Metody vysoušení a sanace vlhkého zdiva, se zaměřením na izolované konstrukce

Vysoušení vlhkého zdiva v domě, který má teplenou izolaci, je o dost složitější než v nemovitostech, kde izolace chybí. Je to hlavně proto, že izolace, a polystyren zvlášť, nepropouští vlhkost z domu ven. Problém je i tam, kde voda zatekla do podlahové izolace. Zatečení do tepelných izolací, jako jsou minerální vata nebo polystyrén, způsobuje, že se voda v konstrukcích sama nevysouší. Paradoxně hůře na tom mohou být po povodních lidé, kterým voda zatopila zateplený dům. Když se voda dostane pod podlahový polystyren, postupně vzlíná a vlhkost se pak přenáší do zdí. Vlhkost v domě je skutečným problémem pro spoustu domácností, protože způsobuje vyšší náročnost na vytápění, přispívá k tepelné nepohodě v domě a má vliv na statiku budovy.

Projevy a příčiny vlhkosti zdiva

Zdivo zasažené zvýšenou vlhkostí poznáte pouhým okem, aniž byste museli použít vlhkoměr. Tvoří se mokré mapy, omítka bobtná a opadává, v místnosti je zatuchlý zápach, na stěnách se objevuje plíseň. Voda, která proniká do spár mezi cihlami, způsobuje zasolování stavebního materiálu. Vzlínající vlhkost se na zdích projevuje viditelnými mapami, bobtnáním a opadáváním omítek, případně také nepříjemně zatuchlým zápachem, navlhlými textiliemi a výskytem plísní. Je typickým jevem především u starších domů, kde došlo k porušení izolace, k jejímu dožití nebo zde nebyla kvalitní hydroizolace vůbec provedena.

Příčiny vlhkosti

  • Vzlínající vlhkost: K pronikání vody do zdiva dochází vzlínáním vody z podzákladí, která způsobuje pohyb kapaliny (vody) v porézních materiálech (cihly, kámen) působením kapilárních sil. Ve vodě obsažené soli vytváří na omítkách typické mapy a solné výkvěty. Tímto typem vlhkosti bývají postiženy hlavně starší zděné domy, které ve většině případech nemají vyřešenou hydroizolaci anebo je provedena špatně. Poškozenou hydroizolací základů vzlíná voda do zdiva, kde vlivem mrazu způsobuje narušení soudržnosti omítky a její následné opadávání. Vzlínání postihuje především starší budovy bez funkční hydroizolace. Vlhkost z terénu postupně stoupá zdivem, typicky do výšky 0,5 až 1,5 metru od země.
  • Kondenzace: Pachatelem může být atmosférická voda neboli voda, která v důsledku ochlazení stavební konstrukce začne kvůli nedostatečné izolaci kondenzovat na zdech (hlavně rohy místností, místa překladů atd.). Kondenzace vzniká, když teplý vlhký vzduch přijde do kontaktu s chladnějším povrchem zdiva. Typicky se objevuje v zimě, v rozích místností, kolem oken nebo na místech s nedostatečnou izolací.
  • Zatékání a poruchy: Další z obvyklých příčin je prosté zatékání v důsledku poruchy na střeše nebo špatně provedené dešťové svody. Tím dochází ke stékání dešťové vody po fasádě domu. Nárazovým činitelem, který způsobí zvlhnutí zdí, může být také provozní porucha. Typickým příkladem může být prasklé vnitřní vodovodní potrubí nebo porucha na pračce, sušičce či myčce. Důležité: při zatékání střechou se voda často projeví na úplně jiném místě, než kde skutečně vniká do konstrukce. Může „cestovat” stavbou a objevit se o několik metrů dál.

Rizika nadměrné vlhkosti

Vlhkost v domě je potřeba řešit neprodleně, protože může docházet k poklesu zdiva a tím i celé konstrukce domu. Plísně, tvořící se ve vlhkých zdech, jsou spouštěčem alergií i kožních a dýchacích obtíží. Vlhké zdivo má výrazně horší izolační vlastnosti než suché, což vede k tepelným ztrátám. V zimě může voda ve zdivu zmrznout a způsobit poškození konstrukce. Vlhkost také ničí omítky, barvy, tapety, obklady a další vybavení.

Obecné principy vysoušení zdiva

Před vysoušením zdí hledejte příčinu vlhkosti. Pokud vás zasáhla povodeň nebo vám do domu natekla voda vlivem vydatných dešťů a místnosti připomínají spíš neudržovaný bazén, budete muset v první řadě vodu odčerpat. K tomu použijte kalové čerpadlo, které si poradí i s blátem a dalšími nečistotami. Klíčové je: rychlá reakce, správná diagnostika a vhodná metoda.

Vytápění a větrání

Kromě větrání je společným postupem u jakékoliv příčiny vlhkých zdí vytápění místnosti pomocí radiátorů nebo přímotopů. Samotné vytápění vlhkost neodstraní. Teplo urychluje odpařování vody ze zdiva do vzduchu. Větrání funguje jen za určitých podmínek. Aby bylo účinné, musí být venkovní vzduch sušší než vnitřní. V létě je venkovní vlhkost často nad 60 % a větráním si vlhkost přivedete dovnitř. V zimě je venkovní vzduch suchý, ale studený, místnost se vychladí a odpařování ze zdiva se zpomalí.

Čtěte také: Postupy pro kvalitní beton

Odvlhčovače a vysoušeče

Užitečným prostředkem jsou i odvlhčovače nebo vysoušeče vlhkosti. Fungují na principu snižování vlhkosti vzduchu, která se opětovně zvýší z nasáklých zdí, a touto cirkulací dochází k postupnému vysušení stavební konstrukce. Profesionální odvlhčovače tento problém řeší. Při jejich použití by měla být místnost uzavřená, aby se nesnižoval výkon vysoušeče vlhkým venkovním vzduchem. Kondenzační odvlhčovač dokáže snížit vlhkost vzduchu v uzavřeném prostoru až pod 30 %.

Prostředky jako obyčejný odvlhčovač však nepomohou v případě zatečení pod izolaci. V prostorách s nízkou teplotou (sklepy, suterény, nevytápěné garáže) kondenzační odvlhčovače nefungují efektivně. Pro tyto podmínky jsou vhodné sorpční odvlhčovače. Vlhý vzduch prochází přes pomalu rotující sorpční kolo s hygroskopickou látkou (silikagel), která na sebe váže molekuly vody. Současně probíhá regenerace zahřátým vzduchem, který vlhkost odvádí ven. Používají se především ve sklepech, suterénech a chladných prostorech pod 15 °C.

Samotný odvlhčovač často nestačí. Ventilátory zajišťují rovnoměrnou cirkulaci a urychlují odpařování. Pro silné cihlové zdivo (nad 45 cm) je klasické vysoušení odvlhčovači méně efektivní. Řešením je kombinace výkonných odvlhčovačů, ventilátorů a topidel, která udržují v prostoru teplotu kolem 25-30 °C. Pro zvýšení účinnosti je vhodné otlučení omítky, čímž se otevře poréznost zdiva.

Specifické metody vysoušení navlhlé izolace

Vysoušení vlhkého zdiva v domě, který má teplenou izolaci, je o dost složitější než v nemovitostech, kde izolace chybí. Je to hlavně proto, že izolace, a polystyren zvlášť, nepropouští vlhkost z domu ven.

Nucené vysoušení podlah

Když se voda dostane pod podlahový polystyren, postupně vzlíná a vlhkost se pak přenáší do zdí. Proto nepomůže obyčejný odvlhčovač jako v prvním zmiňovaném případě. Ke slovu musí přijít sofistikovanější technika. A tou je nucené vysušení podlahy, často označované jako cirkulační metoda. Tato metoda využívá tlakové boxy (turbíny), které do konstrukce vhání suchý teplý vzduch. Na jiných místech je vlhký vzduch odsáván.

