Komplexní průvodce vyztužováním betonu: Zajištění pevnosti a dlouhé životnosti staveb

Kvalitní základy jsou základem každé stavby - a jedním z nejdůležitějších faktorů jejich pevnosti je správné armování betonových konstrukcí. Pokud právě plánujete stavbu nebo rekonstrukci, určitě se vyplatí věnovat této fázi zvýšenou pozornost.

Vyztužení základových pásů

Základové pásy slouží k přenosu zatížení stavby do podloží. Aby byly dostatečně pevné a odolné, je potřeba je vyztužit ocelovou výztuží - tedy armaturou. Hlavním prvkem armování jsou ocelové pruty (roxory), které se nejčastěji používají v kombinaci s třmínky a distančními podložkami. Třmínky jsou kratší kusy výztuže ohnuté do tvaru obdélníku nebo čtverce.

Postup armování základových pásů

1. Než začnete s armováním, musí být výkop přesně vyměřený a dostatečně hluboký.
2. Pro zvýšení stability a ochranu výztuže se často na dno výkopu lije tenká vrstva chudého betonu, která slouží jako podklad pro armování.
3. Hlavní nosné pruty se kladou do výkopu podle projektové dokumentace. Při pokládání výztuže je důležité dodržet správné krytí betonem, tedy vzdálenost výztuže od povrchu betonu - obvykle 40-50 mm.
4. Jednotlivé pruty je třeba pevně spojit pomocí vázacího drátu nebo plastových spojek.
5. Před samotným litím betonu je nutné zkontrolovat, zda je výztuž správně uložená, všechny spoje pevné a není zde riziko vychýlení výztuže při betonáži.

Správné armování základových pásů je klíčovým krokem k pevné a odolné stavbě.

Vyztužování podkladního betonu

V seriálu o betonových základech pro rodinný dům jsme se již zabývali vybetonováním základových pasů, vyztužením a vylitím ztraceného bednění. Dnes se zaměříme na vyztužování podkladního betonu. Předtím, než si řekneme, kde a jak podkladní beton vyztužit, je nutné si uvědomit několik souvislostí a především způsob namáhání této nenosné konstrukce. Nejedná se o základovou desku, která se navrhuje v podstatně větších tloušťkách, je vyztužena nosnou výztuží dle statického návrhu a lze ji zatěžovat nosnými konstrukcemi kdekoliv.

Dříve se podkladní beton nevyztužoval

Častým argumentem stavebníků, sousedů, zedníků a rovněž diskutérů na internetových fórech je, že podkladní desky nevyztužujeme, jelikož v době minulé se toto nedělávalo. Ano, nedělávalo se to, jelikož většinou kari sítě nebyly k dostání a zejména se tyto podkladní betony prováděly až po dokončení hrubé stavby. Podkladním betonem se vylévaly jednotlivé místnosti, byly tedy minimálně po místnostech dilatované, byly prováděny v malých tloušťkách 6 cm až 10 cm a beton nedosahoval takových kvalit. Tyto aspekty mají samozřejmě významný vliv na snížení vlivu smršťování betonu a jeho ošetřování, které bylo nepochybně jednodušší. Rovněž nároky na hydroizolace a protiradonové izolace byly často opomíjeny a nekladla se na ně taková důležitost jako v nynější době.

Čtěte také: Podrobný průvodce světem vibrátorů na beton

Tři způsoby provedení podkladního betonu

V zásadě jsou tři možnosti, jak podkladní beton provést, což také okrajově zmiňuje ČSN 730601 Ochrana staveb proti radonu z podloží:

1. podkladní beton se ukončí u základového pasu. Tento postup vyžaduje perfektní zhutnění podsypu a nejlépe zajištění podkladního betonu proti svislému posunu - např. vložení výztužných trnů. Obecně se tento postup u novostaveb nedoporučuje a ani nepoužívá.
2. podkladní beton se umístí nad základové pasy.
3. podkladní beton se konstrukčně spojí s pasem v jeden celek, tj. železobetonové desky jsou tak nosnými konstrukcemi ve formě stropu, který se opírá o žebra vyztužené základové pasy. S tímto postupem se setkáváme např. u monolitických van. Tento postup vyžaduje statický návrh nosné výztuže.

