Zlab před garáží: Jak správně vybrat a nainstalovat odvodňovací žlab

Dešťová voda dokáže potrápit každého. Pokud není dobře svedená, objeví se kaluže na chodníku, podmáčený trávník nebo poškozená dlažba. Řešení přitom existuje! Odvodňovací žlab je konstrukční prvek, který musí fungovat dlouhodobě, bez deformací, bez zatékání a bez sedání okolní dlažby.

Venkovní odvodňovací žlab má jasný úkol: odvést povrchovou vodu do kanalizace, retenční nádrže nebo příkopu. Díky nim se nepoškodí nově položená dlažba, nesesune se svah a voda neohrožuje základy domů. Řízený svod vody a její další využití usnadní liniové odvodnění, žlaby s roštem. Problém se spádováním plochy se zjednoduší tím, že podélný žlab umožní nasměrovat sklon dlažby jen jedním směrem.

Typy odvodňovacích žlabů podle materiálu

Obecně se odvodňovací žlaby dělí na 2 velké skupiny podle materiálu, ze kterého jsou vyrobeny: plastové a betonové.

Plastové odvodňovací žlaby

Největší výhodou plastových žlabů je nízká hmotnost, díky které se s nimi snadno manipuluje. Montáž také usnadňují zámky, kterými se žlaby snadno spojí. Plastové odvodňovací žlaby je možné také spojovat do pravých úhlů. Plastové žlaby se spojují pomocí zámků.

Nevýhodou plastových žlabů je ovšem jejich nízká pevnost při bočním zatížení, v porovnání s betonovými žlaby. Další nevýhodou je postupná degradace materiálu vlivem povětrnostních podmínek. Plasty, použité pro výrobu žlabů, jsou UV odolné. I přes to je ovšem celková životnost odhadována na 10 let. Upozornění: Žlaby a příslušenství musí být vždy od stejného výrobce.

Čtěte také: Instalace odvodňovacích žlabů

Betonové odvodňovací žlaby

V tomto případě se dostáváme do profesionálnějšího segmentu odvodňovacích žlabů. Betonové odvodňovací žlaby se vyznačují především vysokou pevností a obrovskou variabilitou rozměrů a typů. Kromě klasických žlabů s mříží, můžeme narazit i na "speciality" v podobě štěrbinových žlabů nebo žlabů se spádovaným dnem. Betonové žlaby se spojují pouze "na sraz". V případě požadavku na vodotěsný spoj je nutné spáry mezi žlaby vyplnit polyuretanovým PU tmelem. V DITONu sázíme na beton.

Nevýhodou betonových odvodňovacích žlabů je ovšem jejich vysoká hmotnost (v případě žlabů D400 ve větších rozměrech je hmotnost až 100 kg/ks) a z toho vyplývající náročnost na manipulaci a pokládku.

Plánování a technický návrh před zahájením prací

Nejčastější montážní chyby vznikají ještě před samotným započetím prací. Proto je nutné si nejprve ujasnit základní parametry.

Určení zatížení

Zvažte, jak bude plocha používána:

• Pochozí provoz (terasy, chodníky, okolí domu): třída A15 (plastový anebo pozinkovaný žlab). Použití v chodnících či cyklostezkách, kolem bazénů, před garáž na osobní auto apod. Nejnovější typ roštu je plastový rošt s podélnými žebry a zvládne zatížení A15 kN. Unese tedy i osobní auto.
• Pravidelný pojezd osobním automobilem: třída B125 (litinový žlab). Autoservisy, místa pro příjezd dodávek či malých automobilů apod.
• Parkoviště, nakládací zóny u továren apod.: třída C250.
• Silnice, dálnice, příjezdové komunikace pro těžkou techniku apod.: třída D400.

Dále se můžeme setkat také se zatíženími E600 (60 tun) a F900 (90 tun). Tato jsou ovšem vyžadována na specifické druhy staveb. U pojezdových variant je nutné počítat s robustnější betonovou konstrukcí. Pokud se jedná pouze o pochozí žlab, po kterém občas přejedete autem, třída zatížení A15 (15 kN = 1,5 tuny) by měla stačit a seženete jej v každém hobbymarketu.

Čtěte také: Stavební připravenost pro sprchový žlab

Tabulka zatížení odvodňovacích žlabů

Když však po žlabu často přejíždí větší vozy (plně naložené dodávky, nákladní vozy např. v 99% případů rozměrově plně dostačuje žlab se jmenným profilem (vnitřní šířkou) 100 mm, nebo i menší. Větší kalibr budete potřebovat pouze pro dvorky rozměru menšího náměstí, nebo v případech, kdy je do žlabu zároveň sveden např.

Kontrola stavební výšky

Změřte hloubku, do kterou máte pro žlab k dispozici a vemte do úvahy napojení na KG potrubí a dodržení spádu 2 %. Podle toho následně zvolte:

• Standardní žlab: žlab je vysoký 105 mm, počítejte ještě minimálně 10 cm pro podbetonování a 10 cm zhutněného štěrku.
• Snížený žlab: žlab je vysoký 55 mm, počítejte ještě minimálně 10 cm pro podbetonování a 10 cm zhutněného štěrku.

Návrh napojení

Rozhodněte, kudy povede kanalizace:

• Pod žlabem: spodní dopojení DN 110 (pro standardní i sníženou variantu žlabu je tento dopojovací kus stejný).
• Ze strany: boční dopojení DN 110 (standardní).
• Snížená varianta: boční dopojení DN 75.

Napojení musí mít dostatečný spád (min. 1-2 %). Nejjednodušší je napojit čelní stěnu žlabu klasickou PVC trubkou na odtok, přímo do předvrtané skruže. Pokud je kanalizace níže, lze ve dně žlabu vykroužit předpřipravený otvor a napojit jej kolenem. U velmi dlouhých linií je možné použít samostatnou vpust s košem na nečistoty. Máte starší smíšenou kanalizaci, případně domácí čističku? Tak rozhodně myslete i na pachový uzávěr integrovaný v napojovací trubce. Vyhnete se nepříjemnému zápachu linoucímu se z Vašeho nového žlabu. Každý odvodňovací systém by měl mít nějaké sítko nebo košík na hrubé nečistoty.

Návrh délky

Žlaby mají délku 100 cm a lze je spojovat. Doporučuje se nejprve navrhnout kompletní délku linie a až následně řešit případné krácení.

Čtěte také: rozvinutá šířka žlabu DN 200

Postup instalace venkovního odvodňovacího žlabu

Správná instalace rozhoduje o: životnosti systému, zachování nosnosti (do 1,5t nebo do 12,5t), těsnosti napojení na KG kanalizaci a stabilitě celé zpevněné plochy. Níže je kompletní postup včetně technických zásad.

1. Výkop a příprava podloží

Výkop musí být širší než samotný žlab - minimálně o 20 až 30 cm na každou stranu. Tento prostor je nutný pro obetonování. Hloubka výkopu musí zahrnovat: zhutněný štěrkový podsyp, betonovou podkladní vrstvu, výšku žlabu, finální skladbu dlažby.

Podsyp

Na dno výkopu se uloží vrstva štěrku (10-15 cm). Tato vrstva musí být řádně zhutněna. Nedostatečně zhutněný podsyp je častou příčinou sedání žlabu.

Betonové lože

Na zhutněný štěrk se ukládá betonová vrstva. Minimální výška betonového podkladu je 15 cm. U pochozí varianty je doporučená. U pojezdové varianty je nutná. Tloušťka betonu se běžně pohybuje kolem 8-10 cm.

2. Napojení na KG kanalizaci

Napojení je klíčový bod celé instalace. Žlab má napojovací dřík, který se zasouvá přímo do hrdla KG potrubí s těsněním.

Postup napojení

1. Připravte KG potrubí ve správné výšce a spádu.
2. Zkontrolujte těsnění v hrdle.
3. Zasuňte napojovací dřík do hrdla potrubí.
4. Zkontrolujte stabilitu spoje.

Potrubí musí být uloženo pevně, nesmí zůstat bez podpory. U snížených žlabů je boční vývod DN 75 - je nutné tomu přizpůsobit potrubí a použít odpovídající redukci. Vzhledem k průměru DN 75 musíte zvolit HT redukci 110/75 - silně doporučujeme zvolit krátkou variantu, aby se tato redukce celá zasunula do KG tvarovky anebo trubky a nebyla tak vystavena zatížení.

3. Osazení žlabu do betonového lože

Žlaby instalujte s vloženými rošty, aby nedošlo k deformaci žlabu během instalace. Žlab se ukládá do čerstvého betonu a výškově se vyrovná podle budoucí dlažby. Horní hrana mřížky by měla být v úrovni dlažby nebo 2-3 mm pod ní. Okolní povrch by měl být trvale 3 až 5 mm nad horní plochou krytů žlabů. To zabrání zadržování vody i poškození hran. Doporučuje se utopit žlab proti dlažbě klidně o půl až jeden centimetr. Voda se do žlabu lépe dostane. Okolní dlažba má navíc tendenci klesat.

Obetonování

Boční stěny musí být pevně obetonovány. Každý odvodňovací žlab (betonový i plastový) musí být pokládán do 10 cm betonového lože. Stejná tloušťka betonu musí být také z boků, aby ochránila žlab před působením bočních sil, které na odvodňovací žlab působí. Žlab je nutné zabetonovat v celé výšce. U pojezdové varianty je kvalitní obetonování zásadní, protože zatížení se přenáší do betonového rámce. Plastové těleso není nosným prvkem - nosnou funkci plní kombinace mřížky a betonového okolí.

4. Spojování žlabů

Žlaby se spojují pomocí konstrukčního zámku na čelních hranách.

Před finální fixací doporučujeme:

• sestavit celou linii „nasucho“
• zkontrolovat spád
• zkontrolovat výškové osazení

U dlouhých linií je vhodné použít provázek nebo rovnou lať. Po kontrole lze provést definitivní obetonování.

5. Krácení žlabu úhlovou bruskou

Pokud délka nevyhovuje přesně, poslední díl lze upravit.

Postup

1. Nejprve žlaby kompletně sestavte.
2. Přesně zaměřte požadovanou délku.
3. Označte místo řezu.
4. Použijte úhlovou brusku s kotoučem na plast.
5. Řez proveďte kolmo.
6. Očistěte hrany pilníkem.

Důležité upozornění

• Pokud používáte boční dopojení, řežte na opačné straně.
• Zkrácený konec musí být zakončen koncovkou.
• U pojezdových žlabů zachovejte plné obetonování i u zkráceného dílu.

6. Pokládka finální dlažby

Po vytvrdnutí betonu lze dokončit dlažbu.

Je nutné:

• dodržet spád 1,5-2 % směrem k žlabu
• zachovat konstrukční stabilitu dlažby
• nepřenášet zatížení přímo na plastové hrany

Dlažba musí být pevně svázána s podkladní vrstvou.

Nejčastější montážní chyby

• Nedostatečné zhutnění podsypu
• Chybějící obetonování
• Špatný spád
• Řezání na straně plánovaného vývodu
• Kombinace standardních a snížených dílů

Tyto chyby vedou k deformaci nebo zatékání.

Proč plastové tělo nepraskne?

Tělo žlabu je vyrobeno z polypropylenu (PP) s UV stabilizací. Polypropylen je pružný, nárazuvzdorný, nenasákavý a chemicky odolný. Zatížení u pojezdové varianty nepřenáší plast, ale mřížka a obetonování. Při správné montáži je systém dlouhodobě stabilní.

Odvodnění před garáží

Před garáže můžete podle požadované zátěže zvolit krycí rošty určené pro pojezd osobních aut nebo těžších dodávek. V případě většího množství vody například na rozhraní ulice a garáže, nebo u větších spádů můžete zvolit větší šířky žlabů až do 200 mm. Obecně platí, že pokud máte do garáže větší spád, je lepší použít širší žlab, aby přívalová voda žlab nepřeskočila a nedostala se do objektu. Také ocelový mřížkový rošt má lepší schopnost vodu zachytit než třeba litinový. U garáže se také doporučuje žlab od vrat trochu odsadit, třeba 20-30 cm a vytvořit před vstupem v místě žlabu mírné úžlabí. Při těžkém dešti se tak voda, která by se dostala za žlab, zase vrátí a odteče bezpečně žlabem.

Odvodnění terasy a fasády

Jiná situace je u terasy nebo fasády. Zde obvykle stačí žlab šířky 100 mm a záleží spíše na vašem estetickém cítění, jaký design roštu zvolíte. Můžete ale také zvolit nenápadný štěrbinový nástavec. Žlab je schovaný pod dlažbou a pouze úzká, téměř neviditelná štěrbina sbírá dešťovou vodu z povrchu. Možností je však daleko více.

Dodatečné možnosti odvodnění

Řešení odvodnění ploch se ale neomezuje pouze na liniové žlaby. Pokud je třeba, můžete využít také bodové vpustě. Ty mají v základu koš na hrubé nečistoty a volitelně i sifon. Přímo před vchody domů se osvědčily rohožky s vanou integrovanou do dlažby. Rohožka zachytí při čistění nejen hrubé nečistoty z bot, ale také dešťovou vodu.

Dešťovou vodu ze zpevněných ploch nebo ze střech můžete odvést rovnou do kanalizace. Nebo pokud to typ zeminy umožní, můžete ji přímo vsáknout na pozemku. To je výhodnější nejen pro přírodu, ale především pro nás. Vodu lze přivést do podzemních nádrží, využít ji na zalévání a teprve přebytek nechat vsáknout nebo pustit do kanálu.

Údržba odvodňovacích žlabů

Stejně jako u každého technického řešení i u žlabů platí, že potřebují péči. Není náročná, ale pravidelnost je klíčová. V praxi to znamená občas vyčistit rošty a vpusti od listí, písku nebo bláta. U veřejných ploch se proto doporučuje provádět kontrolu několikrát ročně, u soukromých projektů většinou postačí podzimní a jarní čištění.

tags: #zlab #pred #grazi #informace

Oblíbené příspěvky:

• Jak na krásnou zahradu k bungalovu s betonovým plotem
• Zjistěte, proč je marmoleum ideální pro namáhané prostory
• Inspirace pro vánoční dřevěné ozdoby
• Vše o palubkách v Blansku
• o předmětu FAST-BL09