Čichavci: Komplexní průvodce chovem a péčí

Čichavci (rodu Trichopodus, dříve Trichogaster a Colisa) jsou fascinující labyrintní ryby, které si díky svému přídavnému dýchacímu orgánu dokázaly adaptovat na život ve vodách s nízkým obsahem kyslíku. Pocházejí z jihovýchodní Asie, kde obývají bažinatá, močálovitá prostředí, rýžová pole, mírně tekoucí vody s hustou vegetací, jezera a rybníky. V tomto článku se podíváme na jejich vzhled, charakter, podmínky chovu, rozmnožování a krmení, a to jak u čichavce perleťového (Trichopodus leerii), tak u čichavce modrého/šedého (Trichopodus trichopterus).

Charakteristika labyrintních ryb

Čichavci patří mezi labyrintní ryby, což je velká skupina ryb, kterým se vyvinul tzv. labyrint - přídavný dýchací orgán. Tento orgán se nachází po obou stranách jejich hlavy přímo nad žábrami. Díky tomu, že tyto ryby se dokážou nadechnout nad hladinou, mohou žít i ve vodách chudých na kyslík. Labyrintky žijí ve vodách mělkých, silně proteplených, kde průměrná teplota vody neklesá pod 22 °C, většinu roku je však i vyšší a dosahuje až 30 °C. Vody takto teplé, obsahující množství minerálních i hnijících organických látek, jsou samozřejmě velmi chudé na kyslík. A ve vysoké teplotě, nedostatku kyslíku ve vodě a konečně i v tom, že mnohé tyto vody v sušších obdobích roku téměř vysýchají, je příčina adaptace labyrintek.

Přijímají kyslík nejen žábrami z vody, ale ve větší míře čerpají tlamkou přímo vzduch nad hladinou. Načerpaný vzduch vtlačují do zvláštního ústrojí v blízkosti žaber - tzv. labyrintu, jehož hojné lamely jsou kryty jemnou sliznicí, bohatě protkanou vlásečnicemi. Zde dochází k přímému okysličení krve vzdušným kyslíkem. Další zvláštností velké skupiny labyrintek je stavba pěnového hnízda na vodní hladině, kam se zcela volně vznášejí jikry hned po výtěru a kde se následně i dále vyvíjí. Hnízdo je stavěno biologicky účelově s cílem přežití potomstva. Po vylíhnutí potomstva až do jeho rozplavání je hnízdo i fyzickým útočištěm před potenciálními predátory, navíc ještě chráněné samcem. Drobounké, téměř průhledné jikry jsou dobře maskovány mezi různě velkými bublinami, takže i z bezprostřední blízkosti je lze velmi těžko vizuálně najít.

V úvodním textu o výskytu těchto ryb bylo již řečeno, že vody, ve kterých žijí labyrintky, bývají mnohdy silně biologicky znečištěny. Vysoká teplota a nízký obsah kyslíku je často vhodnou půdou pro hnilobné procesy, výskyt nejrůznějších bakterií, plísní apod. Hnízdo labyrintek je zároveň i místem, kde těchto procesů probíhá minimálně. V rozpětí několika málo hodin po postavení hnízda dochází k prvním výtěrům, takže není ani dostatek času, aby zde probíhaly nežádoucí procesy. Hnízdo labyrintek tak lze přirovnat k „sterilnímu“ porodnímu sálu a následné „jednotce intenzivní poporodní péče“.

Čichavec perleťový (Trichopodus leerii)

Vzhled a pohlavní dimorfismus

Čichavec perleťový, nazývaný též jako čichavec mozaikový, je sladkovodní paprskoploutvá rybka s opravdu působivým vzhledem. Je jednou z nejkrásnějších ryb v domácím akváriu. Jak napovídá její jméno, stříbrnou základní barvu doplňuje typický mozaikový vzor, který se leskne jako perleť. Na jejích bocích se pak táhne černý pruh, podélný pás. Dalším charakteristickým znakem jsou vláknovité břišní ploutve. Slouží k ohmatávání, například potravy nebo jiných rybek stejného druhu. Ryba má štíhlé a protáhlé tělo, které dosahuje délky asi 12 cm. Odstíny třpytivé stříbrné, šedé a bílé se úžasně prolínají s růžovými, červenými a tmavými barvami. Samce a samice od velikosti kolem osmi centimetrů rozeznáte podle hřbetní ploutve a břicha. U čichavců perleťových je jasně vidět pohlavní dimorfismus: samice jsou kulatější a přes četné zbarvení na těle mají o něco skromnější zbarvení. Jejich ploutve jsou jemně zaoblené a kratší než u jejich partnerů. Samec má delší a špičatější hřbetní ploutev a jeho břicho má načervenalou barvu. Jeho anální ploutve jsou také prodloužené a špičaté.

Původ a rozšíření

Čichavec perleťový pochází z Asie, konkrétně z Velkých Sundských ostrovů Borneo a Sumatra. Žije v pomalu tekoucí vodě a potemnělých místech, někdy i v malých kanálech vinoucích se rýžovými poli. Místní obyvatelé také začleňují čichavce perleťového do svého jídelníčku. Stejně tak jako u čichavce šedého byli čichavci perleťoví uměle zavlečeni nezodpovědnými akvaristy do oblasti americké Floridy, kde žijí v místních mokřinách a kanálech.

Chov a snášenlivost

Čichavec perleťový je jemná ryba. Nepouští se do hádek ani hádek. Má rád klid a harmonii. Naopak čichavci perleťoví jsou k druhově stejným rybkám poměrně přátelští. Proto můžete tento druh chovat i v malých skupinách (šest až deset zvířat). Doporučuje se chovat je ve společnosti stejně mírných rybek, jinak se bude schovávat. Úkryty jsou pro čichavce perleťové tím nejlepším a nejdůležitějším! Tato obecně plachá ryba má proto ráda hustě osázenou nádrž, ideálně i s kořeny. Jako úkryty jsou vhodné například vysoké akvarijní rostliny, třeba pupečník bílý (Hydrocotyle leucocephala), nebo širokolisté rostliny jako leknín posvátný (Nymphaea lotus). Užívají si také společnost škeblí a šneků. Dobře se snášejí také s obyvateli dna (např. sumeček nebo sekavec). Raději se však vyhněte jiným čichavcům (např. čichavci zakrslému), parmičkám čtyřpruhým, bojovnicím nebo rakům. Jinak hrozí poranění kousnutím nebo střihnutím, zejména v oblasti dlouhých břišních ploutví. Potomci krevetek pak naopak mohou být sežráni čichavci perleťovými. Vyžaduje prostor pro plavání. Nádrž hustě osázená s úkryty pro samičky. Čistá voda a dobrá filtrace. Pozor na slepou hladinu! Nádrž musí být zakrytá, jinak mohou vyskočit nebo se nachladit. Je to odolná ryba nenáročná na prostředí. Nádrž by měla být široká cca. 100 cm a měla by pojmout zhruba 160 litrů vody. Aby se voda udržovala teplá, měli byste nad nádrž umístit také skleněnou tabuli. Nechte však zároveň dostatek místa k nadechování. Čichavec perleťový se cítí dobře při teplotě vody 24 - 28°C, pH 6,0 - 7,5.

Krmení

Čichavec perleťový je všežravec. Kromě rostlinné stravy jako třeba řas však dává přednost živé potravě. K té patří malí červi, komáří larvy nebo vodní blechy. Čichavec perleťový si však dá rád i vločkové krmivo nebo mraženou stravu. Dbejte jen na to, aby krmivo nebylo příliš hrubé. Tato tropická ryba má totiž poměrně malou tlamu, a nemůže proto přijímat příliš velké kusy potravy. Milují trubicové červy, larvy komárů a krvavce. Suché krmivo pro okrasné ryby je nutné nakrájet nadrobno, protože ryby mají malá tlama. Zajistěte rybám neustálý přístup k vodní hladině a vzduchu.

Rozmnožování

Čichavci perleťoví jsou vejcorodí. Samci této ryby postaví speciální pěnové hnízdo výhradně pomocí sekretu, který se tvoří v jejich ústech, a vzduchových bublinek. V tomto hnízdě pak leží jikry. Když je samice připravena k tření, stane se baculatější, ale moudrý samec hned nezačne pářící tanec. Svou cestu k otcovství začíná stavbou pěnového hnízda mezi rostlinami - na vodní hladině. Samec zachycuje vzduch nad hladinou a pomocí bublinek - vzduchových bublinek, které s hlenem vyplivuje, vytváří hnízdo. Jakmile je domov pro mláďata připraven, samec se začne dvořit a vyzve samici, aby se třela do hnízda. Při milování získává tělo samce tvar písmene U - to mu umožňuje obejmout samici. Samec plynule manévruje prsní ploutví, díky čemuž se pár postaví tak, že samice leží břichem na dně hnízda. Pak jeho partnerka díky samčímu objetí naklade vajíčka, na která samec vylučuje mlíko. Aktivní samec jemně sbírá vejce ze dna nádrže a umísťuje je do hnízda. Samice snáší asi 200 - 300 vajíček. Oplodněné jikry plavou na hladině, samec je posbírá a vloží do hnízda. Po tření samičku odlovíme. Sameček pečuje o jikry sám. Po asi dvou dnech se objeví malí. Po pár dnech se malí vydají sami hledat potravu. Potěr se vylíhne za 24 hodin a za 3 - 4 dny po jeho rozplavání odlovíme také samečka. První tři dny po vylíhnutí není třeba krmit (tráví vaječný žloutek). Potěr po rozplavání přijímá drobnou jemnou živou potravu (vířník, nálevník), popřípadě usušený vaječný žloutek cezený přes tkaninu, nebo prachové krmivo (Sera Micron...). 11-14 den, dle velikosti rybek, je nutné začít podávat živou potravu, vylíhlou žábronožku solnou. Do stáří 4 týdnů přijímá potěr kyslík žábrami přímo z vody, proto se doporučuje v té době velmi jemně vzduchovat vodu v nádržce (silné vzduchování nebo proud vody má za následek umlácení potěru). Po 4 týdnech se potěru začíná vytvářet přídatné dýchací ústrojí - labyrint. V této době musíme opět krmit velmi jemnou potravou, protože se potěr v tomto mezidobí větším soustem často zadáví. Po cca 5 týdnech od vylíhnutí začíná přijímat i jinou potravu. Potěr roste nestejnoměrně. Rybky jsou velmi plodné. Z jednoho tření bývá 500-1000 jiker. Zvláště nemohu doporučit třídění ryb podle velikosti, jak radí starší literatura. Je to pracné a nic to neřeší. Rozdíly v růstu pokračují. Některé druhy čichavců při této manipulaci dostanou šok, a tak chovatel přijde o značné množství ryb.

Zdraví a cena

Čichavec perleťový je poměrně robustní okrasná ryba. Obecně však může také onemocnět typickými nemocemi ryb, které se nezřídka vyskytují v důsledku nevyhovujícího způsobu chovu. Prvními příznaky onemocnění může být vypadávání šupin, roztřepené ploutve nebo změna barvy. Proto je velmi důležité, abyste pravidelně kontrolovali kvalitu vody a rychle reagovali na odchylky! Cena jednoho exempláře se přitom pohybuje většinou mezi 125 a 250 Kč. Čichavec perleťový stojí od 50 do 180 Kč za kus. K tomu se pak samozřejmě přidají ještě průběžné náklady na krmivo, návštěvy u veterináře a vybavení nádrže.

Čichavec modrý/šedý (Trichopodus trichopterus)

Čichavec modrý je barevně přitažlivějším poddruhem Trichogaster trichopterus (čichavec šedý). Existuje i mramorová forma (var. cosby). Vědecky popsáno: Pallas, 1770.

Vzhled a pohlavní dimorfismus

Čichavec šedý (běžně nazývaný též modrý, či sumatránka) patří k tzv. labyrintkám. Tvar těla je podobný jako u Trichopodus leeri, rybka je však zavalitější a statnější, z pohledu zepředu i ze shora více baculatější. Rudolf Zukal popisuje rybku takto: ‚zbarvení je šedé až stříbřitě olivové, hřbet modravě olivový, břicho šedé a mírně stříbřité. Hřbetní a ocasní ploutve jsou šedé až zelenavé, zdobené perleťovými skvrnami. Řitní ploutev se táhne téměř přes celé tělo a má drobné oranžovo zbarvené skvrnky. Na bocích jsou dvě modročerné skvrnky penízkovitého tvaru, z nichž jedna je ve středu těla a druhá u kořene ocasní ploutve. Na těle jsou málo znatelné tmavé příčné pruhy. Prsní ploutve jsou bezbarvé, břišní ploutve jsou vláknovině dlouze protažené a slouží rybce jako chuťové ústrojí’. Ryby jsou velmi barevně proměnlivé, v mládí světlejší. Sameček má hřbetní ploutev protaženou vzadu do špičky. Samec mění v době tření svou barvu od jasně světle šedomodré, přes sytě tmavomodrou až téměř černou barvu. Na hřbetní a řitní ploutvi pak mnohem intenzivněji září světlé skvrny jež jsou pro partnerku atrapami jiker podobně jako u tlamovců. Samička je v dospělosti menší, plnější v břišních partiích a má zakulacenou hřbetní ploutev. U samečka v době tření celá spodní a přední část těla sytě zčervená.

Původ a rozšíření

Oblasti rozšíření čichavce šedého sahají od Myanmaru (dříve Barma) přes povodí řeky Mekong, Kambodžu, Laos, Vietnam, Thajsko, Malajsii, Singapur až z velké části do indonéské ostrovní oblasti, kam patří Sumatra, Borneo, Jáva a Sulawesi (dříve Celebes), Bali. Čichavce šedého najdeme v bažinatém, močálovitém prostředí, v mokřinách, rýžových polích, stejně tak jako v mírně tekoucích vodách s hustě zarostlou vegetací, v jezerech a rybnících. Preferuje čirá povodí, ale vyskytuje se i ve vodách bílých. Obývá i vody člověkem silně biologicky znečištěné, žije v zavlažovacích nebo odvodňovacích kanálech vytvořených člověkem. Vyskytuje se i ve vodách bez vegetace. V době tření však upřednostňuje mírně tekoucí nebo stojaté vody. Původně byl čichavec šedý znám především z oblasti Sumatry, odkud se vžil i jeho původní český lidový název „sumatránka“, pod kterým jej zná mnoho našich starších akvaristů. Čichavci šedí jsou ve své domovině chováni v umělých nádržích, rybnících či loveni v přírodě jako konzumní ryby a prodávány na asijských jihovýchodních trzích. Je jimi též krmena i domácí drůbež. Kromě oblastí Floridy byl čichavec šedý zavlečen i do jiných oblastí, jako např. na Papuu Novou Guineu (zadokumentováno v roce 1976), do Kolumbie (1988), Brazílie (2002), Dominikánské republiky (1996), Namibie (1996) - tedy dokonce do Afriky!, Filipín (1989), Indie (2004), Taiwanu (1989).

Chov a snášenlivost

Klidná, mírumilovná ryba. Občas lekavá, citlivá na otřesy. Samci jsou k sobě agresivní a v době tření svádějí urputné souboje. Rybky jsou lekavé při otřesech a prudkých pohybech u nádrže. Doporučuje se chovat je ve společnosti stejně mírných rybek, jinak se bude schovávat. Vyžaduje prostor pro plavání. Nádrž hustě osázená s úkryty pro samičky. Čistá voda a dobrá filtrace. Pozor na slepou hladinu! Nádrž musí být zakrytá, jinak mohou vyskočit nebo se nachladit. Je to odolná ryba nenáročná na prostředí. Potěr ostatních ryb samozřejmě považují za příjemné zpestření jídelníčku. Čichavec modrý je krásná větší, ale mírumilovná labyrintka, která se hodí do středních a velkých společenských akvárií. Ocení dobře zarostlé akvárium s dostatkem úkrytů a mírumilovných spolubydlících. Jsou poměrně odolné, netrpí často chorobami. Žijí převážně ve vrchní nebo střední vrstvě akvária. Čichavci nevyžadují speciální podmínky, i když mají rádi poměrně teplou vodu (24 - 28 °C). Akvárium by mělo být dobře zarostlé akvarijními rostlinami - hlavně po stranách a v zadní části. Velmi vhodné jsou také rostliny plovoucí na hladině. Chybět by nemělo ani pár úkrytů z kamene nebo dřeva. Čichavce modrého lze chovat v páru nebo ve skupince v akváriích o objemu minimálně 100 l. V případě chovu ve skupince je ideální chovat tyto ryby v počtu od 5 jedinců. Platí však pravidlo, že by počet samic měl převažovat počet samců. Za vhodné společníky pro čichavce modrého lze považovat klidné ryby v podobné velikosti. Hodí se k ní ryby jako například mírumilovné parmičky, tetry, živorodky, pancéřníčci a krunýřovci. S touto rybou můžeš chovat i menší duhovky do 5 cm, labyrintky, větší razbory nad 3 cm. Koexistovat mohou s filtrujícími krevetami, plži a škeblemi. Čichavec modrý by se neměl chovat s dravějšími a nebezpečnějšími rybami, jako jsou cichlidy, terčovce, Parmičky čtyřpruhé, Parmičky mechové, Tetry krvavé, Čtverzubce apod. Nevhodným společníkem jsou i korýši jako trpasličí krevety, miniráčky, raci a krabi. Samci čichavců jsou teritoriální ryby. Staví pěnová hnízda, která brání před ostatními rybami. Tato vlastnost je často nazývána agresivitou. Jde o stejné chování jako u cichlid, které hlídají svoje třecí místo na kameni, jeskyňce, listu, nebo jiné třecí podložce. Pokud čichavcům dáte dostatek prostoru a kvalitní krmení, můžete se z jejich krásy radovat mnoho let.

Krmení

V zajetí se doporučuje krmit co nejpestřeji, především živou potravou. Stejně tak dobře přijímají umělé krmivo v jakékoliv podobě, o které dokonce bojují na dně s mnohem většími rybami než jsou samy. Čichavce můžeš krmit v společenském akváriu klasickým vločkovým krmivem, podobně jako jiné druhy. Jídelníček jim můžeš zpestřit mraženým krmivem, ale nedoporučuje se podávat nitěnky kvůli přenosu chorob. Z naší nabídky můžeš zvolit například i TetraMin, Ichtio-Vit nebo Vitality & color. Pokud však chceš pro své rybičky prémiové krmivo nejvyšší kvality, doporučujeme ti Royal Menu M. Krmit by si je měl 2x denně v množství, které dokáží zkonzumovat maximálně do 3 minut. Nevhodným krmivem pro čichavce rodu Trichopodus (dříve Trichogaster) jsou nitěnky (Tubifex). Dlouhodobé krmení nitěnkami (někdy už i krátkodobé), hlavně v zimních měsících, mívá katastrofální následky. Podmiňuje totiž nejen přenos nemocí, ale nevhodnou jednostrannou skladbou živin snižuje odolnost ryb a podporuje vývoj infekční vodnatelnosti (vředovitá forma) a rybí tuberkulózy.

Rozmnožování

K rozmnožování potřebuje nádrž s osázenými rostlinami a délkou alespoň 100 cm. Rostliny by měly dosahovat až na hladinu. Proudění vody musí být minimální. Potřebné je také krycí sklo kvůli teplotě a vlhkosti vzduchu nad hladinou. Když jsou rodiče připraveni na páření, samec začne stavět na hladině pěnové hnízdo - ústy nabírá vzduch z hladiny a žábrami jej vydechuje v podobě bublin. Tyto bubliny jsou obaleny slizem a vznášejí se na hladině. Když je hnízdo hotovo, samice se s ním vytře. Je třeba sledovat, zda je samice připravena na páření, protože pokud ne, samec by jí mohl ublížit. V takovém případě je od sebe třeba oddělit. Samotný akt páření je velmi efektní. Oplodněné jikry plavou na hladině, samec je posbírá a vloží do hnízda. Samici následně odežene pryč a pečuje o hnízdo. Potěr se vylíhne za 24 hodin a po asi pěti dnech začíná plavat. V tomto období samec již považuje své potomstvo za potravu a je třeba ho vylovit. Potěr vyžaduje pestrou potravu. Z jednoho tření bývá 500-1000 jiker.

Srovnání čichavce perleťového a šedého

Již několik let chovám dvě velké (dvanáctičlenné) skupiny čichavců perleťových a šedých ve společné 700 litrové nádrži o délce 2 m. V chování obou skupin lze pozorovat zcela zásadní odlišnosti. Čichavci perleťoví tvoří důstojné hejno, které pomalu proplouvá nádrží a vystavují na odiv svou krásu, podobně jako pávi. Jen v době tření si samec čichavce perleťového vybojuje třetinový prostor v nádrži, kde postaví ohromné hnízdo. Čichavci šedí se naopak chovají jako silní individualisté. I když není období tření, skrývají se v houští rostlin pod vodní hladinou, nejraději v co největším příšeří (co nejdále od čelního skla nádrže), takže neznalý pozorovatel nádrže je nemusí vůbec spatřit. Nejoblíbenější úkryty z plovoucích rostlin jsou takové, kam se čichavec šedý dostává co nejsložitěji, většinou položený na bok, že sotva proplave. Odsud pak vyplouvá na své výpady proti agresorům, či za potravou. Každý samec má svůj neustále vyhrazený individuální prostor, který v dobách námluv rozšiřuje. Chybí kolektivní plavání a sdružování se jako u čichavců perleťových. Zajímavé je, že v období tření se oba druhy navzájem jaksi akceptují, tj. vždy pouze u jedné skupiny dochází ke stavbě hnízda, námluv, tření, odchovu potomstva. Pak nastupuje po etapě druhý druh a první jakoby odpočíval. Předpokládám, že zde dochází k jakési hormonální regulaci mezi oběma druhy.

Potrava čichavců a chovatelské chyby

V dobách, kdy jsem začínal s chovem ryb, bylo běžné zkrmovat svalovinu teplokrevných živočichů jako hovězí srdce a také drůbeží maso. To jsem po čase zcela opustil. Studenokrevný živočich, tedy v tomto případě ryba, má jen malou šanci tuto potravu strávit. Kráva má tělesnou teplotu 38°C. Teplota vody, ve které chováme ryby, je mnohem nižší. To znamená, že nestrávené tuky ve svalovině obsažené působí trávící a zánětlivé problémy v trávícím traktu ryb. U mých ryb se to projevovalo většinou v jarním období, kdy v zimní krmné dávce byl malý podíl planktonu. Postupem času jsem si vytvořil krmnou dávku ve které je 30% až 50% planktonu přímo z přírody, tak jak se zrovna v mém okolí vyskytuje, tedy: buchanky, černé komáří larvy, perloočky a další larvy hmyzu. Z krmné dávky jsem zcela vyloučil mražené nitěnky (to považuji za trestný čin), také mražené červené pakomáří larvy, patentky zcela výjimečně krmím živými. Napíši proč. Toto mražené krmivo vzniká tak, že lovci nebo obchodníkovi začnou nitěnky nebo patentky hynout, a tak je zamrazí a prodá, aby snížil ztráty. Zamrazí uhynulé hnijící a bakteriemi napadené larvy. Ty také obsahují bahno, které ještě nevyloučily z trávícího traktu. Toto způsobí zánětlivé procesy v těle ryb a ryby hynou. Léčení zpravidla už jen ukončí rybí trápení.

Čichavci šedí jsou často chováni v nejrůznějších biologických či farmakologických laboratořích pro ověřování působení různých léčiv na chování ryb či snižujících jejich stres a následně úmrtnost. V minulých desetiletích se čichavci šedí, jeho varianty a barevní mutanti (stejně jako perleťoví, bojovnice a rájovci) používali jako biologičtí nepřátelé nezmarů (Hydra) a ploštěnek (Turbellaria). Samotné přelovení rybek do napadené nádrže vede k téměř okamžitému stažení nezmarů do kuliček. Po několikadenním nekrmení, které nemůže ostatním rybkám ublížit, nezmaři mizí v útrobách čichavců. Zvlášť výhodné je mít k dispozici mladé jedince, kteří jsou žravější. Podobně lze užít i příbuzného čichavce perleťového (Trichopodus leeri). S těmito radami jsme se mohli setkat u našich akvaristických dědů či tátů. Dnes potíže s nezmary řešíme pomocí veterinárního léčiva Flubenol, který lze použít i v nádrži s plůdkem ryb (zde nezmaři škodí nejvíce). Stejně tak je neškodný vůči krevetkám.

Tabulka: Srovnání čichavce perleťového a modrého/šedého

tags: #cichavec #loveni #poteru #informace

Oblíbené příspěvky:

• Parametry horizontálních štípaček
• Přeprava dřeva: Kolik se vejde?
• Silikonová omítka pro odolnou fasádu
• Emil a výchova
• Tipy pro výběr dřevěných hraček do kuchyňky