Čtěte také: Prevence prasklin na vápenocementové omítce

V praxi se pomocí jádrových vrtaček do podlahy navrtají otvory (průměr cca 5 cm, rozteč 2-2,5 m), přičemž rozestup otvorů musí být zhruba dva metry. Vytvoří se tak šachovnice otvorů, do kterých se pak speciálními přístroji vhání suchý vzduch. Ten podkladní vrstvy vysušuje a vlhkost pak uniká ven dilatačními spárami - nejčastěji škvírou mezi podlahou a zdí. Tuto unikající vlhkost pak zachytnou standardní vysoušeče. Pokud je v konstrukci podlahové topení, detekujeme ho před vrtáním termokamerou.

Popisovanou metodu vysoušení pravděpodobně nebudete schopni realizovat svépomocí a je lepší si na ni zavolat specializovanou firmu.

Výhřevné tyče pro silné zdivo

Pro silné cihlové zdivo (nad 45 cm) je klasické vysoušení odvlhčovači méně efektivní. Běžný odvlhčovač vysušuje zdivo maximálně do 3 až 4 cm. U silného zdiva (od 45 až 50 cm) se proto používají výhřevné tyče: topné elementy instalované do navrtaných otvorů, které prohřívají zdivo zevnitř a urychlují odpařování z hloubky. U silnějšího zdiva jsou výhřevné tyče zásadní.

Sanační metody pro trvalé řešení vlhkosti

Důležité: pokud příčina zatečení přetrvává (např. vzlínání u starších budov), nemá smysl zdivo pouze vysušit. Vlhkost se vrátí. Sanace znamená řešení příčiny vlhkosti, a to například hydroizolací, drenážemi, injektážemi nebo podřezáváním zdiva. Při dlouhodobě nadměrné vlhkosti zdiva se nevyhnete sanaci, díky níž zamezíte dalšímu pronikání vlhkosti a obnovíte původní kvalitu stavební konstrukce. Úplně nejdůležitějším kritériem pro výběr správného způsobu sanace zdiva a dosažení nápravy stávajícího stavu je určení typu vlhkosti, tedy určení její příčiny.

Mezi nepřímé sanační metody patří především uložení drenážního systému, který odvede nadbytečnou spodní vodu od objektu, uložení hydroizolace nebo také pouhé větrání a vysoušení interiéru. Tyto nepřímé sanační metody jsou považovány také za preventivní zásahy.

Čtěte také: Tipy pro rovnoměrné schnutí stěrky

V tomto článku se ale zaměříme spíše na sanační metody přímé, které řeší problém přímým zásahem nebo úpravou postižené části zděné konstrukce. Přímé sanační metody můžeme podle způsobu zásahu rozdělit na mechanické, chemické a elektro-fyzikální.

Mechanické sanační metody

Nejstarším a nejpoužívanějším způsobem sanace je použití mechanického způsobu zabránění vzlínání vlhkosti. Při něm se vytvoří ve zdivu mezera, do které se vloží hydroizolační materiál, který vzlínání vlhkosti zabrání. Mezi nejznámější přímou sanační metodu patří „podřezání zdiva“ s vložením hydroizolačního materiálu nebo zarážení kovových desek do ložné spáry zdiva. Nevýhodou může být možné statické zatížení budovy a nutný stavební zásah. U všech těchto způsobů je nutné si nejdříve zjistit stanovisko statika a v případě historického objektu i památkářů, zda je možné dům vůbec podřezat. Památkáři to často považují za příliš velký zásah a nedají vždy kladné doporučení.

Zarážení nerezových desek

Nerezové desky vlnitého plechu se strojně nebo pomocí pneumatického kladiva zaráží do zdiva v celé jeho tloušťce. Napojení jednotlivých kusů plechů se dosáhne překrýváním krajních vln, aby tak došlo k vytvoření kompaktní hydroizolace. Nevýhodou tohoto způsobu může být vliv nárazů na stavební konstrukci domu, nelze ji užít, pokud před zdí není místo na šířku plechu plus přibližně 70 cm na vtloukací stroj.

Podřezání zdiva

Řez řetězovou pilou opatřenou speciálními řetězy, které se neroztrhnou a vlivem vysokých teplot nezmění svou strukturu, se zpravidla provádí v maltové spáře. Nejprve je nutné v místě podřezání odsekat starou omítku a vytvořit pevný a rovný podklad pro pojezd řezacího zařízení. Vytvořená drážka se vyčistí a vkládá se do ní izolační materiál, zpravidla na bázi polyetylénu nebo sklolaminátu, a dále plastové klíny. Výhodou je rychlá realizace a již zmíněná dlouhá životnost, nevýhodou pak vysoká prašnost a hlučnost akce. Tento způsob lze použít na všechny typy včetně smíšených, kamenných, betonových stěn a železobetonových konstrukcí bez ohledu na jeho tloušťku. Během podřezávání se řezná spára postupně vyplňuje izolací, chladí vodou a zároveň i čistí. Všechny řezy diamantovou pilou lze provádět svisle, vodorovně i šikmo. Vzhledem k náročnosti to provádí pouze specializované firmy.

Chemická injektáž zdiva

Sanace a izolace zdiva pomocí chemické injektáže spočívá v jeho napuštění injektážním prostředkem, který je do zdiva vpraven předvrtanými otvory. Ten ve zdivu vytvoří dodatečnou hydroizolační (voděodolnou) vrstvu. Jedná se o přímou sanační metodu, při které dojde k vytvoření chemické hydroizolační clony ve zdivu s utěsňujícími nebo vodoodpudivými vlastnostmi nebo jejich kombinací. Před jejím provedením musí být posouzen technický stav zdiva, aby umožnil provedení vrtů do zdiva a jejich následné infúzní i tlakové napouštění příslušnými prostředky. Vrty do zdiva se provádějí podle možností stavby z jedné nebo z obou stran konstrukce.

Principem je plnění předem vyvrtaných otvorů ve zdivu speciální injektážní směsí, která je obvykle na bázi silikátu nebo silikonu. Nejuniverzálnějším druhem injektáže je nejspíše krémová injektáž zdiva. Pokud ale není krémová injektáž vhodná pro daný typ vlhkosti nebo zdiva, tak lze využít také injektáž akrylátovými gely nebo polyuretanem. Musíte ale počítat s tím, že v tomto případě dojde k navýšení nákladů. Všechny druhy injektážních směsí fungují na stejném principu, kdy po aplikaci do konstrukce zaplní kapiláry, kterými vzlíná nebo proudí voda.

Aktivní elektroosmóza (např. systém DryPol®)

Méně známá, ale v současné době stále více využívaná přímá sanační metoda aktivní elektroosmózy je atraktivní díky komplexnosti použití. Lze jí úspěšně izolovat obvodové i vnitřní zdivo, podlahy nebo sklepy. Nenaruší statiku budovy, její instalace je časově nenáročná, zpravidla bez nutnosti omezení běžného provozu v nemovitosti. Elektro-fyzikální metody patří mezi moderní přístupy, které využívají fyzikální zákonitosti k odstranění nežádoucí vlhkosti ze zdiva, aniž by bylo nutné provádět náročné stavební zásahy.

Princip fungování: Zařízení, jako je DryPol® systém, je počítačem řízený elektronický přístroj a rádiový pulzní vysílač, který pracuje na principu elektrofyzikálního jevu zvaného elektroosmóza. K odvlhčení zdiva je vytvořen uzavřený elektrický okruh. Skládá se z řídící jednotky, elektrod a kabelového propojení. Do vlhkého zdiva se instalují kladné elektrody, do podzákladí elektroda záporná. Vše je propojeno s řídící jednotkou, která transformuje napětí v okruhu a dále indukuje elektromagnetické impulzy, které posilují vysoušení zdiva. Elektrofyzikální systémy vysílají specifické elektromagnetické impulzy s velmi nízkou intenzitou, které jsou dostatečné k ovlivnění molekul vody ve zdivu. Elektromagnetické impulzy v systému jsou navrženy tak, aby působily výhradně na molekuly vody v kapilárách zdiva. Tento efekt se projevuje změnou povrchového napětí vody a je omezen pouze na materiály s kapilární strukturou (např. beton, cihla, kámen).

