Český masiv: Geologická stavba a vývoj

Česko je z hlediska geologické stavby značně různorodé. Na jeho území zasahují dva celky: Český masiv a Západní Karpaty.

Český masiv a jeho stavba

Český masiv má blokovou stavbu: vznikl spojením více částí litosféry, tyto bloky na sebe víceméně navazují svými okraji. Západní Karpaty mají příkrovovou stavbu, vrstvy hornin v rámci nich podléhaly rozsáhlému vrásnění a posunům.

Český masiv je zbytkem rozsáhlého variského neboli hercynského orogénu (geologické označení pro pásemné pohoří - horstvo), který byl vyvrásněn při variské (= hercynské) orogenezi (vrásnění) v době od středního devonu do svrchního karbonu.

Podle teorie deskové tektoniky byla příčinou vzniku horstva srážka (kolize) desek zemské kůry - staré pevniny Gondwany na jihu a kontinentu Laurussie na severu.

Na stavbě Českého masivu se podílejí především horniny prekambrického a paleozoického stáří. Na povrchu těchto varisky zvrásněných hornin leží mladší usazené a vulkanické horniny, které již zvrásněny nejsou (tzv.

Čtěte také: Dodavatelé plastových palubek v Českém Krumlově

Oblasti Českého masivu

V době jeho působení, se dělí v Českém masivu do pěti hlavních oblastí:

  1. Oblast moldanubická (moldanubikum) tvoří j. a jz. část Českého masivu.
  2. Oblast středočeská (bohemikum) neboli tepelsko-barrandienská je tvořena horninami svrchního proterozoika a staršího paleozoika, které lze sledovat severně od moldanubika od západních až do východních Čech. Patří sem klasický areál Barrandienu se slabě metamorfovanými horninami svrchního proterozoika a nepřeměněnými sledy staršího paleozoika (kambrium až devon), tzv.
  3. Oblast sasko-durynská (saxothuringikum) zasahuje na naše území z Německa pouze svou jv. okrajovou částí. U nás je zastoupena metamorfovanými horninami a převážně variskými granitoidními plutony v Krušných horách a v jejich okolí. Patří sem krušnohorské krystalinikum, krušnohorský pluton, durynsko-vogtlandské paleozoikum (metamorfované) a výskyty krystalinických hornin v areálu oherského riftu. Z typické sasko-durynské oblasti (saxothuringika) zasahuje na české území pouze její jv.
  4. Oblast západosudetská (lužická) tvoří severní část Českého masivu a na naše území zasahuje jen svou jižní a jv. částí, která je od středočeské oblasti oddělena labským zlomovým pásmem (= labskou linií), u nás skrytým pod uloženinami české křídové pánve.
  5. Oblast moravskoslezská reprezentuje východní část Českého masivu, kde k ní patří brunovistulikum (= brunia, svrchnoproterozoický podklad mladších uloženin pokračující i pod jednotky Vnějších Západních Karpat), moravikum (krystalinické celky lemující v.

Moldanubická oblast

Oblast moldanubická (moldanubikum) tvoří j. a jz. část Českého masivu. Stupeň meta­morfózy je většinou vysoký a odpovídá podmínkám amfibolitové metamorfní facie středních a nízkých tlaků.

Charakteristické znaky moldanubika:

  • Převaha metamorfovaných hornin.
  • Hojná tělesa metamorfovaných granitoidů - ortorul.
  • Výskyt těles, které krystalovaly úplně nebo částečně z taveniny.

K moldanubické oblasti bývá některými autory řazena i tzv.

Středočeská oblast

Oblast středočeská (bohemikum) neboli tepelsko-barrandienská je tvořena horninami svrchního proterozoika a staršího paleozoika, které lze sledovat severně od moldanubika od západních až do východních Čech. Patří sem klasický areál Barrandienu se slabě metamorfovanými horninami svrchního proterozoika a nepřeměněnými sledy staršího paleozoika (kambrium až devon), tzv. pluton, hlinské paleozoikum) a soubory v podloží většiny české křídové pánve. Zda ke středočeské oblasti patří i tzv. části mezi Plzní a v. okolím Prahy.

