Anhydritové a Betonové Podlahy pro Tělocvičny

Při výběru podlahového systému pro tělocvičny je klíčové zohlednit specifické požadavky na odolnost, funkčnost a komfort. Moderní stavebnictví nabízí řadu řešení, přičemž nejčastěji se setkáváme s anhydritovými a betonovými podlahami.

Anhydritové Potěry

Pro těžké plovoucí podlahy se používají tzv. potěrové betony. Ve starší výstavbě, kde se podlahy prováděly bez tepelných a kročejových izolací na pevný podklad, byl potěrový beton nejčastěji zpracováván v zavlhlém stavu. S příchodem těžkých plovoucích podlah se ale situace změnila. Anhydritové pojivo nabízí ideální vlastnosti pro výrobu samonivelačních potěrů, jejichž pevnost v ohybu je min. 4 MPa. Anhydrit nereaguje s vodou jako cement a svoji velikost nijak nemění. Vyrobená hmota je tak o cca 400 Kg/m3 těžší než zavlhlé potěry.

Vlastnosti a výhody anhydritových potěrů

• Anhydrit zajišťuje dokonalou rovinu a rovnoměrnou strukturu.
• Vysoká pevnost - pevnost v tahu za ohybu je min. 4 MPa.
• Pochůznost již po 24 hodinách.
• Minimální tloušťka vrstvy anhydritu je 40 mm.
• AnhyLevel je vhodný pro bytové prostory, rodinné domky, kanceláře, školy, obchody, tělocvičny, sportovní haly, lehký průmysl.

Typy anhydritových podlah

1. Podklad sdružené podlahy: Musí být očištěn od prachu a volných částic. Nejprve je nutné upravit nasákavost podkladu penetrací.
2. Litá podlaha na tepelně izolační vrstvě (plovoucí podlaha): Nesmí být žádná pevná vazba mezi litou anhydritovou podlahou a základní podlahou nebo z ní vystupujícími stavebními prvky (stěny, zárubně, instalace apod.). Oddělovací vrstva: PE fólie a dilatační pásy s fólií. Je nutné použít vhodné tepelně izolační desky, jejichž celková stlačitelnost je menší než 5 mm.
3. Litá anhydritová vytápěná podlaha: Odpovídá konstrukčně lité podlaze na tepelně izolační vrstvě s dodatečně přidanými trubkami podlahového vytápění. Oddělovací vrstva: PE fólie a dilatační pásy s fólií.

Postup lití anhydritové podlahy

Lití podlahy se provádí jednovrstvě. Lití anhydritové směsi se provádí při teplotách v rozmezí od +5 °C do +25 °C. V létě je nutno dodržet zastínění interiéru. Při aplikaci a následující 2 dny je nutno chránit podlahu před vysokou teplotou, přímým slunečním zářením, průvanem, vodou a mrazem. Od třetího dne se začíná během dne intenzivně větrat.

Betonové Podlahy

Betonové podlahy jsou nejběžnějším typem podlah, zvláště u průmyslových objektů a řady komerčních provozů. Jde o betonárkou namíchanou směs polotekutého betonu s kamenivem nejčastěji frakce 16 mm (příp. 32 mm, u tenkých vrstev naopak 8 mm) nejběžněji pevnostní třídy C 20-25 MPa (příp. do 35 MPa), která je uložena na dostatečně zhutnělý podklad s PE fólií.

Charakteristika betonové podlahy

• Jako výztuž se používá betonářská síť, rozptýlená ocelová výztuž nebo vlákna.
• Směs je zavibrována a srovnána do patřičné rovinnosti (která je daná normou).
• Následně se do povrchu zapracovává speciální vysokopevnostní vsyp pomocí rotačních hladiček.
• Po ukončení hlazení je plocha rozřezána na dilatační celky a povrchově ošetřena speciálním ochranným nástřikem proti rychlému odpaření vody.

Proč je nutné povrch betonových podlah vylepšovat vsypy?

Beton je třeba po položení hutnit (vibrovat) a tím na jeho povrch vystoupí nejměkčí součásti betonové směsi. Suché vsypy na cementové bázi zapracují rotační hladičky do měkkého povrchu a tím ho vytvrdí, zároveň umožní povrch stejnoměrně vyhladit.

Čtěte také: Vše o anhydritových podlahách a jejich úpravě

Tloušťky betonových podlah

Podle podkladu a předpokládaného zatížení provozem se betonové podlahy pokládají běžně od 15 cm do 20 cm (na podkladní beton již od 10 cm).

Je možné položit i betonovou podlahu o tloušťce menší než 10 cm?

Pokud se jedná o průmyslovou podlahu, je to řešení obecně špatné. Z důvodů malé tloušťky betonové desky je třeba použít malou frakci kameniva (4-8 mm) nebo místo kameniva použít do cementové směsi písek. Pískový potěr bez kameniva je však na průmyslové podlahy z hlediska technických parametrů budoucí betonové podlahy nevhodný. Desky o těchto tloušťkách mají navíc i malou únosnost a odolnost proti namáhání. Pokud to např. prostorové (nebo jiné) důvody vyžadují a technické podmínky to umožňují, je možné vrstvu o síle menší než 10 cm přilepit k podkladnímu betonu pomocí speciálního adhézního můstku Barbotec RB. V tom případě dojde ke spojení obou desek, které pak lépe odolávají zatížení, než sendvič dvou tenkých, navzájem nepropojených betonových ploch.

Doba pochůznosti a zatížení

V závislosti na realizačních podmínkách (teplota, vlhkost vzduchu apod.) je podlaha pochůzná cca po 24 hodinách od ukončení prací. Před mechanickým poškozením je zapotřebí povrch chránit alespoň 7 dnů. Plné zatížení je možné uskutečnit po cca 14-21 dnech. Obecně je minimální dobou zrání (dosažení deklarovaných pevností) cca měsíc. Dotvarování podlahy však probíhá i v následujícím období. Proto se např. plnění dilatačních spár doporučuje až po cca 6 měsících od realizace podlahy.

Dilatační spáry

Proč se dilatační spáry mají plnit až po cca 6 měsících?

Dilatační řezy (spáry) betonových podlah je zapotřebí vždy zaplnit kvalitním a odolným tmelem, jinak podstatně rychleji dochází ke štípání hran desek. To má pak za následek rychlejší degradaci podlahy a poškozování pojezdové techniky. Vzhledem k dlouhodobějšímu a časově těžko odhadnutelnému dotvarování podlahových desek (záleží na řadě okolností) však často dochází k větším posunům desek, které tmel svojí pružností nestačí přenést a odtrhne se od okrajů. Vznikne tak situace, jako by spáry nebyly zatmeleny a dochází k jejich poškozování. Proto je vhodné po položení podlahy řezy zaplnit provizorně různými typy šňůr nebo provizorními tmely. Po dotvarování podlahy je pak v zájmu investora prvotní dilatační řezy vyčistit a zaplnit definitivním vysoce houževnatým tmelem, který svým působením podstatně prodlouží životnost hran podlahových desek.

Není lepší místo dilatačních řezů použít v podlaze různé typy dilatačních konstrukčních prvků?

Z vlastních dlouhodobých sledování můžeme konstatovat, že výrazně zvýšené náklady při pokládce podlahy (zabudováním těchto prvků) se na prodloužení životnosti významněji neprojeví. Dost často se totiž odštípané hrany okrajů přesunou vedle dilatačního materiálu (nejčastěji ocele). Problém se tak neodstranil, ale naopak se zkomplikuje jeho oprava, neboť při ní tam dilatační prvek překáží, často se poškodí a nebo je ho zapotřebí v místě opravy úplně odstranit. To pak opravu samozřejmě prodlužuje a prodražuje. Lze tak spíše doporučit zhotovení klasických řezů a jejich dokonalé zaplnění vhodným odolným tmelem v příhodné době. Následně pak sledovat stav podlahy a případná poškození zavčas nechat kvalitně opravit.

Čtěte také: Průvodce: Anhydritové podlahy Liberecký kraj

Rovinnost průmyslových podlah a jejich použití jako finální podklad

Hodí se technologie pokládání betonových strojně hlazených průmyslových podlah jako finální podklad pro klasické podlahové krytiny? Jednoznačně ne! Stačí porovnat normové požadavky na rovinnost podkladu při pokládání podlahové krytiny (+/- 2 mm) a rovinnost průmyslové podlahy (+/- 5 mm). Tyto občasné poptávky od vyšších dodavatelů jsou motivovány pouze snahou o dosažení nejnižší nabídkové ceny, ale nejsou postaveny ani na ekonomickém, ani na technicky správném základě.

Srovnání Anhydritu a Betonu

Postupem času téměř dohnal vývoj v oblasti výroby betonových potěrových hmot na bázi cementu přirozené vlastnosti anhydritového pojiva. Dnešní samonivelační potěry na bázi cementu mají téměř shodné vlastnosti se samonivelačními potěry anhydritovými.

Sportovní Podlahy v Tělocvičnách

Pokládáme sportovní podlahy ve školních tělocvičnách, fitcentrech i sportovních halách. Na podkladový beton pokládáme dvojitě odpružený dřevěný rošt. Svrchní vrstva sportovní podlahy může být ze dřeva či z PVC. Klasické dřevěné podlahy z dubového, bukového nebo jasanového dřeva se hodí například do tělocvičen. Ošetřujeme je speciálním lakem, díky kterému vydrží zvýšenou zátěž. Ať už sháníte podlahu pro jakýkoliv sport, pokusíme se pro vás najít vhodné řešení. Ozvěte se nám a rádi pro vás zpracujeme nezávaznou nabídku.

Odpovědnost za nefunkční podlahu

Za funkčnost podlahy je zodpovědný řetězec aktérů. Klíčové je, aby:

1. Bylo jednoznačně a podrobně specifikováno zadání.
2. Bylo zadání vyřešeno projektem (návrhem) podlahy.
3. Byl při realizaci dodržen projekt, příslušné normy a technologické předpisy.

Bohužel se stále zejména u betonových podlah setkáváme s tím, že se zodpovědní projektanti často podlahou zabývají méně než odstínem fasády. Potom předhodí budoucího majitele objektu generálním dodavatelům, subdodavatelům a subsubdodavatelům a v této nepřehledné situaci mohou být jeho zájmy až na posledním místě. Ve většině případů pak již ani není možné na prvotní chyby reagovat a budoucího majitele podlahy upozornit na možná technická úskalí a jejich případná řešení.

Čtěte také: výhody anhydritových podlah

tags: #anhydritove #betony #pro #telocvicny

Oblíbené příspěvky:

• Komplexní průvodce údržbou a ochranou fasád
• význam ukončovacích lišt při izolaci nopovou fólií
• Novinky z knihovny
• Jak pěna pomáhá proti myším v izolaci
• technické aspekty instalace WC