Elektrofyzikální princip odvlhčování vychází ze základních fyzikálních zákonů. V praxi dochází k tomu, že opačně nabitá zemina či podloží stavby a molekuly vody se přitahují. Důsledkem je, že kapilára je nucena vypudit vlhkost zpět do podloží stavby, odkud navzlínala. Tato voda začne být fyzikálním zákonem magnetismu přitahována vždy k záporně nabité zemině / podloží stavby, bočnímu svahu, což znamená, že se voda odvádí do podloží objektu i bočních svahů. Část vody se odpaří na stěnách. Tento jev prochází a je přenášen zdmi objektu. S vlhkostí se nepřetlačuje, ale naopak - využívá elektrofyzikálního procesu, který vlhkost způsobil.

V prvních měsících po instalaci putuje voda díky kladnému náboji v kapilárách zdiva zpět do půdy. V dalších letech pak přístroj působí jako vodovzdorný uzávěr a brání opětovnému vzestupu vlhkosti do zdiva. Po vysušení zdiva zůstává systém v nepřetržitém provozu v režimu prevence, který zabraňuje opětovnému vzlínání vody. Přístroj účinkuje vždy spolehlivě a všude, neboť pracuje a využívá principu fyzikálních vlastností samotné stavby a podloží.

Specifika aktivní elektroosmózy

  • Omezení působení: Elektroosmóza obecně nepůsobí na jakoukoli tlakovou vodu ve stavbě - zatékání, průsaky, studny. Nepůsobí také na vzdušnou vlhkost, které ale často bývá příčinou zemní vzlínavá vlhkost, která do stavby odpařuje vodu kapilárním vzlínáním. Pokud je ovšem příčina vzdušné vlhkosti např. špatné větrání, vaření bez použití digestoře apod., nelze přístroj v jakékoliv verzi použít. Aktivní elektroosmóza spolehlivě odstraní takovou vlhkost v domě i bytě, jejíž původ je v přírodním fyzikálním jevu označovaném jako tzv. zemní kapilární vlhkost.
  • Provozní náklady a instalace: Zařízení je trvale připojeno k elektrické síti a při standardním příkonu 6 VA je spotřeba elektrické energie cca 300 korun ročně u bezkontaktní verze a cca 400 Kč/rok u elektrodové verze. Je koncipováno jako zařízení určené k nepřetržitému provozu 24 hodin 7 dní v týdnu. Přístroj je možné zapojit do pevné zásuvky. Pokud v nejvhodnějším umístění není potřebná zásuvka, je možno použít prodlužovací kabel. Jde hlavně o správné umístění vysoušecího přístroje a umožnění připojení adaptéru 18V/1300mA ke zdroji. V případě montáže zásuvky 230V/50Hz, je vhodné tuto zásuvku volit již s instalovanou přepěťovou ochranou. Není-li v ideálním místě instalace přístroje potřebná zásuvka, její instalaci zajišťuje zákazník sám. Silnoproudé instalace se neprovádějí. Primárně instalují zařízení smluvní odborní technici. Samoinstalace vysoušeče zdiva je možná na základě výslovného přání zákazníka nebo v případech, kdy je to vyžadováno nastalou situací nebo technickými podmínkami.
  • Bezpečnost: Výkon vysoušeče zdiva nemá vliv na cokoli v budově kromě zemní vlhkosti. Je bezpečný vůči organické nebo anorganické hmotě, vysílací frekvence u bezkontaktní verze je bezpečná (certifikát EZÚ), neruší rádia, TV, Wi-Fi, mobilní signál ani jiné spotřebiče nebo zařízení v domě. Přístroj na odvlhčení zdiva pracuje na technické frekvenci vyčleněné pro tyto technologie. Na nic jiného kromě vlhkosti ve zdivu systém nepůsobí. Tato technologie určená pro vysoušení vlhkosti zdiva domů nemá sebemenší vliv na člověka, zvířata, květiny apod. Z biologicko-medicínského hlediska není žádných námitek k používání systému (certifikát EZÚ). Elektrofyzikální odvlhčování je zcela bezpečné pro lidi, zvířata i rostliny. Je navrženo tak, aby působilo pouze na molekuly vody ve zdivu a nemělo žádný vliv na biologické procesy. Použití pro pacienty s kardiostimulátory nebo pro lidi se zdravotními problémy by mělo být vždy konzultováno s příslušným lékařem.
  • Doba vysoušení: Standardní průměrná doba vysušení a izolace celé stavby bezkontaktní technologií se pohybuje okolo 1,5-2 let od instalace. U drátové verze vysoušení zdiva se tato doba zkracuje na cca 1 rok. Působení kontaktní elektrodové elektroosmózy je intenzivnější, dochází k rychlejšímu sestupu vlhkosti na časové ose vlivem přímého signálu z elektrod do zdiva. Nicméně elektrodová technologie je stavebně náročná, obsahuje vrtací a sekací stavební práce a její cena je několikanásobně vyšší než u bezkontaktní verze vysoušení vlhkého zdiva.
  • Rozsah účinku: Představte si bublinu o průměru cca 30-50 metrů od přístroje, který se ve středu této bubliny nachází. Vysílací signál přístroje dle použitého typu = koule 30m / koule 50m. Pokud je dům celý podsklepen, instaluje se přístroj na odstranění vlhkosti do středu stavby v suterénu. Je-li stavba bez sklepních prostor nebo jen s částečnými prostorami pod stavbou, je přístroj nainstalován vždy v 1. NP (přízemí). Je-li stavba plně podsklepená v celém svém půdorysu, je vhodná instalace do těchto prostor. V případě potřeby je možno přístroj instalovat do 1. NP (přízemí). V tomto případě se ujistěte, nejsou-li v podlahách přízemí instalovány např. podlahové topení. Účinek vysoušeče zdiva působí na veškeré zdivo s řádným základem v zemi. Boční svislé izolace, drenáže nebo zateplení stavby nevadí. V případě, že se další stavby na pozemku zákazníka nacházejí v dosahu vysoušeče zdiva, je možné tyto také vysušit a trvale izolovat za podmínky instalace na vhodné místo.