Čtěte také: O historii Českého Brodu a okolí

Paleozoické sledy zde tvoří základní tvar synklinoria. jv. deformací není v různých částech stejná. část mezi Prahou a j. zvrásněné celky. snadno vrásnitelné sledy (tzv. nekompetentní, např. struktury větších rozměrů. vrásových přesmyků a disharmonického zvrásnění. centrálním Barrandienu směrem k periferii, tj. v tepelském a domažlickém krystaliniku, kde vystupují svory, ruly aj. oroge­neze jen velmi obtížně odlišit od účinků orogeneze kadomské. možno počátek koliz­ního procesu klást nejspíše do raného svrchního devonu. jednotlivé "ostrovy" většinou reprezentují zbytky synklinálních struktur. šupinovitou stavbou. se pohyby opakovaly i v povariských etapách tzv. saxonské tektoniky. je železnohorský zlom omezující Železné hory na jihu. proterozoika při jv. zformována do zlomy porušené synklinální struktury.

Sasko-durynská oblast

Oblast sasko-durynská (saxothuringikum) zasahuje na naše území z Německa pouze svou jv. okrajovou částí. v Krušných horách a v jejich okolí. krystalinických hornin v areálu oherského riftu. terciérními sedimenty podkrušnohorských pánví a produkty neoidního vulkanismu. na české území pouze její jv. výskyty krystalinika v okolí Chebu, Dyleně a ve Slavkovském lese.

Západosudetská oblast

Oblast západosudetská (lužická) tvoří severní část Českého masivu a na naše území zasahuje jen svou jižní a jv. částí, která je od středočeské oblasti oddělena labským zlomovým pásmem (= labskou linií), u nás skrytým pod uloženinami české křídové pánve.

Moravskoslezská oblast

Oblast moravskoslezská reprezentuje východní část Českého masivu, kde k ní patří brunovistulikum (= brunia, svrchnoproterozoický podklad mladších uloženin pokračující i pod jednotky Vnějších Západních Karpat), moravikum (krystalinické celky lemující v.

Geologický vývoj Českého masivu

Části Českého masivu byly ovlivněny kadomským vrásněním, které probíhalo koncem starohor a v kambriu. V prvohorách zhruba od kambria do devonu bylo např. V období karbonu a permu se odehrávalo variské vrásnění. Díky němu se spojily části Českého masivu (mikrokontinenty) a došlo ke vzniku karbonských jezerních pánví.

Čtěte také: České palubky

V nich se ukládala biomasa, ze které vzniklo černé uhlí (dříve se těžilo např. na Kladensku, dodnes se těží na Ostravsku, kde je překryto sedimenty Karpat). V rámci variského vrásnění též vzniklo velké množství hlubinných vyvřelých hornin (žula aj.).

Od karbonu a permu dále docházelo k ukládání víceméně nezvrásněných hornin (to se označuje jako platformní pokryv). Vzhledem k suchému klimatu v permu vznikaly červené sedimenty obsahující oxid železitý (\mathrm{Fe_2O_3}) - vlivem toho se např.

Co se týká druhohor, horniny z triasu a jury nejsou na území Česka časté. Ve třetihorách vlivem alpinského vrásnění docházelo ke vzniku sopečných pohoří (České středohoří, Doupovské hory) i jednotlivých vrchů (např. Říp, Bezděz). Vznikaly hnědouhelné pánve (chebská, sokolovská, mostecká).

Součásti Západních Karpat zasahující na území Česka vznikaly zejména během druhohor a třetihor. Zahrnují karpatskou (čelní) předhlubeň a flyšové pásmo, v němž docházelo ke střídavému ukládání sladkovodních a mořských sedimentů. V předhlubni (resp. vídeňské pánvi) se nacházejí zásoby ropy a zemního plynu (třetihorního stáří).

Platformní vývoj Českého masivu

Od karbonu a permu dále docházelo k ukládání víceméně nezvrásněných hornin (to se označuje jako platformní pokryv).

Geologické jednotky a jejich superpozice

Vycházet přitom ze současného erozního řezu, zobrazeného v geologické mapě. při popisu jednotek v hlavních rysech budeme přidržovat. rozdílem je (v souladu s např. když budou v rámci této práce prezentovány v samostatných kapitolách.

Variská orogeneze a její vliv

Český masiv byl ovlivněn variskou orogenezí, která probíhala v období karbonu a permu. Během této orogeneze se spojily různé části Českého masivu a vznikly karbonské jezerní pánve. V rámci variské orogeneze vzniklo také velké množství hlubinných vyvřelých hornin, jako je žula.

Variská orogeneze začal měnit na kompresní. kolize kompenzována též na konjugovaných SV-JZ střižných zónách. průběh. krušnohorskou a lužskou = západosudetskou) a moravsko-slezskou.

Platformní pokryv a jeho sedimentace

Od karbonu a permu dále docházelo k ukládání víceméně nezvrásněných hornin (to se označuje jako platformní pokryv). Vzhledem k suchému klimatu v permu vznikaly červené sedimenty obsahující oxid železitý (\mathrm{Fe_2O_3}) - vlivem toho se např.

Česká křídová pánev

Česká křídová pánev měla charakter mělkého mořského průlivu a vznikla obnovením pohybů na zlomech tzv. labské zóny v době před 95 mil. let, kdy stoupala hladina světového oceánu vlivem vrcholícího skleníkového efektu (skleníkový efekt je proces v atmosféře, který způsobuje ohřívání povrchu Země tím, že atmosféra zadržuje více slunečního záření a méně ho odráží zpět do okolního prostoru). Samotná pánev vznikla horizontálním pohybem bloků kůry podél hlubokých zlomových zón, doprovázeným mírným roztahováním bloků. Takový pohyb podél zlomů se v geologii označuje jako transtenzní, stejně jako sedimentární pánve tímto způsobem vytvořené.

Vulkanická činnost ve třetihorách

Ve třetihorách vlivem alpinského vrásnění docházelo ke vzniku sopečných pohoří (České středohoří, Doupovské hory) i jednotlivých vrchů (např. Říp, Bezděz). Vznikaly hnědouhelné pánve (chebská, sokolovská, mostecká).

Kvartér a jeho vliv na Český masiv

Nejmladší vývoj Českého masívu, od konce třetihor (1,5 mil. let) po čtvrtohory, sice není poznamenán tektonickými událostmi jako orogeneze či vznik velkých pánví, ale přesto je plný pohybu, o čemž svědčí i jeho výrazný reliéf .

V oblasti západně od Františkových Lázní soptily vulkány ještě před několika stovkami tisíc let, což je z hlediska geologického času téměř současnost. Trvající zemětřesná i další geologická aktivita v této oblasti je monitorována např. Geofyzikálním ústavem Akademie věd České republiky.

Poměrně mladým jevem, který proběhl pouze před několika milióny let, je výzdvih Krušných hor, jehož příčiny nejsou dosud objasněny. Podobně neprobádaný je pomalý výzdvih větší části celého Českého masívu, jehož následky jsou patrné např. na dramatickém reliéfu Prahy s hluboce zaříznutým korytem Vltavy.

V posledním století se významem dopadu své činnosti na životní prostředí Země dostal člověk na úroveň geologických činitelů.

Zalednění a periglaciální zóna

Střídání klimatických výkyvů, tedy dob ledových a meziledových, je zapsáno v uloženinách mnoha řek a jezer, ale také v navátých píscích a tzv.

Z geologického hlediska se náš život odehrává v jedné z meziledových dob čtvrtohor, v období, které je nesmírně krátké ve srovnání s významnými událostmi v životě naší planety.

Pohled do "dějin" zemské kůry na našem území jasně ukazuje, že přes současnou zdánlivou geotektonickou nečinnost lze v geologickém časovém měřítku v budoucnosti s jistotou očekávat další dramatické děje.

Zdroje

  • BENEŠ, Karel. a kol.. Geologická stavba šumavského moldanubika. Rozpravy ČSAV, řada MPV. 1983, roč. 93, čís.
  • CHLUPÁČ, Ivo a kol. Geologická minulost České republiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2002, 436 s.
  • KOČÁREK, Eduard. Geologie všeobecná, historická a regionální. 2. přeprac. vyd.
  • POSPÍŠIL, Pavel. Geologie.
  • SVOBODA, Josef. Regionální geologie ČSSR. Díl I. Český masív. Svazek 1. Krystalinikum*. 1. vyd.
  • SVOBODA, Josef. Regionální geologie ČSSR. Díl I. Český masív. Svazek 2. Algonkium-kvartér*. 1. vyd.
  • ZEMAN, Otakar. Petrografie a regionální geologie Českého masívu. 2. přeprac. vyd. Praha: ČVUT, 1994, 147 s.

tags: #Český #masiv #založení #honin

Oblíbené příspěvky: