Betonové patky na trubku pro stabilní ukotvení konstrukcí

Kotevní patky, fenomén tohoto desetiletí, se staly významným pomocníkem při ukotvování nejrůznějších stavebních konstrukcí k podkladu. Nejčastěji se s jejich využitím setkáváme při kotvení dřevěných konstrukcí (trámů, kůlů a hranolů) do betonu či země. Umožňují velmi rychle a zároveň pevně a dlouhodobě spojit váš projekt se zemí. Kotevní patky jsou unifikované ocelové prvky, které slouží k upevnění různých druhů stavebních konstrukcí a dřevostaveb do podkladu. Kotevní patky využijete zejména, pokud plánujete stavět pergolu, altán, terasu či garážové stání. Jsou velmi spolehlivé, zajistí pevné a stabilní uchycení a lze je využít prakticky v jakémkoliv terénu. Při dodržení základních pravidel Vám budou sloužit dlouhé roky. Na trhu naleznete kotevní patky několika druhů a typů.

Typy kotevních patek a jejich montáž

Výběr kotevních patek musíme zvážit již při projektování stavby. Patky je možné do podkladu vložit již při jeho budování, nebo je lze ukotvit do již hotového podkladu. Podle toho zvolíme buď kotevní pilíře nebo patky do betonu.

Patky do betonu

Patky do betonu se do podkladu vkládají již při jeho tvorbě, tzn. nejčastěji při betonování základové desky. Součástí takové patky je nejčastěji ocelový trn (roxor, betonářská tyč), který zalijete betonem. Přibližně ¾ délky roxoru přitom musí být zabetonované a zbylá ¼ bude viditelná nad podkladem. Kotevní patku s trnem je samozřejmě možné použít i do již vytvořeného podkladu. Montáž je však náročnější, protože je třeba do betonu vyvrtat odpovídající otvor, do kterého následně za pomoci chemické kotvy (malty) ukotvíte trn kotvy. Vykopané základy se zalijí betonem a do něj se zapustí trn kotevní patky. Betonování doporučujeme provádět do nezámrzné hloubky (80 cm a více), aby nedošlo k popraskání betonu. U patek s roxorem roxor tvoří trn, který se standardně umisťuje do ještě nezatvrdlého betonu.

Kotevní pilíře

Kotevní pilíře na rozdíl od patek do betonu použijete do již připraveného podkladu. Součástí kotevního pilíře je deska, kterou k podkladu přichytíte pomocí kotevního materiálu. Kotevní pilíře mohou mít buď podobu samostatné patky, patky s trubkou navařenou na kotevní desku nebo botičky. U kotevních pilířů si můžete konečnou výšku doladit, snadněji tak vyrovnáte podlahu stavby do vodorovné polohy. Nastavitelné patky (pilíře tvořené šroubovicí) jsou ideální, pokud potřebujeme dorovnat výškové rozdíly mezi jednotlivými patkami, které vznikly například špatným postupem při betonáži nebo rovnání terénu. K dostání jsou nastavitelné patky ve tvaru "U" nebo s deskou, která zaručí vyšší estetičnost spoje. Kotevní patka typu "U" určená pro montáž dřevěných prvků k betonu s dlouhou kombinovanou trubkou umožňuje vysunutí dřevěného dílu až 250 mm nad povrch betonu, čímž je zajištěna maximální dilatace dřeva od podkladu při zachování vysoké pevnosti spoje.

Další možnosti ukotvení

Stavby nemusíme nutně kotvit pouze do betonu. Často stačí některé konstrukce upevnit pouze do země bez betonování. Toho docílíme pomocí zemních vrutů nebo kotvících hrotů. Zatloukací hroty jsou vhodné do normální zeminy, ale nehodí se do štěrkovitého povrchu a používají se spíše pro lehčí konstrukce. Zemní vruty lze použít do většinu typů povrchů, kromě kamenitého terénu. Jejich montáž je jednoduchá, není nutné kopat hluboké základy.

Čtěte také: Krok za krokem: Betonové sloupky

Ochrana dřevěných konstrukcí

Při uchycení dřeva je dobré, aby dřevo nebylo v přímém kontaktu s vodorovnou částí kotevní patky. Docílíte tak výborné ochrany před půdní vlhkostí. Pomocí kotevních patek také docílíte odsazení dřevěných prvků od podkladu a zamezíte tak vlhnutí konstrukce odspodu. Při použití patek s prolisem zabráníte vlhnutí a nahnívání spodní části trámů a hranolů. Zároveň je vhodné použít patky s prolisem, kde nedochází ke kontaktu dřeva s vodorovnou plochou kotevní patky. Pro vyšší odolnost vůči vlhkosti (a hnilobě dřeva) doporučujeme dřevo ošetřit vhodným nátěrem nebo impregnací.

Tvary kotevních patek

Nejběžnějším tvarem vrchní části patky je tvar písmene „U". Taková kotevní patka je univerzální a nevyžaduje žádné specifické uchycení ani spojovací materiál. Speciálním případem „U" patky je patka s prolisem. Dalším používaným tvarem je tvar písmene „L". Po těchto patkách sáhneme, pokud potřebujeme ukotvit velmi rozměrné trámy či hranoly. Na trhu můžete narazit i na kotevní patku s vrchní částí ve tvaru písmene „T". Takovou patku použijeme, pokud máme vysoké nároky na estetiku. Patku „zasekáme" do trámu, takže zvenčí bude téměř neviditelná. Další možností, jak kotevní patku co nejvíce skrýt, je patka s deskou. Speciálním případem jsou kotevní „botky". Jsou určeny ke kotvení prvků konkrétních rozměrů a tvarů. Kotevní patka s přivařenou spodní deskou, U profil s prolisem, je galvanicky pozinkovaná, s přivařenou spodní deskou 150 x 60 mm a s navařeným U profilem různých rozměrů. Patka je pevná a není tedy výškově nastavitelná. Tato patka se umisťuje na již hotovou základovou desku a je nutné mít všechna kotevní stanoviště ve stejné výšce. Kotevní patka s prolisem zaručuje, že dřevo nebude v přímém kontaktu se spodní částí patky, tím se výrazně prodlouží životnost trámu.

Materiál a povrchová úprava

Při volbě kotevní patky musíme zvážit i její materiál nebo povrchovou úpravu. Volba záleží na zamýšleném využití. Ve většině případů bude stačit pozinkovaná patka, ale v náročnějším prostředí je lepší použít patku z nerezu. Pozinkované patky dělíme ještě na galvanicky a žárově pozinkované.

Galvanické zinkování

Galvanické zinkování probíhá jinou technologií než žárové. Povrch upravený galvanickým pozinkováním má menší odolnost vůči povětrnostním vlivům než po žárovém zinkování. Galvanické zinkování představuje ochranu proti mechanickému poškození (abraze, otěr), ale ochrana proti korozi a povětrnostním vlivům je minimální, tudíž jde spíše o estetičnost. Galvanicky pozinkované patky vypadají sice moc pěkně a "září", ale z dlouhodobého hlediska oceníte žárově zinkované patky.

Žárové zinkování

Žárové zinkování je jedním z nejlepších způsobů, jak ochránit ocelové prvky před korozí. Má velmi dlouhou životnost a vyznačuje se stejnoměrnou ochranou v ohybech i na hranách. Nnejsou sice tak pěkné, ale vydrží Vám mnohem déle! Žárové zinkování je velmi účinná ochrana před korozí, má dlouhou životnost a odolnost proti mechanickým i povětrnostním vlivům. Povlak se nanáší ponořením předmětu do roztaveného zinku při teplotě přibližně 450˚C. Výsledná tloušťka povlaku je přibližně 80-90 μm. Taková ochrana se doporučuje u výrobků vystavených dlouhodobé vlhkosti, zejména u prvků používaných na zahradě.

Čtěte také: Postupy rekonstrukce trámových stropů

Nerezová ocel

Nerezové prvky, jak již název napovídá, jsou vyrobeny z nerezavějící oceli. Nerezovou ocel dělíme do několika tříd, podle několika norem. Na trhu běžně narazíte na nerezovou ocel A1 až A4, ale nejčastěji se setkáte s prvky typu A2 nebo A4. Nejodolnější nerez A4 (AISI 316) odolává korozi i kyselinám a je možné ji použít i tam, kde je v kontaktu se slanou nebo chlorovanou vodou. Nejpoužívanější nerez A2 (AISI 304) lze použít bez jakýchkoli obav z koroze i ve venkovním prostředí. Nerezové patky jsou zpravidla velmi drahé, a proto se moc nepoužívají. Pro běžné použití rozhodně doporučujeme žárově zinkované kotevní patky.

Montáž kotevní patky na betonový podklad

K montáži kotevní patky na betonový podklad budete potřebovat vrták do betonu a kotevní materiál. Zde máte možnost volby:

• obyčejná hmoždinka + vrut/šroub (případně natloukací hmoždinka)
• ocelová rozpěrná kotva
• šroub do betonu
• chemická kotva + závitová tyč a matice

Od způsobu kotvení se pak odvíjí pevnost spoje. Na mohutnější konstrukce a větší počet děr doporučujeme chemickou kotvu v kombinaci se závitovou tyčí (svorníkem) a matkou. Pokud máte na betonové desce/patce ještě dlažbu, je nutné prodloužit kotvení až do betonové části, samotná dlažba není pro patku dostatečnou oporou.

Kotvení dřevěného sloupku

Stejně jako u montáže patky do betonu máte i při kotvení trámku několik možností a opět se způsob bude odvíjet od zamýšlené konstrukce, především pak její hmotnosti a velikosti.

• konstrukční (stavební) vrut s talířovou hlavou
• závitová tyč + matice
• speciální vruty do tesařského kování
• stavební hřebíky

Obyčejné vruty do dřeva nejsou vhodné z důvodu nedostatečné pevnost ve "střihu", a proto doporučujeme použití těch konstrukčních. Spojovací materiál, který zvolíte na upevnění dřeva do kotevní patky, by měl odpovídat celému projektu. Pokud například volíme nerezové patky, kombinujeme je nejlépe s nerezovými vruty. Závitové tyče, kterými lze dřevo do patky též ukotvit, musíme v místě řezu ošetřit před korozí například zinkovým sprejem.

Čtěte také: Význam betonových zátarasů pro Prahu

Parametry kotevních patek

Kvalitu a pevnost patek udává mimo jiné tloušťka plechu. V ideálním případě by tloušťka materiálu měla být alespoň 4 mm. Patky jsou proti korozi chráněny zinkováním. Pro vyšší odolnost i lepší vzhled je možné spodní části dřevěných trámů opálit plamenem. Únosnosti patek jsou dostatečné i pro stavby s betonovou střešní krytinou, pokud dodržíte všechny důležité zásady (dřevěné trámy na stojky musí mít správnou dimenzi s ohledem na odhadovanou váhu střešní konstrukce, stavba musí být dostatečně zavětrovaná atd.).

Přestože jsou kotevní patky snadno dostupné, při stavbě větších a těžších konstrukcí doporučujeme jejich použití (hlavně s ohledem na nosnost) konzultovat s odborníkem. V případě jakýchkoli dotazů se na nás neváhejte obrátit. Rádi pomůžeme s výběrem patek pro Vaší pergolu, garážové stání nebo jiný projekt. Pokud plánujete větší projekt, stavíte pergoly nebo máte zájem odebrat větší množství, sestavíme Vám do 48 hodin zdarma nabídku na míru!

Plastové bednění pro betonáž základů

Naše plastové bednění průměr 315mm pro betonáž představuje ideální řešení pro montáž stožárů, sloupků a tyčí v široké škále aplikací. Perfektně se hodí pro instalaci sloupů veřejného osvětlení, dopravních značek, vlajkových stožárů, vymezovacích sloupků či základů dětských herních zařízení.

Klíčové vlastnosti:

• Rychlá a snadná montáž: Díky nízké hmotnosti je manipulace s bedněním velmi jednoduchá, což výrazně urychluje celý proces instalace.
• Celoroční použití: Naše trubky lze pokládat i v zimním období, což zajišťuje flexibilitu při plánování projektů.
• Vysoká tepelná odolnost: Materiál odolává různým teplotním podmínkám, takže je ideální pro dlouhodobé použití.
• Možnost zkracování: Bednění lze snadno zkrátit podle potřeby, což umožňuje přizpůsobení konkrétním požadavkům vaší aplikace.

Příprava pozemku a betonáž základů

Vybudování základů a desky je klíčové pro stabilitu stavby. Proto je důležité nepodceňovat tento krok. Než začnete s výkopovými pracemi, je nutné pozemek správně připravit. Nejprve odstraníte ornici a za pomoci odborníka vytyčíte stavbu, vyhloubíte základové pásy a můžete se pustit do betonování a ztraceného bednění. Při betonování základů pro patky, lze pro usnadnění použít buď betonové ztracené bednění, nebo odpadní KGEM (KG) trubku. Betonáž podkladního betonu je práce na dopoledne. Pokud se podaří domluvit dovolenou a betonárku, mělo by to být reálné. Při kotvení zahradních dřevostaveb musíte brát ohled na typ povrchu, do kterého budete konstrukci upevňovat.

Možnosti založení v rovině ztraceného bednění

Jaké jsou možnosti, jak založit v rovině ztracené bednění, které slouží jako patka na chatku?

• Vykopat jámu a zkoušet srovnávat zeminu, abyste na to bednění položili a bylo v rovině. Bednění je těžké a neustálé vyndavání a zandavání je nepraktické.
• Podsypat nějakou frakcí kameniva. Mělo by to normálně pořádnou nosnost?
• Podbetonovat. Jak ale v té malé jámě zaručíte vodorovinu vsypaného betonu? Místo na vodováhu tam není. Bylo by možné rovnou na ten beton položit ZB a vylít ho taky? Kdyby se použil polosuchý beton, uneslo by to hned bednění? Nebo se musí počkat týden, než to vytvrdne a pak bednění?
• Vykopat jámu, dát do ní bednění a pomocí kamenů jej podložit do roviny.

Příprava a betonáž podkladního betonu

Kanalizaci jsme prováděli ještě před zavezením prostoru desky. Použili jsme trubky KG110. Na položení potrubí jsme si přivolali kamaráda vodaře, který nám pomohl, abychom měli jistotu, že je vše v pořádku. Nejprve jsme lopatou vyhrábli trasu potrubí, a poté se začala pokládat kanalizace se sklonem 2 cm na metr potrubí. Dohrábli jsme vše, co bylo potřeba, aby se srovnal sklon. Poté jsme pospojovali části potrubí a podsypali. Na závěr jsme zasypali pískem trubky a pořádně udusali.

Po vylití šalovek betonem a týdenní pauze jsme se pustili do přípravy podkladního betonu=základové desky. V prvé řadě jsem sehnal bagristu, aby mi naházel zeminu z pasů, která ležela na hromadách okolo zpět do prostoru desky a následně jí urovnal, tu jsem pak hutnil žábou. Dále jsme objednal štěrk 0/32, který jsem navozil dovnitř desky, vynechal jsem místa, kde povedou odpady. Kanalizaci jsem zhotovili ve dvou lidech, schéma jsem si udělal sám podle výkresové dokumentace. Použil jsem pro hlavní vedení DN125 a pro jednotlivé větve DN110. Hrdla jsem nechal koukat lehce nad desku. Tu část, která měla být v betonu, jsem obalil folii, kterou pak vyndám a vyměním ji za izolaci. Trubky jsem nakoupil ve stavebninách, přebytečné jsem vrátil. Když bylo položeno, ucpali jsem vývod a do odpadu jsme nalili vodu, aby jsme viděli, zda všude těsní. Pak jsem i trubky zahrnuli štěrkem a hutnili žehličkou. Přes trubky jsem jeli opatrněji.

Ztracené bednění

Obvod obytného prostoru bude vyšalován pomocí 40cm širokého ztraceného bednění a garáž se všemi vnitřními pasy ze 30cm širokého bednění. Celkem budou 4 řady. Na čtyřicet bylo potřeba 300 ks a na třicet 250 ks. Na zakládání rohů jsem opět pozval známého geodeta a pomocí několika přístrojů jsem naměřili rohy. Použili jsme již naše vybudované lavičky. Laserem-nivelákem jsme měřili výšky, pak dalším optickým přístrojem pravoúhlost. Nakonec jsme měřili úhlopříčky. První řadu jsem zakládal do betonu, který jsem si sám míchal. Každý den po práci po dobu cca 14 dní. Mezi každou řadu jsem vložil roxory ve dvou řadách, rohy jsme provázal a vyztužil roxory ve tvaru L. Vodorovné jsem provázal se svislými roxory ze základů. Použil jsem průměr 10 mm, celkem cca 400 m. Uvnitř základů jsem také vynechával nějaké šalovky kvůli kanalizaci, použil jsem do prostoru vetší KG než budou odpady. Také jsem vynechal v obvodových šalovkách místo pro kanalizaci která povede ven z domu a místo pro externí přívod vzduchu ke kamnům.

