Asfaltový šindel a sněhové zábrany: Komplexní průvodce

Asfaltové střešní šindele tvoří mimořádně flexibilní zastřešovací systém. Hlavními výhodami střešní šindele je její nízká hmotnost i příznivá cena. Díky relativně nízké objemové hmotnosti bitumenu je krytina ze šindele naprosto tichá, zejména v porovnání s plechovými a plastovými krytinami.

Sněhové zábrany a asfaltové šindele

Účelem sněhových zábran je zabránit padání sněhu a ledu ze střechy. Na střechách s bitumenovými pásy a bitumenovými šindeli se padání sněhu zabrání drsnějším povrchem. Protože sníh a led nesjedou dolů po bitumenové krytině, je úplně zbytečné vrtat díry do neporušené střechy.

Obyčejně nejsou sněhové zábrany u bitumenové krytiny potřebné ani na příkré střeše. Většinou to nutné není u rodinných, řadových a poschoďových domů, pokud je jako krytina použit asfaltový střešní šindel s drsnějším povrchem. Konstrukce používané pro střechy takovýchto budov vydrží bez problémů zatížení sněhem. Nemusíte odstraňovat sníh ani kvůli riziku padání sněhu, protože sníh po asfaltovém šindelovém pásu s drsnějším povrchem neklouže.

Avšak pokud jsou sněhové zábrany uvedeny ve výkresech stavebního povolení, může stavební úřad odůvodněně vyžadovat jejich instalaci, stejně jako instalaci ostatních věcí, uvedených ve výkresech. Pokud je střešní materiál jiný než v původním plánu, je nutné vzít v úvahu i ostatní věci související se změnou. Jiná situace je u střech, jejichž krytinou jsou tašky nebo plech. Jinak řečeno, jestli se bude plechová krytina vyměňovat za bitumenovou, je vhodné odstranit sněhové zábrany i z výkresů.

Sněhové zábrany se obyčejně umisťují blízko okapu, kde teče nejvíce vody a kde se také shromažďuje led, který zabraňuje v odtoku vody. Sněhové zábrany musí být do šindele správně přichyceny. Ledové bariéry jsou důsledkem neustálého zamrzání a rozmrazování sněhu v důsledku úniku tepla z domu nebo z okapů, které jsou ucpané zamrzlými nečistoty. To se může stát u většiny druhů střešních krytin; pokud k tomu dojde, může se voda dokonce dostat pod střešní krytinu, což může způsobit poškození záklopu, zdí, izolace a žlabu.

Čtěte také: Hydroizolační materiál: asfaltová lepenka

Typy asfaltových střešních šindelů a jejich životnost

Asfaltové šindele jsou vyráběny z oxidovaného asfaltu v různém provedení. Oxidované asfaltové střešní šindele tvoří šablony z pásu oxidovaného asfaltu s minerálními plnivy a nenasákavou nosnou rohoží ze skelných vláken. Tyto druhy střešních šindelů se používají hlavně pro nenáročné stavby. Oxidované s vyšším obsahem bitumenu tvoří šablony z oxidovaného asfaltu s vyšším obsahem bitumenu s minerálními plnivy a nenasákavé rohože ze silných skelných vláken. Tyto druhy střešních šindelů se používají zejména pro náročné stavby.

Modifikované asfaltové střešní šindele jsou tvořeny šablonami z SBS modifikovaného asfaltu (bitumenu) s minerálními plnivy a nenasákavé rohože ze zesílených skelných vláken. Na modifikování se používá SBS elastomer. Modifikovaný bitumen je elastický i při studených podmínkách (protažení při přetržení při 30 stupňovém mrazu je u většiny výrobků přes 30 %), vydrží UV záření podstatně lépe než oxidovaný bitumen a jeho bod měknutí je vyšší než u oxidovaného bitumenu. Tyto druhy střešních šindelů se používají zejména pro náročné stavby. Životnost modifikovaných výrobků je v mnoha případech až dvojnásobná ve srovnání s výrobky z oxidovaného bitumenu. Obecně můžeme říci, že modifikované šindele mají až dvojnásobnou životnost oproti běžným oxidovaným šindelům. Životnost modifikovaných šindelů se pohybuje v rozmezí 25-50 let.

