Způsoby výkrmu prasat a péče o ně

První hospodářské zvíře, které kdy člověk vystavil intenzivnímu chovu, bylo prase. Během šlechtění došlo u prasat za několik posledních desítek let ke zvýšení užitkových parametrů, které zde sledujeme. Veškeré používané technologie v chovech prasat by měly být přizpůsobeny fyziologickým potřebám těchto zvířat. A to v každé chované kategorii. V opačném případě dochází nejen ke snižování užitkovosti zvířat, ale velmi často také ke vzniku nežádoucího chování.

Ustájení prasat

Při výkrmu je využíváno nejčastěji skupinového ustájení zvířat. Skupiny zvířat v jednotlivých kotcích by přitom měly být stálé. Zvířata jsou zde ustájena na roštech nebo na podestýlce. Mladé prasničky jsou nejčastěji ustájeny zprvu ve skupinových kotcích, opět jako u výkrmu se jedná o ustájení na roštech nebo podestýlce. Pro zapuštěné prasničky nebo prasnice chované ve skupinách musí činit celková využitelná podlahová plocha pro každou zapuštěnou prasničku nejméně 1,64 m² a pro každou prasnici nejméně 2,25 m². Jsou-li tato zvířata chována ve skupinách po méně než šesti kusech, musí být celková využitelná podlahová plocha zvětšena o 10 %.

Kotce musí být hladké, avšak nikoliv kluzké, aby se předešlo poranění prasat, a musí být navrženy, konstruovány a udržovány tak, aby prasatům nezpůsobovaly poranění nebo útrapy. Prasata chovaná ve skupinách, která jsou výjimečně agresivní, dále ta, která byla napadena jinými prasaty nebo která jsou nemocná nebo poraněná, musí být dočasně umístěna v samostatných kotcích.

Běhouna přes léto vykrmuji v ohradě, v zimě je pohodlnější chlév s pevnou, do kanálu spádovanou podlahou. Lejna nejsou závažnějším čichovým problémem, ale moč je velice čpavková. Je vhodné při čištění stání před nasypáním čisté slámy poprášit podlahu přípravkem Mistral. Natahuje do sebe veškerý zápach a pro zvířata není závadný. Obecně praseti vadí průvan a ledová strava. Nejlepší je krmit ho i napájet vlažným.

Pro alternativní chovy je charakteristický vysoký důraz na kvalitu a welfare hospodářských zvířat. Prasatům bývá umožněn pohyb venku. Zde mohou projevovat své přirozené chování prostřednictvím rytí v zemině. Je celkem jedno, zda vykrmované prase (běhouna) budeme mít v klasickém chlívku nebo volně na zahradě. Prase by docela určitě upřednostnilo zahradu či jiný výběh, které by si mohlo upravit dle svého vkusu. Zcela jistě by byl takový pozemek již po první prasečí návštěvě prostý hrabošů, potkanů, krtků a jiných pod zemí probíhajících živočichů a hluboká orba, zejména po dešti, by byla provedena vskutku dokonale. Také spotřeba šrotu by klesla, ale prase by pomaleji přibíralo - zdravý pohyb na zdravém povětří; a svalovina by byla tužší. Ale i odchov prasat je možný „venku“. Stačí pevná ohrada a v ní jednoduchý přístřešek s dostatkem slámy na zahrabání se. Úklidu exkrementů nás ale venkovní odchov nezbaví.

Čtěte také: Jak položit dlažbu 60x30

Prasata chovaná venku musí mít možnost úkrytu nebo musí mít k dispozici přístřešek k zabezpečení ochrany před nepříznivým počasím.

Prase je nejčistotnějším hospodářským zvířetem. Vyměšuje mimo místo, kde spí, i mimo místo, kde žere. Zpravidla kálí po obvodu kotce, zejména tam, kde není pevná zeď. Souvisí to s vymezováním teritoria a pro chovatele je toto přirozené prasečí chování výhodou - při krmení shrábne výměšky na lopatu a chlívek stačí kydat dle potřeby, zpravidla jednou za týden až dva. Ve výkalech se prase válí, jen když je horko. Nemá totiž potní žlázy a v létě se přehřívá. V přírodě se válí v bahně - v kališti, a po uschnutí krusty na těle si ji odrbává o stromy. Zbavuje se tak staré kůže, komárů, případných kožních parazitů. Domácímu praseti uděláme dobře sprchou, přikrytím namočenou plachtou a drbáním - úplně nejlépe ocelovým kartáčem. A nebojíme se přitlačit.

Délka výkrmu a optimální podmínky

Výkrm prasat je klíčovým procesem v chovu, jehož cílem je dosáhnout optimální hmotnosti a kvality masa v co nejkratším čase a s minimálními náklady. Doba výkrmu prasat závisí na několika faktorech, včetně genetických predispozic, kvality krmiva a podmínek chovu. Ideální teplota je kolem 15 °C a pohybu minimum. Svá prasata mám od odstavu (25 kg hmotnosti) do porážky (120-150 kg) hotová za pět měsíců. Přírůstky mám v podstatě lineární, 0,7 kg denně. V první fázi výkrmu se blíží 0,8 kg denně, po dosažení asi sta kilogramů klesnou na denní přírůstek 0,65 kg. Je jedno, zda vykrmuji sviňku nebo vepře.

Doporučuji nevykrmovat kanečky, porážkové hmotnosti dosahují v době pohlavního dospívání až dospělosti a maso může být charakteristicky cítit. Není také vhodné porážet sviněčku v době, kdy se bouká. Lepší je týden počkat.

Fáze výkrmu:

• Předvýkrm: Tato fáze začíná po odstavu selat, obvykle ve věku kolem 28 dní, a trvá do dosažení hmotnosti přibližně 30-35 kg. Selata nesmějí být odstavena dříve než ve stáří 28 dní, ledaže by jinak byla nepříznivě ovlivněna pohoda nebo zdravotní stav matky nebo selete.
• Výkrm: Následuje po předvýkrmu a pokračuje až do dosažení porážkové hmotnosti.

Výběr plemene prasat

Plemenem babiček a naším národním pokladem je přeštické prase. Rychle roste, při porážce kolem metráku nebo 120 kg má libové maso, lidově je to „šunkáč“ případně „řízkáč“, a při porážce od sto osmdesáti kilogramů živé váhy výše již má i vysoké hřbetní sádlo i hojnost břišního a plstního sádla. Problém je, že v republice zbyl jediný uznaný chov, je v Plzeňském kraji.

Čtěte také: Vlastnosti a vzhled betonových pražců

Asijská prasata jsou menší, mají trošku jinou chuť tuku a vhodná k porážce jsou ve hmotnosti 30-50 kg. Kanadské pastevní prase je, použiji kamarádův terminus technicus, přeskunďas. Kříženec vietnamského a divočáka a všeho dalšího, co šlo zrovna kolem. Roste a přibírá nepředvídatelně, hlavně podle toho, jak se zrovna podařil genový koktejl.

Nejjednodušší je koupit si sele z nejbližšího družstva nebo od nejbližšího sedláka. Nejspíš to bude sele jezevčíkoidní masné odrůdy, buď čistý landrace, nebo kříženec landrace s bílým otcovským, durocem, případně bude s černými fleky - jedna z linií je pietran. Tato prasátka budou méně sádelnatá, ale velice dobře porostou a budou dobře přibírat i na domácím krmení. Dobrý chovatel se při prodeji nebude zdráhat pochlubit se i matkou selete a jeho sourozenci. A rád odpoví na všetečné otázky na téma krmení a ustájení. Překupník nás na dvorek nejspíš ani nepustí.

Pokud již vybíráte selete do výkrmu, pak by jste měli vidět celý vrh a vybrat si sele silné, zdravé a bez zjevných vad (tj. kýla, otoky kloubů, úzké v hrudí - tzv. zaškrcené, sele naježené a nevzhledné).

Výživa a krmení prasat

Správná výživa je zásadní pro efektivní výkrm prasat. Prasata jsou všežravci. Základem je kaše z kupované krmné směsi. Příprava není složitá. Suchý šrot zaliji teplou tekutinou a zamíchám. Obavy, že směs je plná antibiotik a hormonů a jedovatých hnusů, jsou neopodstatněné. Obsahuje sice GMO (geneticky modifikovanou) kukuřici a GMO sóju, ale jiná se, s výjimkou bio hospodářství, na našem území nepěstuje a tutéž kukuřici každodenně jím i piji (maizena, aspartam…). Léčiva a hormony jsou drahé a do běžných „šrotů“ se nepřidávají. Rozdíly mezi směsmi starter, růst a finišer jsou v poměrech jednotlivých obilnin, přídavků sušeného mléka a syrovátky.

Jadrná krmiva mají ve výživě prasat nezastupitelnou úlohu. Obvykle je prasatům zkrmována pšenice a ječmen. U mladých chovných prasat může být zkrmován i oves. Žito se dávkuje prasatům velmi omezeně, protože nepříznivě působí na zažívání. Také kukuřice je sice velmi dobrým krmivem, na druhou stranu, pokud se zkrmuje ve velkých dávkách a do konce výkrmu, může se chovatel dočkat sádla horší kvality (nažloutlé, řídké). Tedy základem krmné dávky je šrotovaný ječmen a pšenice (tyto jsou však zdrojem škrobu - energie).

Čtěte také: Vlastnosti překladů RZP

Doporučené krmné dávky

Pokud krmíme pouze jadrnými krmivy, pak orientačně počítáme se spotřebovaným množstvím 220 až 250 kg jadrného krmiva na prase za výkrm (na začátku zkrmujeme cca 1,2 kg/ks/den s postupujícím výkrmem se dávka zvyšuje až na 3,0 kg/ks/den). Pokud k jadrným krmivům dáváme prasatům i brambory, pak se denní dávka pohybuje mezi 1 kg (začátek výkrmu) až 2,5 kg (konec výkrmu).

Tabulka: Orientační spotřeba krmiva na prase během výkrmu

Brambory a jiné doplňky

Brambory byly a stále ještě jsou v řadě malochovů součástí krmné dávky vykrmovaných prasat. Brambory jsou zkrmovány často v nestandardní kvalitě (malé brambory, nakopnuté apod.). Vyloučeny z krmení musí být brambory nahnilé, zaplísněné a nazelenalé. U nazelenalých brambor v syrovém stavu je nebezpečný solanin. Brambory se zkrmují vařené případně je lze silážovat (uvaří se velké množství brambor, které se následně rozšrotují a tyto se dávají do čistého plastového sudu nebo pytlů, někdy se brambory trochu prosolí - nádoby se uzavřou, aby dovnitř nemohl vzduch). Obvykle se z nich připravuje polévka, hanlivě nazývaná "šlichta". Uvařené brambory se buď rozemelou, rozmačkají nebo nastrouhají a přelijí se teplou vodou (voda z brambor se vylévá!). Poté se do této polévky přidává jadrná směs, nařezaná kopřivy, případně jiná píce a polévka se může obohatit minerálně vitamínovým doplňkem (Mikros prasata).

Polévky jsou významné tam, kde nemají prasat přístup k napájecí vodě. Obvykle se zkrmují 3x denně, méně vhodné je 2x denní krmení. V případě přístupu prasete k vodě je 2x denní krmení vyhovující.

Vedle kaše dávám prasatům kuchyňské zbytky, padané ovoce, trávu (koš ze sekačky denně), syrové brambory a krmnou řepu, prostě čeho momentálně přebývá. V kuchyni máme „prasečí kbelík“, do kterého slévám vodu z brambor, knedlíků, těstovin, vylévám nakyslé mléko, nebo tam dávám spařené bramborové slupky, okrojky zeleniny či zbytky strouhanky. Když po vaření kuchyni uklízím, obsah samozřejmě putuje do korýtka a kbelík je umyt. Kaší krmím dvakrát denně, zahradní a kuchyňské přebytky dávám v průběhu dne podle toho, jak se vyskytnou, jeden den v týdnu dávám prasatům jen vodu. Pokud není korýtko prázdné, další krmení jim nedám, jen doplním vodu. Osvědčilo se mi nekrmit v pravidelnou hodinu.

Ke krmení prasat lze využívat i odpady z kuchyně. Opět zde platí zásada "prase není popelnice". Krmiva musí být hygienicky nezávadná (neplesnivá, nehnijící) a nesmí se zkrmovat ve velkém množství. Často se prasatům zkrmuje tvrdé pečivo (namáčí se do teplé vody, kterou se zalévají následně i brambory), slupky z ovoce a zeleniny, výpěstky (chrásty - nařezané), u jablek je nutné je alespoň rozčtvrtit, jinak může hrozit riziko udušení prasete. Vyvarovat se chovatel musí zbytkům z kuchyně typu - omastek, kořeněná jídla, solená jídla apod. Trávicí trakt prasete je velmi podobný lidskému! Velmi dobré je zkrmování dalších bílkovinných krmiv, např. kozího nebo kravského mléka.

Prasata lze v případě dobrého oplocení také na omezenou dobu vypouštět na zahradu (tady ovšem pozor, protože prase je tvor velmi živého temperamentu). Pozor také na drůbež (z vlastní zkušenosti vím, že prase nepohrdne kuřaty, slepicí apod. - je všežravcem). Má velmi rádo padané ovoce. Např. v USA jsou v některých oblastech prasata vypouštěna do sadů, kde požírají padané ovoce a tím eliminují škůdce, kteří napadají ovoce. Ovšem i zde je nutné mít vše pod dozorem - možnost uvíznutí ovoce a udušení.

Všechna prasata musí být krmena alespoň jednou denně. Všechna prasata starší než dva týdny musí mít trvalý přístup k dostatečnému množství čerstvé vody. Napáječky musí být prasatům lehce přístupné. Při skupinovém ustájení může na jednu kolíkovou napáječku připadat nejvíc 16 prasat.

Měření hmotnosti prasat

Prase vážíme metrem. Rondo, na jehož stupnici jsou místo centimetrů kilogramy, asi doma každý nemá, ale krejčovský metr už ano. Ponejvíce nás zajímají hmotnosti od sta kilogramů výše. Protože prasátko od pořízení rozmazlujeme, drbeme a škrabeme na zádech i na podbradku, nebojí se nás a braní míry se nebrání. Nejlépe prase změříme, když žere.

Důležité zoohygienické zásady a legislativa

Na závěr je důležité upozornit na zásady zoohygieny. Veškeré nádoby na krmiva je potřeba udržovat v náležité čistotě (platí to i pro koryta, misky apod.).

Pokud by se někdo podrobně zajímal o informace týkající se vlastního ustájení zvířat (například minimální rozměry jednotlivých ubikací, maximální hustota zvířat na m² nebo třeba maximální šíře mezer mezi nášlapnými plochami roštu u jednotlivých kategorií prasat), veškeré tyto požadavky na chov udává Vyhláška č. 208/2004 Sb. V části stavby, ve které jsou chována prasata, nesmí být překročena hladina nepřetržitého hluku 85 dB.

Krácení části ocasu a stejnoměrné snižování špičáků selat obroušením nebo extirpací s ponecháním hladkého intaktního povrchu se nesmí provádět rutinně, ale pouze v případech, jestliže se prokáže poranění struků prasnice nebo uší a ocasů ostatních prasat. Dříve, než se přistoupí k těmto zákrokům, musí se přijmout jiná opatření, která brání okusování ocasů a jiným poruchám chování, přičemž se berou v úvahu podmínky prostředí a hustota osazení stáje. Z tohoto důvodu se musí změnit nevhodné podmínky prostředí nebo způsob ustájení.

Březí prasnice a prasničky musí být v případě potřeby ošetřeny proti ektoparazitům a endoparazitům. Porodní kotce, v nichž se prasnice pohybují volně, musí být vybaveny stranovými zábranami pro ochranu selat.

Prasata musí být chována ve stálých skupinách a mísení s jinými prasaty je třeba omezit na minimum. Musí-li být smíšena prasata, která se neznají, je nutno je sloučit v co nejranějším věku, nejlépe do jednoho týdne po odstavení. Objeví-li se příznaky silných střetů, je třeba ihned vyšetřit příčiny a přijmout vhodná opatření, například, je-li to možné, poskytnout jim větší množství slámy nebo jiných materiálů k odvedení pozornosti.

tags: #zpusoby #vykrmu #prasat #betonovy

Oblíbené příspěvky:

• Střešní systém KM Beta
• Ekologické dopady výroby cementu
• Komplexní průvodce hranatými PVC profily
• lišta nárazníku pro Iveco Daily (od 2014)
• Průvodce instalací zahradních obrubníků