Cizokrajné dřeviny s jedlými plody a jejich pěstování

Jedlé plody v zahradě, to nejsou jen jablka a jahody. Kromě dobře známých kanadských borůvek a v poslední době populárního muchovníku jsme pro vás vybrali několik tipů na méně známé a netradiční stromy a keře s jedlými plody, které jsou zároveň estetické a lze je pěstovat méně intenzivně. Tedy zasadit a nechat růst.

Alternativy k tradičním plodinám

Jako alternativa ke kanadským borůvkám může sloužit například zimolez kamčatský neboli lidově kamčatská borůvka. Po výsadbě si trochu déle zvyká, ale jakmile se na stanovišti ujme, máte zaručenou úrodu prvního ovoce v zahradě. Zimolez kamčatský plodí někdy už v květnu. Velké modré plody jsou lahodné a chuťově trochu připomínají muchovník. Nejlepší jsou čerstvé.

Po odplození si zimolezu už nemusíte všímat, nepotřebuje speciální péči. Je to spíše nenápadný středně velký keř do slunných partií zahrady. Na rozdíl od své kanadské kolegyně nepotřebuje vylepšit běžnou zahradní zeminu kyselejším substrátem, dopřejte mu ale pořádnou výsadbovou jámu. V našich podmínkách je odolnější a dozrává i ve vyšších polohách.

Odolný je také temnoplodec (černá jeřabina) neboli arónie (Aronia melanocarpa ’Nero’). Arónii se daří jak v Praze, tak na zahrádce v Orlických horách nebo na sídlišti v Liberci. Lesklé černé malvičky připomínající jeřabiny jsou pikantní a nabité vitaminy. Přidávají se třeba k dalšímu ovoci do marmelád, kompotů, pečeného čaje nebo při odšťavňování do jablečného moštu.

Zahradní architekti arónii rádi využívají i pro její estetické vlastnosti. Tento keř nebo menší strom bujně kvete a jeho lesklé listy se na podzim zbarvují všemi odstíny červené a zářivě oranžové. Nemusí se nijak zásadně řezat nebo tvarovat. Pokud ovšem nechcete například tvarovaný živý plot z arónie - i to je možnost. Rostlina se uplatní i v nádobách.

Čtěte také: Zahrady a okrasné dřeviny

Rychle rostoucí rozložitý keř do slunných přírodních partií zahrady hlošina okoličnatá (Elaeagnus umbellata) má nenápadné, ale vonné květy a drobné červené jedlé plody. Ty se dají využít jako doplněk dalšího ovoce při zavařování, je ale potřeba je nechat pořádně uzrát, aby se zbavily trpkosti. Tento keř vytváří každý rok bujné přírůstky, a proto najde využití i ve volně rostoucím živém plotě a jako potrava ptáků.

Zajímavým menším stromem do malé zahrady může být velkoplodý hloh (Crataegus pinnatifida ’Big Mao-Mao’). Jeho malvice připomínají třícentimetrová červená jablíčka. Kromě přímé konzumace se mohou sušit nebo využít pro výrobu domácí léčivé tinktury, která má příznivé účinky na oběhovou soustavu. Okrasné jsou i květy, větší a nápadnější než květy našich domácích hlohů.

Velkoplodé kultivary dřínů (např. Cornus mas ’Jolico’) jsou skvělou volbou pro volně rostoucí keřové lemy divočeji laděných zahrad. Dřín je nenáročný vyšší keř, který nepotřebuje skoro žádnou speciální péči, ale dobře snáší řez a poslouží i jako tvarovaný živý plot. Tmavě červené plody jsou spíše trpké a k přímé konzumaci jsou vhodné, pokud dostatečně uzrají na slunci. V teplejších koutech naší republiky se s příliš bujnou nadílkou šťavnatých peckovic z tohoto keře dokážou vypořádat po svém - například vypálením dřínovice.

