PergolyStřešní Latě: Norma, Rozměry, Cena a Důležité Aspekty
Když se řekne „střešní latě“, každému by se měly vybavit latě, na které se pokládají střešní tašky. To je správně. Kromě těch jsou pak ve střešní konstrukci použity také latě, které zajišťují odvětrání střechy. Ty jsou přibité na krokvích a jsou tedy kolmo na střešní latě, a proto se tyto nazývají kontralatě.
Rozměry a Použití Střešních Latí
Minimální průřez střešních latí je 30x50 mm a jsou vždy položené na jejich delší hraně. Tento průřez je uváděn jako minimální u většiny výrobců střešní krytiny. Běžně se průřez 40x60 mm používá do rozpětí do 1,2 m (vzdálenosti dvou krokví). V případě, že pokládáte například plechovou krytinu a celoplošné bednění, tak nad průřezem 30x50 mm ani neuvažujte!
Větrané Mezery a Kontralatě
Minimální rozměr větrané mezery je u izolované střechy v případě použití latí a kontralatí 6 cm. Teoreticky tedy stačí dvě latě 30x50 mm.
Dřevěné latě jsou pro každou střechu nezbytné i ve funkci tzv. kontralatě, tedy mimo klasické laťování. To platí pro všechny krytiny, včetně krytin pokládaných na bednění. Kontralatě se umísťují na krokve (souběžně s nimi), v úrovni pod střešními latěmi a nad pojistnou hydroizolací umístěnou nad tepelnou izolací, případně položenou na bednění.
Jejich výška se odvíjí od stavebně fyzikálního hlediska, tj. jak velkou větrací mezeru je potřeba vytvořit. Souvisí to se skladbou střešní konstrukce, sklonem střechy, převládajícím směrem větru, osluněním atd. Orientační hodnoty uvádí také výrobce krytiny. Obvykle se jako kontralatě používají latě tloušťky 30 nebo 40 mm. Doporučené jsou spíše 40mm. Například u střech se sklonem pod 25° a délkou šikminy nad 10m je výška větrané mezery (tzn.
Čtěte také: Vzdálenost sloupů u dřevěných skeletů
Šířka kontralatí musí být taková, aby umožňovala bezpečné připevnění k podkladu. Obvykle se kontralatě připevňují přímo ke krokvím a doporučuje se použít alespoň 3 hřebíky na metr kontralatě. Délka hřebíků při ukládání kontralatí na bednění by měla být alespoň desetinásobkem jejich průměru (minimálně 8 x d). Tím je zajištěna pevnost spoje i při zaražení hřebíku do spáry mezi prkny bednění (délka dříku dosáhne až do krokve).
Poněkud jiná situace je u střech s nadkrokevní izolací. Kontralatě se v tomto případě kotví do krokví přes vrstvu tepelné izolace a jejich minimální profil je 60 x 40 mm. Používají se také kontralatě šířky 80 mm, ojediněle 100 mm. Šířka a způsob upevnění kontralatí se stanovují v projektu na základě působícího zatížení, únosnosti tepelné izolace a sklonu střechy. V okapní části se kontralať upevňuje do zakládacího profilu, a to vruty délky 80 až 100 mm - počet vrutů závisí na zatížení sněhem a krytinou.
Pro kontralatě se používá stejné řezivo jako pro latě, tj. řezivo pevnostní třídy C24, vizuální třídy S10. Nejčastěji se vyrábějí ze smrkového dřeva a spadají do kategorie nesušeného stavebního řeziva, které je standardně impregnované ochranou látkou proti dřevokazným škůdcům.
Cena Střešních Latí a Impregnace
Cena střešních latí se udává jak v ceně za m3 tak v ceně za mb. Je však třeba si zjistit, zda je výrobcem uvedená cena bez impregnace nebo včetně impregnace. Střešní latě by totiž před použitím měly být impregnované, a pokud to neudělá výrobce, budete si to muset udělat sami. Standardně se cena střešních latí bez impregnace pohybuje okolo 4500-5000 Kč/m3 bez DPH.
Rozteč Střešních Latí
Rozteč střešních latí se pohybuje dle konkrétních výrobců a typů střešní krytiny od 320 do 360 mm. Nejdůležitějším krokem před pokládkou střešní krytiny je správné rozměření krovu a určení vzdáleností latí dle pokynů výrobce krytiny. Vhodné rozteče latí uvádí jednotliví výrobci v prováděcích příručkách. Doporučené rozteče se liší podle typů krytin i sklonů střechy.
Čtěte také: Střešní Latě - Specifikace a Rozměry
Bohužel u některých neprofesionálních firem se můžeme často setkat s podceněním správných roztečí latí a výsledkem je různá vzdálenost latí po délce krokví, což je nejvíce patrné na okrajových taškách.
Dále je důležité určit minimální profily latí v závislosti na spádu střechy, vzdálenosti krokví a zatížení.
Důležité Aspekty a Chyby při Montáži Střech
V konstrukci střechy je potřeba správně využít hydroizolační fólii, která zabraňuje hnanému sněhu a dešti proniknout do podstřeší. Při tomto řešení skladby střešního pláště se fólie nedotýká tepelné izolace a mezi fólií a tepelnou izolací i mezi fólií a krytinou jsou vytvořeny větrané mezery. Mezera mezi fólií a tepelnou izolací je nejčastěji vytvořena vydrátováním mezi krokvemi.
Přívod vzduchu je zabezpečen u okapní hrany a odvod vzduchu přes hřeben. Častou chybou u tříplášťové střechy je neprovedení vydrátování. Důsledkem toho se tepelná izolace, především postupným zvětšením svého objemu, případně chybnou montáží, dostane až k fólii a dochází k vlhnutí a ztrátě tepelněizolačních vlastností. Další chybou je nezabezpečení dostatečného přívodu a odvodu vzduchu, v jehož důsledku opět vlhne tepelná izolace a ztrácejí se izolační vlastnosti.
Na velkém množství střech také z „úsporných důvodů“ chybí okapní plech, který odvádí vodu z fólie mimo římsu nebo do okapu. Zatékající voda pak pozvolna ničí římsy. Některé realizační firmy navíc zapomínají, že po dokončení střechy nesmí být z venku nikde fólie vidět, jinak dojde k jejímu rozpadu vlivem UV záření.
Čtěte také: Vše o střešních latích 40x60
U dvouplášťové střechy se fólie dotýká tepelné izolace a je vytvořena pouze větraná mezera mezi fólií a krytinou. Pro toto řešení je nutno vybrat vhodnou kontaktní fólii. Kromě častého zaměňování kontaktní a nekontaktní fólie jsou nejčastější chyby obdobné jako u tříplášťové střechy. Velká část chybných řešení spočívá opět v absenci okapního plechu.
Při navrhování dvouplášťových a tříplášťových střech za použití betonové střešní krytiny se provádí větraná vzduchová mezera mezi krytinou a hydroizolační fólií o ploše nejméně 200 cm2, připadající na 1 m šířky střechy, o výšce vzduchové vrstvy nejméně 20 mm.
Větrání Střechy a Větrací Tašky
K odvětrání střechy slouží taška větrací, která je modifikací základní tašky s otvorem chráněným betonovou stříškou a mřížkou. Tašky větrací se kladou v druhé řadě pod hřebenem. Počet kusů na bm délky hřebene se určuje v závislosti na délce krokve a sklonu střechy.
Zatížení Sněhem a Větrem
Zatížení střešní konstrukce sněhem chápeme jako tíhu sněhové pokrývky položené na vnějším líci stavební konstrukce - krytině střechy. Rozhodující pro sněhové srážky je geografická poloha, protože od této polohy se odvíjí řada dalších činitelů, které jsou pro stavební konstrukci nezanedbatelné. Jedná se zejména o vydatnost srážek, délku období s teplotami pod bodem mrazu, střídání těchto období s obdobím tání sněhu, délku a intenzitu sluneční záření a směr a rychlost větru.
Zařazení lokality do konkrétní sněhové oblasti lze zjistit z normy ČSN EN 1991-1-3:2005/Z1:2006 (Mapa oblastí zatížení sněhem platná od listopadu 2006). Oproti původní mapě je zvýšen počet oblastí zatížení sněhem z pěti na osm.
Návrh střešní krytiny musí reflektovat účinky větru v návaznosti na ČSN 73 0035 Zatížení stavebních konstrukcí a ČSN EN 1991-1-4 Zatížení větrem. Namáhání větrem se projevuje zejména tlakem větru a sacími účinky větru. V oblastech více namáhaných větrem je nutné využít upevňovací prostředky, ovšem vhodné pro danou krytinu a použité podle přepisů výrobce krytiny. Přichycení tašek musí respektovat jak míru větrnosti v oblasti, tak sklon střechy.
V běžných podmínkách se betonové střešní tašky nepřipevňují, je-li sklon střechy 12° až 45°. Při sklonu v rozmezí 45° až 60° se každá třetí taška připevní pozinkovaným vrutem skrze otvor v tašce nebo příchytkou tašky. Při sklonu 60° až 90° již musí být připevněna každá taška. Náchylné na silové působení větru jsou zejména okrajové tašky, které musejí být přichyceny k laťování pozinkovanými vruty, resp. hřebíky i za běžných klimatických podmínek.
Pro správnou funkčnost a dlouhou životnost krytiny, je nezbytné, aby okapové a štítové hrany střechy svíraly pravý úhel. Vítr působí nepříznivě na všechny střechy a při nesprávném laťování u hřebene střechy může hřebenáče podebrat a hřeben shodit.
Betonová Střešní Krytina a Klimatické Podmínky
Betonová střešní krytina je díky nízké nasákavosti (KM Beta max. 9 %), vysoké mrazuvzdornosti (u tašek KM Beta min. 25 cyklů) a únosnosti 2000 N velmi vhodná i k použití ve vyšších nadmořských výškách. V těchto oblastech je však třeba, zejména u šikmých a strmých střech, řešit ochranu spodních konstrukcí a kolemjdoucích před pádem sněhu.
Protisněhová ochrana musí být zohledněna již v projektu řešení střechy v závislosti na jejím spádu. Návrh tvaru a střešního pláště musí vycházet z normy ČSN EN 1991-1-3:2005/Z1:2006. Na základě našich dlouholetých zkušeností doporučujeme vyhnout se rozměrným a členitým střešním konstrukcím v klimaticky náročných oblastech. Vhodné je upřednostnit jednoduché a osvědčené střešní tvary s větším střešním sklonem.
Míra použití konkrétních bezpečnostních prvků, jako jsou protisněhové tašky, sněholamy či sněhové zábrany, se odvíjí od sklonu střechy a typu sněhové oblasti. O jejich počtu, kombinaci a rozložení je potřeba rozhodnout ještě před pokládkou. Během pokládky se musí dbát hlavně na správné kladení tašek a dostatečné přichycení všech speciálních prvků, tj.
tags: #vzdálenost #střešní #latě #norma
