PergolyHistorie Mstětic u Bojanovic
Mstětice byly původně statkem knížecím, z něhož za neznámých dob obdarována kapitula Boleslavská. Ve XIV. století měly tu zboží i některé měšťanské rodiny Pražské. Roku 1369 držel je Johlin ze Záp.
Roku 1390 držela ve Mstěticích zboží zděděné po otci Janu Steklicovi, měšťanu Staroměststkém, Markéta, choť Staroměstského měšťana Hanuše Nenešaura, kteráž z něho obdarovala chrám sv. Michala v Opatovicích. Před válkami husitskými seděla ve Mstěticích Pražská měšťanská rodina Štuků z Pítkovic, ale dvůr o třech lánech držel od r.1418 Petr ze Mstětic, kterýž jej prodal Maršíku Neutěpalu ze Mstětic; vdova tohoto Příbka žila zde ještě r.1432. R.1434 odkázala Anna, vdova Václava Štuky z Pítkovic, matka Ondřejova, zboží své ve Mstěticích, synu Johánkovi z Pítkovic, výše řečenému, a vnuku Prokopovi.
Johánek brzy zemřel, zůstaviv syny Mikuláše a Petra z Pítkovic, let nemající, jichž poručníkem zřídil bratra svého Míku ze Mstětic, měšťana Novoměstského. Tento Míka měl s bratrem Johánkem zápis společně na dědictví v dskách zemských, "jakož sú naši dědové, otcové byl v držení", a pořizuje r.1458 o svém statku, odkázal polovici oběma sirotkům, polovici choti Markretě, po jejíž smrti měli též sirotkové děditi.
Kněží u Matky Boží Sněžné na Novém Městě Pražském měli míti úrok jedné kopy gr.č. na dědině někdy Jarkovské vedle rybníčka, který jim ustanovil již děd jeho Míky Jan Tlesk, Markreta pak ještě měla užívati 100 gr. ročního platu na Martinovi, 2 kopy 20 gr. na Václavovi sedlácích, rybníček i kus lesa svobodného.
Roku 1547 pokutováni byli Pražané za účastenství v odboji proti Ferdinandovi I. i ztrátou svého zboží ve Mstěticích, kteréž zpočátku přikázáno k purkrabským statkům u Brandejsa, jakkoli ještě téhož roku komora Česká navrhovala, aby bylo v Liboci za Mratín, Sedlec, Chabry a Libčeves vyměněno. Nestalo se však tak ihned, nýbrž připojeny Mstětice nejprve k panství Přerovskému a teprve r.1560 vyměněny s pannou Dorotou z Doupova, mistryní a převorkou klášterů Zderazského a Světeckého, a konventem jejím, ves celá "s dvory kmetcími, s platem, s kurmi, vejci a s jiným vším a avšelijakým příslušenstvím", za ves Holešovice.
Čtěte také: O Smíchovské průmyslovce
Když r.1566 klášter jeptišek Zderazských vymřel, připadly Mstětice k panství Brandejskému. Vyskytl se návrh, aby Mstětice byly od panství odprodány, ale hejtman Oppršttorf vyslovil se proti němu. Od té doby kromě dvora k Boleslavské kapitule příslušného Mstětice celé zůstávaly při panství Brandejském.
Přifařeny byly vždy Mstětice k Zápům, později k Brandejsu. Školou náležely k Zápům, ale r.1904 zřídily se školu vlastní v pěkné nové budově.
Mstětice skládaly se ke konci XVI: st. z 10 gruntů poplatných k panství Brandejskému a z jednoho, příslušného ke kapitule Boleslavské. Z rozlohy gruntů těchto jest patrné, že dvůr kapitulní vznil před vysazením vsi, ježto grunty strany Brandejské kupily se kolem něho, a sice počínala řada jejich nynějším číslem 12, načež následovaly ještě tři grunty (č.12, 14 a 15) na straně jižní. Severní stranu tvořily dva grunty (č.1 a 2), kteréž kapitulní dvůr odděloval od dalších pěti gruntův.
Zápisy o gruntech v XVII. století
V zápisích kapituly Boleslavské ze XVII. st. se uvádí:
- Grunt purkr. č.1, nyní č.12: R.1584 o jednom lánu, r.1605 o 14 kopách záh., r.1713 o 78 str., r.1761 o 123 měřicích, s platem o sv. Jiří 2 kop 6 gr., o sv.
- Grunt pukr. č.2, nyní č.13: R.1584 o půl druhém lánu, r.1625 o 30 kopách záh., r.1713 o 249 str, místo příslušných 288 str., r.1790 o 289 měřicích rustikálních a 2 měřicích dominikálních, s platem o sv. Jiří 3 kop 40 gr., o sv. Havle 3 kop 59 gr.míš., vedle 6 slepic a jedné kopy 30 vajec, držel r.1584 Duchek, 1594 Matěj Duchků, 1625 Jan Duchků, který když se r.1655 přestěhoval z Toušeně, ustoupil dvůr od lidu vojenského spálený Matěji Bílkovi. R.1677 následoval zeť Matěj Hamták, 1715 Václav Bílek, 1751 vdova Anna Bílková, 1759 Josef Bílek. R.1768 koupil jej za 2057 kop 8 gr. 4 d. míš.
Purkr. č.3, nyní č.14, spolu krčma svobodná od daní královských osvobozená, tudíž dvůr svobodný, o půl druhém lánu, r.1595 s 21 kopami záh., r.1713 se 123 str., r.1800 se 135 měřicemi rolí, s úrokem o sv. Jiří 2 kop 32 gr., o sv. Havle 2 kop 40 gr., 4 slepic a jedné kopy vajec. Prvý známý držitel byl Mikuláš Vzteklý, který jej r.1577 ujal odTrojana. R.1595 koupil jej Ezechiel Lopatský, měšťan Novoměstský, r.1597 Marie Valdštejnská z Martinic na Dymokuřích, kteráž kšaftovala před smrtí svou r.1608 dvůr tento koleji Jesuitské u sv. Klimenta na Starém Městě Pražském.
Čtěte také: Přečtěte si o Václavu Hromasovi
Poněvadž paní držela ještě v Mstěticích pod panstvím kapituly Boleslavské dvůr druhý, hájil děkan Jiří Štamvosr od Jizery svého práva k dvoru tomuto, ve příčině pak gruntu a krčmy svobodné pod panstvím Brandejským ukládala komora hejtmanu zámeckému, aby podal originál závětu. Stavové darování toto zmařili, poněvadž nedostávalo se Jesuitům inkolátu.
Když maličko později zřízena ve Mstěticích krčma druhá v čísle nyní 2, vylíčil hejtman Brandejský právní poměr krčmy starší: "Co se krčmy svobodné ve vsi Mstěticích … dotejče", oznamuje komoře České "zpráva se činí, kterak v též vsi Mstěticích byla jest a snad i ještě jest krčma svobodná výsadní, grunt po dolejší straně, k níž jest bejvalo rolí do 24 kop záhonů, na kterýmž se dobře poddanej živiti i pivo z pivováru Brandejskýho bráti a šenkovati mohl".
R.1617 nabyla gruntu tohoto paní Marie Magdalena Trčková na Opočně rodilá z Lobkovic, 1628 Alexander Haugvic z Biskupic, 1642 Jindřich Jan Varlejch hrabě z Bubna, po něm Maxmilián hrabě z Valdštejna, 1650 Odolán Věžník z Věžník, 1657 Polexina Bzenská. Za tšěchto majitelů zůstával dvůr spálen a pust, načež paní Bzenská, nemohouc hospodařiti, prodala jej r.1668 panství za 136 kop gr. mísš. Panství prodalo jej ihned Adamu Svobodovi, i následovali: r.1670 Martin Švec, 1695 Pavel Veselý, 1701 Jan Sedlecký, Vojtěch Všetečka, 1713 Mikuláš Loudil, 1725Vojtěch Berounský, 1728 Jan Novák, 1763 Jan Berounský, 1800 Antonín Berounský, 1815 syn Antonín Berounský, 1829 Antonín Petrášek, 1830 Frant. Pössl, 1836Antonín Chvojka, 1840 Antonín Boukal a hned Alois Pštros, který s ním spojil č.11, pouhé pozemky, které do konce XVIII. st. byly výměnkem ku gruntu č.13, a tak vznikl z čísel 11, 13 a 14 dvůr ropzsáhlý o 440 korcích, nákladně přestavěný příležitostmi hospodářskými, jejž r.1842 koupil Karel Meisner, 1849 továrník Jan Maria Mikuláš Bellot, 1881 MUDr. Emil Bellot, 1887 Alina Bellotová provd.