Sanační omítky

Sanační omítky by se měly používat spíše jako dodatečné opatření spolu s jinou metodou sanace zdiva. Samy o sobě totiž nijak neřeší příčinu vlhnutí zdí. Jedná se pouze o povrchovou úpravu speciální omítkovou směsí, která má vysokou pórovitost a paropropustnost, tudíž je zajištěno odvádění vlhkosti ze zdí. Díky jejich složení jimi nevzlíná voda a tím pádem nedochází k výkvětům, které jsou způsobeny srážením solí vyskytujících se ve vodě. Jejich příprava je velmi snadná.

Měření vlhkosti zdiva

Vlhkost zdiva se měří v procentech z celkové hmotnosti. Čím vyšší naměřené hodnoty, tím více vody zeď obsahuje, ačkoli to zpočátku nemusí být na postižené stěně patrné. Vlhkost zdiva tedy udáváme v procentech. Je důležité, abychom si nepletli vlhkost vzduchu a vlhkost zdiva. Přestože tyto dva pojmy spolu souvisí, každý označuje něco jiného. Vlhkost vzduchu představuje míru naplnění vzduchu vodní parou, což je něco úplně jiného než vlhkost zdiva. Nicméně lze předpokládat, že vysoká vlhkost zdiva bude zvyšovat i vlhkost vzduchu v místnosti, která by se měla pohybovat v rozmezí 40-60 %.

Typy měření

  • Povrchové elektronické měření: Rychlé a nedestruktivní, ale méně přesné. Měří vlhkost v horních vrstvách materiálu.
  • Hloubkové měření: Přesnější, ale vyžaduje odběr vzorku nebo zavedení sondy do materiálu.
  • CM metoda (karbidová): Zlatý standard pro měření vlhkosti stavebních materiálů. Z hloubky konstrukce se odebere přesně navážený vzorek, který se v uzavřené nádobě smísí s karbidem vápenatým. Vznikající plyn vytvoří tlak, který odpovídá obsahu vlhkosti. Výsledek je přesný na desetiny procenta. Po ukončení vysoušení se používá pro potvrzení, že zdivo dosáhlo požadovaných hodnot.

Normy vlhkosti

Standardní vlhkost zdi se má pohybovat mezi 2 až 4 %. Pro čerstvě izolované starší stavby, například historické objekty, se jako doporučená hodnota zbytkové vlhkosti považuje maximálně 5 % váhové vlhkosti. Zpočátku si skutečně nemusíme ničeho všimnout. O skrytém problému nás tak včas informuje pouze měření vlhkosti zdiva a norma, která udává doporučované hodnoty. Jen díky tomu můžeme situaci řešit včas a ne až v okamžiku, kdy nás to bude stát mnohem více času, úsilí a peněz.

Příklad objemu vlhkosti ve zdivu

Pro ilustraci množství vody obsažené ve vlhkém zdivu lze uvést následující příklad rodinného domu s obvodem 32 m a výškou zdi 3,5 m:

Parametr Vlhkost 15% (vlhké zdivo) Vlhkost 3% (standardní) Rozdíl
Objem vody 6000 litrů 1200 litrů 4800 litrů

Z toho vyplývá, že zdi špatně izolují a my neefektivně a draze topíme. Doba potřebná k úplnému odvlhčení zdiva závisí na několika faktorech, jako je tloušťka a materiál zdiva, úroveň vlhkosti, složení vody a teplotní podmínky. Obvykle trvá proces od 10 měsíců do 2 let, vždy záleží na stavu nemovitosti a objemu vody ve zdivu.

Důležité aspekty vysoušení a sanace

Vlhkost přetrvává déle než 2-3 týdny: povrchová vlhkost by měla při normálním větrání zmizet během dnů. Každá situace je jiná. Ne vždy je potřeba volat odborníka. Skutečná doba vysoušení se určuje průběžným měřením. Může se stát, že zdivo vyschne rychleji, než se čekalo. Pozor na příliš rychlé vysoušení. U některých materiálů může agresivní vysoušení způsobit praskliny. Doba vysoušení závisí na typu zdiva, hloubce promáčení a zvolené metodě. Orientačně 2-4 týdny pro běžné zdivo, 4-8 týdnů pro silné cihlové zdivo.

Odvlhčovače a ventilátory vydávají určitý hluk, ale běžný provoz domácnosti obvykle nenaruší. Pokud jde o pojistnou událost (havárie vody, zatečení), většina pojištění náklady na vysoušení kryje. Doporučujeme ověřit u vaší pojišťovny. Je důležité, že vizuální posouzení nestačí, povrch může být suchý, zatímco uvnitř zdiva vlhkost přetrvává - je nutné pouze měření vlhkosti. Ne vždy je otlučení omítky nutné; u silného zdiva otlučení omítky urychluje vysoušení, protože se otevře poréznost zdiva, ale u mnoha případů omítka zůstává zachována.

Vlhkost se vrátí, pokud není odstraněna příčina. Proto je důležité nejprve zajistit opravu (potrubí, střechy, hydroizolace) a teprve potom vysoušet. Vlhké zdivo je problém, který se sám nevyřeší. Ne každá situace vyžaduje profesionální vysoušení, ale pokud ano, nevyplatí se šetřit na nesprávném místě. Vysoušení řeší následky, ne příčiny. V rámci řešení problému s vlhkostí v domě nezapomeňte odstranit možné příčiny, které ji způsobily. Řádně zkontrolujte střechu, okapy nebo opravte poškozené vodovodní potrubí.

tags: #metody #vysychani #navlhle #izolace

Oblíbené příspěvky: