PergolyZmaril Nový Asfalt, Projel Přes Zákaz, Poškodil: Případ Raúla Jiméneze
Případ vraždy Raúla Jiméneze, respektovaného sevillského restauratéra, se stal pro vrchního inspektora Javiera Falcóna noční můrou. Nejen brutalitou činu, ale i hlubokým psychologickým dopadem, který na něj měl. Tento případ odhalil skryté vrstvy traumat a probudil v Falcónovi "divoké představy", jak by je nazval laik.
Ranní probuzení do hrůzy
Čtvrtek, 12. dubna. Falcónovi zavolali v devět ráno, když se chystal opustit dům. Sevilla v té době žila Semana Santou, a město bylo neobvykle tiché. Opatrně vyjel z domu na Calle Bailén, impozantního sídla zděděného po otci. Pneumatiky zarachotily po dláždění prázdných úzkých ulic. Stáhl okénko, aby dovnitř vnikl čerstvý ranní vzduch prosycený vlhkostí z noční rosy, a pokračoval dál k řece Guadalquivir. Na Plaza del Cuba se pak odchýlil od své pravidelné trasy, po níž jezdil do práce, a pokračoval po Calle de Asunción.
Ve vstupní hale velkého a drahého bytu Raúla Jiméneze v šestém poschodí nájemního domu Edificio Presidente na něho čekal vyšetřující soudce Esteban Calderón. Hned jak si podali ruce, se ho soudce pokusil varovat. Následovalo rozpačité ticho. Falcón vykročil chodbou, která vedla ze vstupní haly do pracovny Raúla Jiméneze, a snažil se připravit na něco, na co se připravit nemohl, když se od soudce víc nedozvěděl. "Za pár minut by měl přijet můj zástupce inspektor Ramírez," řekl Falcón. Pokračoval dál. Jeho kroky po lesklé parketové podlaze dutě zněly prázdným bytem. Na konci chodby ho upoutala skoba na holé zdi. Natáhl si chirurgické rukavice, zacvičil prsty, aby mu dobře seděly, a vstoupil do pracovny.
Scéna zločinu
Nebyl to však jeden z těch okamžiků, k nimž se člověk vrací později a teprve dodatečně si uvědomuje, že to byl bod obratu. Tenhle okamžik o sobě dal vědět hned. A tvrdě. Nejdřív zareagovalo tělo. Dlaně pod rukavicemi se mu zpotily, také na čele mu vyrazily krůpěje potu a prudce se mu rozbušilo srdce. Chvíli zhluboka dýchal. Ano, jeho profesionální mozek už zahájil střízlivé a nezaujaté pozorování.
Raúl Jiménez byl bosý a u kotníků přivázaný k nohám židle. Bylo zřejmé, že některé kusy nábytku jsou odtažené nebo posunuté. Například důlky vytlačené v drahém perském koberci naznačovaly, kde stávala těžká židle, k níž byl mrtvý připoután. Také pojízdný stolek s televizorem a videorekordérem byl o pár metrů posunutý, soudě podle napnuté šňůry k elektrické zásuvce v rohu. Na zemi vedle stolu ležel chuchvalec čehosi, co vypadalo jako sbalené ponožky zmáčené slinami a krví. Okna byla zavřená, záclony roztažené. Na stole se vyjímal velký popelník ze steatitu plný nedopalků a celých čistých filtrů, které někdo ulámal z cigaret. Jejich balíček ležel vedle. Byly to celty. Levná značka. Možná nejlevnější na trhu. Falcón se stále potil, ale teď už mu pot vyrážel po celém těle - na horním rtu, v kříži a v podpaží, odkud mu stékal po bocích k pasu.
Čtěte také: Realizace truhlářského kování v Novém Boru
Překročil napnutou elektrickou šňůru a zastavil se za židlí s mrtvým. Podíval se na strop a pak nechal pohled klesnout k hlavě mrtvého. Vlasy, které připomínaly chumel drátků na parkety, byly v týlu slepené zčernalou krví, zřejmě z poranění od opakovaných úderů do vyřezávaného erbu na opěradle. Ještě teď měl k němu hlavu připoutanou elektrickou šňůrou. Zpočátku musela být utažená, ale Jiménez ji zřejmě, v zoufalém úsilí osvobodit se, trochu uvolnil, navíc se mu ostře zařízla do kůže pod nosem a pak se prořezávala dál přes chrupavčitou nosní přepážku až ke kosti, takže mu nos na tváři doslova visel.
Hrůzné detaily
Falcón se otočil, aby tomu děsivému profilu unikl, ale zohavená tvář na něj pro změnu civěla z prázdné obrazovky. Zamrkal, jako by chtěl neživé zírající oči zavřít, neboť měl pocit, že ho i z té matné reflexe na obrazovce probodávají. Na okamžik se mu zvedl žaludek při představě, na jaké hrůzy se ten člověk musel dívat, když si udělal tohle, aby se jim pokusil uniknout. Chtěl se naklonit blíž, aby prozkoumal zkrvavenou tvář, ale až k ní se nedostal, protože mu v tom bránil televizní stolek přiražený ke kolenům mrtvého. A v tu chvíli si Javier Falcón uvědomil první fyzický projev svého nového stavu. Nemohl ohnout nohy.
Děsivost civění očí mrtvého spočívala v tom, že mu bulvy lezly z důlků jako někomu, kdo má problémy se štítnou žlázou. Falcón pohlédl na fotografie, ale ani na jedné z nich neměl Raúl Jiménez vypoulené oči. "Čím je to způsobené?" nevěděl. Takže vypoulené oči, zakrvácené tváře, sražená krev na čelisti… A tady? Co to má na náprsence košile? Okvětní plátky. Čtyři. A tlusté, dužnaté jako květy orchidejí. Ale proč okvětní plátky? Náhle zavrávoral, a jak padal přes elektrickou šňůru, vytrhl ji ze zásuvky. Chvíli zůstal sedět s roztaženýma nohama. Opíral se o ruce a cítil, jak se mu chvějí. Ty okvětní plátky… Teď už to věděl - věděl, že to jsou víčka! Dvě vrchní, dvě spodní.
Pohled soudního lékaře
"Co je s vámi?" ozvalo se od dveří. Ramírez odešel. Falcón se vzpamatovával z šoku. Objevil se soudní lékař. „Claro, vrchní inspektore. Já i soudce jsme se ujistili, že je mrtvý. Vím, že má… víčka pryč. Všechno jsem to dal do zápisu. A sekretářka to taky zapsala."
"Co se týče doby, mohlo k tomu dojít kolem čtvrté až půl páté ráno. A příčina, hm… Podívejte se, tomu člověku bylo přes sedmdesát, měl nadváhu, byl silný kuřák, a jak jste si mohl všimnout, kouřil s oblibou cigarety bez filtru. Navíc si jako restauratér občas dopřával sklenku vína. A ta zranění… Tohle by těžko snesl i mladý člověk s dobrou kondicí, aniž by utrpěl těžký šok. Myslím ta fyzická i psychická muka. Jsem si jist, že Raúl Jiménez zemřel na selhání srdce." Soudní lékař se odmlčel, znervóznělý Falcónovým upřeným pohledem a rozzlobený sám na sebe, že si neodpustil ten hloupý konec.
Čtěte také: Garnýže Bytema Nový Jičín
Vyšetřování na plné obrátky
„Objevili jste už, kde je seňora Jiménezová s dětmi?” zeptal se Falcón. „V nemocnici de la Virgen de la Macarena. Takhle začínal každý jejich hovor. Formálním oslovením. "Jakmile s ní bude rozumná řeč, měl by se jí zeptat, zda si nevšimla něčeho neobvyklého. Prostě běžný informativní výslech. "Správce domu," odpověděl vyšetřující soudce. „...a hystericky zabouchala na dveře správcova bytu,” dokončil Calderón podrážděný tím, že ho Falcón přerušil. „Prý mu chvíli trvalo, než z jejího křiku pochopil, o co jde." "Na Calle Bailén?" zeptal se Falcón. "Už jsme tam poslali auto," řekl Calderón. Falcón přikývl. Calderón je opustil.
Vešli dva policejní technici, asi pětapadesátiletý Felipe a Jorge, jemuž teprve táhlo ke třicítce. Oba zamumlali buenos días. Falcón se podíval na šňůru od televizoru ležící na zemi a rozhodl se, že se o své nehodě nezmíní. Vyfotografovali místnost, a zatímco Jorge snímal mrtvému otisky prstů a Felipe posypával daktyloskopickým práškem televizor, video, stolek a dva prázdné obaly na kazety, které na něm ležely, všichni tři nahlas uvažovali o scénáři. Shodli se na tom, kde původně stál stolek, a také, že se Jiménez zřejmě díval na televizi z koženého křesla ve tvaru mušle, jehož otočný podstavec zanechal na parketách kruhovou stopu. Vrah patrně Jiméneze omráčil, pak otočil kožené křeslo, které jeho záměrům nevyhovovalo, a přisunul židli s vysokým opěradlem tak, aby na ni mohl tělo přemístit. ponožky, nacpal mu je do úst a připoutal nohy. „Tady má boty,” ukázal Jorge pod stůl. Falcón se sklonil nad tmavším místem na parketách před koženým křeslem. "Když se díval na pornofilmy," dodal Felipe. "Proč je ta židle jinde?" zeptal se Jorge. Javier Falcón došel ke dveřím, otočil se a rozpřáhl ruce. "To je teda showman," řekl Felipe a pokýval hlavou. "Ta druhá kazeta se jmenuje La Familia Jiménez. Je to napsané fixem na pouzdru i na kazetě ve videu. "Nejsem milovník hrůzných scén," řekl Falcón. "Ani já ne," přidal se Jorge. "Nesnáším všechnu tu… tu…" "Co?" zeptal se Falcón, sám překvapený svým zájmem. "Nevím… Samozřejmost. "Možná všichni potřebujeme trochu strachu, abychom mohli dál," poznamenal Falcón se skloněnou hlavou. Zpod stolu se ozvala rána. "Joder," zaklel. "Víte, co je tohle?" zeptal se, když vylezl, a ukázal na zem. "Žádné otisky tu nenajdeme," prohlásil Felipe. "Nikde ani ťuk. Na pouzdrech, na kazetách, na televizoru, videu, stolku, ovládači… Nic. "Chlap?" ozval se Falcón.
Falcón nechápal, jak mohou být oba tak klidní. Byl si jistý, že nikdy nic podobně děsivého neviděli, aspoň ne tady, v Seville. Ne, to není Felipeho ani Jorgeho problém, uvědomil si. To je jeho problém. Chovají se tak, jak se obvykle chová on. A jak je vždycky poučoval, že by se měli chovat, protože jedině tímto způsobem lze přistupovat k vyšetřování vražd. S chladnou hlavou. Objektivně. Nezaujatě. Čím je tedy najednou tak jiná smrt Raúla Jiméneze? Proč ten pot v chladném svěžím dubnovém ránu? Věděl, jak mu na vrchním policejním ředitelství v Calle Blas Infante říkají. El Lagarto. Kajman. Namlouval si, že je to kvůli jeho fyzickému klidu, jeho nehybným rysům a tendenci dívat se napjatě na toho, s kým mluví. Až jeho bývalá žena Inés, s níž se nedávno rozvedl, mu vysvětlila, že je to jinak. "Jsi studený, Javiere Falcóne. Studený jako ryba. Nemáš srdce..."
Čtěte také: Koupě žehlicího prkna: Zkušenosti s novým potahem
tags: #zmaril #novy #asfalt #projel #pres #zakaz