Purkr. grunt. č.4, nyní č.15, r.1584 o lánu jednom, roku 1601 o 16 kopách záh., r.1698 o 13 kopách, r.1712 o 84 str., r.1787 o 120 měřicích, splatem o sv. Jiří 1 kopy 6 gr., o sv. Havle 1 kopy míš., 4 slepic, 1 kopy vajec, jedné husí anebo místo ní 8 hr. míš., držel r.1570 Martin Srb, přiženiv se k Markétě Matoušce, 1601 Valenta Řezáč, 1608 Adam Podohorský, 1617 Jiří Mazánek, držitel gruntu v Zápech gruntu Škopkovského a dvou chalup, zvaných Stránkou, načež ve válce třicetileté byl vypálen a zpustl.
Teprve r.1660 prodal jej choť vnučky Mazánkovy Daniel Nathannael Kunštát, měšťan Novoměstský, "od mnoha let spálený a dokonce pustý", Janu z Řídka Veselému, který přijal poddanství. R.1670 následoval Adam Soukup, který 1677 grunt směnil za chalupu v Toušeni s Bartolomějem Bendou, roku 1690 uvázal se v držení Pavel Borecký, 1698 Václav Holub, který zlepšil stavení, 1717 Jan Hamták, 1713 Václav Rynda, 1743 Jan Kubánek, 1787 František Kubánek, 1813 Václav Tomášek, 1814 Josef Hájek, 1815 Petr Jakobi, 1817 Frant.
Čtěte také: Jak se truhlář stal umělcem: Příběh Ondřeje Suchého
Úzká ulička odděluje nyní grunt tento od pěkné budovy obecné školy, která r.1905 založena. Budova byla postavena nákladem obce. Proti nynější škole, tvoře s č.15 úzký západní vchod do neveliké návsi, byl purkr. gr. č.5, nyní č.1, původně o půl druhém lánu, r.1595 o 17 kopách záh., r.1686 o 16 kopách, r.1713 84 str. místo příslušných 96 str., r.1796 se 149 měřicemi, s platem o sv. Jiří 2 kop 2 gr., o sv. Havle 2 kop 17 gr., slepic 4, vajec 30, držel Jan Kaše, 1583 Havel Duchkův, 1595 Petr Hovězí, 1600 Říha Benešů, po němž statek zpuštěný ujal r.1610Jan Saně; syn jeho Václav Saně r.1658 propuštěn pod právo města Brandejsa, načež grunt prodán Jakubu Štěpánovi. R.1675 držel jej Jan Micka a zůstavil synu Faltinu nebo Valentinu Mickovi, jemuž vyhořel a spáleniště prodáno Jiřímu Kuklíkovi. Ten grunt přestavěl nákladněji o dvojí podlaze, jakož se ještě dnes patřuje.
Severněji sousedí s gruntem tímto městiště někdejšího purkrechtnícho gruntu č.9, nyní č.2. Grunt tento byl r.1584 o 2 kopách 30 záhonů rolí, r.1713 o 10 str. Původně platilo se z něho dvakrát v rok po 33 gr., slepice 2, vajec 10. Před r.1600 zřídil v něm prvý známý majitel (od r.1578) Cyprián Roudnický z Mydlováru krčmu. R.1610 zkoupil podíly od bratří a sester Friedrich Roudnický z Mydlováru, načež následovali r.1623 Jan Bračický. Grunt ve válce třicetileté ohněm zpustlý ujal r.1658 Jan Bílek, 1677 Matěj Hamták, 1687 Tomáš Táta a r.1682 koupila jej obec, načež zůstal obecní krčmou až do r.1714. Tehdy koupil krčmu i grunt Vilém Svoboda ze Svémyslic a odevzdal ji r.1721 synu Antonínu.
Statný a nákladný dvůr č.18 jest někdejší emfyteutisovaný dvůr pod panstvím kapituly Boleslavské, s nímž nyní spojeno i č.3; č.18 jest dvůr sám, č.3 byla vinopalna, kovárna a masný krám. Dvůr měl původně 35 kop záh. a louku za městem Brandejsem, kdež slove "pod Světicí". Platilo se z něho kapitule úroku jednou v rok 4 kopy, za podělky a roboty 20 kop, z louky 4 kopy a děkanu Brandejskému 4 kopy gr. míš. desítku.
Jako při druhých gruntech Mstětických, tak i u tohoto za války třicetileté zůstalo mnoho půdy neoseto a místo původních 35 kop při katastrování z r.1713 shledáno toliko 24 kop záh. rolí, z kterýchž "oznámený držitel gruntu od královské berně zemský peněžitou kontribuci pro sebe sám odvádí"; nad to spojeno s ním 12 str. k panství Brandejskému poplatných. Tehdejší majitel dvora Václav Michal Rybář stěžoval si u revisitační komisse stavovské, že platil daň z 210 str., jakkoli užívalů toliko 144 str.; 66 str. ode dvora jeho měli prý císařští poddaní tudíž, což se však se skutečností nesrovnávalo, nebo z úředních zpráv současných plyne, že i ke gruntům k Brandejsu příslušnýcm náležívalo více rolí než kolik tehdy držitelé skutečně osívali.
Emfyteutisován byl dvůr tento již před polovicí VXI: stol. Kapitula dala si nahraditi panství své ročním úrokem, právo páliti víno pálené a výseku masa majiteli dvora zůstalo. Dvůr sice řídil se stále, až do konce patrimoniální správy, pravomoci kapituly, již při každém převodu dostávalo se platu 700 zl., laudemiem zvaného, byla ale pokládán za dvůr svobodný -Mstěticer Freierhof v katastru z r.1713 - a držitelé jeho za "královské svobodníky".
Prvým známým držitelem emfyteutisovaného dvora tohoto byla paní Marie Valdštejnská z Martinic, jíž náležela ve Mstěticích i svobodná krčma, výše řečená. Paní závětem svým odkázala Jesuitům Staroměstským i dvůr tento, k čemuž dal děkan Boleslavský jménem kapituly svolení. Ale proti závětu podal odpor probošt Václav Albín z Helfenburka, popíraje děkanu jakéhokoli poráva ve příčině změn zboží kapitulního. Jesuité bránili se a dotazovali, že paní Vladštejnská nejednala proti zřízení zemskému, nepořizujíc o statku dědičném, nýbrž toliko šosovním, a majíc k závětu svolení děkana, který dle smlouvy z r.1544 měl ius administrationis zboží kapitulního a v sídle kapitulním stále přebýval. Paní prý nevyňala dvůr z panství kapituly, nýbrž postoupila jej Jesuitům v držení, jak jej sama měla. Talé děkan Štamvosr hájil proti Jesuitům právo kapituly, namítaje ve svém podání ze dne 6.března 1606, že zesnulá paní Valdštejnská měla ve Mstěticích dva dvory, jeden na gruntech císařských, druhý na kapitulních, on pak. děkan, že jsa na ten čas toho gruntu vrchností, že ho ujímá se vším příslušenstvím podle obdarování kapituly a stvrzení jejich skrze císaře Rudolfa II.
Děkan právo kapituly proti Jesuitům uhájil a nástupce jeho Zachariáš Cruciger prodal dvůr Maxmiliánovu Šolcovi z Heydrštorfa, od jehož vdovy koupil jej r.1613 Jáchym Kliks z Kliksu, načež až dlouho do XVIII. st. zván Kliksovským neb i Klikšovským. Roku 1620 ujal po Jáchymu Kliksovi dvůr Jan Novotný, nevybýval ale povinnosti a r.1631 z něho odešel. Tu ujal jej děkan Bílek a zastavil znovu Kliksovi. Ten r.1641 odstoupil jej dceři Elišce Filnové za 1135 kop gr. míš., ta pak jej zůstavila dceři Marii Veronice Kotvicce. R.1653 od paní Kotvicky vyplatil jej zpět probošt Roder a jal se jej přímo vzdělávati jako kapitulní dvůr poplužní. Poněvadž však byl dvůr vzdálen a lidí robotních po roce nebylo, prodán r.1686 purkrabí panství Brandejského, Janu Jaroslavu Mezleckému.
R.1693 koupil jej Jan Arnošt Karkoš, správce panství Kounického, r.1697 Václav František Prax z Perntálu, r.1699 Rosalie Helena Cerhová, rodilá Mařanka Bohdanecká, choť purkrabí panství Brandejského, od jejíhož chotě Jana Václava Cerhy r.1708 koupil "dvůr podací, v městýs Mstěticích ležící a kapitole Staroboleslavský k děkanství přináležející", Václav Michal Rybář, měšťan Starého Města Pražského a mlynář podzámecký v Brandejse, za 2246 zl 40 kr. Dvůr před tím Cerhovi vyhořev, nebyl ještě dostavěn, ale Rybář jej nákladně dokončil, již však r.1714 prodalSamuelu Liboriu Didaktovi purkrabí Jirenskému a mešťanu Brandejskému, za 2900 zl.
R.1717 koupil tento dvůr František Antonín svobodný pán z Gastheimbu za 3500 zl. a zůstavil jej r.1727 svému synu Janu Danielu. R.1729 koupila jej Anna Barbora Dohalská z Dohalic, zasnoubená Rašínová z Rýzmburka, za 4500 zl., r.1738 Jan Antonín Haugvic z Biskupic za 5500 zhl., po němž dědil r.1740 Norbert František Haugvic z Biskupic a prodal r.1744 Janu Karlovi z Furtenburka za 6100 zl. R.1746 následoval Josef Antonín z Furtenberka, který dvůr r.1765 prodal Vavřinci Rauchoviza 7400 zl., ten pak opět r.1768 Františku Vlnovi, měšťanu Staroměstskému za 8960 zl., který současně koupil i dvůr nyní č.13.
V katastru z r.1751 jmenuje se "Hoff im Dorff Msstieticz unter die Altbunzlauer Dechant-Jurisdiktion geherig" se 144 str. 2 věrt. polí a 4 str. 4 věrt. luk Vlna držel oba dvory jen krátkou dobu a r.1771 prodal dvůr pod panstvím kapitulním s vinopalnou i masným krámem za 6750 zl. Václavu Pervolfovi, ten pak opět r.1788 Františku Antonínu Kellermannovi. R.1802 koupila dvůr Anna Jeřábková a prodala ihned za 16200 zl. Josefu Streckovi, ještě však téhož roku koupil jej Josef rytíř Puteani a prodal r.1804 Marii Františce svob. paní Údrcké z Údrče, rodilé Sanchez d'Ortigosa, za 29000 zl. R.1805 koupila jej Marie Anna Stehrová, rodilá Lankišová z Horniců, která držela i grunt nyní č.12, ale r.1808 koupil v dražbě dvůr č.18 Jakub Veith. R.1811 prodán dvůr za 16000 zl. v.m. nebo za 80000 zl. v bankocetlích Josefu Bubníkovi, který s ním trvale sloučil grunt č.2, r.1815 drželů jejFerdinand Čapek, r.1819 Leopold hrabě Schirnding, který opětdržel i sousední grunt č.2, r.1829 Tekla Čapková, r.1836 Ignát Novotný.
tags: #barborka #truhlar #bojanovice #historie