Uzemnění, prostupy a betonování základů

Pro uzemnění jsem použil zemnící pásek FeZn 30x4, do základů se vešlo kolem 60 m. Pásek jsme s tátou položili za dopoledne. Zemnění jsme dali jen kolem dokola, pod nosné zdi uvnitř domu jsme pásek nedávali. Rohy jsme spojili spojovací svorkou a přestříkali gumoasfaltem ve spreji, kvůli korozi. Na každém rohu jsme vytáhli pásek a nechali koukat cca 1 m na zem pro hromosvody. Důležité je také vytáhnout uzemnění do místa, kde bude el. rozvaděč. Uzemnění jsme ve finále podložili pomocí betonových dlaždic, aby neležel přímo na zemi.

Prostupy pro přípojky: Pro každý systém vedoucí základem je ideální průměr prostupu 110 mm. Rovněž je dostatečná pro umístění chráničky obsahující několik elektrických kabelů. Před umístěním prostupů do základových pasů je nutné nejprve všechny otvory uzavřít. V projektové dokumentaci je jasně specifikováno, kde mají být umístěny prostupy pro hlavní elektrický kabel, kanalizační přípojku a vodovod. Pro všechny průchody vodovodní přípojky (studna, vrt, systémy pro závlahu okolí domu, zahradní sprcha) je zásadní, aby byly umístěny v této hloubce a byly řádně chráněny. Zaměřte si hloubku, ve které je kanalizační přípojka uložena, a při ukládání prostupu pro kanalizační potrubí do základových pasů ji striktně dodržujte. Pro vedení odpadního potrubí z domu do budoucí jímky nebo přečerpávací šachty použijte plastovou KG trubku s průměrem větším než samotný odpad (ten mívá obvykle 100 mm). Obecně se doporučují rozměry 160 nebo 200 mm. Pro veškeré další vedení, jako jsou ony elektrické kabely, je proces uložení do základových pasů standardní.

Ukotvení zahradního domku

Každý domek je třeba postavit na rovný a pevný povrch. Kdyby stál na nerovném nebo sypkém terénu, či pouze na trávě, jednoduše řečeno by ho podemlela voda. Kvalitní základ je tvořen ze stabilního a pevného materiálu jako je jíl, hlína a kameny. Naopak štěrk, písek a rašelinu jako stavební základ rozhodně nedoporučujeme.

Postup ukotvení:

1. Vyměření plochy pomocí provázku nebo latí a kontrola svažitosti pozemku.
2. Hloubení jámy (30 cm hluboká vrstva).
3. Zhutnění vibrační deskou.
4. Příprava bednění (stejně vysoké jako základová deska) a uložení rámu na plochu.
5. Upevnění bednění konstrukční ocelí.
6. Uložení PE fólie na štěrkovou vrstvu.
7. Příprava betonu (ručně nebo míchačkou) a rovnoměrné rozložení uvnitř bednění.
8. Volitelně: Vložení výztuže z ocelové rohože ve spodní třetině základu.
9. Zakrytí plochy fólií na cca týden a zajištění vlhkosti fólie.
10. Odebrání fólie, bednění a ocelových tyčí.

Dlažba je vhodná spíše pro plastové a plechové domky na nářadí, samonosný rošt zase na menší dřevěné domky. Betonové patky jsou vhodné u pozemků s velkým sklonem nebo u zahradních domků větších rozměrů.

tags: #betonove #patky #na #trubku

Oblíbené příspěvky:

• Vše o ochraně dřeva přírodními nátěry
• Reference truhláře Radima Lišky
• Tradiční techniky vypalování dřeva
• Aplikace polystyrenu
• Srovnání materiálů pro terasu u bazénu