Komplexní informace o nátěrech a potrubních systémech

Správná správa potrubních systémů zahrnuje řadu aspektů od jejich identifikace, přes volbu vhodných nátěrů a izolací, až po zajištění požární bezpečnosti a vzduchotěsnosti. Tyto informace jsou klíčové pro efektivní a bezpečný provoz budov a zařízení.

Označování a identifikace potrubí

Pro jednoznačnou identifikaci potrubí platí specifické požadavky. Podle požadavků přílohy NV č. 101/2005 Sb. musí být z označení potrubí patrné, jaký druh, teplota (např. teplá nebo studená voda) a směr proudění přenášené médium má. Norma ČSN 13 00 72 platí pro projekci a novou výstavbu zahajovanou po dni nabytí její účinnosti (1.8.1991). Tato norma není závazná pro rekonstrukce a dostavby. U objektů, kde stavební povolení bylo vydáno před 1.8.1991, pro vás není závazné ustanovení ČSN 13 00 72, nicméně musíte splnit požadavek NV č. 101/2005 Sb., a to znamená, že musí být z označení potrubí patrné jaký druh, teplota a směr proudění přenášené médium má a pro jednotnost doporučuji se i u těchto objektů řídit normovou hodnotou ČSN 13 00 72. Šířka barevného pruhu a pásu se určuje podle průměru potrubí - do 100 mm šířkou min. 50 mm.

Průmyslové nátěry pro potrubní systémy

Průmyslové nátěry hrají klíčovou roli v ochraně a funkčnosti potrubních systémů. Řada tmelů a nátěrů Foster® zahrnuje nátěry na bázi vody, rozpouštědel a bitumenu. Různé průmyslové nátěry lze dodat v ručním/stěrkovém a airless stříkacím provedení. Foster® nabízí několik průmyslových nátěrů pro systémy s okolní teplotou a vzduchové kanály, z nichž každý má své vlastní specifické aplikace. Chcete-li vypočítat, kolik nátěru Foster® potřebujete, použijte nástroj pro výpočet nátěru Foster®.

Nátěry pro studené/kryogenní izolační systémy

Tyto nátěry se používají jako účinná parozábrana přes různé typy izolací. Nátěry pro kryogenní a studené izolační systémy mají parotěsné vlastnosti a jsou vhodné pro venkovní aplikace díky své odolnosti vůči povětrnostním vlivům. Tmely Foster® Monolar (60-90 a 60-91) a Foster Monolar II (60-38 a 60-39) jsou doporučenými povrchovými úpravami pro studené izolační systémy. Nátěry v produktové řadě Monolar se vyznačují vynikající chemickou odolností, pružností a dlouhodobou barevností. Dalším průmyslovým nátěrem s vynikající odolností vůči povětrnostním vlivům a ohni je Foster® 65-05. Tento nátěr se ideálně hodí jako povrchový nátěr pro studené izolační systémy. Dalším povrchovým nátěrem je Foster® 60-25. Díky nízké paropropustnosti je ideální volbou pro venkovní aplikace v systémech studené izolace. Tento tmel Foster® má velmi dobrou odolnost proti stárnutí, a to i při trvalém kontaktu s podzemní vodou a běžnými půdními kyselinami.

Nátěry pro systémy s okolní teplotou a vzduchové kanály

Foster® 36-10 lze použít s různými formami tepelné izolace, včetně PUR, PIR, minerálních vláken a elastomerů s uzavřenými buňkami. Například nátěr Foster® 31-31 Insulfas je ideální pro izolované ventilační kanály, vodovodní potrubí a může také sloužit jako vrchní nátěr na plátno a skelnou tkaninu.

Čtěte také: Lamino černý dřevodekor: co potřebujete vědět

Nátěry pro tepelné izolační systémy a speciální aplikace

Foster® nabízí širokou škálu nátěrů pro tepelné izolační systémy. Speciálně vyvinutý pro vysokoteplotní nerezové trubky a zařízení je Foster® Heat Resistant Coating 57-73. Pro konečnou úpravu zapouzdřených materiálů obsahujících azbest (ACM), jako je azbestová izolace a azbestový cement, je tmel Foster® 32-80 vynikající volbou. Foster® 30-60 má vlastnosti vysoké tepelné vodivosti, které zlepšují účinnost jak elektrického, tak parního trasování.

Izolace potrubí

Kromě nátěrů je pro funkčnost potrubních systémů zásadní i jejich správná izolace. Potrubní rozvody větších průměrů se nejčastěji izolují lamelovými rohožemi Orstech LSP (výrobky z kamenné vlny) nebo Isover ML-3 (výrobek ze skelné vlny), případně je možné použít rohože na pletivu Orstech DP. Izolace rozvodů tepla a teplé vody menších průměrů lze provádět izolačními pouzdry s polepem hliníkovou fólií. Pouzdro s polepem je na podélném spoji opatřeno přesahem fólie se samolepící páskou pro dokonalé uzavření pouzdra.

Izolace vzduchotechnického potrubí

Izolace Isover na vzduchotechnických potrubích plní funkci tepelnou, protipožární, akustickou a lze ji částečně použít i pro zamezení kondenzace v místech, kde potrubí prochází chladnějšími místnostmi. Během roku může nastat období, kdy hrozí riziko kondenzace na vnějším povrchu, např. u přívodního potrubí čerstvého vzduchu vedoucího přes vytápěnou místnost. Vzduchotechnické potrubí a izolace v jednom kroku je řešena systémem CLIMAVER® 360. Při použití systému CLIMAVER® 360 není již zapotřebí dodatečného zaizolování potrubí tepelnou a akustickou izolací. Lze to provést jednoduše v jednom kroku, a to ze speciálního sendvičového panelu ze skelné vlny. Doporučuje se izolovat pečlivě, nebo volit již předizolované varianty, neboť i kvalitní izolace může selhat na nedbalosti stavebníků. Jistotou jsou již předizolované varianty potrubí jako např. Izolované SPIRO potrubí.

Vzduchotechnické potrubí: Typy a systémy

Vzduchotechnické potrubí se vyrábí v několika materiálových provedeních. Kvalitní materiál - plastové potrubí je sice možné použít v domácnostech, v jakýchkoli jiných podmínkách je však kovový materiál (např. pozinkovaný plech) spolehlivější.

Spiro potrubí

Vzduchotechnické pozinkované potrubí se nejčastěji označuje jako spiro trouba, protože je spirálně vinuté. Spiro potrubí je určeno především pro transport vzduchu, odtah kouře a prachu bez chemických příměsí a nečistot. Spiro potrubí je vhodné pro delší vzduchotechnické trasy, protože je odolné proti vnitřnímu tlaku a zároveň poskytuje dobrou odolnost proti deformaci. Je také odolné vůči tepelnému rozpínání a kontrakcím. Další výhodou je nízká hmotnost spiro potrubí a snadná manipulace při instalaci. Tento velmi kvalitní vzduchotechnický systém s vysokou třídou těsnosti s krátkou dobou montáže šetří Váš čas i peníze.

Čtěte také: Dřevo ořešáku černého: Charakteristika

Systém Lindab Safe

Vzduchotechnický systém Lindab Safe zahrnuje kompletní sortiment kruhového potrubí, tvarovek, tlumičů, odboček, redukcí, kolen, spojek, sedlových a výfukových kusů, záslepek apod. Základem systému je dvojbřité těsnění z EPDM pryže. Toto těsnění umožňuje rychlou a snadnou montáž systému a současně zajišťuje jeho vysokou třídu těsnosti D. Systém Lindab Safe je certifikovaný nezávislou zkušebnou Eurovent.

Plastový stavebnicový systém ED Plast

Plastový stavebnicový systém ED Plast je navržený pro větrání menších prostor v bytech, jako jsou například kuchyně, koupelny, WC a podobně. Umožňuje snadnou úpravu délky potrubí ruční pilkou na kov.

Protipožární ochrana vzduchotechnického potrubí

Prostupy vzduchotechnických potrubí jsou poněkud složitější než u jiných rozvodů. Autor vysvětluje legislativní a normativní požadavky na ochranná protipožární zařízení. Řešení prostupů vzduchotechnických potrubních rozvodů požárně dělicími konstrukcemi není vždy jednoduché. Hlavním důvodem jsou výrazně vyšší průřezy vzduchovodů oproti ostatním potrubním rozvodům TZB a také vlastnosti samotné průtočné látky (vzduchu), která neklade šíření požáru žádný odpor, naopak jej velmi snadno umožňuje. Vzduchovody se při požáru stavby stávají nebezpečnými požárními "cestami", a proto již desítky let existuje česká technická norma [2] - ČSN 73 0872, která se zabývá ochranou staveb proti šíření požáru vzduchotechnickým zařízením (poslední úprava normy je z roku 1996).

Legislativní a normativní požadavky

Všichni projektanti vzduchotechniky tuto normu znají a používají ji. Způsob protipožární ochrany vzduchotechnických zařízení navrhuje projektant vzduchotechniky v projektové dokumentaci na základě požárně bezpečnostního řešení stavby. Ochranná protipožární opatření na vzduchotechnickém potrubí a zařízení spadají, podle vyhlášky o požární prevenci [3] - č. 246/2001 Sb. - mezi "zařízení pro omezení šíření požáru", tedy do kategorie "požárně bezpečnostních zařízení", na která se vztahují příslušné právní požadavky (projektování, montáž, provoz, kontroly, údržba, opravy). Vyhláška jasně hovoří o tom, že při projektování požárně bezpečnostních zařízení se postupuje podle normativních požadavků. Tímto konstatováním povyšuje obecně nezávazné normy na právně závazné a není tedy možné polemizovat o povinnosti dodržování ČSN. Vyhláška rovněž určuje, že projektování vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení (např. požárních klapek) je přímou osobní odpovědností. Kromě výše uvedených předpisů nesmíme zapomenout na nezbytnost dodržování dalších dvou základních "požárních" technických norem vztahujících se k nevýrobním [4] a výrobním [5] objektům - ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804. Zde je požadována logická zásada, že ochráněné prostupy rozvodů a instalací (tedy jejich těsnicí konstrukce) musí vykazovat stejnou požární odolnost jako má stavební konstrukce (maximálně však 60 minut - čl. 8.6.1 normy ČSN 73 0802 a čl. 12.2.1 normy ČSN 73 0804), kterou rozvody prostupují. Požární klapky jsou dle vyhlášky č. 246/2001 Sb. vyhrazeným druhem požárně bezpečnostních zařízení, a proto je nutno jejich projektování, montáži, ale i provozu a údržbě věnovat požadovanou pozornost.

Kdy je nutná protipožární ochrana?

Odpověď na otázku "Které vzduchotechnické potrubní prostupy musí být protipožárně chráněny?" je velmi jednoduchá. Jde o všechny prostupy požárně dělicími konstrukcemi (stěnami, stropy, podlahami), tedy stavebními konstrukcemi, které ohraničují požární úseky od ostatních částí stavby, případně od sousedních objektů, přičemž průřez prostupujícího vzduchotechnického potrubí má plochu větší než 40 000 mm2 (tj. např. 200 x 200 mm). Detaily nacházíme v technických normách [2, 4, 5]. Protipožární ochrana takového prostupu spočívá v instalaci požární klapky podle pravidel uvedených v normě [2] - ČSN 73 0872 - a v návodu výrobce. Pokud má potrubní prostup plochu menší než 40 000 mm2, spočívá jeho ochrana v opatření, které je uvedeno níže.

Čtěte také: Vše o využití topolového dřeva

  • Pokud požárně dělicí konstrukcí prostupuje více vzduchovodů s průřezem menším než 40 tisíc mm2, nemusí být tyto prostupy opatřeny požárními klapkami, pokud ve svém souhrnu nemají plochu větší než 1/100 plochy požárně dělicí konstrukce, kterou prostupují.
  • Průřez vzduchovodu při prostupu požárně dělicí konstrukcí může být zvětšen až na 90 000 mm2 (tj. např. 300 x 300 mm), aniž by bylo nutno instalovat požární klapku, ale pouze tehdy, jestliže je jiným technickým opatřením nebo zařízením zajištěno, že nemůže dojít k šíření plamenů, tepla a zplodin hoření vzduchotechnickým potrubím. V normě ČSN 73 0872 je uváděno: například odvodem tepla a zplodin hoření vně objektu (pravděpodobně je tím míněno zařízením pro odvod kouře a tepla známé pod zkratkou ZOTK). Můžeme také nepřímo odvodit, že obdobnou funkci by také zajistilo stabilní hasicí zařízení.
  • Vzduchotechnické potrubí nemusí být při prostupech požárně dělicími konstrukcemi zabezpečeno požárními klapkami, pokud je v posuzovaném požárním úseku v celé délce chráněné včetně místa prostupu. Chráněné vzduchotechnické potrubí musí mít požární odolnost (15, 30, 45, 60, 90 minut) v závislosti na stupni požární bezpečnosti příslušného požárního úseku (stupeň I. až VII.), musí být z nehořlavých nebo nesnadno hořlavých hmot (nelze užít organických pěnových hmot, i když jsou zařazeny mezi nesnadno hořlavé hmoty) a nejsou na něm osazeny vyústky. Požární odolnost chráněného vzduchotechnického potrubí se stanoví zkouškou podle nové zkušební normy [6], platné od 1.7.2000. Předchozí zkušební norma ČSN 73 0857 - Stanovení požární odolnosti vzduchotechnického potrubí z roku 1991 byla zrušena. Často se zapomíná na to, že chráněné vzduchotechnické potrubí musí být připevněno závěsy nebo jinou nosnou konstrukcí se stejnou nebo větší požární odolností. Požární odolnost se stanovuje buď současně se zkoušeným potrubím, nebo se stanoví výpočtem za předpokladu, že teplota ocelových závěsů nepřesáhne 600 °C. I projektový návrh chráněného vzduchotechnického potrubí musí použít pouze atestovanou konstrukci vzduchovodu.
  • Pokud je vzduchovod, který nevyžaduje v místě prostupu instalaci požární klapky (tj. má průřez pod 40 tis. mm2), opatřen izolací (například tepelnou nebo akustickou), musí být tato izolace alespoň z nesnadno hořlavých hmot a to do vzdálenosti L rovnající se druhé odmocnině plochy průřezu, nejméně však 500 mm, měřeno od vnějšího líce požárně dělicí konstrukce.
  • Pokud je vzduchovod opatřen požární klapkou zabudovanou v požárně dělicí konstrukci, musí být potrubí na obou stranách požárně dělicí konstrukce z nehořlavých hmot a to do vzdálenosti L, měřeno od líce požární klapky.
  • Pokud je vzduchovod opatřen požární klapkou zabudovanou mimo požárně dělicí konstrukci, musí být potrubí mezi listem požární klapky (tj. úrovní vyznačenou na klapce) a požárně dělicí konstrukcí ošetřeno tak, aby vzniklo chráněné potrubí, na obou stranách požárně dělicí konstrukce pak musí být potrubí z nehořlavých hmot a to do vzdálenosti L, měřeno od líce požární klapky (na jedné straně požárně dělicí konstrukce) a od vnějšího líce požárně dělicí konstrukce (na druhé straně této konstrukce).

Každé místo prostupu vzduchovodu požárně dělicí konstrukcí musí být utěsněno hmotou alespoň stejného stupně hořlavosti jako je požárně dělicí konstrukce, nejvýše však hmotou stupně hořlavosti C1 (těžce hořlavé), těsnění (těsnicí konstrukce) musí mít požární odolnost shodnou s požární odolností konstrukce, kterou prostupuje (tj. s vlastnostmi EI), nejméně však 60 minut. K tomu je možno použít příslušné protipožární odzkoušené systémy, protipožární hmoty, tmely, pěny, desky atd.

Norma ČSN 73 0872 připouští výjimku, že ve vzduchovodech s průřezem pod 40 000 mm2, které procházejí požárně dělicí konstrukcí, nemusí být požární klapky, byť je tato výjimka korigována dalšími třemi požadavky (1. jednotlivé prostupy nemají ve svém souhrnu plochu větší než 1/100 plochy požárně dělicí konstrukce, kterou prostupují; 2. vzájemná vzdálenost prostupů musí být nejméně 500 mm; 3. do vzdálenosti 500 mm od vnějšího líce požárně dělicí konstrukce nesmí být na potrubí osazeny vyústky). Projektant se tak může rozhodnout, zda navrhne požární klapku i do prostupu, který má menší plochu než 40 tisíc mm2, čímž splní dokonale povinnost chránit objekt před šířením požáru a jeho zplodin, nebo nenavrhne požární klapku do prostupu, který má menší plochu než 40 tisíc mm2, čímž splní normu (s využitím výjimky v ní obsažené).

Požární klapky

Požární klapky jsou nejznámějšími vzduchotechnickými požárními uzávěry, kterými se ošetřují potrubní prostupy v požárně dělicích konstrukcích. Požární klapky jsou požární uzávěry ve vzduchotechnickém potrubí, které na základě samočinného spouštěcího impulsu (teplotního, mechanického, elektrického) uzavřou toto potrubí a tím brání šíření požáru a zplodin hoření po dobu požadované požární odolnosti z požárního úseku zasaženého požárem do dalších požárních úseků objektu. Požární klapky se vyrábějí pro stupeň požární odolnosti 30, 60, 90 a podle požadavku až 120 minut. Na českém trhu jsou vesměs klapky s požární odolností 90 minut, čímž splňují nepřísnější normativní kritéria [2]. Obecně pak platí, že jejich požární odolnost určuje ten požární úsek, který má vyšší stupeň požární bezpečnosti.

Všechny požární klapky musí být provedeny a atestovány podle zkušební normy [7] - ČSN EN 1366-2 - a vybaveny certifikátem vydaným autorizovanou osobou. V požárně dělicí konstrukci musí být osazeny podle požadavků normy [2] a průvodní dokumentace výrobce tak, aby byla možná jejich obsluha, kontrola a údržba. Ve smyslu vyhlášky [3] se jedná o vyhrazený druh požárně bezpečnostních zařízení a musí jim proto být věnována příslušná pozornost od výroby, přes projektový návrh, montáž, provozování, kontrolu, údržbu a opravy. Provozovatel vede knihu požárních klapek, ve které se všechny úkony na klapkách zapisují. V knize by měla být průvodní dokumentace výrobců všech instalovaných požárních klapek s návodem k montáži, obsluze, požadavky na kontroly, údržbu a opravy a s prohlášením o shodě. Dále by tam měla být také výkresová dokumentace, z níž bude patrné rozmístění a identifikace požárních klapek v budově a přístup k nim. Tato provozní dokumentace je předkládána mj. při výkonu státního požárního dozoru, při pravidelných kontrolách dodržování předpisů o požární ochraně.

Zabezpečení nepotrubních prostupů

Zvláštní pozornost si zaslouží také nepotrubní prostupy požárně dělicími konstrukcemi. Jde o různé otvory většinou opatřené mřížkami či žaluziemi, které slouží k výměně vzduchu mezi sousedními prostory. Takový otvor, bez ohledu na velikost průtočné plochy, musí být rovněž zabezpečen proti šíření požáru nebo jeho zplodin požárním uzávěrem. Jednou z možností je instalace požární klapky nebo požárního ventilu (obvyklé spouštěcí teploty jsou 70 až 75 °C). Další možností jsou požární stěnové uzávěry (spouštění od teploty 72 °C nebo kouřovým čidlem). Dále lze také použít vyústkových větracích tvarovek, jež jsou vyrobeny ze zpěňujícího materiálu, který při aktivační teplotě (např. 160 °C) několikanásobně zvětší svůj objem, a tím uzavřou větrací otvor. Nevýhodou "zpěňujících uzávěrů" je, že do aktivační teploty 160 °C nedokáží zabránit šíření kouře (studený kouř je již od teploty 40 °C), a proto je nelze bez dalších opatření osazovat do konstrukcí, které oddělují například chráněnou únikovou cestu (CHÚC). Při návrhu proto vždy musíme posuzovat charakter sousedících prostorů (požárních úseků).

Zkoušení vzduchotěsnosti potrubí

Nařízení Evropské unie Ekodesign pro vzduchotechnické jednotky s sebou přineslo vyšší požadavky na projektování VZT systémů. Nicméně efekt vysoce účinné VZT jednotky může být snadno zmařen nežádoucími úniky vzduchu netěsnostmi potrubí před jeho distribucí do obytných místností. Testování vzduchotěsnosti potrubí na stavbě je standardem ve zdravotnických zařízeních a výrobních provozech. Motivací pro měření těsnosti v administrativní budově jsou zejména úspory energií z hlediska dlouhodobého provozu. Nadměrné úniky vzduchu z potrubí vedou k naddimenzovaným VZT jednotkám, větší spotřebě energie ventilátory a ke zvýšení jejich hlučnosti. Špatnou montáží potrubí a špatným utěsněním lze ztratit až 30 % dopravovaného a upraveného vzduchu. Při závěrečném vyvažování systému, na stavbě naměřené nedostatečné průtoky vzduchu oproti projektu není možné nahradit zvyšováním výkonu ventilátoru ve VZT jednotce. S rostoucími požadavky na účinnost VZT jednotek souvisí nutnost zabývat se i technickým provedením rozvodů vzduchu. Při výběru potrubí je důležité zohlednit třídu těsnosti.

Normativní požadavky a testovací postupy

Článek se v první části věnuje normám, které stanovují zkušební postupy, měřicí metody a limity vzduchotěsnosti čtyřhranného potrubí vzduchotechniky. Tato norma [1] - ČSN EN 12599 - stanovuje metody kontroly, zkušební metody a měřicí přístroje, které slouží k ověření způsobilosti instalovaných zařízení v době přejímky. Jako první by měla být provedena kontrola úplnosti VZT systému, poté kontrola funkčnosti a nakonec měření funkčnosti. Měření funkčnosti potrubí nastává po instalaci tak velkého úseku potrubí, které je zařízení schopno změřit. V první řadě musí být zaslepeny všechny otvory. Měřicí zařízení má být připojeno k utěsněnému systému vzduchovodu. Tato evropská norma [2] - ČSN EN 1507 - specifikuje požadavky a testovací metody pro pevnost a únik vzduchu čtyřhranným potrubím. Předpis [4] - ČSN EN 13779 - stanovuje základní požadavky na větrací a klimatizační zařízení v nebytových objektech. Předpis pracuje s obecným požadavkem testování těsnosti s cílem uspoření energie prostřednictvím dobře fungujícího vzduchotechnického systému. Výše uvedený souhrn informací z uvedených norem zavádí metody a postupy při měření vzduchotěsnosti čtyřhranného potrubí vzduchotechniky.

Limit vzduchotěsnosti označený f, by měl být nižší než maximální limit vzduchotěsnosti fmax podle následující tabulky 1 pro každý testovaný tlak ptest, který se rovná pracovnímu přetlaku pdesign. Tento požadavek by měl být splněn pro podtlak i přetlak v potrubí. Potrubí by mělo odolat tlaku PS bez trvalé deformace nebo náhlého zvýšení úniku vzduchu. V první řadě by měřený úsek potrubí měl být těsně oddělen od ostatních rozvodů. Minimální testovaná plocha potrubí se doporučuje 10 m2. Měřený úsek by měl obsahovat více rozměrů potrubí a tvarovek. Zkušební tlak musí být vyšší než návrhový. Testovaný tlak by měl být udržen v potrubí po dobu 5 minut s odchylkou max. ± 5 %.

Třídy těsnosti potrubí

Ačkoliv se úniky vzduchu objevují v podélných spojích potrubí a ve spoji jednotlivých dílů, je faktor těsnosti vztažen k ploše potrubí. Je zřejmé, že k určitému úniku vzduchu na potrubí standardního VZT potrubí bude docházet vždy.

Třída Max. únik vzduchu [l.s-1.m-2] pro 200 Pa
A 0,009
B 0,003
C 0,001
D 0,0003

Technologický postup montáže a měření

Čtyřhranné potrubí se vyrábí z ocelového hlubokotaženého pozinkovaného plechu. Ke spojování se požívají přírubové lišty. Přírubové profily jsou k potrubí upevněny vzájemným prolisováním nebo mohou být podle požadavku bodovány. Potrubí větších rozměrů se dodatečně zpevňuje trubkovými výztuhami podle technického předpisu výrobce. Technologický postup montáže potrubí z pozinkovaného plechu pro dosažení požadované těsnosti byl vytvořen před montáží na stavbě. Potrubí bylo měřeno na přetlak 400 [Pa]. Pro těsnění byl použit neutrální silikon s VOC nižší než 420 [g.l-1], trvale pružný tmel s dlouhodobou životností.

Při měření byl v potrubí udržován přetlak 400 [Pa] v rozsahu ± 5 % po dobu 5 minut. Vstupním údajem je také měřená plocha potrubí. Při první sadě měření na potrubí s gumovým těsněním ve spojích dílců nebylo možné měřicím zařízením dosáhnout požadovaného přetlaku. Úniky vzduchu byly pozorovány, při rozprašování mýdlové vody na potrubí, ve všech spojích. V druhém měření bylo potrubí doplněno silikonem na přírubách. Měřicí přístroj byl schopen vytvořit požadovaný přetlak v potrubí, ale výsledná hodnota netěsnosti byla 0,450 [l.s-1.m-2]. Tento způsob těsnění potrubí byl vyhodnocen jako nedostačující. Poslední provedená měření byla na potrubí s doplněným těsněním ve spojích dílů, na podélných spojích na vnitřní straně a také po celém obvodu kolen a ohybů. Byl naměřen únik vzduchu potrubím 0,330 [l.s-1.m-2]. Požadovanému maximálnímu dovolenému úniku vzduchu vyhovovalo až poslední měření.

Předpisy Leed [5] požadují provést měření na min. 25 % rozvodu VZT. Aby byl tento požadavek splněn, bylo pro stoupací potrubí přívodního vzduchu provedeno měření těsnosti na stavbě. Potrubí bylo měřeno na přetlak 400 Pa. Výpočet maximálního dovoleného úniku vzduchu je pro tento přetlak 0,393 [l.s-1.m-2]. Vliv úniku upraveného vzduchu při distribuci na tepelnou ztrátu potrubí byl zjišťován výpočetně. Výpočet je proveden pro potrubí o rozměru 450x560 [mm], délky 10 [m], plocha potrubí 20,2 [m2], projektovaný průtok vzduchu 1000 [m3.h-1]. Potrubím je distribuován vzduch o teplotě 22 °C a relativní vlhkosti 50 %. Teoretická těsnost rozvodu (průtok vzduchu projektovaných 1000 m3.h-1), tedy únik vzduchu 0 [l.s-1.m-2], je použit jako srovnávací hodnota.

Pro splnění požadavků certifikace Leed pro administrativní budovy bylo požadováno měření těsnosti čtyřhranného vzduchotechnického potrubí v minimálním rozsahu 25 % z celkové instalované plochy. Před začátkem montáže bylo nutné připravit takový technologický postup výroby a instalace na stavbě, aby požadavky certifikace mohly být splněny. Zkušebním měřením ve výrobně bylo zjištěno, že je nutné utěsnit podélné spoje potrubí z vnitřní strany, oblouky po celé délce, napojení dílů a tvarovek na sebe trvale pružným tmelem. Následná zkušební měření na stavbě potvrdila, že tento způsob montáže splňuje dané požadavky.

tags: #cerny #nater #vzt #potrubi #informace

Oblíbené příspěvky: