Zápustná montáž šroubovacích hmoždinek v kontaktním zateplovacím systému (ETICS)

Hmoždinky jsou nezbytnou součástí každého upevnění na zeď, ať už jde o police, markýzy nebo klimatizace. Zajišťují stabilitu připevňovaných předmětů díky pevnému vzepření v materiálu. Pro funkční kotvení je klíčové vybrat správný typ hmoždinky.

Typy hmoždinek a jejich použití

Talířové hmoždinky se rozdělují podle způsobu montáže na zatloukací nebo šroubovací. Šroubovací hmoždinky jsou vhodné do všech typů podkladů. Zajišťují bezpečnou kontrolovanou montáž a mají vyšší únosnost především v dutinových a měkkých materiálech, kde nehrozí vylomení příčky u cihel nebo „vytlučení“ otvoru v lehčených betonech a pórobetonu.

  • Univerzální stavební hmoždinky: Jsou vhodné jak pro kotvení do plných, tak i do dutých stavebních materiálů. Po zasunutí hmoždinky do předvrtaného otvoru a zašroubování vrutu se roztáhne a zajistí pevné kotvení. Vyrábí se typy s límečkem i bez něj.
  • Natloukací hmoždinky: Pro jednoduchou a rychlou montáž, obsahují našroubovaný vrut. Používají se pro kotvení obvodových profilů sádrokartonových konstrukcí ke stávající nosné konstrukci nebo pro rychlé upevňování plechů či latí do betonu nebo plných cihel.
  • Speciální hmoždinky:
    • Do voštinového (dutého) zdiva: Princip kotvení spočívá ve vytvoření přímého tvarového styku s dutou cihlou - hmoždinka buď vysouvá zoubky, nebo se zauzluje a opře za příčku v cihle.
    • Do sádrokartonu: Jsou vybavené ostrým samozřejmým závitem, a tak se instalují bez předvrtávání. Pro těžší břemena sáhněte po kovových hmoždinkách s deštníčkem s velkým rozpěrným rádiusem.
    • Do pórobetonového zdiva: Mají po obvodu žebírka, která se po zašroubování vrutu do materiálu „zakousnou“. Hmoždinka GB je vyrobena z kvalitního nylonu a osazuje se do otvoru předvrtaného bezpříklepovým vrtáním.
    • Pro zateplovací systémy (ETICS): Tyto hmoždinky tvoří ucelenou sestavu, která zajistí přerušení tepelného mostu, dokonalé kotvení i utěsnění.
  • Ocelové kotvy: Používají se pro bezpečné připevnění těžkých břemen.

Zápustné kotvení fasádní tepelné izolace

Zápustné kotvení fasádní tepelné izolace je moderní a v poslední době velmi používaný systém montáže talířových hmoždinek. Tento způsob kotvení odbourává tepelné mosty a eliminuje možné prokreslení kotvících hmoždinek skrz fasádu. Špičkou v kotevní technice zateplovacích systémů je hmoždinka STR U 2G, která s pomocí montážního nástroje STR tool 2G představuje ideální řešení pro zápustnou montáž s absolutní kontrolou usazení hmoždinky ve správné hloubce v izolantu, bez nutnosti frézování.

Při aplikaci pomocí montážního setu STR U dojde během šroubování k automatickému zatlačení (zapuštění) hmoždinky cca 15 mm do izolantu, při šroubování pouze pomocí STR bitu TX 30-1/4" x 90. Talířová hmoždinka EJOT STR U 2G s kovovým šroubem zajišťuje stálý přítlak izolačních desek na lepící tmel a zabraňuje zvedání desek od podkladu. Zároveň se snižuje smykové zatížení desek, což způsobuje, že se desky nemohou posouvat do stran.

Postup zápustné montáže hmoždinky EJOT STR U 2G

  1. Do tepelné fasádní izolace vyhloubíme pomocí frézky kruhovou výseč o rozměru 70 mm.
  2. Následně fasádní desku ukotvíme hmoždinkou EJOT STR U 2G s kovovým šroubem, jejíž talířek zůstává po zavrtání zapuštěn cca 20 mm od vnější části tepelné izolace.
  3. Do vzniklého prostoru přiložíme bílou nebo šedou polystyrenovou zátku o průměru 70 mm či minerální zátku o průměru 65 mm.
  4. Po zaklopení hmoždinek zátkami vznikne ideálně rovná plocha, která je připravena na provedení výztužné armovací vrstvy pomocí správného stěrkového tmelu s vloženou sklotextilní síťovinou.

Kotevní hmoždinky pro ETICS a minerální izolace

Součástí dnes nejpoužívanějších zateplovacích systémů ETICS jsou kotevní hmoždinky, které se stále častěji používají jako zapuštěné. To s sebou přináší zásadní snížení hodnoty bodového tepelného mostu a snížení rizika prokreslování na fasády.

Čtěte také: Protipožární ochrana se svítidly Knauf

Minerální deska pro ETICS s podélnou orientací vláken Isover TF Profi se nejčastěji kotví hmoždinkami s průměrem talíře 60 mm. Minerální desky s kolmou orientací vláken, například Isover NF 333, mají standardní rozměr 1000 x 333 mm a jednotlivá vlákna jsou orientována kolmo v povrchu desky. Problémem pro zapuštěnou montáž bývá povinný rozšiřovací talířek o průměru 140 mm, nicméně s novelizací norem přichází zároveň nový způsob řešení - prostorově tvarovaný přídavný široký talířek EJOT VT 2G.

Prostorově tvarovaný přídavný široký talířek EJOT VT 2G

Právě prostorově tvarovaný široký talířek s izolační minerální zátkou se jeví jako vhodné řešení pro minerální desky s kolmým vláknem. Dle normy ČSN 73 2902 se však jedná stále o povrchovou montáž (horní účinná část talířku působí na povrch izolantu) se zapuštěnou polohou hmoždinky. Porovnáním pracovních diagramů povrchového talířku 140 mm a prostorového VT 2G zjistíme, že u talířku 140 mm je sice dosažena větší absolutní síla při destrukci, ale u prostorového VT 2G je příznivější průběh, tj. menší deformace při posunutí. Důvodem je větší tuhost prostorového talířku.

Kotevní hloubka pro hmoždinku EJOT STR U s kovovým šroubem je třeba brát v úvahu tloušťku izolace a všechny nenosné krycí vrstvy (např. stará omítka, lepidlo). U novostavby určíme správnou délku hmoždinky součtem kotevní hloubky (40 mm třída A,B,C,D, 65 mm třída E), tloušťky izolantu a 20 mm vrstvy lepidla (např.: na zateplení 100 mm polystyrenem použijeme hmoždinky o délce 160 mm). U rekonstrukcí, kde kotvíme přes již stávající omítku (břízolit, štuková nebo minerální omítka) je nutné připočítat sílu této vrstvy do celkové délky hmoždinky (zpravidla 20-30 mm).

Tabulka: Příklady délek hmoždinek EJOT STR U 2G pro ETICS

Tloušťka izolantu (mm) Tloušťka lepidla (mm) Kotevní hloubka (mm) Celková délka hmoždinky (mm) - Novostavba Celková délka hmoždinky (mm) - Rekonstrukce (+20-30 mm omítka)
100 (polystyren) 20 40 (třída A,B,C,D) 160 180
100 (polystyren) 20 65 (třída E) 185 205
150 (polystyren) 20 40 (třída A,B,C,D) 210 230

Talířová hmoždinka EJOT STR U 2G s kovovým trnem musí být vždy ukotvená celou svou rozpěrnou částí ve zdivu. Počet hmoždinek při montáži je závislý na výšce budovy, tvarových charakteristikách budovy, umístění budovy, větrové oblasti a kvalitě podkladu pro kotvení. Spotřeba hmoždinek na 1m2 je cca 6 - 8 kusů, dle podkladu.

Montážní postupy hmoždinek

Způsob montáže hmoždinky se vybírá podle konkrétního účelu a typu materiálu.

Čtěte také: použití vrutů se zápustnou hlavou

1. Předsazená montáž

Hlava zaražené hmoždinky je v rovině podkladu (zdi nebo desky). Po označení místa, vyvrtání a vyčištění otvoru se hmoždinka zarazí až po rovinu stěny a pak se na ni nasadí a přišroubuje upevňovaný předmět nebo konstrukce. Tento postup vyžaduje dvojí vrtání a pracnější orýsování středů upevňovacích otvorů.

2. Průvlečná montáž

Stavební dílec (například lišta nebo hranol) se provizorně usadí na stěnu a provrtá se jednou operací spolu se stěnou (podkladem). Hmoždinka nebo kotva se prostrčí zvenčí do upevňovacího otvoru a upevní se roztažením vrutu nebo utažením matice. Pokud hlava vrutu bezpečně nepřesahuje průměr montážní díry, je nutné použít patřičně velkou podložku. Tento způsob je upřednostňován montéry u komplikovaných dílců a konstrukcí při vícenásobném upevňování.

3. Distanční montáž

Upevňovací bod leží v určité vzdálenosti od upevňovacího podkladu. K této montáži se používají speciální delší hmoždinky, v katalozích uváděné jako „hmoždinky pro upevňování rámů“. U těžších konstrukcí jsou zapotřebí kotvy s velkou připevňovací výškou nebo šroubové svorníky. Je nutné počítat s tím, že zejména plastové hmoždinky jsou při příliš velkém odstupu navíc namáhány ohybem.

4. Tvarové zakotvení rozevřením

Používají se speciální hmoždinky a kotvy, jejichž konec v podkladu dotahováním vrutu nebo mechanickým zablokováním výrazně zvětší tvar kořene (hmoždinky se „zauzlují“ v dutině tvárnice nebo za zadní stěnou desky, kotva se zajistí zatlučením kolíku z boku apod.). Používá se k zavěšení desek či předmětů do stropů, dutých cihel a tvárnic nebo tenkých dřevěných či sádrokartonových desek.

5. Chemické kotvení

Ve stavebnictví se k upevňování těžkých prvků, například sloupů, balkonů, nosníků apod., obvykle do betonových konstrukcí nebo do zdí z tvárnic a dutých cihel, používají lepené nebo tzv. chemické kotvy. Závitovaný svorník kotvy se do podkladu vlepí lepidly na bázi syntetické pryskyřice nebo dvousložkové malty. Montáž je usnadněna kartušemi s mísicí tryskou, punčoškami s pryskyřicí a tužidlem nebo vytlačovacími pistolemi.

Čtěte také: proč zvolit konstrukční vruty s TORX hlavou

Důležité poznámky k výběru a montáži

  • Pro stanovení užitné délky kotvící hmoždonky EJOT STR U s kovovým šroubem je třeba brát v úvahu tloušťku izolace a všechny nenosné krycí vrstvy (např. stará omítka, lepidlo).
  • Kvalitní hmoždinky tvoří ucelenou sestavu, která zajistí přerušení tepelného mostu, dokonalé kotvení i utěsnění.
  • Vždy se řiďte doporučeným postupem udávaným výrobcem konkrétního zateplovacího systému a poraďte se s odborníky.
  • Počet, typ, druh hmoždinek pro kotvení ETICS vychází z projektové dokumentace. Při návrhu hmoždinek projektant postupuje v souladu s ČSN 73 29 01, ČSN 73 29 02, ETAG 004, ETAG 014 a technickou dokumentací ETICS.
  • Univerzíální hmoždinku EJOT STR U s kovovým šroubem lze zavézt včetně ostatního příslušenství.

tags: #zapustena #montaz #sroubovaci #hmozdinky

Oblíbené příspěvky: