PergolyAsfalt s příměsí pneumatik a výzvy silničního provozu na Novém Zélandu
Ještě nedávno byly hromady opotřebovaných pneumatik hlavně problém. Zabíraly místo, špatně se likvidovaly a skládkám přidávaly další zátěž. Dnes se z nich naopak stává surovina, o kterou je zájem. Pryž z vyřazených plášťů se totiž ve velkém přidává do asfaltu a slibuje silnice, které déle vydrží a zároveň budou tišší. Ročně se na světě vyrobí přes 1,5 miliardy pneumatik a velká část z nich jednou doslouží. Odhady mluví o tom, že konec životnosti může každoročně potkat i více než miliardu kusů. Jen ve Spojených státech jde zhruba o 300 milionů šrotovaných pneumatik ročně.
Výhody pogumovaného asfaltu a jeho globální rozšíření
Pogumovaný asfalt si získal popularitu hlavně dvěma věcmi. Zaprvé pomáhá „vysát“ zásoby problematického odpadu, který se jinak hromadí na specializovaných skládkách. Zadruhé umí zlepšit vlastnosti vozovky. Nápad přitom není nový. První silnice s příměsí gumy vznikaly už v roce 1964 v Arizoně. Postupně se technologie rozšířila dál a některé země ji začaly brát jako standardní součást silničních prací.
Aby se z pláště stal stavební materiál, musí se nejdřív „rozebrat“ na jednotlivé složky. Pneumatiky se rozdrtí na granule, oddělí se ocel a vlákna a zůstane pryž. Granulát lze přidávat buď do asfaltového pojiva, nebo přímo do asfaltobetonové směsi, záleží na použité metodě a místních pravidlech. U takzvaných mokrých procesů pryž v pojivu nabobtná a výsledný materiál získá větší pružnost.
Pozitivní dopady a praktické využití
Přehled více než 300 výzkumů z různých částí světa, zpracovaný pro americkou asociaci výrobců pneumatik, vyznívá pro gumou modifikované směsi pozitivně. Z chladnějších oblastí pochází konkrétní data, která ukazují, že suchá gumová vozovka dokázala zvýšit energii lomu zhruba o 29 až 50 procent. Současně se v měřeních objevilo i snížení dopravního hluku přibližně o 2 až 3 decibely oproti standardním povrchům.
Zajímavá je i „kapacita“ takového řešení. V Kalifornii vychází, že tenká vrstva gumového asfaltu o tloušťce okolo pěti centimetrů může znovu využít přibližně 2 000 pneumatik na 1,5 kilometru jízdního pruhu. Dalším argumentem bývá životní cyklus. Pokud povrch skutečně vydrží déle a potřebuje méně oprav, ubývá výmolů, pracovních zón i opakovaných zásahů do dopravy.
Čtěte také: Jezdecké disciplíny a terén
Skryté hrozby a kontroverze: Mikroplasty a chemické látky
Tady ale začíná složitější část příběhu. Pneumatiky nejsou „čistá guma“. Měření z roku 2022 se zaměřilo na 16 prioritních PAH v gumové drti i v gumovém asfaltu a ukázalo koncentrace v řádu mikrogramů na gram. Zásadní je, že případné uvolňování těchto látek se může lišit podle receptury směsi, místního klimatu i času. A pak je tu problém, který je ještě méně viditelný: Mikroplasty. Kdykoli se kolo rozjede, pneumatika se o povrch jemně obrušuje a drobné částice končí v okolním prostředí. Nezávislá měření dnes řadí částice z opotřebení pneumatik a vozovek mezi největší zdroje mikroplastů.
Gumový asfalt tak není automaticky „spása“, ani automaticky „průšvih“. Hodně záleží na tom, kde a jak se použije, jak je směs navržená a jak přísně se hlídají dopady na okolí. Pokud recyklovaná pryž nahradí část přírodních materiálů v dobře navržených vrstvách a zároveň se bude průběžně kontrolovat, co se z povrchu v reálných podmínkách uvolňuje, může jít o důležitý dílek v celé skládačce likvidace a recyklace pneumatik. Co mi ale není jasné, je mechanické hledisko celé věci. Pneumatika je měkká a pojivo i výsledný produkt mají být tvrdé. Ty nevýhody, o který se píše, jsou tak nějak z povahy řešení - tedy vytvoření kompozitu dvou naprosto odlišných povrchů. Čím větší podíl té pneu-směsi v betonu bude, tím méně stabilní vlastnosti to bude mít. Dostat je pak ze silnice nebude jen tak.
Další technické aspekty a potenciální rizika
Pneu jsou dost horlavé a jen obtížně uhasitelné. Asi bych to nechtěl na baráku ani na silnici. Ikdyz, jako plnivo, izolace u vytistenych domu z betonu by to mozna slo. A pak je třeba zvazit tez kluzkost za ruznych tepelnych podminek a co to bude delat pri zmenach pocasi. V zime treba na rozbredlem snehu je dost kluzka. Jemný prach je jiste mozne pouzit pri vyrobe novych pneu nebo treba do smesi pro podrazky bot. Treba by slo gumo-beton pouzit pro stavbu lodi nebo ostruvku nebo mostu? Předem vylisovat betonove bloky nebo pilony. Jedna z výhod betonové silnice je její světlá barva - je dobře vidět i v noci. Tohle asi s černou pneumatikou odpadá.
Přijde mi to jako plýtvání, dnes se do pneumatik (v Evropě) používá celkem běžně 80-90% starých pneumatik. Vzhledem k opotřebení tak staré pneumatiky prakticky prakticky nezůstávají.
Specifika silničního provozu na Novém Zélandu
Nový Zéland jako vyspělá země má samozřejmě jasná pravidla silničního provozu. Kromě toho, že se na Novém Zélandu jezdí vlevo, má však i pár zvláštností.
Čtěte také: Průvodce hroty na kolečkové lyže
Jízda, silnice a dopravní značení
Na Novém Zélandu se jezdí vlevo, to už jste si asi zjistili. Nový Zéland používá metrický systém a tak naproti Anglii nebo USA jsou všechny rychlosti uvedeny v Km/h. Kvalita silnic na Novém Zélandu je překvapivě perfektní. S tím bohužel taky souvisí to, že aby je udržovali v takovém stavu, musí na nich pracovat. A tak se v silnicích každou chvíli šťourají a na 100 kilometrech není neobvyklé potkat dvě nebo tři Roadworks. Nutno poznamenat, že opravu silnic berou fakt vážně, a tak v místě opravy panují omezení. Při plánování trasy tak nemůžete spoléhat na údaje v mapě (bohužel), protože vás zdrží opravy. Dopravní značení na Novém Zélandu se neliší od mezinárodních standardů. Všechny značky znáte z našich krajů, může vás tak překvapit pouze informační cedule upozorňující na wildlife (divou zvěř), jako je např kiwi nebo tučňák. Vzdálenosti jsou v kilometrech, silnice přehledné a ukazatele jsou bezvadně navržené.
Vlastnictví a údržba vozidel
Automobily jsou na Novém Zélandu v dobrém technickém stavu, a i přes vydatné deště jsou karoserie většinou bezvadné. Hlavní výhodu má Nový Zéland v tom, že se na silnicích nepoužívá sůl. Pravděpodobně také díky půlroční technické prohlídce zvané WOF [Warrant of Fitness]. Pokud chcete vlastnit automobil na Novém Zélandu, není nic jednoduššího. Pokud si totiž auto zakoupíte, nemusíte se bát složitých registračních procesů. Registrace automobilu je totiž jednoduchá. Zajdete si na poštu [Na novozélandské poště totiž vyřizujete úplně všechno. Od registrace, přes REGO až po placení pokut.] Vyzvednete si registrační formulář, jednu jeho polovinu vyplní současný vlastník, druhou polovinu vy, vložíte do obálky a za 8 dolarů odešlete. Původní majitel odešle druhou půlku formuláře a když se na úřadě Land Transport obě půlky sejdou, je auto vaše. V jednoduchosti je síla.
Automobily na Novém Zélandu jsou většinou z druhé ruky importované z Japonska. Více než třetina aut má jako první položku při přepisu uvedeno imported from Japan. Jako cestovatelé vyhledávající laciné dopravní prostředky na Novém Zélandu uspějete velmi dobře. Spolehlivé osobní auto se dá pořídit od 700 NZD. V kurzu jsou Toyoty a Mitsubishi. Station Wagon neboli kombíky seženete v cenách okolo 1.100 - 1.500 NZD. Oblíbené jsou Mitsubishi Magna, nebo Subaru Legacy. A mezi dodávkami kraluje Toyota, především model TownAce nebo Hiace.
Warranty of Fitness (WOF)
Majitel vozidla na Novém Zélandu je nucen podstoupit Warranty of Fitness každého půl roku. V podstatě se jedná o základní diagnostiku, týkající se především bezpečnosti. Formulář na Warrant of Fitness (který vyplní autoservis) obsahuje položky jako seřízení brzd, přítomnost a funkce žárovek, nebo funkce stahování okýnek. V případě, že servis najde nedostatek, odkáže vás na opravu. Přitom pokud závadu odstraníte do jednoho měsíce od neúspěšné WOF, poplatek za WOF podruhé neplatíte. Po úspěšné WOF obdržíte samolepku, kterou musíte mít nalepenou na předním skle vašeho automobilu.
REGO a pojištění
Další povinnou [ne však lacinou] maličkostí majitele automobilu na Novém Zélandu je tzv. REGO. Jedná se o druhou kartičku, kterou musíte mít vystavenou v kapsičce na předním skle vozidla. REGO se platí na poště [jako většina]. Vyzvedněte si formulář, zaplaťte na poště a kartičku vám vytisknou přímo na poště. Cena REGO je 180 NZD na půl roku.
Čtěte také: Celý článek o Asfaltu II
Dobrou zprávou je, že pojištění vozidla na Novém Zélandu není povinné. Tedy dobrou zprávou dokud se něco nestane. V případě krádeže nebo havárie jste plně zodpovědní a musíte nahradit škodu v plné výši. My jsme pojištění neměli [Hnáni pravidlem pokud se něco nemusí tak to nebudeme dělat.] a když nám potom dodávku v Aucklandu ukradli, hořce jsme toho litovali. Následně jsme si pojištění zřídili. V ceně pojištění máte i pojištění předního skla, což se na novozélandských silnicích hodí. Každou chvíli odletí od kol před vámi jedoucího vozidla kamínek, který s mohutným nárazem narazí do vašeho předního okna. Při technické prohlídce WOF je potom tato prasklinka problémem a při výměně předního skla vypláznete 150 dolarů za výměnu svépomocí. V servisu je to i dvojnásobek. Pojištění od banky ANZ nás vyšlo asi na 40 NZD za měsíc.
Road User Charges (RUC)
Jedinou výjimkou na Novém Zélandu oproti zažitému standardu jsou RUC neboli Road use charges. Pokud nevlastníte dieselové vozidlo, RUC se vás netýká. Pokud si však koupíte dodávku, většina z nich jsou diesely. Pokud tedy takovou dodávku kupujete, přesvědčete se že jsou poplatky za RUC zaplacené. Kartičku RUC najdete na levé straně předního skla, v malé kapsičce. Na kartičce uvidíte stav tachometru [odometer] a počet zaplacených kilometrů. Mnohokrát se totiž stalo že si někdo koupil dodávku, na které nebyly zaplacené kilometry. Samozřejmě policie na Novém Zélandu kontroluje při běžné prohlídce RUC a WOF jako první, takže pokud nemáte kilometry zaplacené, dostanete pokutu. [Potkali jsme pražáka, který si koupil dieselovou dodávku, za kterou zaplatil 3.500 NZD. Neměl zaplacených 20.000 kilometrů, takže nakonec musel k už tak vysoké ceně za auto přihodit ještě dalších šest stovek. A to jen proto, že nevěděl o existenci RUC.] 5.000 kilometrů stojí 190 NZD, přičemž čím víc si koupíte, tím méně vás to stojí.
Dopravní předpisy a rychlostní limity
Dopravní předpisy se v podstatě neliší od našich, kromě toho že se na Novém Zélandu jezdí nalevo. Jedinou výjimkou je přednost v jízdě. Přednost v jízdě totiž musíte dát vozidlu, které odbočuje doprava. Takže pravidlo pravé ruky na Novém Zélandu funguje taky, jen na druhé straně vozovky. Je to dost zmatečné a ani sami Novozélanďané nevědí kdo toto pravidlo do jejich dopravních předpisů vpašoval. Dejte si na to pozor, hodně řidičů z Evropy se na to nechalo nachytat a potom zejména bez pojištění můžete litovat.
Další odlišností je, že chodci nemají přednost. Kromě přechodů, které jsou označeny velkým oranžovým terčem, nemají chodci přednost ani na přechodech pro chodce. Rychlostní limity na Novém Zélandu jsou 100 Km/h na freeway nebo highway, mimo zastavěnou plochu a mimo města. V obci jsou limity nastavené na 50 Km/h. Tyto rychlostní limity jsou viditelně vyznačené na všech silnicích Nového Zélandu, takže když vyjedete z města, je tam hned cedule 100km/h, stejně tak když vjíždíte do města, hned tam máte ceduli 50 km/h. Nemusíte se tak rozmýšlet, kolik vlastně máte jet. Dejte si pozor na jejich důsledné dodržování a to i v noci. Protože novozélandský policista v noci nespí, ale stojí u silnice s ručním radarem. Většinou však tam, kde ho nečekáte!
Pokuty za rychlost a jejich vymáhání
Pokuty za rychlost jsou vysoké, 10 km/h překročení 80 NZD, 20 km/h překročení 200 NZD a 30 km/h překročení rychlosti 400 NZD. A věřte že policisti jsou na Novém Zélandu neúprosní a nezkorumpovatelní. Jakmile totiž radarem někoho zachytí, mají i jeho fotku. Pokuty na Novém Zélandu nejsou na řidiče, ale na majitele automobilu. Ten je díky systému REGO jednoduše dohledatelný, takže vám stejně brzo přijde složenka na zaplacení pokuty. Pokud vás neuvidí policista s radarem, určitě vás uvidí Speed Camera [taková hezká bílá krabice na sloupu u silnice, která má nepříjemnou vlastnost. Obsahuje radar a foťák, takže když jedete rychle kamera vás vyfotí.], kterých je zejména v oblasti Aucklandu jak smetí.
Pokud jste vlastníkem řidičského průkazu a chcete řídit na Novém Zélandu, není nic jednoduššího. Podle zákona s sebou nutně potřebujete mít mezinárodní řidičský průkaz. Jenže mezinárodní řidičský průkaz [nebo alespoň ten, co jsme dostali my pozn. autora] je pouze kusem papíru, kde kromě vašeho jména jsou všechny údaje ve francouzštině. Tedy ani ne v angličtině. A i když jsme ho měli, nikomu jsme ho nikdy neukazovali. Na Novém Zélandu nás stavěli asi pětkrát [z toho jednou aby nám dali pokutu za rychlou jízdu pozn. autora].
Bezpečnost a zdraví na Novém Zélandu
Nový Zéland je civilizovanou a bezpečnou zemí. I přesto je ale potřeba si dávat pozor na své osobní doklady a cennosti, jelikož krádeže (nejčastěji z aut) těchto věcí jsou tam poměrně časté. Vykrádání aut i jejich samotné krádeže představují značný problém, a jejich četnost rok od roku stoupá. Všeobecně jsou auta turistů velkým lákadlem pro zloděje. Nikdy proto v autě nenechávejte nic cenného, a to především při parkování u známých atrakcí, treků, pláží, městských parků, apod. V autě nenechávejte ani např. mapy či tištěné průvodce na viditelném místě, které prozradí, že se jedná o vůz turisty, na které se zloději zaměřují.
Přesto že se o Novém Zélandu píše jako o jednom z nejbezpečnějších míst na světě, a opravdu zde nehrozí větší riziko než v jiných rozvinutých zemích, tak i zde k násilným trestným činům dochází. Proto především v noci zbytečně neriskujte a vyhýbejte se odlehlým oblastem.
Díky izolovanosti ostrovů nenajdete na Novém Zélandu téměř žádná jedovatá zvířata, s hady se tam nepotkáte vůbec. Pokud trpíte ofidiofobií (strachem z hadů) je pro Vás Nový Zéland ideální destinací. Jediný otravný problém představují tzv. sandflies/blackflies, neboli muchničky, jejichž štípnutí je značně bolestivé a vydrží svědit i několik dní. Muchničky se shlukují v koloniích a pobývají především u vody v okolí řek, jezer a pláží. Repelent proti muchničkám si pořiďte až na Novém Zélandu.
Novozélandské podnebí je velice proměnlivé, a proto nepředvídatelné. V oblastech s vyšší nadmořskou výškou může dojít k nečekanému snížení teploty a hrozí tak podchlazení. Nový Zéland je pro návštěvníky z hlediska zdraví jednou z nejbezpečnějších zemí na světě. Malárie nebo tyfus jsou zde neznámé. Ve vodních tocích se vyskytuje parazit Giardia intestinalis (Diarrhoea), který způsobuje průjmovost. Nepijte proto neupravenou vodu z potoků a jezer.
tags: #asfalt #na #kolech #aut #novy #zeland
