Cementová zálivka ve stěně: Informace a praktické aspekty

Když potřebujete, aby si čerstvý beton udržel požadovaný tvar, musíte mu vytyčit hranice a připravit formu. K tomuto účelu slouží šalování neboli bednění, bez kterého se při stavbě neobejdete. Šalováním se ve stavební hantýrce označuje jakékoliv bednění. Princip šalování spočívá v umístění šalovací formy kolem obvodu konstrukce, nebo na rovnou plochu, kam se bude beton lít. Bednění musí být dostatečně pevné a stabilní, aby odolalo tlaku a váze mokrého betonu.

Typy šalování a jejich využití

Existují různé typy šalování. Pokud se po zatuhnutí betonu z konstrukce odstraní, jde o opakovaně užité bednění. Ztracené bednění je trvalé. Plní nejen funkci formy, ale dokáže zlepšovat i mechanické nebo izolační vlastnosti konstrukce.

Ztracené bednění

Nejrozšířenějším typem je ztracené bednění v podobě betonových tvárnic. Díky systému zámků se snadno pokládají, dutiny pak umožňují vyplnění betonem a vyztužení ocelovými prvky. Využijete jej při konstrukci základových pasů, patek i různých zídek. Na trhu najdete i ztracené bednění z polystyrenových tvarovek. Po zalití betonem v konstrukci zůstane a zajistí izolaci bez dodatečného zateplování. Do kategorie ztraceného bednění řadíme i systémové konstrukční prvky pro realizaci stropů nebo věncovky.

Čerstvý beton se mnohdy lije přímo do výkopu, a tak se založení základů obejde bez šalování. Protože ale vyplní celý prostor, nedá se konstrukce dodatečně zaizolovat. Proto se i základy staveb mnohdy staví z betonového ztraceného bednění, které lze posléze obložit polystyrenovými deskami. Zajímavou alternativou jsou také systémové desky z polystyrenu. Pokud si chcete usnadnit práci, zvolte již zmíněné ztracené bednění z betonových tvarovek.

Dřevěné a systémové bednění

Dřevěné šalování se při betonování základových pásů takřka nepoužívá. Své využití však má při betonování samotné základové desky. Dřevěné desky upevněné na základech a zapřené hranoly vytvoří pevnou formu pro následné lití betonu. Při realizaci betonových schodů stavebníci obvykle používají tradiční bednění z dřevěných nebo OSB desek. Tradiční je šalunk z dřevěných nebo OSB desek, které si stavebník nachystá svépomocí. Po bocích je fixuje dřevěnými hranoly.

Čtěte také: Informace o cementové omítce Weber

Při stavbě stropů u rodinných domů se dřevěné bednění takřka nepoužívá. Dnes je výsadou zejména velkých staveb, kde se ale častěji uplatňují systémová řešení. Při realizaci větších staveb se využívá systémové bednění. Obsahuje velké díly a spojovací systém. Pokud budete chtít připravit samostatný betonový prvek, například sloupek, musíte také připravit formu. Opět ji snadno zhotovíte z dřevěných nebo OSB desek, které podepřete hranoly. Bednění budete potřebovat i při betonování kotevních patek, plotových sloupků nebo venkovních teras.

Proces betonování a demontáž bednění

Do připravené formy, která musí být pevná a kvalitně pospojovaná, umístíte kari sítě a roxory kotvené ke zdi. Po nalití betonu do formy stavebník čeká na zatuhnutí. Ve chvíli, kdy čerstvý beton zatuhne a zachovává si tvar konstrukce, můžete odstranit nenosné části bednění. Následně „šalunk“ odstraní (tzv. dočasné bednění), nebo jej ponechá jako součást konstrukce (tzv. ztracené bednění).

Bočnice betonových konstrukcí (základů, sloupů a pilířů) můžete obvykle odstranit po deseti dnech od betonování. U velkých konstrukcí ale musíte čekat ještě déle - demontovat je lze asi po třech týdnech.

Příprava bednění svépomocí

Pokud vás čeká realizace novostavby svépomocí, připravte se na šalování. Jednou z možností je příprava konstrukce z OSB desek, které jsou cenově dostupné a dobře se s nimi pracuje.

1. Navštivte některou z poboček IZOMAT a pořiďte si materiál. Potřebovat budete OSB desky bez perodrážky, hřebíky, dále latě a hranoly pro podepření konstrukce.
2. Desky nařežte na potřebnou šířku.
3. Kolem vybetonovaného základového pásu rozmístěte nařezané OSB desky.
4. Na deskách si označte výšku pro zalití betonu a do těchto míst natlučte hřebíky. Desku o hřebíky opřete na ztracené bednění.
5. Následně je pořádně zafixujte pomocí vzpěr a kolíků.
6. I když jsou šalovací desky dobře zapřené, mohly by se tlakem betonu začít prohýbat, proto doporučujeme podél celé délky bednění umístit podélnou lať, která zpevní konstrukci.
7. Než se pustíte do fáze lití betonu, pevnost a kvalitu napojení i rohů dobře zkontrolujte.

I když stavíte svépomocí, měli byste mít po ruce zkušeného stavebníka, který vám s bedněním pomůže. Kvalita šalování přímo ovlivní kvalitu finální betonové konstrukce, a tak její zhotovení nepodceňujte.

Čtěte také: Moderní řešení pro podlahy

Zálivkové hmoty a jejich aplikace

Zálivkové hmoty jsou určeny k dokonalému vyplnění prostoru mezi základovým betonem a ocelovou konstrukcí/technologií nebo jiným železobetonovým konstrukčním prvkem. Mnohdy se podlévají také rozsáhlé technologické celky, jejichž odstávka je v případě špatně provedeného podlití velmi drahá, a proto je výběr kvalitního produktu zásadní. V rámci aplikace zálivkové hmoty je její výběr klíčovým momentem a je třeba při něm sledovat několik rozhodujících parametrů.

Typy zálivkových hmot

Zálivkové hmoty od BASF mají za sebou několik desetiletí intenzivního vývoje a jsou prostředkem, jak tuto stavební disciplínu dobře zvládnout.

• PCI Repaflow® Uni: Univerzální, tekutá, čerpatelná zálivka pro nejběžnější aplikace, která vytvrzuje bez smrštění a dosahuje vysokých finálních pevností. Tloušťka podlití 20 - 80 mm, s využitím speciálního plniva až 180 mm. Lze použít jako zavlhlou, plastickou i tekutou směs a je určena pro všechny standardní typy zálivek pod stroje a zařízení, mostní ložiska, betonové prvky, prefabrikáty, stěny či sloupy. Zachovává dobrou zpracovatelnost po dobu cca 45 min. (+20 °C). Produkt je certifikován jako kotevní malta podle ČSN EN 1504-6 a jako vysokopevnostní nesmrštivá zálivková malta se statickou funkcí podle ČSN EN 1504-3 (tř. R4).
• PCI Repaflow®: Vysokopevnostní, vysoce tekutá, čerpatelná, jemná zálivka vhodná i pro velmi malé vrstvy podlití (5 - 100 mm). Nesmrštivá malta poskytuje dokonalé zalití a vyplnění dutin. Vykazuje vysokou počáteční i konečnou pevnost. Zpracovatelnost až 90 min. (+20 °C).
• PCI Repaflow® (tekutá konstrukční opravná malta): Tekutá nebo roztékavá konstrukční opravná malta na cementové bázi. Vysokopevnostní s kompenzovaným smrštěním. Splňuje požadavky evropské normy ČSN EN 1504-3 třídy R4 pro opravy se statickou funkcí. Zálivkovou maltu PCI Repaflow® Uni lze ale s úspěchem použít také např. pro lokální dolití základových konstrukcí do bednění, doplnění profilů žb. konstrukčních prvků do bednění v doporučených tloušťkách vrstvy, tedy ve funkci tekuté konstrukční opravné malty.
• PCI Verguss-Fix: Tekutá rychletuhnoucí fixační a zálivková malta na cementové bázi pro šrouby, kotvy, dopravní značky apod. Zpracovatelná cca 12 min. (+20 °C), vytvrzení již po 1 hod (+20 °C).
• PCI Polyfix® Plus: Tixotropní rychletuhnoucí fixační malta, určená pro rychlé montážní práce v pozemním i inženýrském stavitelství. Dodávaná ve dvou variantách pro vytvrzení po 5 a 25 min. (+20 °C). Pro rychlé osazování ocelových profilů, skruží, šachet a jiných prvků.
• PCI Apogel® F/PCI Apogel® flow: Speciální tekutá nebo zavlhlá epoxidová zálivková malta s vybraným plnivem. Pro podlévání staticky a dynamicky extrémně namáhaných dopravních a průmyslových konstrukcí. Vysoká konečná pevnost v tlaku, tahu a ohybu, vysoce chemicky odolná, pro teploty do 70 °C. Elektricky izoluje, chrání před bludnými proudy. S průkazními zkouškami pro podlévání mostních ložisek. Tloušťka vrstvy 10 - 100 mm. Zpracovatelná po dobu 90 - 100 min. (+20 °C).
• PCI Barrafix® 920: Dvousložková, vysoce účinná tixotropní malta na bázi metakrylátové pryskyřice, bez styrenu. Chemická kotva má platnou certifikaci ETA pro kotvení šroubů i výztuže a zároveň také atest na vytržení podle ČSN EN 1504-6 pro kotvení výztuže. Je ideálním prostředkem pro kotvení dodatečně vkládané výztuže nebo sítí KARI před aplikací opravných malt při sanacích žb. staveb.

Doporučení pro výběr a použití

Při potřebě podlévat v relativně malých vrstvách vzhledem k ploše podlití se velmi dobře uplatňuje jemnozrnná vysokopevnostní nesmrštivá zálivka PCI Repaflow® vhodná již pro vrstvy od 5 mm. V praxi často vzniká potřeba rychlého řešení. Zde lze s výhodou nabídnout PCI Verguss-Fix - rychlou tekutou kotevní maltu pro fixaci šroubů nebo jiných konstrukčních prvků s dobou vytvrzení 60 minut. Velmi často se v praxi také uplatňuje speciální plastická montážní a těsnící malta PCI Polyfix® Plus s počátkem náběhu pevnosti již po 5 resp. 25 minutách po namíchání (dvě varianty produktu). Umožňuje rychlou a těsnou fixaci např. potrubí ve stěnách nádrží, uplatňuje se jako rychlá montážní malta při osazování prefabrikátů, při potřebě rychlého zhotovení fabionů na bázi cementu apod.

Při rychlé fixaci ocelových rámů do vodorovných žb. konstrukcí nebo komunikací lze také využít speciální produkty s extrémním nárůstem pevnosti v čase. Jedná se o opravné malty řady PCI Repafast® (řada MasterEmaco T) s konzistencí plastickou nebo tekutou, s vysokou finální pevností v tlaku (kolem 80 - 90 MPa) a vynikající soudržností s podkladem. Zpracovatelnost těchto malt je asi 20 minut a již po 2 hodinách vykazují pevnost v tlaku cca 25 MPa (při +20 °C). Certifikovány jsou podle ČSN EN 1504-3 v třídě R4 a umožňují i lokální konstrukční opravy betonových pojížděných ploch.

Pro vrstvy nad 80 mm při velkých objemech je doporučeno pro úsporu vlastní suché směsi přimíchat specifické křemičité plnivo frakce 4/8 mm v maximálním množství do 30 % hmotnosti.

Čtěte také: Jak chránit vodovodní potrubí cementem

BASF disponuje také dalšími speciálními produkty pro oblast podlévání technologií a konstrukcí, viz tabulka níže:

Základy staveb a geotechnický průzkum

Zakládání staveb se zabývá návrhem, stavbou a kontrolou základů staveb, popřípadě i jejich sanacemi a rekonstrukcemi. Základy jsou nejspodnější částí stavby, jimiž stavba přichází do styku s nejpřirozenějším stavebním materiálem, kterým je základová půda, jež může být tvořena jak horninami a zeminami v přirozeném stavu, tak i uloženinami vzniklými částečně nebo i zcela lidskou činností. Jakákoliv stavba může postrádat libovolný stavební prvek či součást, přesto má vždy základy, kterými je spojena se základovou půdou.

Význam geotechnického průzkumu

Hlavním cílem geotechnického průzkumu je poskytnutí takových údajů o geologických a hydrogeologických poměrech staveniště a jeho okolí, jakož i o vlastnostech základové půdy, jež umožní technicky správný, ekonomicky přijatelný a časově i technologicky proveditelný návrh geotechnické konstrukce za výrazné redukce geotechnických rizik spojených s tímto návrhem i jeho realizací. Konkrétní cíle geotechnického průzkumu se mohou v podrobnostech lišit, a to jak s ohledem na jeho příslušnou etapu, tak na druh a složitost geotechnické konstrukce.

Geotechnický průzkum na konkrétním staveništi vychází z projektu průzkumných prací, který by měl plánovat technické práce průzkumu, rozsah a četnost zkoušek základových půd, a to zejména na základě důkladné znalosti účelu, pro nějž se provádí. Velmi často objednává tento průzkum stavebník (investor), a to v době, kdy nemá stavební záměr ujasněn a není schopen jasně formulovat problematiku, na níž by měl průzkum dát dostatečnou odpověď. V tomto případě může mít průzkum charakter tzv. předběžného s tím, že je třeba počítat s následným průzkumem podrobným. Jeho provádění je vždy vhodné konzultovat s projektantem geotechnických konstrukcí, který je schopen příslušné otázky jasně formulovat a zadat, neboť právě ten je hlavním uživatelem výsledků průzkumu a pro něj představuje jeho Závěrečná zpráva jeden z rozhodujících podkladů pro návrh geotechnické konstrukce.

Etapy geotechnického průzkumu

• Předběžný průzkum: Má vždy zahrnovat důkladnou prohlídku staveniště a jeho okolí, studium archivních materiálů (rešerše např. z Geofondu) a seznámení se stavebním záměrem. Jen zcela výjimečně se provádějí odkryvné terénní práce, nicméně nepřímé průzkumné metody (geofyzikální měření) jsou relativně časté.
• Podrobný průzkum: Zahrnuje již vesměs veškeré práce potřebné k získání co nejúplnějších poznatků o geotechnických poměrech na staveništi. Je zpravidla podkladem pro projekt DSP a musí vždy správně odhalit nejdůležitější geotechnická rizika příslušného staveniště s ohledem na druh a rozsah plánované stavby. Tento průzkum vychází z poznatků z předchozího průzkumu, dostatečného rozsahu odkryvných technických prací (jádrových vrtů vč. odběru vzorků zemin i podzemní vody, popř. sond kopaných), polních zkoušek penetračních, popř. pressiometrických vč. geologické stratigrafie do potřebné hloubky a dalších speciálních analýz.
• Doplňkový průzkum: Bývá realizován v těch případech, kdy při plánovaných pracích průzkumu podrobného dojde k takové situaci, že vzniklý geotechnický problém nelze uspokojivě objasnit, nebo v případech výrazné změny ve tvaru, statickém působení, či umístění stavby.

Metody zkoumání základových půd

Vlastní geotechnický průzkum vychází vždy z dosavadní prozkoumanosti staveniště, a to formou geotechnické rešerše ze stávajících podkladů, získaných nejčastěji v Geofondu. Dále jsou plánována průzkumná díla, což jsou zejména tzv. jádrové vrty, méně často kopané sondy. Tato průzkumná díla musí být nejen dostatečně četná s ohledem na rozsah plánovaného objektu, ale musí zejména zasahovat do dostatečné hloubky tak, aby popis a vlastnosti základové půdy byly známy v celém rozsahu její interakce s konstrukcí.

V rámci geotechnického průzkumu jsou dále plánovány zkoušky základových půd, a to jak laboratorní, pro které je třeba odebrat příslušné vzorky (porušené i tzv. neporušené) a dále zkoušky polní, k nimž v našich podmínkách řadíme např. sondy penetrační, které jsou jednak dynamické, jednak statické.

• Dynamické sondování: Principem dynamického sondování je zarážení jistého hrotu na konci soutyčí určitými dynamickými rázy, přičemž se určuje počet úderů potřebných na zaražení o 200 mm. Někdy se měří i velikost kroutícího momentu potřebného k pootočení soutyčí v jisté hloubce; jde však pouze o údaj informativní. Na základě počtu úderů lze usuzovat na některé globální vlastnosti základové půdy, tzn. v případě zemin jemnozrnných na konzistenci a v případě zemin hrubozrnných na ulehlost.
• Statická penetrace: Základem statické penetrace je kontinuální zatlačování penetrační sondy skládající se ze speciálního hrotu a sady penetračních trubek, a to konstantní rychlostí kolem 20 mm·s^-1. Odpor, který základová půda klade vnikání penetrační sondy, je pak rovněž jistým měřítkem kvality a vlastností zeminy. Tento totální odpor Qt se skládá z odporu na kuželovém hrotu qst a z lokálního tření na plášti sondy fs.

Závěrečná zpráva o geotechnickém průzkumu

Závěrečná zpráva o geotechnickém (inženýrskogeologickém) průzkumu, jež má obvykle část textovou a přílohy, má zhodnotit výsledky všech provedených průzkumných prací a odpovědět na všechny otázky týkající se geotechnických podmínek staveniště. Musí obsahovat geomorfologickou a stratigraficko-litologickou charakteristiku, popis stavby, účel a rozsah průzkumu, obecný popis morfologie staveniště, geologii staveniště řešenou nejlépe v prostorovém 3D modelu, popis zjištěných anomálií a hydrogeologické poměry.

Závěrečná zpráva musí obsahovat souhrn tzv. odvozených vlastností základových půd, které jsou základním podkladem pro stanovení charakteristických hodnot geotechnických parametrů základových půd, což je ovšem práce a zodpovědnost projektanta geotechnické konstrukce. Jde o jasné nepochopení základních principů Eurokódu 7, který jednoznačně stanovuje zodpovědnost v této oblasti.

Klasifikace základových půd

Základovou půdou se nazývá prostředí obklopující základy staveb. Tvoří ji zeminy v přirozeném uložení, jež jsou obyčejně produkty různého zvětrávání hornin a dále horniny v různém stupni porušení. Za základovou půdu se obyčejně nepokládají materiály vzniklé lidskou činností, jako jsou různé navážky, zásypy, skládky apod., pokud vlastnosti těchto materiálů nejsou zlepšeny speciálními metodami tak, aby byly pro zakládání přijatelné. Základové půdy se třídí podle různých kritérií, nicméně jeden z nejlepších systémů třídění základových půd je součástí bývalé ČSN 73 1001: Základová půda pod plošnými základy z roku 1987, jenž byl sestaven pro základovou půdu tvořenou zeminami. Ty se třídí zejména na základě granulometrického rozboru, kde kritériem je velikost zrn tvořících pevnou součást zemin. Velmi hrubé částice se obyčejně z dalšího třídění vylučují a jejich přítomnost se popisuje jako příměs, pokud (b + cb) < 20 % celkové hmotnosti zeminy, v případě většího podílu (b + cb) se popisují jako zeminy kamenité, popř. balvanité a jejich vlastnosti se popisují individuálně.

tags: #cementova #zalivka #ve #stene #informace

Oblíbené příspěvky:

• Kompletní průvodce opravou balkonu
• Detailní průvodce světem nátěrů a potrubí
• Mečovky: Vše o akvaristice a rozmnožování
• Jak správně namontovat kamenné obklady
• Metody rozpočtování staveb