Životnost ve velké míře ovlivňuje celková konstrukce střechy a dodržení základních a zásadních pravidel pokládky (kvalitní originální podložka, použitý kotvící materiál - správná délka, funkční odvětrání - cirkulace vzduchu ve střešním plášti). V případě, že nejsou splněny základní funkční podmínky, může celková životnost výrazně klesnout. Rozdíly v životnosti sledujeme i u zateplených / nezateplených střech, a to v zásadní závislosti na funkčním odvětrání střechy - cirkulaci vzduchu ve střešním plášti. U nezateplených střech, kde dochází hlavně v zimním období ke střetu teplého vzduchu zevnitř stavby a venkovního studeného vzduchu, může svrchní materiál díky nefunkční cirkulaci vzduchu výrazně více na střeše pracovat, tím pádem rychleji stárnout.

Příprava podkladní konstrukce

Každé prkno s perem a drážkou musí být přibito dvěma dostatečně dlouhými (cca 75 mm) pozinkovanými hřebíky na každý příhradový vazník nebo krov. U suchého dřevěného materiálu je nutné nechat malé mezery (1-2 mm) mezi prkny kvůli bobtnání dřeva, protože dřevo bobtná a smršťuje se (šířka i tloušťka) až o 5-10 % při kolísání povětrnostních podmínek. Pokud nejsou použita prkna se čtyřstrannou perodrážkou, musí být spoje prken na příhradových nosnících. Místo prken s perem a drážkou lze pod asfaltové střešní šindele použít vůči vlhkosti odolné stavební desky (například OSB desky, multifunkční panely či překližky) a za určitých podmínek i hrubá prkna bez pera a drážky.

Při použití hrubých prken může sukovitost nebo sklon vláken materiálu působit problémy. Při dimenzování a instalaci vůči vlhkosti odolných stavebních desek je nutné dodržovat návody výrobce a nejdůležitějším faktorem je tloušťka desek, tak aby byla zajištěna statická únosnost pro dané sněhové pásmo. Prkna bez pera a drážky musí být silnější než prkna s perem a drážkou, protože se prkna vzájemně nepodpírají. Na prknech bez pera a drážky také lehce vznikají nerovnosti při “zkroucení” prken během vysychání, které může šindel kopírovat.

Čtěte také: Postup při instalaci asfaltové hydroizolace

Pokud je možné instalovat pod prkna mezi všemi příhradovými nosníky desky vhodné velikosti (prkna, 50x50 fošny apod.) a našroubovat do nich každé prkno, lze nerovnosti odstranit, a v tom případě není nutné prkna vyměnit. Ale pokud jsou prkna shnilá, je samozřejmě nutné je vyměnit. V každém případě je dobré, aby byl povrch co nejrovnější. Běžným standardem při rekonstrukcích je již nyní stržení stávající krytiny, na staré nerovné bednění natažení kontaktní difúzní fólie, instalace kontralatí na krokve či příhradové vazníky a zbudování nového bednění.

Důležitost správného odvětrání a parozábrany

Obyčejně asi polovina problémů se střechou souvisí s jinými příčinami než s hydroizolací nebo se zatékáním. Problémy s kondenzací vlhkosti ve střešní konstrukci jsou velmi časté. Větrací otvory u okapu střechy zajišťují náhradní vzduch pro odvětrání střechy a zajišťují i přirozenou cirkulaci vzduchu (komínový efekt), jejich kapacita by tedy měla být co největší. Odvětrávací otvory pro odvod vzduchu pak musí být umístěny co nejvýše, nebo také např. ve štítových zdech, pod hřebenem nebo alternativně lze do hřebene instalovat podtlakové ventilátory či hřebenové odvětrání.

Ventilace střechy vyrovná teplotu vnější a vnitřní střechy. Vaše střešní konstrukce pak bude schopna odolat náhlým změnám teploty. Pokud nejsou na střeše větrací otvory - u okapu střechy pro přívod vzduchu a zároveň u hřebene pro odvod vzduchu, které se následně při pokládce asfaltového střešního šindele osadí ventilační mřížkou a odvětrávacími prvky, tak se v horní části větracího prostoru střechy hromadí teplý a vlhký vzduch, ze kterého při chladném počasí kondenzuje vlhkost do dřevěné konstrukce. Toto má za následek vznik kondenzátu, který může stékat do podstřeší, zároveň se vlhkost hromadí ve dřevě střešní konstrukce, tato degraduje a vlivem pracování dřeva namáhá svrchní materiál.

Pokud se ve střešní konstrukci používá těsná parozábrana (i těsnění průchodek musí být parotěsné), lze takové problémy skoro úplně odstranit. Pokud není zcela efektivně zabudováno odvětrání střešní konstrukce, musí být parozábrana v půdním prostoru o to těsnější. U střech, v jejichž konstrukci je použita tepelná izolace a není správně zabudováno odvětrání střechy a také provedena parozábrana, může v krajních případech dojít až k roztékání vrchního asfaltového šindele. A to z důvodu, že stoupající vlhkost, která při povrchové vrstvě kondenzuje, nasákává do izolace, která v první fázi ztrácí tepelněizolační vlastnosti, navíc zůstává navlhlá a při letních vysokých teplotách a prohřátí střešní konstrukce dochází doslova k odpařování této vlhkosti. ŠPATNĚ - u hřebene se musí vždy nacházet odvětrávací otvory a tak musí být zajištěn výstup vzduchu mezi všemi příhradovými nosníky.

Pokládka a upevnění šindelů

V zásadě by se instalace střešních šindelů měla provádět při teplých podmínkách a minimální teplota by neměla klesnout pod 5°C, kdy i výsledek bude určitě nejlepší. Někdy je však nutné provést instalaci i při chladnějších podmínkách. Správné fungování šindelů instalovaných v chladném počasí lze dosáhnout podle níže uvedených doporučení: Ujistěte se, že střecha je řádně odvětrávána. Při manipulaci s šindeli za chladného počasí buďte opatrní. Použijte samolepicí podkladní pás jako je Armourbase Stick od IKO. V chladnějším počasí je snazší s ním pracovat. V chladném počasí podlepte dodatečně střešní šindele tmelem obsahující elastomerní polymery jako je IKO Shingle Stick.

Čtěte také: Zajistěte dlouhou životnost balkonu pomocí asfaltové izolace

Šindele se přibíjejí nad zářezem, v místě, kde projdou hřebíky skrz dva šindele a zároveň pevně přitlačí lepivý povrch šindele k povrchu předchozího šindele. Tímto se zajistí zalepení. Každý šindel se tedy přibije 8 hřebíky (4 vlastní pás a 4 protlučením v další vrstvě) a což zajišťuje ochranu proti roztržení šindelů kolem hřebíků a vytržení šindelového pásu. Zejména na střechách orientovaných na sever se mohou vyskytnout problémy se slepením. Zalepení šindelů je nutné zkontrolovat, zejména tehdy, jestli se na lepivém povrchu zachytily nečistoty nebo jestli byl roh dlouho ohnutý nahoru.

Pravděpodobný důvod zatékání je aplikace příliš krátkých lepenkových hřebíků. Anebo sponek, které nedoporučujeme používat vůbec. Pokud špičky hřebíků (nebo sponek) neprojdou prknem, díky kolísání vlhkosti dřeva (bobtnání a smršťování) začnou hřebíky vystupovat z prken. Zalepení na okrajích šindelů se začíná postupně uvolňovat. Voda se dostává pod šindel a dále přes hřebíky do prken, která bobtnají, a problém se zhoršuje. Hřebíky nepřitlačí lepivý povrch šindele k povrchu šindele předchozího (vespod) protože projdou skrz jen jeden šindel. Příliš krátké hřebíky postupně vystupují z podkladních prken a zároveň zvedají pás nebo šindel, což vede k uvolnění spojů.

Pokud zůstane špička lepenkového hřebíku vevnitř podkladního prkna, začne hřebík postupně vystupovat z prkna kvůli bobtnání a smršťování dřeva způsobenému kolísáním vlhkosti a hřebík tak začne narušovat celistvost celoplošného lepení. V krytině z bitumenových střešních šindelů se pak problémy (např. zatékání) vzniklé tímto narušením začínají vyskytovat obyčejně po 10-15 letech. Vlhkost se koncentruje do střešní konstrukce a působí bobtnání podkladních prken.

Lepenku lze instalovat jak vodorovně, tak svisle. Nejdůležitější je, aby byly spoje těsné. Pro těsnost spojů musí být pásy vedle sebe rovné a stejně napjaté. Při vodorovné instalaci je připevnění pásu úplně rovně velmi obtížné - čím příkřejší je střecha, tím obtížnější to je. Na příkré střeše je také napínání pásu ve vodorovné poloze obtížné.

Pokud se jako podkladní pás používají originální podkladové vrstvy - LiteBase 500 a XtraBase, je možné nechat na střeše přes zimu pouze tyto podkladní pásy. Bitumenová plst v žádném případě není dostatečně vyhovující jako podkladní vrstva a dokonce se přímo radí ze střechy odstranit, neboť je nasákavá a zadržuje ve střešní konstrukci vlhkost.

Specifické detaily střechy: Úžlabí a okraje

Na vnitřních rozích a u lemování komínů doporučujeme použít úžlabinové pásy Super-Pintari (70 cm široký bitumenový pás, délka role 10 m). Na vnitřních rozích a u lemování komínů se nesmí používat univerzální okapové/hřebenové pásy. Na konstrukci úžlabí se musí použít podkladní vrstva, lepidla a úžlabinový pás podle návodů. Plech nesmí být instalován do úžlabí. Důvodem k tomu je velký koeficient tepelné roztažnosti kovu. Povrchová teplota střechy může kolísat až o 130 stupňů mezi horkými dny v létě a největšími zimními mrazy. Velké tepelné výkyvy plechů působí silné zatížení na připevnění plechů a na zalepení pásů na plechy. V úžlabích se také shromažďuje nejvíce sněhu a ledu, a tím se kumuluje příliš mnoho zatěžovacích činitelů v místech, kde také teče nejvíce vody. Důvodem jsou dlouholeté špatné zkušenosti a to, že takto vyhotovený okraj nevydrží do konce životnosti nynějších bitumenových výrobků.

Hřebíky přibité do podkladního prkna u dolního okapu vystupují ze dřeva a pás ohnutý přes okraj se pak může lehce roztrhnout. Přes uvolněný hřebík se pak voda kapající přes okraj dostane ke krajnímu prknu, které postupně shnije. Vždy doporučujeme použití originálních okapových / hřebenových pásů. S krátkým (1 m) okapovým pásem se navíc lépe manipuluje a lépe se také instaluje rovně podle okapové linie. Okapový pás je vlastně střešní šindel s rovnými okraji, jehož spoje se pokryjí další vrstvou šindelů. Okapovými pásy se také ušetří materiál, protože se ztráta materiálu zmenšuje tím, že se z “nadbytečných” okapových pásů udělají zalomením a roztržením hřebenové pásy (3 ks).

Dolní okraj je možné udělat i bez okapnice např. použitím okapu tradičního typu. V tom případě se na okraj připevní prkno s polokulatým průřezem, kolem něhož se ohne kus (35 cm) vystřižený z povrchového pásu (Super-Pintari - úžlabinový pás). Nedoporučujeme ohnutí pásu ze střechy přímo přes okraj a jeho přibití na přední okraj prken.

Pohyb po střeše a její údržba

Pohyb na příkré střeše je obtížný a žebříky a lešení zavazí při instalaci střešních šindelů. Ano, pohyb po střešní rovině je u šindelových krytin možný a běžný. Jediným faktorem, který se musí zohlednit je stáří krytiny a hlavně stav podkladní konstrukce. Bohužel velká část střech prochází rekonstrukcí, kde zůstane zachována původní střešní konstrukce - krovy i bednění. Mnohdy jde o střechy, které jsou staré i několik desítek let. Bednění na těchto střechách obvykle není již v ideálním stavu a objevují se lokální problémy, prkna pak nemají dostatečnou pevnost v ohybu a dochází k větším průhybům a někdy i pohybům celé konstrukce. V případě, kdy si nejste jistí dobrým stavem podkladní konstrukce, raději se po střeše nepohybujte. Střešní materiál postupem času křehne, mění se jeho elasticita, při případném větším průhybů, může dojít ke vzniku kapilárních prasklin a následnému zatékání. Tento problém může nastat i u novějších střech s ohledem na nízkou kvalitu stavebního řeziva, s ohledem na ekonomiku staveb střech dochází k tomu, že se rozpony krokví mnohdy zvětšují a tloušťka a šířka dřevěných prken mnohdy neodpovídá pevnostní charakteristice a roztečí podkladní konstrukce. Setkáváme se běžně s tím, že rozpon krokví je extrémní, prkna jsou velmi úzká a jejich tloušťka je nedostatečná. Jako poměrně bezpečné pro pohyb po střešní rovině, považujeme záklopy z OSB desek a nebo multifunkčních panelů se čtyřstrannou perodrážkou.

Na už nainstalované střešní šindele se připevní rovná fošna (50x100), uprostřed které jsou předem provrtány 10 mm díry přesně po 1000 mm. Tyto díry se umístí k rohům (lalokům) určité řady šindelů. Dotyčné šindelové laloky se ohnou nahoru a fošna se u těchto ohnutých rohů zašroubuje vruty 8x80 mm do podkladních prken skrz dolní šindele. Je důležité utáhnout vruty tak, aby se fošna vůbec nehýbala. Při šlápnutí na fošnu je nutné být opatrný, aby se ohnuté rohy šindelů nepoškodily. Podobné fošny se připevňují po vhodných vzdálenostech při pokračování v práci směrem nahoru. Když je první strana střechy hotová až k hřebenu, odstraňují se fošny postupně směrem dolů. Díry, které zůstanou pod rohy šindelů se utěsní lepidlem K-36. Druhá strana střechy se udělá stejným způsobem.

Chladné zimní dny jsou již zde. Projděte se kolem domu a podívejte se, zda na střeše neuvidíte nějaké problémy. Zkontrolujte střechu zevnitř i venku, ale při pohybu po střeše vždy dodržujte nezbytná bezpečnostní opatření. Žlaby udržujte vždy čisté, bez jakýchkoliv nečistot. Zkontrolujte vaše podkroví po dešti. Pokud dojde k zatečení, skvrny od vody to jasně ukážou. Důležité jsou zejména místa, kde se setkávají 2 druhy materiálů, jako je například styk střechy s komínem nebo okapy. Při odstraňování sněhu nebo ledu z úžlabí nebo jiných částí střechy je třeba věnovat náležitou pozornost tomu, aby nedošlo k poškození střechy. Nikdy nelezte na mokrou nebo sněhem pokrytou střechu. Ať už děláte zimní údržbu střechy nebo instalujete novou střechu, buďte opatrní, pokud v zimě chodíte po střeše.

Při určitých podmínkách začne na bitumenových střešních šindelích růst mech. Usedání lišejníků je u šindele KATEPAL menší, vzhledem k modifikaci šindele a lépe zalisovanému vrchnímu posypu, který je oproti oxidovaným šindelům mnohem hladší. Usedání mechu a lišejníků je u šindele KATEPAL menší, díky modifikaci šindele a lépe zalisovanému vrchnímu posypu. Pravděpodobnost výskytu mechu je větší, jestli je v bezprostřední blízkosti střechy mnoho stromů. Vliv na to mají i hodnota pH okolní půdy a vegetace v okolí. Povrch střešního šindele je z kamene a na kamenech a skalách roste mech i v přírodě. Protože dlouhodobé působení mechu na střechu je špatné a může mít i neblahý vliv na povrch šindelů a následně na izolaci, je nutné pravidelně mech ze střechy odstraňovat. Zaprvé můžeme střechu kartáčovat, na jaře nebo na podzim (ne při teplém počasí v létě). Pokud to nestačí nebo se to nepodaří, můžeme na mech i chemickými prostředky. Na tento problém máme v nabídce ČISTIČ KATEPAL K-10.

ČISTIČ KATEPAL K-10 je účinný a ekologický způsob, jak odstranit růst mikroorganismů (např. řasy a lišejníky) z povrchu různých materiálů. Je zcela ekologický a nepoškozuje spodní konstrukce, květinové záhony nebo jiné výsadby. ČISTIČ KATEPAL K-10 lze aplikovat pomocí konve s rozprašovačem nebo postřikovačem. Pro velké plochy je doporučen nízký tlak rozprašování. Plocha k ošetření musí být před aplikací suchá. Následně postříkejte porost prostředkem KATEPAL K-10 tak, aby byl zcela mokrý. Rozsáhlejší porost by měl být ošetřen 2-3krát zhruba každé 2-3 týdny. Nedoporučuje se provádět aplikace, pokud se očekává déšť v příštích několika hodinách. Je-li porost mokrý, přípravek nebude tak účinný. Prostředek účinkuje, pokud porost hnědne. Následné ošetření povrchu (opláchnutí/vyčištění) není obvykle nutné v případě, že je porost malý, tak k jeho odstranění dojde pomocí povětrnostních vlivů. Silnější vrstvy je nutné opláchnout zahradní hadicí, nebo jemně pomocí kartáče.

tags: #asfaltova #sindel #snehova #zabrana

Oblíbené příspěvky:

• Vše o roubenkách a správném výběru obkladů
• Vše o vinylových tapetách do interiéru
• Tipy na odstranění poškozených šroubů
• Klíč k přesným dřevěným konstrukcím
• Provádění staveb a související vyhlášky