Cementová omítka: Tloušťka a důležité informace

Omítání je jednou z prvních dokončovacích prací, které se musí věnovat zvláštní pozornost. Omítka totiž tvoří ochrannou vrstvu obvodového zdiva, chrání ho před povětrnostními vlivy, deštěm, sněhem a nárazy. Nejenže má omítka estetické vlastnosti a dává tak domu vzhled, jaký si investor přeje, ale její účel užití je mnohem širší. Omítky chrání stěny před poškozením a nečistotami, plní i estetickou funkci a umožňují i správný odvod vlhkosti ze stěn v interiéru. Vhodná tloušťka omítky ochrání stěny tak, že nebudou náchylné vůči vlhkosti ani mechanickému poškození.

Druhy omítek a jejich využití

Základní dělení omítek je na vnitřní a vnější (fasáda). Omítky se dělí na vnitřní a venkovní. Dobře zvolená vnitřní omítka vám umožní vytvořit vhodný podklad pro následné dokončovací práce. Nejpopulárnější jsou cementová omítka, vápenocementové, vápenné, sádrové, vápenosádrové až po jádrové omítky. Všechny tyto omítky jsou minerální.

Cementová a vápenocementová omítka

Vápenocementová omítka patří spolu se sádrovou omítkou k nejoblíbenějším řešením pro úpravu stěn. Její velkou předností je odolnost vůči vlhkosti, díky čemuž ji můžete bez obav použít v kuchyních, koupelnách, prádelnách nebo garážích. Vápenocementová malta je směsí hašeného vápna, cementu a říčního či kopaného písku. Vápenocementová omítka se používá v interiéru se zvýšenou vlhkostí, ale i tam, kde je omítka vystavena většímu mechanickému poškození a opotřebení. Cementová omítka nabízí větší odolnost vůči opotřebení a vlhkosti než sádrová. Cementová malta se používá pro omítání místností s větším podílem trvalé vlhkosti (např. prádelny, sklepy) k vytvoření tzv. zatřených, hlazených či pálených cementových omítek. Míchá se z písku, cementu a vody v nejčastěji udávaném poměru 1 díl cementu a 4 díly písku.

Sádrová omítka

Sádra je nejoblíbenější materiál používaný pro omítání. Tyto unikátní stavební materiály lákají svou nízkou cenou a snadnou aplikací a také tím, že s nimi lze snadno vytvořit hladký, vzhledově atraktivní povrch. Sádrové omítky nanášíme v jedné vrstvě. Hlavní složkou sádrové omítky nebo omítkové směsi je samozřejmě sádra. Dále se přidává vápno, změkčovadla a kalibrované kamenivo. Sádrové omítky lze používat na omítání většiny místností, ale vyvarujte se jejich pokládání na povrch stěn v místnostech, kde je vysoká vlhkost, tedy v kuchyni, koupelně nebo prádelně. Sádra se díky vytvoření jednotného hladkého povrchu stěny skvěle hodí jako podklad pro nátěr. Docela důležitou výhodou sádry je, že má relativně krátkou dobu schnutí. Jednou ze základních výhod sádrových omítek je jejich tvarová stálost. Po ztuhnutí se dál nepropadají v důsledku sesychání a nepraskají, ať už je vrstva nanesené omítky jakkoli silná.

Jádrová omítka

Asi každý zná tradiční třívrstvou omítku, která se skládá z cementového postřiku (špricu), jádrové omítky a finální povrchové úpravy - štukové omítky. Jádrová omítka je umíchána z vody, písku a vápna v určitém poměru. Silnovrstvé (jádrové, hrubé) omítky se na stěny (z cihel, tvárnic, kamene či smíšeného zdiva) ručně nahazují, a to i ve více vrstvách. Slouží k vyrovnání povrchu a vytvoření podkladu pro tenkovrstvé finální (štukové, sádrové) omítky.

Čtěte také: Informace o cementové omítce Weber

Tepelně izolační omítka

Venkovní omítka se může volit i jako tepelně-izolační, do které je přimísena drť expandovaného polystyrenu. Tato omítka nejenže zvýší tepelný odpor konstrukce, ale také její tloušťku. Standardní tloušťka takové omítky se pohybuje okolo 40 - 60 mm. Záleží na projektovém návrhu, zda konstrukce pouze s tepelně-izolační omítkou vyhoví.

Sanační omítka

U rekonstrukcí objektů je velmi často problém se vzlívající vodou ve svislých konstrukcích. S tím je často spojen i výkvět solí na povrchu stěny, v horším případě pak výskyt plísní. V tom případě je potřeba volit různá sanační opatření. Jedním z nich je sanační omítka. Ta vás sice před vlhkostí neochrání, ale zamezí výkvětu solí. To je způsobeno zejména velikosti pórů v omítce, které jsou několikrát větší než v obyčejné, klasické omítce.

Hliněná omítka

U starých a historických objektů se také setkáváme s hliněnou omítkou skládající se ze směsi jílu, písku, vody a organické hmoty. Samostatnou kapitolu pak tvoří omítky hliněné určené především (ale nejen) pro hliněné zdivo. Ty mají specifické složení a vyžadují i jiný postup nanášení. Zpravidla je nutné podpořit jejich soudržnost se zdivem pomocí rabicového pletiva, rákosu či laťování.

Doporučené tloušťky omítek

Optimální tloušťka omítky závisí především na druhu omítky. Maximální a minimální tloušťka omítky pro konkrétní typ omítky se může lišit. Před zahájením omítacích prací si vždy prostudujte informace na obalu výrobku, abyste správně zvolili tloušťku omítky podle konkrétního typu materiálu.

  • Tloušťka klasické omítky by měla být 15 mm, maximálně do 20 mm.
  • Omítka na stropy je o něco tenčí a její tloušťka bývá 15 mm.
  • Na dokonale hladké podklady lze nanášet tenkovrstvé omítky o tloušťce 3 mm.
  • Vápenná hrubá omítka je jednovrstvá omítka, která se nahazuje v tloušťce 10-15 mm.
  • Vápenná hladká omítka se nahazuje se jako jednovrstvá o tloušťce 15 mm nebo jako dvouvrstvá o tloušťce jádra 15 mm a štuk o tloušťce 5 mm.
  • Vápenocementová a cementová omítka je jednovrstvá omítka tloušťky 10-15 mm z malty cementové nebo vápenocementové.
  • Tloušťka pastovité omítky se nanáší dle typu a velikosti zrn v omítce (1-5 mm). Správná tloušťka je tedy 1,5 násobek zvoleného zrna.

Příklad tloušťky omítky Baumit UniWhite:

Typ zdiva Minimální tloušťka Maximální tloušťka
Přesné zdivo Min. 3 mm Max. 10 mm
Zdivo se silnovrstvou maltou Min. 5 mm Max. 10 mm

Příprava podkladu a aplikace omítky

Omítky je možné provádět po dokončení všech mokrých procesů a řádném vyschnutí. Okolní teplota musí být min. 5 °C, při teplotě nad 30 °C nebo velkém proudění vzduchu je nutné přijmout opatření proti rychlému vysychání čerstvě provedené omítky (ochrana proti přímému oslunění). Podklad musí být nosný, prostý prachu, volných částic, výkvětů soli popř. zbytků bednícího oleje.

Čtěte také: Moderní řešení pro podlahy

  1. Příprava podkladu: Před nanášením omítek je potřeba podklad zbavit všech nečistot, prachu a volných částic. Všechny ostatní podklady musí být vedle toho nosné, pevné, zbavené odlupujících se vrstev barev nebo omítek a prachových částic, musí být bez mastnoty a jiných nečistot. V podkladních vrstvách nesmí docházet k objemovým změnám.
  2. Cementový postřik (špric): Provede se cementový postřik, který zaručí dobrou přilnavost další vrstvy a vyrovná rozdíly v savosti v případě použití rozdílných stavebních materiálů.
  3. Nanášení jádrové omítky: Následuje nanášení jádrové omítky. Připravená směs se nanáší nejprve na strop a dále se s omítáním pokračuje směrem dolů. Omítka se nanáší pomocí zednické lžíce. Pro snadnější aplikování se předchystají ocelové omítníky, které se na stěně zafixují pomocí malty a vyrovnají pomocí vodováhy. Nanášená omítka se tak lépe strhává hliníkovou latí. Po dokončení omítek se omítníky vyjmou a vzniklá rýha se zapraví. Omítka se nanáší v tloušťce, kterou určí výrobce. Větší tloušťka by mohla způsobit odpadávání směsi během omítání. Po nanesení omítek následuje technologická pauza. Pro vyrovnání nahozené vrstvy jádrové omítky se používá zednická lať, pohodlně se pracuje s latí z hliníku.
  4. Finální štuková omítka (fajnová): Posledním krokem je provedení jemné štukové omítky. Po dokonalém vyschnutí omítky se provádí jemná štuková vrstva.

Způsoby nanášení omítek

Při nanášení omítek je na výběr ze dvou způsobů - ruční a strojní. Strojní omítání je logicky méně pracnější, rychlejší, ale i tak se nevyhnete zednické lžíci, hladítku a srovnávací lati. Oba způsoby probíhají obdobně, jen u strojního omítání se omítková směs na stěnu nanáší pomocí trysky pod tlakem z omítačky. V případě velkých ploch stěn (obvykle při dokončovacích pracích nebo totálních rekonstrukcích) se sádrové omítky nanášejí pomocí omítacích strojů. Vápenocementové omítky jsou obvykle hotové omítkové směsi. Jsou vhodné pro ruční i strojní aplikaci s použitím omítacího stroje.

Příprava omítkové směsi

V případě rovného povrchu u stěn ze systémových broušených tvárnic a zateplovacího systému se dnes ale využívají omítkové směsi pytlované. Dle materiálů podkladu, vlastností a povrchové struktury omítky si vyberete směs přímo pro vaši potřebu. Ta se následně smíchá s vodou ve výrobcem určeném poměru, směs se nechá přibližně 5 minut odpočnout a může se nanášet nerezovou stěrkou na konstrukci. Omítku si můžete připravit klasickým způsobem v míchačce, kde smícháte vápno, cement, písek a vodu ve správném poměru. Pro míchání většího množství vlastních omítkových směsí, kdy se poměry zpravidla odměřují na lopaty, je nejvhodnější stavební míchačka.

Domácí míchání omítek

U rekonstrukcí či různých dostaveb i dílčích oprav starších domů je nanejvýš vhodné udělat si důkladný přehled o složení zdiva a na základě toho zvolit nejvhodnější složení omítky. Je to pracnější než nákup hotových směsí, ale ušetříte, a hlavně budete přesně vědět, co ta či ona směs obsahuje a jak se bude v budoucnu na stěnách chovat. Tradičním a stovkami let používání prověřená je vápenná malta, která se používá hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů. Míchá se zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku. Mezi základní univerzální směsi patří i štuková malta, která je směsí vápna a jemného prosátého říčního nebo kopaného písku v poměru 1 : 3. Vápenocementová malta je směsí vápna, cementu a písku. Na stropy a stěny se míchá v poměru 140 kg vápna a 60 kg cementu na krychlový metr písku. Orientační poměr dílů ve směsi je 1 lopata hašeného vápna, 1 lopata cementu a 3 až 5 lopat písku.

Čtěte také: Jak chránit vodovodní potrubí cementem

tags: #cementova #omitka #tloustka #informace

Oblíbené příspěvky: