Zatažení PVC hydroizolace pod omítku a komplexní řešení hydroizolace stavby

Hydroizolační fólie z PVC, jako termoplastického materiálu, nabízejí vynikající vlastnosti pro spojování jednotlivých částí střešního pláště jednoduchým nahřátím horkým vzduchem. Celá střecha se tak stává jednolitou vodotěsnou plochou, což je důvod, proč se hydroizolační střešní fólie nejčastěji používají jako krytina plochých střech. Střešní hydroizolační fólie jsou výjimkou, jelikož se jedná o střešní krytinu, kterou můžete použít na plochou střechu stejně jako na střechu sedlovou či valbovou. Hydroizolační střešní fólie však nemají své využití pouze u plochých střech nebo střech s minimálním spádem. Dalším vhodným použitím jsou střechy, které mění od hřebene po okapovou hranu svůj sklon nebo mají kupulovitý tvar.

Zásady pro navrhování tlakových izolací s PVC-P hydroizolační fólií

Přestože jsou hydroizolační PVC-P fólie ve stavebnictví už poměrně známé, nedoporučuje se jejich svépomocná montáž. Neodborná aplikace představuje riziko a dostatečně zkušený izolatér se znalostí na sebe navazujících stavebních postupů nesmí chybět u žádné hydroizolace spodní stavby zabezpečené fólií. Realizace a umístění hydroizolačního souvrství musí v každém místě chráněných konstrukcí zabránit kontaktu s tlakovou podzemní vodou a ve všech přestupech jejímu průniku do chráněných prostorů. Je proto nutné použít povlak z jedné vrstvy příslušné hydroizolační fólie s minimální tloušťkou 1,5 mm v jednovrstvém systému. Tímto pravidlem se řídíme i v případě málo propustných nebo nepropustných základových zemin, u kterých součinitel propustnosti zeminy K nedosahuje hodnoty 1 . 10-4 (m/s) vždy, i když hydrogeologický průzkum nezjistí přítomnost podzemní vody. Existuje i dvojvrstvý systém, který umožňuje kontrolu těsnosti během životnosti izolace a v případě potřeby i její sanaci.

Ochrana před mechanickým poškozením a správný postup

Hydroizolační fólie se nenamáhá jen hydrodynamicky. Největší namáhání hydroizolační fólie nastává ve fázi jejího zabudování - tehdy hrozí největší riziko poškození během stavebních prací. Proto od samého počátku velmi záleží na správně navrženém pořadí vrstev podlahy tak, aby se hrozící rizika minimalizovala. Dobrý projekt by měl vždy pamatovat na ochranu před mechanickým poškozením, ať už v důsledku manipulace s armaturou nebo pohybu pracovníků, vykonávajících stavební práce. Na ochranu vodorovné plochy hydroizolace je vhodný betonový potěr s tloušťkou 50 mm. Při izolování „do vany“ je nutné do příslušné výšky ochránit i svislou část hydroizolace, např. deskami z polystyrenu nebo jiného materiálu - během ukládání armatury totiž hrozí její poškození.

V případě, že už samotný projekt počítá s ochrannou betonovou vrstvou, vylučuje se v první etapě ukládání hydroizolační fólie jen pod obvodové zdivo a pozdější napojení na zbývající vodorovnou a svislou plochu. Pozdější napojování je pro tlakovou hydroizolaci nepřípustné. Obnažené přesahy se tak vystavují neúměrnému mechanickému namáhání, které neeliminuje ani zabalení do ochranné geotextilie. Napojí-li se hydroizolační fólie později, k čemuž může dojít i s poměrně dlouhým časovým odstupem, jsou přesahy znečistěné a vyhotovení jinak velmi bezpečného spoje se tak stává reálně rizikovým. Vodorovná hydroizolace v ploše se potom často dodatečně napojuje ve více etapách, což výrazně zdržuje a prodražuje průběh stavebních prací. Hydroizolace se musí zkoordinovat se stavbou tak, aby byla rozčleněná na co nejmenší množství etap a aby se průběžně s izolací jednotlivých úseků řešila i příslušná ukončení. Právě nedokončené části hydroizolace mohou být zdrojem průniku velkého množství stékající, většinou povrchové vody do stavby.

Doporučené postupy a systémy

Izolační vana

Vhodným způsobem izolace spodní stavby proti tlakové vodě je vytvoření tzv. izolační vany. Výhodou tohoto způsobu je, že jej lze obvykle realizovat v jedné etapě, a to po celé vodorovné i svislé ploše. Následně se může nanést ochranný potěr, uložit armatura a dostatečně silná, horní železobetonová deska. To je nevyhnutné v případě, že z okolí stavby se nepřetržitě čerpá spodní voda za účelem snížení její hladiny pod úroveň zhotovované vodorovné hydroizolace. Svislou izolaci je možné realizovat v etapách; v první etapě se izoluje mělká vana jen nad úroveň horní železobetonové desky. Izolační vana se nejčastěji zhotovuje z betonových tvárnic nebo cihel, v závislosti na výšce stěn a požadavku na jejich pevnost.

Čtěte také: Materiály pro sokl

Dvojetapový systém

Tento způsob se používá nejčastěji tam, kde se předpokládá riziko výskytu tlakové vody a lze vytvořit pracovní jámu s dostatečným prostorem k zaizolování vnější strany obvodové stěny (svislá izolace). Je-li už provedená vodorovná hydroizolace, musí se nanést ochranný potěr o tloušťce 50 mm s dostatečných přesahem minimálně 200 mm v exteriérové části směrem k pozdějšímu napojení svislé izolace. Přesah je třeba dostatečně ochránit před poškozením a přihlédnout k možnému časovému odstupu od dalšího napojení. Svislá hydroizolace se v přesahu spojuje s vodorovnou hydroizolací tzv. zpětným spojem. Jedním z nejčastějších důvodů reklamací funkčnosti hydroizolace spodní stavby je právě nekvalitní vyhotovení zpětného spoje z důvodu chybějícího přesahu vodorovné podkladové betonové desky nebo základového pásu a nezohlednění způsobu vytváření zpětného spoje.

Ukončení PVC hydroizolace pod omítku a na svislých konstrukcích

V principu se jedná o instalaci lišty z poplastovaného plechu na zateplenou stěnu, která na ní vytvoří souvislý pás s plastovým povrchem. Hydroizolace fólie PVC-P soklu domu je důležitá. Pod prvním šárem cihel se vytáhne PVC hydroizolační fólie, která by se měla přehnout směrem nahoru a první šár cihel překrýt. Fólii lze ukotvit na zdivu buď přehnutím směrem nahoru a přikotvením na natloukací kotvy, nebo přikotvením k zdivu viplanylového plechu, navařením fólie na plech a zvrchu zatažením těsnícím tmelem.

Ukončení hydroizolační vrstvy z fólie na nízkých atikách (<500mm) patří mezi základní a nejčastější detaily vyskytující se na plochých střechách. Na videu je předvedeno ukončení hydroizolační vrstvy z PVC fólie na koruně atiky pomocí fóliových plechů a systémových tvarovek pro opracování rohů a koutů. Z fóliových plechových tabulí se připraví rohové a koutové lišty. Po zaměření atiky a koutové laminované lišty se ta upraví do vhodného tvaru pomocí nůžek na plech. Poté se koutová lišta z fóliového plechu mechanicky připevní vhodnými kotevními prvky do podkladu. Stejný postup se provede i pro rohovou lištu, pouze zastřižení lišty bude provedeno na obou stranách pod úhlem. Poté se rohová lišta mechanicky připevní vhodnými kotevními prvky k podkladu. Připraví se přířez vhodného rozměru z role fólie a stabilizuje se bodovým natavením k fóliovému plechu. Horkovzdušně se svaří horní část přířezu fólie k fóliovému plechu. Použije se tryska 20 mm pro provedení horkovzdušného svaru přířezu fólie na spodní část lišty. Na vodorovné ploše se navaří pruhy z fólie Monarplan FM, které se ukončí na koutové liště a na fólii v ploše. Pro opracování detailu rohu se použije systémový vnější roh, který se nataví k fólii pomocí přítlačného válečku, styky více fólií se provedou pomocí mosazného detailového kolečka. Vnější roh se opracuje pomocí přířezu, rohy zakulatí, naboduje ve správné poloze k rohové liště. Nejprve se navaří fólie na vodorovné ploše k liště, poté se navaří svislé části. Vzniklý nos se nejprve dostatečně prohřeje horkým vzduchem uvnitř a poté pomocí přítlačného válečku nataví k jedné ze svislých částí. Připraví se přířez fólie Monarplan FM s nosnou vložkou, kterou se ukončí na lištách z fóliového plechu na koruně atiky.

Kontrola hydroizolace před zabudováním

Vzhledem k tomu, že jakékoli dodatečné opravy jsou velmi komplikované, doporučuje se, pokud je to možné, využít v případě každé tlakové izolace služby specialistů, kteří vykonají zkoušky těsnosti hydroizolačního povlaku, a to např. vysokonapěťovou jiskrovou zkoušku, která dokáže poměrně přesně odhalit poškození, příp. nedostatečné svaření. Neexistuje hydroizolační materiál, na jehož funkčnost by neměla vliv nevhodná montáž; to znamená, že výběr kvalitního hydroizolačního materiálu jde ruku v ruce s výběrem kvalitní, prověřené a erudované izolatérské firmy. Taková náročná realizace, jako je hydroizolace proti tlakové vodě, nedává prostor ke kompromisům, takže je třeba využít všech dostupných prostředků ke kontrole a zabezpečení správných technických postupů.

Příprava základové desky a aplikace hydroizolace

Hydroizolace základové desky brání prostupu vlhkosti ze základové konstrukce do objektu a tím zabraňuje navlhání vodorovných a svislých konstrukcí. Na stavbách se hydroizolace instaluje často v odlišných etapách - často se tak dá zjednodušit její montáž, ale často se také hydroizolace poškodí v důsledku probíhajících stavebních prací. Montáž samotné hydroizolace je vhodné nechat na co nejpozdější fázi stavby, aby byla hydroizolační ochrana vystavena co nejmenšímu namáhání. Většinou je vhodné provést pokládku před instalací rozvodů - elektřiny, vody a pod.

Čtěte také: Demontáž cihel při opravě hydroizolace komína

Příprava povrchu

Hydroizolace se pokládá na povrch bez výstupků, hran, výtluků a pod. Je doporučeno opět pečlivě zkontrolovat případné nerovnosti. Zkontrolujte, zda v některých místech nevyčnívá kamenivo nebo hrbolek utvořený z betonové směsi během vylévání základové desky. Prvním, a často podceňovaným krokem celého procesu, je očištění nečistot z betonového povrchu. Smeťte z betonové desky veškeré kamínky a hlínu tak, aby byl povrch dokonale připravený na penetrační nátěr. Během stavebních prací jsou často částečně poničené stávající asfaltové hydroizolační pásy pod vnitřními nenosnými příčkami a vnitřními systémy. Proto je nejprve nutné poničené části opravit. Pokud jsou některé části odlepené, tak je nadzvedněte a důkladně vymeťte nečistoty a prach.

Aplikace penetračního nátěru

V této fázi budete potřebovat mimo jiné váleček nebo alespoň široký štětec. Penetrační nátěr naneste v souvislé vrstvě na základovou desku v šířce 0,7 až 1 m v místech obvodových a nosných stěn. Před natavením asfaltových hydroizolačních pásů musíte nejprve celou základovou desku natřít asfaltovým penetračním nátěrem. Asfaltový pás tak k betonu lépe přilne. Penetrační asfaltový nátěr slouží jako podklad pro lepení asfaltového pásu. Přidává se zejména z důvodu lepší přilnavosti hydroizolačního pásu. Nátěr aplikujte i na boční stranu betonového základu (postačí 150 mm). Penetrační nátěr vybírejte s ohledem na zvolený systém. Poraďte se s výrobcem asfaltového pásu. Detailní postup aplikace penetračního nátěru naleznete na obalu výrobku či v jeho technickém listu. Jednoduchý způsob jak natřít celou velkou plochu základové desky je rozlévat po malých částech asfaltovou penetraci a hned ji roztírat kartáčem na dehet nebo malířským válcem. Tímto jednoduchým a rychlým způsobem natřete celou základovou desku v přízemí domu a garáži.

Natavování asfaltových pásů

Během tavení hydroizolačních pásů musí být asfaltový penetrační nátěr na základové desce zcela zaschlý. Teplota by neměla být pod bodem mrazu. Nejvhodnější teplota pro tavení je alespoň nad deset stupňů Celsia. Připravte si asfaltové hydroizolační pásy na základovou desku, stavební izolatérský hořák, plynovou láhev s propan butanem a zapalovač. Začněte tavit asfaltový hydroizolační pás vždy od obvodového nebo vnitřního nosného zdiva s přesahem přes stávající natavené pásy. Asfaltové hydroizolační pásy se pokládají s přesahem min. 100 mm (příčný i podélný). Minimální výška hydroizolace nad terénem by měla být min. 300 mm. Pokud se rozhodnete přitavit pás i na bocích desky, přesah by měl být minimálně 50 mm (nejlépe 80-100 mm). Myslete také na to, že asfaltový pás musí být na vnitřní straně zdiva nataven s přesahem minimálně 100 mm pro napojení dalšího asfaltového pásu.

K dalšímu kroku budete potřebovat stavební izolatérský hořák, plynovou láhev s LPG (propan butan) a ochranné rukavice. Během tavení dbejte na svoji bezpečnost. Roli hydroizolačního pásu nesmíte natavit do takové míry, abyste ji propálili. Pás musí být rozteklý do prostoru tak, aby dobře přilnul k povrchu. Hydroizolaci během nahřívání rozmotávejte po malých částech. Během tavení dodržujte vzájemné přesahy pásů minimálně 100 mm. Pásy velmi pečlivě roztavujte po celé jejich ploše a řádně z povrchu uhlazujte rukama nebo kartáčem na základovou desku. Také dodržujte pečlivé roztavování veškerých okrajů pásů a jejich následné roztírání zednickou lžící. Také roztavujte a uhlazujte okraje pásu, které následně překryjete dalším navazujícím hydroizolačním pásem. Pokračujte v tavení tak, že hydroizolaci ve srolovaném tvaru po malých částech roztavujte. Zároveň asfaltový pás rozbalujte a rukama nebo kartáčem řádně přitlačujte k základové desce.

Po tom, co natavíte celý obvod budoucího domu, se dostanete zpět k místu první pokládky pásu. Ve většině případů se začíná a končí v rohu betonového základu. Napojení těchto dvou částí pásu musí být provedeno precizně. Přesah je dán minimálně 100 mm. Nezapomeňte spoje řádně přitlačit. Pokud tavíte i boční stranu základů, i tam by měl být přesah 100 mm. V místech, kde se vám bude protínat hydroizolační pás a potrubí (popř. chráničky) musíte být obezřetní při tavení. Určitě nepoužívejte hořák v těsné blízkosti těchto plastových rour. Postup je takový: Ve chvíli, kdy se budete přibližovat k vývodům, pás odřízněte. Nařežte si jeho délku, tak, abyste měli přesahy 100 mm na každé straně pro napojení. Pás si dopředu natavte hořákem a v co nejmenším časovém úseku přiložte (navlékněte) mezi potrubí. Zde je dobré pás ještě přitlačit k desce.

Čtěte také: Hydroizolace spodní stavby: Novostavby a rekonstrukce

Ochrana svislé hydroizolace při zasypávání

Hydroizolační fólie se musí standardně uložit mezi syntetické geotextilie s minimální plošnou hmotností 300 g/m2. Svislá izolační fólie může být při zasypávání dodatečně chráněná před mechanickým poškozením profilovanou fólií, která má při zvýšeném radonovém riziku zároveň funkci ventilační vrstvy. Fólii je dále možné ochránit pomocí různých, např. sádrokartonových desek apod., příp. přizdívkou z cihel nebo betonových tvárnic. Během stavby je nevyhnutné při už aplikaci ochranných vrstev zabránit vniknutí ostrých předmětů, jako jsou úlomky tvárnic, betonu apod. do prostoru např. mezi přizdívku a hydroizolaci.

Materiály pro hydroizolaci

Nejčastěji používaným materiálem pro zhotovení voděodolné ochrany základové desky jsou asfaltové natavovací pásy. Dříve se používaly oxidované, dnes se více používají modifikované, které mají větší odolnost. Jsou ale i jiné možnosti, např. mPVC folie, při jejichž výrobě se používají změkčovadla, a tak by neměla přijít do přímého kontaktu s polystyrenem, anebo hydroizolační systémy, jejichž základem je pryž (guma). Jako ideální řešení se nabízí bezespárý hydroizolační systém, např. stříkané hydroizolace. Pokud máte vyhotovenou projektovou dokumentaci, materiál hydroizolačního materiálu je tam dozajista uvedený.

Záleží na několika faktorech výběru, jako jsou místní podmínky, účel stavby, svahová rovina terénu a spoustu dalších. Nejpoužívanějším materiálem u nás jsou hydroizolační pásy z oxidovaného nebo modifikovaného asfaltu.

Existuje samozřejmě mnoho další rozdělení asfaltových pásů podle nosné vložky, jako je např. polyesterové rouno, hliníková fólie nebo skelná tkanina. Při výběru se můžete setkat s různým označením materiálu. Jako separační vrstva mezi záklopem a hydroizolační střešní fólií se používají netkané textilie ze syntetických vláken.

tags: #zatažení #pvc #hydroizolace #pod #omítku #postup

Oblíbené příspěvky:

• Jak vytvořit moderní vzhled s imitací betonu a stěrky
• Vše o betonářské výztuži
• Purismus v průmyslové architektuře
• Komplexní průvodce realizací garážové podlahy
• Více o lomu Jílové u Držkova