Hliněná dekorativní omítka: Návrat k přírodě a zdravému bydlení

Hliněná omítka je materiál, který si získává stále větší oblibu. Je ekologická, zdravotně nezávadná a dokáže v interiéru vytvořit příjemné klima. Hlína jakožto stavební materiál doprovází člověka již odpradávna. Již ve starověku a možná ještě dříve si lidé stavěli hliněná obydlí. Hlína potom nechyběla při stavbách dlouhá staletí až do doby poměrně nedávné, kdy ji nahradily moderní syntetické materiály. S pokorou se opět vracíme k technologiím a materiálům, které už před staletími používali naši předkové, a s údivem zjišťujeme, jak fungují. Hliněné omítky splňují nároky na zdravé a ekologické bydlení, kde se díky vysoké schopnosti přirozeně regulovat vlhkost vytvoří příjemné klima.

Renesance hlíny jako stavebního materiálu

Hlínu jako stavební materiál využívá lidstvo již od pradávna. Její výborné vlastnosti a pozitivní zkušenosti nyní začalo využívat i moderní stavitelství. Dnešní stavitelství využívá hlínu jako hlavní stavební materiál i jako doplňující komponent stavby, který může pozitivně ovlivnit klima v domě. Hlína může být alternativou k omítkovým systémům, kdy jsou hliněné omítky využívány nejen při obnově historických budov, ale také do nových nízkoenergetických a ekologických domů. Hlína má však celou řadu nepřehlédnutelných výhod, kvůli kterým se k ní stavebníci opět s pokorou vrací. Hliněné omítky upřednostňují zejména zastánci ekologického či alternativního bydlení a přírodních materiálů. Hliněná omítka je příjemná na dotek a v přírodní podobě (bez přídavku barviv) je teplá na pohled.

Praktické vlastnosti hliněné omítky

Základními složkami hliněné omítky jsou jíl a písek, kdy jíl má funkci pojiva a písek plniva. Hliněné omítky jsou vyráběné a prodávané v řadě odstínů, jsou lehce zpracovatelné a plně recyklovatelné.

Regulace vlhkosti a zdravé mikroklima

Hlavní výhodou hliněných omítek je jejich schopnost pohlcovat a následně uvolňovat vlhkost. Je dobře známo, že hliněná omítka skvěle pracuje s přebytečnou vlhkostí v interiéru. Oproti ostatním typům omítek má hliněná výborné absorpční vlastnosti a dokáže udržovat stálou vlhkost v interiéru okolo 40 až 50 %. Vzdušnou vlhkost z prostředí odebírá hliněná omítka okamžitě a naopak v příliš suchých místnostech vzduch zvlhčuje. Pro dokonalé absorbování je ideální tloušťka omítky okolo 4 cm. Hlína dokáže velmi rychle pohltit zvýšenou vlhkost vzduchu a následně ji uvolňuje zpět do interiéru. Hliněné omítky tak udržují optimální mikroklima v interiéru. Nejastěji se o hlíně hovoří v souvislosti s regulací vlhkosti v interiérech.

Trápí-li vás jakékoli dýchací potíže, může být právě použití hlíny v interiéru řešením. Její PH je neutrální a je možné ji aplikovat na jakýkoli savý povrch. Hliněná omítka je vysoce protialergická a má schopnost bránit výskytu plísňových spór. Hliněné omítky jsou vhodné pro alergiky, jelikož dovedou pohlcovat škodlivé látky ze vzduchu včetně například cigaretového kouře. Lze dokonce říci, že hlína je pro své vlastnosti léčivá, tedy léčí. Blahodárné klima. To se v souvislosti s hlínou skloňuje nejčastěji. Nejcennější vlastností hliněné stěny je to, že do jisté míry mění složení vzduchu a tím vytváří tzv. hliněné mikroklima. To se vytváří, když je omítka silná alespoň 1 cm. Díky tomu, že se jedná o přírodní materiál, jsou mnohem zdravější než umělé zvlhčovače vzduchu, ve kterých se mohou množit plísně a škodlivé mikroby. Když se vám zdá v místnosti vzduch suchý, stačí rozprašovačem postříkat kousek hliněné zdi, která vzduch přirozeně osvěží a pomalu zase vyschne.

