Záklop vlhké parozábrany: ochrana dřevostaveb před kondenzací

Pokud právě řešíte dřevostavbu, určitě jste se setkali s problémem parotěsnosti. Difúzně otevřená nebo uzavřená dřevostavba se liší právě možností prostupu vodních par přes jejich konstrukci. Vodní pára je totiž v těchto prostorách neustále přítomná. Vzniká při výdechu, vaření, koupání i dalších činnostech a za její srážení je částečně zodpovědné zateplení střech, podlah i stěn.

Princip kondenzace vodních par

Jednou z vlastností vzduchu je, že na sebe dokáže vázat vodu (resp. vodní páry), přičemž čím teplejší vzduch je, tím více vody dokáže absorbovat.

Pro příklad nám poslouží vzduch o teplotě 0°C a 20°C.

• Při teplotě 0°C je maximální množství absorbovaných vodních par 4,8 g/m3.
• Zatímco při 20°C je to již 17,3 g/m3 vzduchu.

Jedná se o maximální množství, které vzduch dokáže pojmout, ale v reálu se v něm tolik vodních par nacházet nemusí. Poměr mezi skutečným a maximálním možným množstvím vodních par se nazývá relativní vlhkost vzduchu (RH).

Pokud začne klesat teplota, vzduch dokáže pojmout menší množství vodních par. Jejich skutečné množství však zůstává stejné a zvyšuje se tak RH. Pokud se tak stane a RH dosáhne hodnoty 100 % (rosný bod), vzduch již nedokáže vodní páry pojmout a musí se jich "zbavit". K tomu dochází kondenzací vzdušné vlhkosti (přechod skupenství pára -> voda).

Čtěte také: Ochrana fasády před vlhkostí

Vlivem běžného chodu domácnosti vzniká v interiéru vlhko, které se snaží dostat tam, kde je vlhkost nižší - ven. Na tom by nebylo nic špatného, jenže u izolovaných staveb by došlo k prostupu vodních par skrze izolaci, kde směrem ven dochází k poklesu teploty. Vzduch se tak ochlazuje, ztrácí schopnost pojmout původní množství vodních par a dochází k jejich kondenzaci v úrovni izolace. To samozřejmě nechceme, protože se tím podstatně sníží životnost i funkce izolace.

Proč je parozábrana nezbytná?

K zabránění nechtěné kondenzace vodních par v izolaci domu, umisťujeme parotěsnou fólii na interiérovou stranu. Tak dokážeme vzduch udržet při teplotě, při které dokáže absorbovat potřebné množství vlhkosti, aby nedošlo k její kondenzaci. Kdyby byla parotěsná fólie umístěna až za izolací (ze strany exteriéru), došlo by k prostupu a ochlazení vzduchu uvnitř izolace a fólie by tak ztratila smysl.

Parozábrana (někdy též označovaná jako parotěsná nebo paropropustná zábrana) je plastová fólie, která se používá pro odvádění vlhkosti a k zabránění kondenzace ve stěnách, střechách, základech nebo podlahách. Parozábrana se instaluje podél, uvnitř nebo okolo stěn, stropů a podlah právě kvůli tomu, aby se zabránilo jejich potencionálnímu poškození nadměrnou vlhkostí.

Parozábrana odvádí vzniklou páru pryč z budov a místností. Díky tomu je stavba chráněna před nadměrnou vlhkostí, ochlazováním, korozí, vznikem plísní i hnilob. Nezbytná je parozábrana v podkroví. Existuje také tzv. reflexní parozábrana, která, jak název napovídá, má reflexní povrch. Díky tomu lze dosáhnout udržení tepla v domě.

Parozábrany a další parotěsné fólie se dělí podle míry propustnosti. S výběrem a se správnou instalací parozábrany by vám měl pomoci odborník nebo výrobce střešní krytiny, kterou jste si zvolili.

Čtěte také: Vlhkost soklu budovy

Typy parozábran a jejich vlastnosti

Při hledání parotěsných fólií nejčastěji narazíte na kategorii podstřešní (střešní) fólie. Standardně jsou parotěsné fólie vyrobeny z polyetylenu (LDPE) a vyztuženy armovací mřížkou. Dále existují fólie s hliníkovou vrstvou, která slouží k odrazu tepla zpět do místnosti a snižuje tak tepelné ztráty. Nejdůležitějším parametrem při výběru parotěsné fólie je její difúzní odpor. Jako parozábrany se používají fólie s vysokým difúzním odporem (sd > 100 až 150).

Alternativa k parotěsným fóliím: Parobrzda

U nízkoenergetických domů se setkáváme s požadavkem na vzduchotěsnost objektu. Vzduchotěsnosti je možné docílit několika způsoby. Parotěsná fólie mimo výše uvedených vlastností zajišťuje také vzduchotěsnost. Je však velmi citlivá na utěsnění spojů a poškození při stavbě.

Další možností, jak vzduchotěsnosti docílit, je parobrzda. Stejně jako parotěsné fólie zamezí průniku vzduchu, ale vlhkost přes ni však projde. Parobrzda bývá z důvodu dlouhé životnosti nejčastěji zhotovena z OSB nebo sádrovláknitých desek. S použitím parobrzdy je nutné počítat předem a dostatečně dimenzovat údržnost nosné konstrukce.

V obou případech je nutné precizně přelepit veškeré spoje a prostupy takzvanou airstop páskou nebo lepidlem na parozábrany. Zda použít parobrzdu nebo parotěsnou fólii záleží na zamýšleném typu novostavby. To doporučujeme vždy pečlivě konzultovat s odborníky!

Možnou alternativou kvalitní parotěsné fólie jsou OSB desky. Při jejich instalaci je ale nutné dbát na maximální vzduchotěsnost. Tuto variantu na základě zkušeností rozhodně nelze považovat za stoprocentně funkční náhradu parozábrany.

Čtěte také: postup při nivelaci vlhkého podkladu

Správná instalace a nejčastější chyby

Při montáži parozábrany v podkroví či kdekoliv jinde je nutné respektovat pokyny uvedené v návodu. Parozábrana se obvykle lepí zevnitř budovy na tepelnou izolaci (mezi krokve) s pomocí lepidla na parozábrany. Některé fólie na sobě mají samolepicí pásku, která usnadňuje montáž.

Parozábrana musí být nainstalována maximálně vzduchotěsně tak, aby správně plnila svoji funkci. Preciznost montáže parotěsné fólie je stěžejní pro její následný efekt v dané skladbě. Při instalaci parozábrany se využívá i propočtů na základě parotechnických vzorců. V případě chybné instalace parozábrany nebo jakýchkoliv prasklin či otvorů může docházet k vyšší spotřebě tepla, k poškození základů, střechy a stěn i k nebezpečným situacím v případě, kdy by vlhkost pronikla k elektrické instalaci.

Chyby v instalaci a jejich důsledky

Příčinou poruch se často hledá velmi obtížně. U prostupů různých vzduchotechnických potrubí bývá kondenzace častá. Může to být způsobeno jednak nedoléhající nebo jinak chybně provedenou tepelnou izolací prostupujícího potrubí. Kondenzát by mohl stékat po potrubí směrem ven.

Pokud je netěsně provedená parozábrana, může se do konstrukce boku vikýře dostávat velké množství vzdušné vlhkosti z interiéru. Vnější obklad z desek Cetris již konstrukci poměrně difúzně uzavírá, takže zde může docházet k hromadění vlhkosti. O nepříliš těsném provedení parozábrany může svědčit to, že se tepelná izolace na půdě rosí. To není normální stav.

Patrně se skrze konstrukci sádrokartonu a parozábranu dostává do izolace opravdu velké množství vodní páry, která na chladném místě kondenzuje. Ověřit stav těsnosti parozábrany je nyní po provedení sádrokartonu obtížné. Doporučuje se zjistit, jaký přesný typ fólie byl použit, jaké jsou její fyzikální parametry z hlediska difúze v porovnání s jinými materiály.

Velmi časté řešení umístění parotěsné zábrany přímo na nosnou konstrukci rastru podhledu pod interiérový obklad je nevhodné z důvodu perforace a poškození vlivem jiných řemesel, instalací osvětlení a podobně. Vzduchotěsné napojení parotěsné zábrany na obvodovou stavební konstrukci pod stropem je často opomíjeným detailem majícím velký vliv na smysluplnost řešení prostupu vodních par do zateplení.

Základním detailem je vzduchotěsné napojení parotěsné zábrany na svislou konstrukci pomocí oboustranné lepící pásky nebo těsnícího tmelu v kartuši. Tento spoj musí být trvale přitlačen některou ze součástí stropní podvěšené konstrukce nebo samostatným prvkem po celém obvodě místnosti.

Nejčastější skladbou zateplení stropu je podvěšený sádrokartonový podhled s tepelnou izolací umístěnou mezi ním a stropem. U této skladby je potřeba dbát na správnou aplikaci tepelné izolace tak, aby nevznikaly mezery (tepelné mosty) v místech, kde vrstvou tepelné izolace prostupují kotvící prvky konstrukce rastru podhledu.

Vzduchotěsné napojení parotěsné zábrany na přiznané kleštiny procházející skrze šikminu je detailem, který bývá na stavbě velmi často podceněn. Je velmi zásadní tyto prostupy vzduchotěsně řešit. Základní potřebou takového prostupu skrze parotěsnou zábranu je vzduchotěsné napojení fólie na stěny prostupujícího prvku pomocí jednostranné lepící pásky. Je nutné pásku modelovat do 3D rozměru.

Příčinou potíží s vlhkostí může být netěsnost nebo velmi často použití nevhodné parotěsné folie, do koupelny bychom měli používat ty s nejmenším indexem paropropustnosti, ideálně s nakašírovanou Al folií. Vodní páry projdou SDK, přes špatně provedenou parozábranu (často u styku dvou rovin - zdi a podhledu) a pára kondenzuje v izolantu a stéká na SDK.

Doporučení pro správnou instalaci

Pro správnou funkci paronepropustné fólie je však nejdůležitější naprostá preciznost provedení. Parozábranu je potřeba vložit do konstrukce co nejblíže spodnímu líci. Prodávají je stavebniny, nebo je lépe vhodný typ pořídit přímo od technického zástupce výrobce těchto fólii (Nicofol, Jutafol, Isocell apod.). Rozhodně nezaměnit s difúzními podstřešními foliemi!

Dále je potřeba k folii pořídit vhodný spojovací materiál (těsné pásky na přelepení spojů, pásky na přilepení k okolním konstrukcím, zdem apod.). Nejlépe tedy pořídit od výrobce fólie a při pokládání se řídit jeho technickým předpisem pro provádění. Spoje musí být precizně slepeny. Rozteče latí pod parozábranou je nutno upravit tak, aby parozábrana měla podložené spoje (pak se dobře slepí).

Parozábrana totiž musí být opravdu 100% neprodyšná a minimálně perforovaná (co nejméně sponek, vrutů apod.). Rozhodně není správné vést například kabely elektrické instalace a umísťovat krabice skrz parozábranu (zafoukávání studeného vzduchu, plísně, kondenzace). Proto se velmi osvědčuje systém instalační dutiny, která je vytvořena mezi parozábranou a SDK obkladem. Tam jsou umístěny rozvody a svítidla, parozábrana pak je neporušena.

Při montáži parozábrany je vhodné orientovat překrytí jednotlivých pruhů tak, aby do vnitřního opláštění směřovaly. Upozornění: V zimním období není doporučeno osazovat tepelnou izolaci, aniž by se v návaznosti na ni neinstalovala parozábrana. Pokud by tepelná izolace byla dlouhodobě nechráněna parozábranou, hrozí, že v tepelné izolaci bude kondenzovat vzdušná vlhkost. Toto je reálné zvláště při zvýšené vlhkosti v interiéru.

Tloušťka tepelné izolace a její vliv

Odhalit slabá místa konstrukce střešního pláště by mohlo snímkování termokamerou. Tím se dobře odhalí lokální skryté vady, je to dobrý průkaz i pro reklamaci vůči firmě. Kromě toho lze mít výhrady i k celkové tloušťce tepelné izolace v konstrukci.

16 cm mezi krokve a 6 cm pod, tedy dohromady 22 cm je z pohledu požadavků současné normy hodně málo. Pro zateplení podkroví (střecha šikmá do 45°) je minimální požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla U 0,25 (W/m2.K) a doporučená hodnota součinitele prostupu tepla U je 0,16 (W/m2.K). Daná skladba bude na úrovni sotva 0,25, možná tuto hodnotu ani nesplní. Bylo by zajímavé vidět, jak toto řešil projekt a zda projektant věrohodně dokladuje návrhovou hodnotu tepelné izolace, tedy právě součinitel U, který by měl být stanoven dle platných norem ČSN EN ISO 13788, ČSN EN ISO 6946 a ČSN 73 0540.

Pro kvalitní fungování střešní skladby je třeba navrhnout dostatečnou tepelnou izolaci. Požadavky na tloušťky tepelných izolací z hlediska prostupu tepla řeší norma ČSN 73 0540-2:2011. Jako tepelný izolant se používají materiály z minerálních vláken (např. čedičová izolace v deskách či skelná izolace v rolích zn. Isover).

Aby bylo zabráněno případné kondenzaci vodních par ve skladbě střechy, vkládá se do skladby střechy parozábrana. Parozábrana se umisťuje na „teplém“ líci tepelné izolace. Může být umístěna i mezi vrstvami tepelné izolace. Pokud poloha parozábrany není ověřena výpočtem, aplikuje se obvykle v max. z 1/3 tloušťky izolace. Z hlediska ochrany parozábrany před poškozením je výhodnější umístění parozábrany mezi krovem a podkonstrukcí. V dutině mezi parozábranou a opláštěním lze vést instalace, aniž by procházely parozábranou.

Tabulka: Porovnání difúzního odporu vybraných materiálů

tags: #zaklopeni #vlhke #parozabrany

Oblíbené příspěvky:

• Vodotěsné systémy s PVC průchodkou
• Ochrana a izolace soklu
• Vše o spárovací hmotě na kámen
• Vše o podložce Starlon 6mm
• Jak správně založit stavbu Ytong pod terénem?