je potřeba brát ohled na tyto nestandardní podmínky, které měření ovlivňují, protože jejich vlivem nelze vždy dosáhnout objektivních, spolehlivých výsledků, a to ani u měření jednoho stejného jezdce.

Jezdecké disciplíny

Dnes je role koně soustředěna převážně do dostihového sportu a rekreačního ježdění, ovšem současně se koně aktivně využívají i ve zdravotnictví, především formou hipoterapie, hiporehabilitace, terapeutického ježdění (Hollý, 2005).

Parkur

Při parkurovém skákání se jedná o projetí celé dráhy s danými překážkami, a to co nejlépe, tzn. bez trestných bodů a v co nejlepším čase. V této soutěži musí jezdec prokázat skvělou souhru se svým koněm, ale také velmi dobré vedení koně. Je však dbáno i na správný sed jezdce na koni. Parkur obsahuje několik stupňů obtížnosti, od nejlehčího stupně ZM až po nejtěžší TT. Každý stupeň obtížnosti má danou výšku překážek, přes které kůň skáče.

Parkurové ježdění se dále dělí na různé druhy soutěží, jako je klasická soutěž, dvoufázové skákání a stupňovaná obtížnost.

Drezúra

Drezura je jezdecká disciplína, která má za úkol ukázat, jaká je souhra mezi koněm a jezdcem. Jedná se především o perfektní pohyby koně a o provádění povelů udávaných jezdcem. Cílem drezury je především vycvičit a zdokonalit pohyby koně a jeho celkové pohybové vlastnosti. Veškeré pohyby, které kůň vykonává, musí vypadat jakoby je dělal z vlastní vůle, kůň musí být schopen reagovat na jezdcovy nepatrné pokyny. Samotné závody a cvičení probíhají v tzv. drezurním obdélníku, který má rozměry 20x40 m. V mezinárodních soutěžích je tento obdélník větší, o rozměru 20x60 m. Jízda je většinou předváděna s doprovodem hudby.

Dostihy

Nejrychlejší a pro diváky nejspíš nejzajímavější druh závodů jsou dostihy. Rozlišujeme rovinné dostihy a překážkové dostihy (steeplechase).

• Rovinné dostihy: Běží se po travnaté ploše různých délek.
• Překážkové dostihy (steeplechase): Tyto těžké dostihy přes přírodní překážky jsou ve světě málo oblíbené. Největší steeplechase v Evropě je Velká Pardubická, obávaná pro příliš těžké a nebezpečné překážky. Dráha měří 6 900 metrů, koně běží po trávě, písku a oranici. Na dráze je připraveno 30 překážek. Samotný Taxisův příkop je nejvražednější - dosud na něj doplatilo životem 23 koní.
• Klusácký dostih: Závodí se vlastně stejným způsobem, akorát tento dostih se běží v klusu. Na to se speciálně chovají a cvičí klusácká plemena. Jezdec nesedí na koni jako při normálním dostihu, ale sedí na malém vozíku (tzv. sulka) těsně za koněm sedem rozkročmo. Závody se běží na oválné dráze s písčitým oválcovaným povrchem.

Voltiž

Tato soutěžní disciplína je pro každého jezdce velice důležitá a vůbec není na škodu, voltiž jezdit a tím získat lepší rovnováhu v sedle. Kůň vždy pracuje na levou ruku ve cvalu v kruhu o minimálním průměru 13 m. Ve voltiži existuje několik druhů soutěží, včetně voltiže ve družstvech (max. 12 členů). I ve voltiži můžou cvičit na koních i jezdci s různými tělesnými nebo duševními postiženími. Voltižní obřišník je vybaven dvěma záchytnými oblouky (madly), pro to, aby se jezdec například při obratech mohl přidržovat.

Vozatajství

Vozatajství se skládá z těchto zkoušek: A- drezúra, B- maratón, C- překážková jízda.

1. Drezúra: Cílem drezurní zkoušky A je posoudit klid, pravidelnost chodu, soulad, kmih, plynulost, lehkost a uvolněnost pohybu a správnou ohebnost koní při pohybu.
2. Maratón: Účelem zkoušky B - maratónu - je prověřit kondici, vytrvalost a trénovanost koní/pony a zručnost, smysl pro tempo a jezdecké umění soutěžícího.
3. Překážková jízda: Cílem zkoušky C je ověřit způsobilost, poslušnost a obratnost koní/pony po maratónu a zručnost a jezdecké mistrovství soutěžících.

Vytrvalostní ježdění

Ve vytrvalosti jsme dnes svědky rychlostí přes 25 km/h, v posledním kole stokilometrových i delších, především rovinatých tratí v poušti není výjimkou rychlost přes 30 km/h. V klasické vytrvalosti jsou kopce, brody, rokle, asfalt, zatáčky, pěšiny nad srázy atd. a pro jezdce je samotnou odměnou a vítězstvím absolvování této trati. Rychlost a umístění je bonus.

Nejúspornější rychlost ve cvalu je obvykle při rychlosti mezi 7-9 m/s (25-32 km/h) (David Marlin 2014). Pokud je tedy kůň schopen udržovat stálý, tréninkem dokonale zautomatizovaný cval, má výhodu v minimalizování výdaje energie. Důležitá je v tomto ohledu také schopnost koní synchronizovat dýchání s pohybem. Protože koňský hrudník je velký a pevný, nepruží (neroztahuje se), pomáhá vhánět vzduch do plic a ven pohybem, takže ho to stojí méně úsilí.

Pro trénink na soutěže nejvyšší obtížnosti velká cvalová práce může trvat v kuse 1-3 hodiny, což se zdá být nepředstavitelné - a za tři hodiny cvalu kůň urazí značnou vzdálenost. Problém je, pokud jde jezdec za hranici možností koně, což je ve cvalu bohužel snadnější, než by se zdálo.

Doping a zneužívání ve vytrvalosti

Množily se zprávy o tom, jak to na tratích na Středním východě chodí, o dopování, krácení trati, o mrtvých koních, které tento hon za rekordy a rychlostí zničil. Tyto případy vzbuzují emoce, podobné zprávy mají velký dopad a vzbuzují enormní zájem čtenářů nebo návštěvníků sociálních sítí. Vztah jezdecké veřejnosti k pouštní vytrvalosti je delší dobu typicky ambivalentní. Budí zděšení a odpor v případě fatálních zranění - a na druhé straně obdiv, když kůň docválá do cíle po sto kilometrech se vztyčenýma ušima a jeho průměrná rychlost je extrémně vysoká.

Důraz na welfare je hlavní a jediný prostředek, jak jezdecký sport nediskreditovat a samotná vytrvalost má tak přísně nastavená pravidla, že už to snad více nejde. Bohužel žádný rozhodčí ani veterinář nemá pod kontrolou každý metr, který jezdec s koněm na trati ujede. Ne všichni koně jsou podrobeni antidopingovému testu. Ne všichni jezdci jsou zkušení a zodpovědní - ale buďme spravedliví, je jich většina.

Statisticky je to 1,4 fatálních případů na 1000 startů ve vytrvalosti, což se blíží dostihové statistice. Veterinární kontroly v průběhu závodů jsou samozřejmě velké síto a ochrana koní. Na mezinárodních závodech má nad sebou navíc jezdec Damoklův meč, kdy pár tepů navíc a vyloučení znamená automaticky povinný odchod na kliniku a vyšetření, což není rozhodně levná záležitost. Když se nezadaří dvakrát, třikrát po sobě, i na to pamatují nová pravidla FEI pro rok 2020 - opakované vyloučení koně pro metabolické problémy nebo na chody koně zastaví na delší dobu.

Změna pravidel FEI pro rok 2020 cílí mimo jiné na váhy jezdce, na prodloužení povinných přestávek při rychlostech nad 20 km/h. Dále se podle nových pravidel navyšuje počet „kvalifikačních kilometrů“, což je pro některé země, kde se jezdí málo závodů FEI, v podstatě likvidační co do účasti na šampionátech. Pro vstup na úroveň tří hvězd musí kůň absolvovat 1080 km.

Výzkum zatížení jezdce při různých chodech

Výzkum byl proveden na 18 probandech (14 žen a 4 muži) s průměrným věkem 26 let. Jezdci byli rozděleni do dvou skupin - začátečníci (n=9) a pokročilí (n=9). Měření bylo realizováno ve velké venkovní ohradě se smíšeným podkladem (tráva, hlína, písek). Při výzkumu byl uplatňován lehký klus a pracovní cval. Testovaným osobám byla před samotným výkonem monitorována srdeční frekvence a výdej energie v odpočinkové poloze (v sedu) po dobu 5 min. Následovalo 5 min. jízdy v kroku, 5 min. jízdy v klusu a na závěr 3 min. ve cvalu. Mezi jednotlivými měřenými chody byla odpočinková přestávka dlouhá 2 min.

Při měření bylo zjištěno, že průměrná rychlost všech sledovaných jezdců byla v kroku 5,2 km/hod, v klusu 10,2 km/hod a ve cvalu 14,9 km/hod. Zatížení všech jezdců se postupně zvyšovalo od nejjednoduššího chodu koně až po nejrychlejší cval.

U skupiny začátečníků byla nejnižší hodnota průměrné srdeční frekvence zjištěna u kroku. U klusu byla hodnota srdeční frekvence o 14,2 % vyšší než při kroku. Podobně i rozdíl průměrné srdeční frekvence mezi krokem a cvalem byl významný a tato hodnota u cvalu byla o 20,0 % vyšší než u kroku.

U skupiny pokročilých jezdců byly zjištěny významné rozdíly v hodnotě průměrné srdeční frekvence mezi všemi chody. Při klusu byla tato hodnota o 29,6 % vyšší než u kroku a u cvalu byla vyšší o 50,9 % než u kroku.

Při srovnání průměrné srdeční frekvence obou skupin při jednotlivých chodech jsme zjistili největší rozdíly při kroku. Pokročilí jezdci dosahovali o 29,6 % nižší průměrné srdeční frekvence než skupina začátečníků. Při klusu pokročilí jezdci dosahovali o 14,2 % nižší průměrné srdeční frekvence než začátečníci.

Individuální hodnoty výdeje energie odpovídají zatížení jezdce a jeho hmotnosti. U obou skupin byl logicky zjištěn nejnižší výdej energie při nejpomalejším chodu koně kroku.

U skupiny začátečníků byl zaznamenán rozdíl o 23,8 % ve výdeji energie mezi krokem a klusem. Největšího rozdílu bylo dosaženo při srovnání kroku a cvalu, při němž byl výdej energie vyšší o 36,5 %. Ve cvalu byl vyšší výdej energie o 10,2 % než v klusu.

U pokročilých jezdců byly zjištěny větší rozdíly ve výdeji energie mezi jednotlivými chody než u skupiny začátečníků. Při srovnání kroku a klusu byl naměřen o 76,3 % vyšší výdej energie v klusu. Rozdíl mezi krokem a cvalem dosáhl 118 %.

Skupina začátečníků dosáhla u všech chodů vyššího průměrného výdeje energie než jezdci ve skupině pokročilých. Největší rozdíl mezi skupinami jsme zjistili v kroku, kde začátečníci dosáhli o 65,7 % vyšší výdej energie než pokročilí jezdci.

Relativní hodnoty průměrné srdeční frekvence z maximální naznačují, že zatížení při kroku je na úrovni aerobního metabolismu u obou skupin a úroveň tohoto zatížení je také dostatečná pro jeho rozvoj a udržení. Při klusu jsou pokročilí stále na úrovni aerobního metabolismu, ale začátečníci začínají dosahovat hodnoty, kdy se začíná mírně zapojovat i anaerobní metabolismus, především u méně zdatných jezdců.

Hodnoty průměrné spotřeby energie při jízdě krokem u skupiny začátečníků dosáhla hodnoty 0,63 kJ.min-1.kg-1, to je hodnota srovnatelná s chůzí na rovině rychlostí 6,5 km/hod. U pokročilých jezdců byla spotřeba energie významně větší a dosáhla hodnoty 0,38 kJ.min-1.kg-1 a byla srovnatelná s chůzí na rovině rychlostí 4,5 km/h. Při klusu spotřeba energie dosáhla u začátečníků 78 kJ.min-1.kg-1 a koresponduje již s během na rovině rychlostí 9,5 km/hod. Pro pokročilé, kteří dosáhli 67 kJ.min-1.kg-1, to znamená rychlou chůzi v terénu o rychlosti 6 km/h.

Významný rozdíl mezi krokem a klusem je způsoben především zvýšením rozsahu pohybu, při němž se ze sedu jezdci dostávají do vysedávání, a tudíž do velmi aktivní práce dolních končetin. Při tomto pohybu se zvyšuje napětí a práce trupu, který musí koordinovat pohyb těla s pohybem koně a udržovat vhodnou polohu. Rozdíly mezi klusem a cvalem již nejsou tak velké, i když se zvyšuje rychlost pohybu, což má vliv na intenzitu zatížení jezdce.

Tabulky

Pro ilustraci výdeje energie a srdeční frekvence jezdce při různých chodech a činnostech s koněm, uvádíme následující tabulky.

Výdej energie jezdce při různých činnostech s koněm

Průměrné hodnoty srdeční frekvence u jezdců při různých chodech

tags: #vydrz #kone #asfalt #informace

Oblíbené příspěvky:

• Vše o bukovém řezivu
• Instalace svítidel Masive
• Výběr pantů pro dřevěné dveře
• Historická ochrana a moderní architektura fasád
• Kvalitní dřevěná okna z Vysočiny