Bod b) navazuje na další článek 6.1.7 výše zmíněné normy, kde je zmiňováno, že podkladní betony se doporučuje provádět v nejmenší tloušťce 100 mm a s celoplošným vyztužením sítí 150 mm krát 150 mm při horním povrchu. Alternativně lze podkladní betony vyztužit rozptýlenou výztuží. Je nutné si uvědomit, že jsou tyto požadavky na tloušťku a vyztužení podkladního betonu uváděny s ohledem na požadavky pronikání radonu z podloží do obytných a pobytových místností. Vyztužování desky při horním povrchu je tedy z pohledu této normy prováděno z důvodů, aby se nevyskytovaly případné trhliny a praskliny, které by mohly poškodit protiradonovou izolaci. Při návrhu podkladní desky je nutné tento požadavek akceptovat.

Vyztužení podkladního betonu umístěného nad základovými pasy

V další části článku se budeme zabývat podkladním betonem umístěným nad základové pasy, což je běžný standard u dnešních staveb. Kromě požadavků dle normy ohledně ochrany staveb proti radonu působí na podkladní desku další vlivy (vlastní zatížení podlahy a užitné zatížení podlahy). Stanovením těchto vlivů určíme, kde a jak podkladní desku vyztužit.

Nejkritičtější místa a typy namáhání

Nejkritičtějším místem podkladní desky je styk se základovým pasem. Základový pas bude zatížen zdivem a velikost zatížení bude vyšší než zatížení na podkladní desku. Základový pas po obvodu stavby tak bude sedat více než podkladní beton, ve kterém mohou vznikat při horním povrchu tahová napětí. Naopak při poklesu pasu pod vnitřním nosným zdivem vzniká namáhání tahem u spodního okraje, a to vlivem spojitosti podkladní desky. Toto namáhání zachycuje výztuž u spodního okraje, kterou navrhujeme vždy a v celé ploše. Reálné sednutí pasů je s ohledem na 1.GK velice nízké, většinou do jednoho milimetru, případně jednotek milimetrů. Proto provádíme toto vyztužení pouze v místě styku pasu a desky. Výztuž po celé ploše při horním povrchu nemá pro podkladní desku opodstatnění (vyjma dle doporučení normy ochrana staveb proti radonu z podloží).

Vyztužení při spodním povrchu podkladní betonové desky

Toto vyztužení je nezbytné a jeho absence nebo vyztužování jen při horním povrchu je vždy chybným návrhem. Velmi často na těchto jednoduchých stavbách dochází k nerovnoměrnému zhutnění podloží pod budoucí podkladní deskou. Jednak nelze dostatečně hutnit plochu v místech, kde je uložena kanalizace a jednak se míra zhutnění nijak neměří. Proto mnohem častěji, než že by výrazně poklesl základový pas, má tendenci lokálně poklesnout zhutňovaná zemina pod deskou. V těchto lokálních poklesnutích se deska ocitá ve vzduchu a je tedy namáhána tahovými silami při spodním povrchu. Je nutné tento spodní povrch vyztužit, jelikož tato skutečnost může nastat. Dalším a dle mého názoru výrazným aspektem je, že pokud provádíme standardní podkladní desku tloušťky min 150 mm, ukládají se na její povrch příčky, které vyvozují zatížení a opět to může být v dutých místech, které samozřejmě nevidíme (zesílení základů pod příčkami je uvedeno v kapitole 1). Zde už reálně hrozí praskliny při dolním okraji desky. Podkladní deska tak může vykazovat lokální průhyby, které mohou mít za následek také praskání zděných příček. Z těchto důvodů vyztužujeme desku v celé ploše při spodním povrchu.

Čtěte také: Základy a pokročilé materiály pevnosti betonu

Cílem je tedy mít správně založené nosné základové pasy a podkladní desku vyztužit dle doporučení v tabulce č.1. s ohledem na výše popsaná rizika.

Smršťování betonu a jeho ošetřování

Posledním důvodem a neméně důležitým je smršťování betonu, zejména u deskových konstrukcí. Při zrání betonu dochází k vysychání nevázané vody a smršťování při jeho hydrataci (postupné zrání a zvyšování pevnosti). Beton tedy snižuje při zrání svůj objem a tím zejména na jeho horním povrchu vznikají tahová napětí. Smršťování je tím větší, čím je okolní prostředí sušší a teplejší a čím je nižší zrnitost kameniva. Je naprosto nevhodné přilévat do mixu s betonem vodu - tím sice výrazně omezíme následné smršťování, ale také snižujeme jeho pevnost. Abychom předešli trhlinám je nutné při ostrém slunci započít po cca 1,5-2 hodinách od betonáže s jeho ošetřováním. Nejúčinnější je v počáteční fázi mlžení nebo kropení vodou a ochrana před sluncem. Mlžíme a kropíme vždy vodou o teplotě shodné s teplotou betonu. Je proto vhodné mít na stavbě plastovou nádrž s odstátou vodou. Naprosto nejlepším ošetřováním betonu je jeho zakrytí geotextílií, kterou následně kropíme vodou. Pokud beton, jak již bylo psáno výše také separujeme od zeminy fólií, je toto ošetřování nejlepší variantou. Tímto vhodným ošetřováním, nejlépe po dobu jednoho týdne, přesuneme smršťování do doby, kdy se v betonu vyvine vyšší tahová pevnost a nevzniknou tak trhliny a praskliny. Konečná velikost smrštění je shodná a záleží jen na provádění ošetřování, zdali na konci zrání budou na povrchu trhlinky či nikoliv.

Návrh výztuže doporučuji provádět s ohledem na výše popsané souvislosti. Použitý beton pro podkladní desku min C16/20 - XC2. Svislou výztuž ze ztraceného bednění lze zahnout a provázat s horní výztuží v podkladní desce. Vznikne tak tužší spoj mezi deskou a základovým pasem. Při návrhu je nutné zohlednit také nerovnoměrné sedání stavby, druh zeminy mezi základy, smršťování betonu a další proměnné, které mohou návrh ovlivňovat.

Zatížení podkladní desky

Jako poslední věc k podkladní desce zmíním, za jak dlouhou dobu po betonáži je možné ji zatížit. Velkým rizikem je zatížení podkladního betonu paletami s cihelnými tvarovkami v prvních 7 dnech po betonáži, jak často vidíme u stavebních firem ženoucích se za termínem stavby. Pokud se bude jednat o zděnou stavbu, tak po cca 7 dnech můžeme začít s natavováním pruhů asfaltových pásů a začít postupně zdít. Upozorňuji, že nelze po sedmi dnech natavit asfaltové pásy v celé ploše. V betonu dochází stále k vysychání a pokud by se tato konstrukce v celé ploše uzavřela asfaltovými pásy dojde k tzv. uzavření betonu. Pokud se bude jednat o dřevostavbu, kde je nutné kotvení základových prahů (celých dřevěných stěn) závitovými tyčemi do podkladního betonu, je nutné mít beton dostatečně vyzrálý a v oblasti kotvení také správně vyztužený.

Ztracené bednění: jednoduché, rychlé a přesné řešení

Plánujete základ pro plot, garáž, zahradní domek nebo přístavbu a nechcete se trápit s dřevěným šalováním? Ztracené bednění je jednoduché, rychlé a přesné řešení, které zvládne i šikovný svépomocný stavebník.

Čtěte také: Průvodce výběrem kotevní techniky

Kdy dává ztracené bednění smysl?

Tvárnice ztraceného bednění se nejčastěji používají pro:

• základové pásy pod menší stavby (garáže, dílny, zahradní domky, menší přístavby),
• základy a sokly plotů, opěrné zídky, podsklepené části v terénu,
• zídky a nízké opěrné stěny pro terénní úpravy kolem domu.

Výhoda je jasná: místo pracného stavění a rozebírání šalování jen poskládáte tvárnice na sebe, vložíte výztuž a vylijete betonem. Tvárnice ve zdivu zůstanou a tvoří pohledový nebo zakrytý sokl. Systém je rychlý, přesný a vhodný i tam, kde si nechcete draze platit kompletní zednickou firmu.

Výběr správné tvárnice podle stavby

Tvárnice ztraceného bednění jsou dostupné v několika výškách a šířkách. Výběr závisí na tom, co stavíte:

• Plot, nízký sokl, drobné stavby - obvykle šířka 20-25 cm.
• Základy menší garáže nebo dílny - často 25-30 cm.
• Masivnější opěrná zeď nebo více zatížené základy - 30-40 cm a více (podle statiky).
• Skleník a podobné stavby většinou šíře 10-15cm.

Postup krok za krokem při stavbě základů ze ztraceného bednění

1. Výkop a příprava podkladu

1. Vytyčte si stavbu - sprejem, kolíky (například z latí nebor roxorů) a provázky si označte polohu základů.
2. Vykopejte rýhu do nezámrzné hloubky (obvykle 90 cm, podle lokality a projektu).
3. Na dno rýhy nasypejte vrstvu štěrku (např. frakce 16/32), zpravidla 5-10 cm.
4. Štěrk zhutněte vibrační deskou, aby nedocházelo k sedání základů.

U menších staveb lze někdy pokládat ztracené bednění přímo na dobře zhutněný štěrkový podsyp. U větších a více zatížených konstrukcí se často zhotovuje spodní základový pas z betonu, na který se tvárnice teprve ukládají - vždy záleží na projektu.

2. Uložení první řady tvárnic

1. Začněte v rohu a položte první tvárnici na připravený podklad.
2. První řadu si pečlivě vyrovnejte do roviny a do pravých úhlů - pomůže vám vodováha a špagát.
3. Rohy je vhodné provázat tak, aby tvárnice do sebe „běžely na vazbu“ (podobně jako zdivo z cihel).
4. Jen tam, kde je potřeba, tvárnice dořežte úhlovou bruskou s kotoučem na beton.

První řada je klíčová - pokud bude rovná a přesná, budou dobře sedět i všechny další.

3. Vyztužení - roxory a případně kari sítě

Výztuž zajišťuje, že bude základ odolný vůči zatížení i praskání. Obvyklý princip:

• svislé roxory - vkládají se v rozích a po určitém rozestupu (např. co 50-100 cm, podle projektu),
• vodorovné roxory - vedené v drážkách v tvárnicích, svázané svislou výztuží.

K vázání se používá vázací drát a vázací kleště. Konkrétní rozmístění výztuže vždy přizpůsobte statickému řešení stavby - u rodinných domů a větších objektů by měl návrh zpracovat projektant nebo statik.

4. Skládání dalších řad tvárnic

1. Na první řadu pokládejte další tvárnice tak, aby spáry byly posunuté (vazba zdiva).
2. Průběžně vkládejte vodorovnou výztuž a prostrkujte svislé roxory mezi řadami.
3. Kontrolujte vodorovnost a svislost zdiva (vodováha, laser).

Za ztracené bednění, pokud je ve svahu doporučujeme pro ochranu před vodou použít nopovou folie, geotextili a zásyp štěrkem kvůli tlaku. Na dno výkopu také doporučujeme položit drenážní trubku obalenou geotextilií aby odvedla vodu pryč. U vyšších soklů nebo opěrných zdí se bednění často betonuje na více etap - nevylévá se celá výška najednou, ale postupně po několika řadách, aby se tvárnice pod tlakem čerstvého betonu nepraskly.

5. Betonáž ztraceného bednění

Pro vyplnění tvárnic můžete použít:

• čerstvý beton z betonárny - ideální řešení pro větší objemy (přesná receptura, stálá kvalita),
• beton míchaný na stavbě - vhodné spíše pro drobné opravy a menší objemy.

Při betonáži platí několik zásad:

• beton lijte postupně - například po dvou až třech řadách,
• směs je potřeba lehce zhutnit (tyčí, roxorem, případně ponorným vibrátorem),
• dávejte pozor, aby se tvárnice pod tlakem nepraskly - pomůže správná konzistence betonu a postupné zalévání,
• horní hranu betonu srovnejte do roviny - na ni se bude napojovat další konstrukce (hydroizolace, zdivo, deska).

6. Napojení na základovou desku nebo zdivo

Po vyzrání betonu v tvárnicích následuje další krok - obvykle:

• provedení vodorovné hydroizolace (asfaltový pás, tekutá lepenka),
• vyvázání kari sítí a vybetonování základové desky,
• nebo zdění zdiva na sokl ze ztraceného bednění.

Hydroizolaci můžete vybrat v kategorii hydroizolace a pro základové desky se hodí kari sítě, které pomáhají omezit trhliny v betonu a zvyšují únosnost desky.

Nejčastější chyby při práci se ztraceným bedněním

• Špatně vyrovnaná první řada - vše „se veze“. Věnujte první řadě maximum času.
• Nedostatečně zhutněný podsyp - dochází k sedání a vzniku trhlin v základu.
• Chybějící nebo poddimenzovaná výztuž - zhoršení únosnosti, riziko praskání konstrukce.
• Příliš tekutý beton při lití vysokých zdí - tvárnice se mohou prasknout.
• Neřešená hydroizolace - vlhkost postupně znehodnotí zdivo nad soklem.

Moderní metody zpevnění betonového povrchu

Zpevnění povrchu betonu je technikou, která hraje klíčovou roli v moderní výstavbě. Jednou z metod, jak dosáhnout tuto výzvu, je využití předpjatého betonu. Tento proces zahrnuje použití speciálních kabelů, které se napínají a vytvářejí tlak uvnitř betonové konstrukce. Kabely jsou správně umístěny a následně napnuté, čímž vnáší značnou napěťovou sílu do betonu, a tím pomáhají eliminovat trhliny a zlepšit celkovou pevnost a trvanlivost materiálu.

Vláknobeton a drátkobeton

Dalším způsobem, jak zvýšit pevnost betonového povrchu, je přidání různých druhů vláken nebo drátků přímo do betonové směsi. Tento postup vede ke vzniku vláknobetonu nebo drátkobetonu. Vlákna mohou být vyrobena z plastu, skla, oceli nebo dokonce uhlíku. Každý typ vlákna má své specifické vlastnosti a výhody. Například, ocelová vlákna poskytují vysokou pevnost a odolnost proti prasklinám, zatímco skelná vlákna dodávají betonu větší pružnost a odolnost proti nárazům. Nezůstáváme však jen u těchto tradičních příměsí. V rámci moderních technologií a inovací je možno použít různé moderní materiály, jako jsou například uhlíková vlákna. Tato vlákna, byť jsou poměrně drahá, výrazně navyšují pevnost betonu, a to až o několik desítek procent. Uhlíková vlákna jsou nejen velmi pevná ale i neuvěřitelně lehká, což znamená, že kromě zvýšené pevnosti betonu nedochází k podstatnému nárůstu jeho hmotnosti.

Všechny uvedené metody mají své specifické výhody a nevýhody, a volba toho správného způsobu zpevnění betonu závisí na konkrétní aplikaci a požadavcích projektu. Je důležité pečlivě zvážit možnosti a konzultovat s odborníky, aby bylo dosaženo nejlepšího výsledku.

Polymerová vlákna MAPEFIBRE

Konstrukční polymerová vlákna do betonu a cementových potěrů MAPEFIBRE jsou specifická právě svým zpracováním, díky kterému je možné vlákna rovnoměrně rozmístit. V případě kovových sítí je zpevnění betonu mnohem komplikovanější. Vlákna MAPEFIBRE snižují smrštění a zvyšují pevnost betonu, ale stejně tak i jeho trvanlivost a pevnost při vzniku prvních trhlin. Nemusíte si lámat hlavu s těžkou manipulaci, ať už při převážení nebo skladování materiálů. Už není potřeba se dřít s těžkými a nákladnými kovovými sítěmi. Polymerová vlákna stačí přidat do míchačky společně s dalšími složkami a počkat, dokud nevznikne žádoucí homogenní směs. U kovových sítích si často lámeme hlavu nad tím, jak zabalit mříž pečlivě do vrstvy betonu, aby nerezivěla. Použití konstrukčních vláken MAPEFIBRE je efektivní a jednoduché. MAPEFIBRE ST30 o délce 30 milimetrů zvyšují pevnost betonu. MAPEFIBRE ST42 se svými 42 milimetry představují kompletní alternativu tradičních výztuží a vylepšují funkční vlastnosti tradičního, prefabrikovaného a stříkaného betonu. Ke zlepšení vlastností vašich konstrukcí a podlah přispějte použitím plastifikačních přísad z řady Mapeplast a Dynamon. Plastifikační přísady vylepšují zpracovatelnost betonu. MAPEFIBRE jsou kompatibilní s dalšími složkami na výrobu vysoce kvalitního betonu. Po polymerových vláknech můžete sáhnout i v kombinací s odbedňovacími přípravky řady Mapeform Eco a DMA.

Sanační opravy starého betonu

Starý beton časem ztrácí svou pevnost a objevují se na něm trhliny nebo se odlupuje. Při těchto drobných opravách si však vystačíte s materiálem, který snadno namícháte doma, a díky správnému postupu se vyhnete dalším prasklinám. Betonové podlahy, schodiště i zídky jsou neustále vystaveny vlivu počasí, soli a mechanickému opotřebení, což postupně oslabuje jejich strukturu. Zpevnění starého betonu není složité, ale vyžaduje pečlivou přípravu podkladu, odstranění vadných částí a volbu vhodného sanačního materiálu. Pouze správná kombinace těchto kroků zajistí, že opravený beton vydrží dlouhodobě a povrch zůstane hladký a pevný. Beton patří mezi nejpoužívanější stavební materiály.

Příprava a očištění betonu

Prvním krokem je odstranění všech volných a odlupujících se částí. Skvěle k tomu poslouží elektrické kladivo, sekáček nebo vysokotlaký čistič. Při odhalení ocelové výztuže je nutné ji očistit od rzi a případně nahradit poškozené části novou výztuží. Tento krok je zásadní, protože nesoudržný beton nebo zkorodovaná výztuž by později snížily pevnost opravy. Dalším nezbytným krokem je penetrace povrchu, což zajistí dokonalé spojení nové sanační vrstvy se starým betonem. Penetraci nanášejte štětcem rovnoměrně po celé ploše a nešetřete na množství, protože právě na tomto kroku závisí pevnost výsledné vrstvy. Když je podklad připravený, můžete přistoupit k samotné opravě. Pro menší trhliny a povrchové vady se hodí dvousložková tmelová nebo epoxidová hmota, pro větší plochy a výtluky univerzální sanační malta. Materiál nanášejte vždy rovnoměrně, vtlačujte ho do prasklin a pomocí hladítka upravte povrch do roviny.

Volba správné směsi a aplikace

Pro zpevnění starého betonu a zvýšení jeho pevnosti až trojnásobně lze použít směs speciálního cementového pojiva s příměsí polymerů. Takový materiál zajistí nejen pevnost, ale i pružnost, čímž se výrazně sníží riziko vzniku nových prasklin. Nanášení se provádí ručně i strojově, v závislosti na rozsahu opravy. Na svislé plochy je lepší hmota vtlačovaná lžící nebo hladítkem, což umožňuje rovnoměrné zapracování do podkladu. Po nanesení nechte vrstvu řádně vytvrdnout, a pokud je beton vystaven venkovním podmínkám, aplikujte i hydroizolační nátěr.

Povrch a finální úpravy

Jakmile je sanační hmota vytvrzená, můžete upravit povrch do finální podoby. Povrch lze natřít barvou nebo nechat v přirozeném betonovém vzhledu, pokud konstrukce není vystavena extrémním vlivům.

Betonářská bakterie Sporosarcina pasteurii

Tým vědců přišel s metodou, která slibuje snadnější využití bakterie Sporosarcina pasteurii v provozních podmínkách. Ilustrační foto. Bakterie Sporosarcina pasteurii se řadí k výkonným přírodním betonářům. Přitom není náročná na suroviny. Vystačí s močovinou a chloridem vápenatým. Uhličitanové ionty pak reagují s vápníkem z chloridu vápenatého a vytvářejí uhličitan vápenatý známý jako vápenec nebo jako biocement. Proces označovaný jako mikrobiálně indukovaná precipitace uhličitanu vápenatého lze využít například k opravám prasklin v betonu. Hodí se i ke zpevnění půd, protože nově vzniklý vápenec propojí zrnka písku. Praktickému využití bakterie Sporosarcina pasteurii brání fakt, že je zapotřebí ji napěstovat ve velkých množstvích přímo na místě. Tým amerických vědců vedený Matthewem Tuttlem z Air Force Research Laboratory na Wright-Pattersonově letecké základně v Ohiu nyní přichází s metodou, která slibuje snadnější využití „betonářské bakterie“ v provozních podmínkách. Světu ji představili ve studii publikované vědeckým časopisem ACS Applied Materials & Interfaces. Tuttle a spol. bakterie lyofilizovali tak, aby je neusmrtili. Klíčovým trikem byl přídavek cukru sacharózy, jež ochránila buňky bakterií před poškozením. Ve vysušeném stavu lze mikroby skladovat v polyetylenovém sáčku po dobu čtvrt roku. Když se lyofilizované bakterie dostanou do vlhké půdy společně s močovinou a chloridem vápenatým, procitnou k životu a začnou vytvářet vápenec. Matthew Tuttle a jeho spolupracovníci úspěšně otestovali sušené bakterie nejen v laboratoři, ale také v terénu. Rozprášili mikroby na zeminu a tu pak pokropili roztokem močoviny a chloridu vápenatého. Bakteriemi vyprodukovaný vápenec zpevnil půdu do hloubky 7,5 centimetru.

Tabulka: Doporučené minimální tloušťky a vyztužení podkladního betonu dle ČSN 730601

tags: #cim #vyztuzit #beton

Oblíbené příspěvky:

• Přečtěte si komplexního průvodce
• proč zvolit korkovou izolaci pro váš strop
• Praktické zahradní schody z dlažby
• Jak vybrat a instalovat zemní vruty
• Tipy pro dokonalé natírání dřeva