Komplexní průvodce animací: Od principů k tvorbě

Animace je umění, jímž přivádíme žánrově pestré příběhy k životu. Lidé často mylně věří, že animace je žánrem, tak jako komedie, fantasy, pohádka, drama atd. Ovšem animace je technika - umění, jímž přivádíme žánrově pestré příběhy k životu. Cokoli může být použito k vytvoření animace. Animace je vdechnutí života do „neživého“. Můžeme animovat vlastní kresby, papírky, korálky, plastelínu a loutky, 3D počítačové postavy, kusy látek, písek, lidi, fotky: prostě cokoliv. A dokonce k tomu nepotřebujeme vždy kameru. Jde o to, vytvořit iluzi pohybu. Skrze menší posouvání animovaného objektu, které nasnímáme (nejčastěji kamerou) a opakujeme s malými rozdíly mezi pozicemi (mezi fázemi), tvoříme pohyb. Tyto snímky pak za sebou v rychlosti pustíme a náš mozek je vnímá jako plynulý obraz. A pokud chápete tuto mechaniku, zjistíte, že animovat se dá skoro všechno.

Principy animace

Základní princip animace je pro všechny animační techniky stejný. Iluze pohybu vzniká přehráním sekvence na sebe navazujících obrázků, předem připravených speciálně pro daný pohyb. V roce 1981 představili animátoři Disney Ollie Johnston a Frank Thomas 12 principů animace ve své knize Illusion of Life: Disney Animation. Johnston a Thomas založili svou knihu na díle předních animátorů Disney od třicátých let 20. století.

1. Squash and Stretch (zmáčknout a natáhnout): Důležité je, že se objem objektu nezmění, když je zmáčknutý nebo roztažený.
2. Anticipation (předvídání): Předpohyb před samotnou akcí.
3. Staging (umístění): Cílem je nasměrovat pozornost diváků a ujasnit, co je nejdůležitější ve scéně. Platí pravidla třetin, např. více místa tam, kam se člověk dívá nebo kam poběží.
4. Straight Ahead Action and Pose to Pose (přímá akce a póza k póze): V animaci jsou důležité klíčové rámce/pózy figur. Vždy nejdříve promyslíme a nakreslíme několik klíčových poloh figur/klíčové rámce a následné vyplnění intervalů necháme na později.
5. Follow Through and Overlapping Action (překrývající se akce a přetahování): Tendence, aby se části těla pohybovaly s různým poměrem. Např. na těle člověka se trup s rukama, nohama a hlavou začnou pohybovat dříve a rychleji a vlasy, oděv či části těla s velkým množstvím tkání jsou náchylnější k pomalejšímu či dokonce nezávislému pohybu. Platí, že přehnané použití techniky může vyvolat komický efekt, zatímco realističtější animace musí čas přesně provádět, aby přinesla přesvědčivý výsledek.
6. Slow In and Slow Out (zpomalení na začátku a konci): Pohyb lidského těla a většiny dalších objektů potřebuje čas, aby se zrychlil a zpomalil. Z tohoto důvodu animace vypadá realističtěji, pokud má více kreseb blízko začátku a konce akce a zdůrazníme-li extrémní (klíčové) pózy.
7. Arc (oblouk): Nejvíce přirozená akce má tendenci následovat klenutou trajektorii, např. při chůzi by hlava měla tvořit vlnitou trajektorii. Výjimkou je mechanický např. robotický pohyb, který se obvykle pohybuje v přímých liniích.
8. Secondary Action (sekundární akce): Přidáním sekundárních akcí do hlavní akce je scéna živější. Osoba, která se prochází, může současně házet rukama, držet je v kapsách, mluvit nebo pískat, nebo vyjadřovat emoce prostřednictvím výrazů obličeje. Důležité je, aby sekundární činnosti zdůraznily hlavní a neodváděly pozornost.
9. Timing (načasování): Načasování se vztahuje k počtu výkresů nebo snímků pro danou akci, což se promítá do rychlosti a působení filmu. Ve filmu by měly být různé rychlosti např. závislé na akci, či váze objektu.
10. Exaggeration (přehánění): Přehánění je efekt zvláště užitečný, protože animované pohyby, které usilují o perfektní napodobování reality, mohou vypadat staticky a nudně.
11. Solid drawing (solidní kresba): Animátor musí být kvalifikovaným umělcem a musí rozumět základům trojrozměrných tvarů, anatomie, váhy, rovnováhy, světla a stínu atd. Práce animátora zahrnuje herectví (předehrávání si pohybu, scén) a animátor by měl stále kreslit.
12. Appeal (charisma, přitažlivost): Postava by měla být divákovi sympatická. Darebáci nebo příšery mohou být také přitažliví - důležité je, že divák cítí, že postava je skutečná a zajímavá, musí si diváka získat a divák jí musí fandit.

Kreslená animace

Kreslená animace - královna klasických animačních technik - patří k nejstarším a i dnes je velmi oblíbená pro své neomezené možnosti vyjádření. Z velké části se přesunula z papíru na monitory počítačů, přesto jsou její základní principy stále stejné. Ve své podstatě se jedná o oživenou kresbu. Vše, co dokážete nakreslit jakýmkoliv materiálem, můžete i animovat. Animace nepodléhá fyzikálním zákonům. Všechny věci, postavy, barvy, linie se můžou pohybovat přesně tak, jak si to vymyslíte. Můžete proměňovat věci, které znáte z běžného života, můžete měnit jejich barvu, pohrávat si s tvarem, linkou, ohýbat je, zmenšovat, transformovat, nebo vymýšlet si nové.

Typy kreslené animace

• Kreslená animace „stále vpřed“ a flipbook: Na jednotlivé listy malého bločku, nebo třeba do rožku knihy, kreslíme postupně jeden obrázek za druhým, odzadu dopředu tak, aby plynule jeden navazoval na druhý. Poté jej uchopíme do obou rukou a rychle prolistujeme. Postupnému rozvíjení animace krok za krokem se říká „stále vpřed“. Tento typ se používá hlavně při animaci loutek a objektů, má však své místo i v animaci kreslené. Je také vhodná pro první pokusy o kreslenou animaci. U flipbooků se ani jiný postup použít nedá.
• Animace „od pózy k póze“ a dokonalé plánování herecké akce: Existuje i druhý způsob, jak kreslit pohyb. Je typický pro animaci kreslenou a digitální. Říkáme mu „od pózy k póze“ nebo "animace pomocí klíčových snímků". Je založen na principu doplňování hlavních fází pohybu. Znamená to, že si animátor pohyb nejdříve rozmyslí - nakreslí si hlavní fáze, do kterých se jeho figura dostane, a teprve pak doplní mezi hlavní obrázky ty, které dotvoří plynulý pohyb (animaci profázuje).

Průsvitky a světelná deska

K tomu, abychom se svými fázemi pohybu vždy trefili přesně tam, kde potřebujeme, slouží průhlednost papíru (proto animátoři rádi používají tenké nebo transparentní papíry). Když položíme čistý papír na předchozí kresbu, hned vidíme, kde pokračovat. Aby kreslené fáze byly vždy na správném místě, používají animátoři děrování papírů a tzv. animační jehly. Obrázkům, které takto skrz papíry prosvítají, se říká průsvitky, také cibulové slupky (onion skin). V digitálním prostředí nám tuto funkci zajišťuje tzv. světelná deska (light table), kde si můžete zapínat a vypínat zobrazení těch fází - obrázků, se kterými potřebujete zrovna pracovat, které vám pomohou se přesně se svou kresbou trefit do prostoru plochy.

Tvorba kresleného filmu

Máme hromadu naděrovaných papírů s fázemi pohybu a jehly. Papíry si seřadíme tak, jak mají jít za sebou (je dobré si je čísly označit už při kreslení), přilepíme na skener jehly, na ně pak postupně nakládáme jednotlivé papíry a skenujeme. Spojit vše do jednoho souboru můžeme v počítači, třeba v animačním programu Krita, kde můžete svou sekvenci ještě dále upravit, nebo v GIFmakeru, který je dostupný i online, případně v editačním programu, například Filmora. Pokud byste chtěli naskenovat svůj flipbook, můžete na každou fázi přesně do stejného místa nakreslit křížek před tím, než bloček rozpojíte. Pomocí nich si pak pozice naskenovaných obrázků můžete v digitálním prostředí upravit.

Čtěte také: Průvodce animací chůze postavičky

Loutková animace

Loutková animace je v českém animovaném prostředí jednou z nejstěžejnějších. Česká loutková animace si už od samého počátku vedla doma i ve světě výborně, jak po technické a řemeslné stránce, tak té umělecké. Na naší loutce prostě něco je, něco kouzelného a magického, co diváka chytí a nepustí. Jiří Trnka je pro mnohé synonymem loutkové animace. Trnka ve svých filmech užíval především dřevěné loutky, s pohyblivými klouby (v ramenou, krku, v nohách a rukách a většinou i v pase) a neměnícími se výrazy.

Proces tvorby loutkového filmu

Předtím, než se vůbec dostaneme k animaci, je potřeba vytvořit námět, scénář, storyboard, výtvarné návrhy atd. Ale když se dostaneme přes všechny tyto části, čeká nás výroba loutek, předmětů a prostředí. Pro vytvoření loutky potřebujeme její kreslený „půdorys“, přesný nákres, jak má loutka vypadat, její rysy a tvary, zepředu, z boku, z poloprofilu. Pokud bychom se teď zaměřili na dřevěné loutky v animaci, je potřeba, aby jejich části byly vyřezány zvlášť a spojeny klouby (kovovými či jinými). Zásadní věc je rozsah pohybu, kterou vám klouby a vámi vytvořená loutka dovolí, to ovlivní jak její důvěryhodnost při animaci, tak to, jak složitá animace s loutkou bude. Je důležité mít klouby, se kterými budete moct s lehkostí hýbat a ohýbat je, ale které po vašem nastavení zůstanou nehybné. Loutky mají zespodu kovové plošky s dírami, skrz které lze loutky upevnit při chůzi, stání, běhu atd. Poté došijete oblečení a vytvoříte prostředí, ve kterém budou loutky hrát. Je důležité mít podložku, stůl, kde můžete dělat díry (nebo tam již jsou), abyste loutky mohli uchytit. Poté scénu osvětlíte a nastavíte kameru. A dlouhé hodiny, dny a měsíce animace mohou začít.

Plastelínová animace

Ještě na chvíli zůstaneme u stop motion loutkové animace, nyní si ale přiblížíme plastelínovou, která je poměrně dost odlišná od ostatních typů loutek. A tu si představíme na jednom z úspěšných filmů Jana Švankmajera - Možnosti dialogu. Tento film inspiroval filmaře po celém světě, jak pracovat s plastelínou a jaké jsou její možnosti. Plastelínová animace má výhodu elastičnosti a pohyblivosti. Často ji animátoři užívají k tvoření metamorfujících částí a scén sahajících do abstraktních tvarů a obrazců, ne jen realistických.

Pokud tvoříme loutky z plastelíny, máme většinou dvě možnosti, jak postupovat. Můžeme mít kovovou kostru postavy, která má pohyblivé části, a na ni nabalíme alobal či silikonové pásky, na kterých pak tvarujeme plastelínu. Druhá možnost neobsahuje kovovou kostru pod plastelínou, ale pouze plastelínu samotnou. Tato možnost je mnohem snadnější pro výrobu loutky a dovoluje loutku měnit bez omezení - to může být jak výhodou, tak nevýhodou.

Plošková animace

Ploškovou animaci považujeme za jednu z prvních, ne-li úplně první animační techniku. Lidé si většinou představí kreslené a vystřižené papírky (jako je tomu právě u Mikeše), ale plošková animace je mnohem víc. Jedná se o jakýkoliv 2D (dvourozměrný) obrazec, často vystřižený z papíru, látky, nebo i třeba listů stromů a okvětních lístků (zde se ale můžeme blížit poloplastické animaci). Jedna z jejích předností je totiž rychlost, s jakou můžete animovat. Jelikož nekreslíte každou fázi zvlášť, ale máte papírovou loutku, které hýbete s končetinami a pohybujete s ní po pozadí. Její další výhodou je, že se nemusíte bát, že se vám bude podoba postav měnit napříč scénou. Její „nevýhodou“ je omezenost pohybu a jeho proměny. Jste omezeni fyzickou podobou loutky, nemůžete jí protáhnout ruce a nohy, neohnete ji do strany jako 3D loutku, a je mnohem lehčí ji zničit - pomačkat, potrhat atd.

Čtěte také: Kačenka s lištou pro nejmenší

Princip výroby

Princip její výroby je v podstatě stejný jako u 3D loutek - musíme naši postavu rozdělit do částí, které chceme mít pohyblivé, jako hlava, ruce, nohy atd. A v místech, kde by byly klouby, je potřeba udělat ve spodních částech menší přesahy, tyto kloubové části se poté slepí lepkavou hmotou připomínající žvýkačku, která zajišťuje jejich ohebnost a pevnost. Plošková animace se snímá trochu jinak než předchozí. Animuje se na animačním stole, což je stůl se skleněnou průhlednou deskou, která může mít i několik dalších skleněných ploch pod sebou nebo nad sebou. Na nejspodnější skleněné vrstvě máme pozadí (třeba velký papír s kreslenými částmi, které se napříč animací nebudou vůbec hýbat a zůstanou statické) a nad nimi můžeme mít další části, ať už dekorační neanimované, nebo již animované loutky. Vytváříme tím pocit hloubky, a zároveň si ulehčujeme práci, že si nechtěným pohybem nezničíme vše okolo.

Olejomalba na skle

Většinou, když se zmíní technika animace olejomalby na skle, první lidem naskočí Petrovův Stařec a moře. A není se čemu divit, tuto techniku autor ovládl mistrovsky, a ve filmu, kde je majorita na moři, ji využil ke svému prospěchu. Zázemí této techniky je podobné jako u ploškové animace. Snímání kamery je shora, na prosklený animační stůl, s několika skleněnými vrstvami pod sebou, a podle toho, kde co namalujete, vytvoříte optiku hloubky a prostoru. Úplně na spodu jsou často světla, aby zespodu malbu prosvítila a dodala prolínající a svítivý efekt barvám. Hlavním důvodem, proč se na malbu na skle používá olej a ne třeba tempera nebo akryl, je jeho schopnost zůstat dlouhou dobu čerstvý. Zatímco akryl a tempera schnou velice rychle, olej schne i měsíce, což při práci na animaci, kdy tvoříte několik sekund snímku třeba i týdny, je vaší výhodou. Animaci vytváříte lehkým upravováním malby, abyste vytvořili budoucí pohyb. Výhoda oleje je, že můžete barvu posouvat a hýbat s ní.

Pin Screen animace

Pin Screen animace je jednou z nejvzácnějších, nejtěžších a nejzvláštnějších technik animace. Touto technikou je vytvořeno jen málo filmů a je jen pár jedinců, kteří kdy měli možnost si ji vyzkoušet, natož s ní udělat animovaný film. Na světě existují pouze dvě špendlíková plátna, jedno vlastní NFB (National Film Board of Canada) a druhé vlastní kdosi ve Francii, kde bylo vynalezeno. Jedná se o animaci za pomoci světla a stínu. Používá se kovový přístroj obdélníkového tvaru plátna, ve kterém je uděláno tisíce malých děr, perfektně a na milimetr od sebe rozestavěných, a do nich jsou dány malé posuvné špendlíky. Podle toho, jak moc jednotlivý špendlík zatlačíte nebo vytlačíte, vytvoříte vržený stín. Jejich množství tvoří různé intenzity, od úplně světlého stínu po temně černý. Film Mindscape využívá proměnlivost a prolínavost, kterou tato technika umožňuje. Je to jako dívat se na surrealistické asociace v hlavě umělce. Abstraktní obrazce se do sebe metamorfují a vytváří nové.

Animace bez kamery

Dosud jsme si ukázali spoustu technik animace, přičemž všechny potřebují kameru - foťák, k zachycení animace. Je to logické, animace je několik snímků poskládaných za sebou, které za sebou puštěné tvoří plynulý pohyb. A k jejich jednotlivému zachycení je potřeba kamera… nebo ne? Len Lye (společně s Normanem McLarenem) celý svět přesvědčil, že k vytvoření filmu kamera potřeba není. Potřebujete jen filmový pás. Jak takovou animaci vytvořit? Jsou dvě cesty, kterými se můžete vydat. Můžete buď použít prázdný filmový pás, nebo černý - již vyvolaný pás. Na černém páse můžete vyškrabávat, vyřezávat a zapilovávat obrazce. A na prázdný pás můžete kreslit, malovat, lepit předměty jako papír, jiné filmové pásy atd. Když jste s animací na jednotlivé okénka hotoví, film se přehrává jako všechny ostatní filmové pásy. Je to jedna z nejvíce volných a osvobozujících technik při animaci. Vaše tvůrčí pole je malé, a tak se nemůžete patlat s mnoha detaily, ale soustředíte se spíše na plochy, tvary a barvy. Tato technika je proto nejvíce užívaná k tvorbě abstraktních, nenarativních filmů, v nichž jde spíše o vjemy, pocity, propojení obrazu a zvuku.

Pixilace

Pixilace je technika, kdy je animovaným objektem člověk, doslova se z něj stává animátorova loutka. Často dosáhnete vtipných a kouzelných efektů, kdy „loutky“ člověka létají, vznášejí se, jezdí po zemi nebo dělají jiné, nadfyzické a nereálné věci. Je to také technika, při které se opravdu zaměřujete jen na animaci, jelikož nic nekreslíte, nic se vám neláme a neničí. Nevýhodou této techniky je, že vaše „loutka“ není věc, je to člověk, který potřebuje pauzy, dokáže se unavit a nemusí umět všechno, co vyžadujete. Musí být taky připraven na dlouhé hodiny a hodiny manipulace a nehybnosti, což není vůbec lehký úkol. Příkladem je 26 minutový film Electra, kde herci - „loutkami“ autorka pohybovala jen o malinké kousky, za den se nestihlo víc než jen několik sekund animace. Předměty okolo herců byly také animovány, jako by to byly loutky. A poté byly užity i Barbie loutky lidské velikosti, vytvořené tak, aby fungovaly pro animaci. V takovém případě se musí vše animovat najednou, nemůžete si nejdřív naanimovat věc A a poté věc B.

Čtěte také: Jak skrýt navigační lištu na Samsungu a Good Lock

Praktické aspekty animace

Vybavení a pomůcky

Pro animaci nepotřebujete žádnou profesionální výbavu. Stačí vám tablet (případně i chytrý telefon), animační program, který je zdarma ke stažení, a pak už jen chuť tvořit. Připravíte si pomůcky, které budete k animaci potřebovat - tablet, stativ, výtvarný materiál. Pokud zatím tyto věci nemáte, nevadí to. Můžete improvizovat s tím, co už máte doma. Ke stažení aplikace budete potřebovat připojení k internetu, ale na samotnou animaci už ne.

Pokud nechcete kupovat žádný stojánek, existují i alternativní varianty uchycení. Skoro nic nestojí, ale mají své výhody i nevýhody. V kurzech animace se dozvíte, co je stolní stativ, stojánek, husí krk Gorillapod, Boom Standy, Monopod nebo studiový stativ, jaký je jejich účel a jaké mají využití. Můžete se také dozvědět, jak pracovat s denním světlem a jak s tím umělým.

Práce s aplikací a pohyb

Aplikace na animování je k dispozici zdarma nebo si můžete pořídit i placenou verzi bez reklam. Záleží na vaší volbě. V kurzech se naučíte pracovat s aplikací, kterou si stáhnete do tabletu. Jak používat funkce v aplikaci? Jak znázornit rychlost v animaci? Jak udělat pomalý pohyb? A jak změnit rychlost v nastavení v aplikace? Jak na pohyb a jeho podoby? Pohyb plynulý, trhavý. Co je plošková animace a jak ji tvořit? Jaké materiály použít na ploškovou animaci? Náraz do zdi je dalším principem animace. Vyzkoušíte si, jak to vypadá, když něco dopadne a nerozbije se to, nýbrž rozplizne. Zajímavá je také animace modelínou. Jakou použít a proč? A co je to animační kostra? Dále se podíváme na to, jak v animaci ukázat sílu v pohybu. Rychlost, kterou se objekt vymrští a vlastnosti předmětu, který padá. Jak se znázorní pohyb kýchání v animaci? Kde najdu v nastavení tabletu přiblížení scény? Jak při animaci znázornit žvýkání, udělat bublinu ze žvýkačky nebo jak znázornit mrkání se naučíte v kurzu. Budete se zabývat rozmluvením postav. Chcete rozpohybovat oheň? Povíme si, co by vám mohlo dělat problém při pohybu křídel. Co je to pixilace? A jak při pixilaci snímáme objekt? Co to je animace gumováním a jak na ni? Sypké materiály, jako je třeba písek, mouka nebo bylinky jsou velmi vděčné pro vytváření animace. Jak vyprávět příběh koláží? Ukážeme si tipy na jedlou - mlsací animaci. Vyzkoušíme si animaci sněhem a také si ukážeme fígl, jak udělat dokonalý tvar kachny. Jak vyrobit animovaný deštník?

Scénář a storyboard

V tomto kurzu animace se naučíte celý proces vytváření filmu včetně storyboardu - kresleného scénáře. Co je to storyboard a proč ho musíte mít? Jak vzniká? Jednou z nejstarších a nejrozšířenějších typů animace je kreslenka. V kurzu se ukáže, jak animovat s předškoláky v domácích podmínkách. Čemu se vyvarovat při tvorbě animovaného filmu? Jaké jsou nejčastější chyby? Budete se zabývat zvukem.

tags: #animace #chodici #na #liste #princip

Oblíbené příspěvky:

• Montáž okapového žlabu 125 mm: Podrobný návod
• Návod na instalaci kuchyňské lišty v panelovém bytě
• Kompletní postup zateplení minerální vatou, lepidlem a perlinkou
• Polyuretanová pryskyřice vs. silan pro sanaci zdiva
• Test čisticích přípravků na dřevěné podlahy