Čtěte také: Vše o vitrínách Lamino Coko Bila

Akumulace tepla a akustické vlastnosti

Schopnost výborně akumulovat teplo, vlastně má hlína v tomto směru podobné vlastnosti jako šamotová kamna. Pokud tedy místnosti vytápíme, omítka do sebe akumuluje teplo a poté toto teplo vyzařuje. V létě pro změnu chladí. Ideální jsou tyto omítky též pro stěnové vytápění. Zajímavá je také schopnost hlíny akumulovat teplo, což se okamžitě po její aplikaci odráží na výdajích za vytápění. Hliněné omítky potlačují vysokofrekvenční záření a konzervují a chrání dřevěné konstrukce dřevostaveb. Mají navíc výborné vlastnosti zvukově izolační.

Estetika a design

Hliněné omítky jsou prostě pěkné, výborně, přirozeně vypadají. Hliněné omítky jsou příjemné na dotek a nenapodobitelné po stránce vizuální. Hliněné omítky mají svůj nezaměnitelný vzhled. Jsou opakem běžně prodávaných omítek, u kterých se lpí na dokonalosti. Hliněné omítky jdou většinou trochu jiným směrem. Jejich nedokonalost vytváří z interiérů útulné prostředí. Lidé pracující s hliněnými omítkami velmi často tíhnou ke kreativitě. Interiéry jsou potom daleko nápaditější a více osobní. Designovou variabilitu a vlastnosti hliněných omítek lze ještě zvýšit přidáním přírodních přísad. Do omítky můžete přidávat drcené byliny, aby omítka voněla. Můžete přidávat drcené mušle s perletí, aby se leskla nebo přidat slámu či různé rostlinné zbytky aby vypadala přírodněji.

Hliněné omítky v koupelně

Této vlastnosti se dá celkem dobře využít v koupelně. Hliněné omítky si proto v koupelnách nacházejí své místo. V koupelně, kde dochází k rychlým změnám vlhkosti vzduchu, tato vlastnost výrazně pomáhá stabilizovat mikroklima. Vlhkost se během běžného sprchování nebo koupání nedostává hluboko do konstrukce. Hliněné omítky jsou vhodné na všechny plochy, které nejsou vystaveny přímému proudu vody. V místech s občasným kontaktem s vodou, například za umyvadlem, vedle sprchového koutu nebo v okolí ručníků - se často používá kombinace hliněné omítky a vápna, známá jako technika Ó-TSU. Na plochy, které jsou dlouhodobě vystaveny přímému proudu vody, hliněná omítka vhodná není. V těchto případech se doporučuje použít materiály na bázi vápna, například marocký štuk (tadelakt). Hliněná omítka nemůže plně nahradit obklady v místech s přímým kontaktem s vodou. Optimálním řešením je kombinace materiálů, hliněná omítka na většině ploch a voděodolné stěrky nebo jiné úpravy v místech přímého kontaktu s vodou.

Je potřeba se vyhýbat místům, kde by mohly přijít do přímého kontaktu s tekoucí vodou (sprchový kout, prostor přímo za umyvadlem atp.). Hliněná omítka také nemá ráda zavlhlé stěny, kde ze země vzlíná vlhkost do stěn. V místnostech s větší vlhkostí je potřeba použití hliněných omítek důkladně zvážit. Hlína dlouhodobou zátěž nezvládne a opadá. Díky své schopnosti přirozeně regulovat vlhkost přispívají ke zdravému vnitřnímu prostředí a zvyšují komfort bydlení.

Aplikace hliněné omítky

Hliněné omítky můžeme aplikovat prakticky na jakýkoli materiál - dřevo, cihly, beton, hliněné stěny (vyzděné z hlíny), slaměné stěny, sádrokarton apod. Lze ji použít v novostavbách a při rekonstrukcích hliněných staveb, ale také na klasické cihelné zdivo. Použití nemá žádné omezení, takže se dá aplikovat i v panelovém domě. Hliněná omítka oproti běžným omítkám přilne k podkladu pouze mechanicky. Proto lze hliněnou omítku nanášet pouze na savé a drsné podklady.

Čtěte také: Vlastnosti bílé laminované desky (10 mm)

V současné době je většina aplikací prováděna na běžné zdivo (cihly, vápenopískové cihly, betonové stěny), ale i dřevěné stěny (deskový záklop, OSB), kde se používají rákosové rohože, aby omítka ze stěny časem nespadla. U hladkých betonových povrchů se omítka nanáší na dřevěný rošt (5-7 cm), nebo na rákosové rohože (2-2,5 cm).

Práce s hliněnou omítkou je podobná jako s běžnými omítkami, ale je třeba dodržet několik specifik:

1. Míchání směsi: Spojovaný zdicí materiál musí být pevný, bez prachu, zbaven mastnoty a jiných nečistot a nesmí být zmrzlý. Suchá směs se vsype do předepsaného množství vody a důkladně se rozmíchá v bubnové míchačce nebo jiným typem míchače (nejlépe rychloběžným míchadlem) na homogenní hladkou hmotu.
2. Příprava podkladu: Hlavní zásadou při omítání hliněnou omítkou je důkladně provlhčený podklad, jinak by se s ním omítka špatně spojovala. Než se začne omítka nanášet na nějakou stěnu, tak se podklad musí dokonale namokřit vodou. Suchý podklad by z omítky rychle vysál vodu a s ní by se potom hůře pracovalo. V případě nesavých podkladů (např. beton) nebo při přechodech materiálů (smíšené zdivo) s různou savostí se použije Cemix Spojovací můstek CLAY (401).
3. Nanášení jádrové omítky: Pro provedení jádrové vrstvy se použije Cemix Hliněná omítka hrubá (482) rozmíchaná do homogenní hladké konzistence. Směs se nanáší ve vrstvě cca 12 mm. Při nanášení hrubých omítek je lepší, když se nepoužívají žádné omítníkové lišty, aby se nanášená plocha ničím nepřerušovala. Může se stát, že by se v místech omítníkových lišt časem mohla ukázat prasklinka.
4. Srovnávání a hlazení: Plocha se následně srovná stahovací latí. Zahlazování se provádí podle potřeby dřevěným nebo nerezovým hladítkem.
5. Nanášení vrchní omítky: Pro povrchovou úpravu hliněné jádrové omítky se používá Cemix Hliněná omítka jemná (433). Podkladní jádrová omítka se důkladně navlhčí. Omítka se nanáší na podklad velkým nerezovým nebo novodurovým hladítkem. Hliněné omítky se nedají vyhladit do dokonalé hladkosti. Na to jsou příliš hrubé. Pokud jejich povrch má být vyhlazený, tak se nanáší většinou ve dvou vrstvách a finální povrch se pouze zlehka přehladí hladítkem. Vznikne tak sametový nedokonalý povrch. Většinou se ale povrch omítek filcuje. Drobné kamínky vystoupí na povrch omítky a vytvoří tak drsnější strukturu.
6. Povrchová úprava: Hliněnou jemnou omítku lze ponechat bez dodatečné povrchové úpravy. Po nanesení omítky a vyhlazení se obvykle již nepoužívá štuk ani výmalba, čímž ušetříme. V případě požadavku na povrchovou úpravu se tato provádí až po dokonalém vyschnutí jemné omítky s minimální technologickou přestávkou pět dnů. Pro finální úpravu je možné zvolit vápenný nebo kaseinový nátěr, který vytváří hladké čisté plochy. Hliněné omítky je možné zabarvit až do osmi různých odstínů od okrové po modrou pomocí barevných pigmentů.

Pro aplikaci omítky v zimním období musí být vnitřní prostory temperovány na teplotu min. 15 °C (současně je nutné zajistit dokonalé odvětrání vlhkosti). Hliněná omítka je trvanlivá, pokud se udržuje v suchu. Povrch lze v případě potřeby lehce opravit či přestěrkovat.

Nevýhody a co zvážit

Oproti jiným materiálům má hlína přeci jen kratší životnost, platí to především ve chvíli, kdy ji chcete použít na vnější fasádu. Hliněná omítka špatně odolává povětrnostním podmínkám. Omítky vyžadují skladování v suchém prostředí a nejsou ideálním materiálem pro vnější stěny. Hliněné omítky nejsou vhodné pro použití v exteriérech, protože pravidelné deště omítku splavují. Její povrchová pevnost je nižší než u běžných omítek. Je proto nutné počítat s častějšími opravami a poněkud vyšší prašností v interiéru. Ani nanášení na zeď není úplně snadné a tuto činnost je třeba přenechat spíše profesionálům. To, zda pro svůj domov zvolit či nezvolit hliněnou omítku, je tedy (ostatně jako v případě jakéhokoliv jiného materiálu) otázkou osobních preferencí a vyhodnocení výhod a nevýhod v dané konkrétní situaci.

Čtěte také: Country styl v ložnici: Bílá masivní postel

tags: #aplikace #a #výhody #hliněné #dekorativní #omítky

Oblíbené příspěvky:

• jak vybrat mezi dvojsklem a trojsklem
• Rekonstrukce koupelny: kompletní průvodce
• Klíč k trvanlivým stavebním úpravám
• Kompletní průvodce JUPOL Classic
• Vše o epoxidových barvách a vzornících