Mišpulovník neboli hlohomišpule (+Crataegomespilus) svými plody nejvíc připomíná maličké kožovité mišpule. Jsou jedlé, ale stejně jako klasické mišpule se dají konzumovat až po přemrznutí a používají se třeba jako příměs kompotů nebo povidel. Hlohomišpule mají potenciál i v zahradní architektuře jako zajímavá okrasná alternativa ovocných stromů, ze které „nepadá ovoce na dlažbu“. Tento nízký strom poměrně rychle roste a do několika let po výsadbě vytváří košatou korunu.

Planika (Arbutus)

Planika (Arbutus), často označovaná jako "jahodový strom", je okouzlující stálezelený keř nebo strom známý svými jedlými plody, které připomínají malé jahody. Tento atraktivní strom má nejen okrasnou hodnotu, ale také praktické využití, protože jeho plody jsou chutné a bohaté na vitaminy. Rod Arbutus zahrnuje několik druhů, které se liší velikostí, vzhledem a nároky na pěstování.

Čtěte také: Tvrdé jehlice

Druhy planiky

• Arbutus unedo (Planika obecná) - Nejznámější a nejrozšířenější druh. Dorůstá do výšky 5-10 metrů a kvete bílými nebo růžovými květy, které se objevují na podzim.
• Arbutus andrachne (Planika východní) - Tento druh má hladkou, červenavě zbarvenou kůru, která se odlupuje v tenkých pásech, čímž vytváří zajímavý vzhled. Květy jsou bílé nebo jemně růžové a plody oranžovo-červené.
• Arbutus menziesii (Planika západní) - Tento druh pochází ze Severní Ameriky a je známý svou nádhernou, šupinatou kůrou a velkými, lesklými listy. Je to větší strom, který může dorůst až do výšky 20-25 metrů.

Planika obecná je oblíbená nejen pro své plody, ale také pro dlouhé období kvetení a plodnosti. Plody planiky jsou jedlé a používají se k výrobě džemů, kompotů, vína a likérů. Planika má hladkou, červeno-hnědou kůru, která se odlupuje a vytváří atraktivní vzhled. Planika obecná má svůj původ ve Středomoří, ale dobře se přizpůsobila mírným klimatickým podmínkám.

Pěstování planiky

Pěstování planiky je snadné, pokud dodržíte několik základních pravidel:

• Slunná místa: Planika preferuje slunné stanoviště, kde dostává dostatek světla, což podporuje její zdravý růst a kvetení. Snese i polostín, ale na plném slunci bude produkovat více květů a plodů.
• Dobře propustná a mírně kyselá půda: Planika preferuje dobře propustnou půdu, která je mírně kyselá (pH kolem 5,5-6,5). Snese však i neutrální až mírně zásadité půdy, pokud jsou propustné a nezadržují přebytečnou vodu.
• Pravidelná zálivka během suchých období: Planika je poměrně odolná vůči suchu, zejména starší rostliny s hlubším kořenovým systémem. Mladé rostliny však vyžadují pravidelnou zálivku, zejména během horkých letních měsíců, aby se správně zakořenily.
• Jarní hnojení: Planiku hnojte jednou ročně na jaře organickým hnojivem nebo kompostem, aby byl podpořen zdravý růst.
• Jemný řez po odkvětu: Planika nevyžaduje pravidelný řez, ale pokud chcete udržet kompaktní tvar nebo stimulovat nový růst, můžete rostlinu jemně zastřihnout po odkvětu.

Množení planiky

• Množení semeny: Planiku můžete množit semeny, která můžete vysévat na jaře. Klíčení může trvat déle, proto buďte trpěliví.
• Množení řízky: Další možností je množení řízky, které je nejlepší odebírat na jaře nebo v létě.

Často kladené otázky o planice

1. Některé druhy planiky, jako Arbutus unedo, jsou poměrně odolné vůči mírným mrazům a snesou teploty až do -10 °C.
2. Po zakořenění je planika odolná vůči suchu a potřebuje zálivku pouze během delších období sucha. Mladé rostliny však vyžadují pravidelnou zálivku, aby se dobře zakořenily.
3. Ano, planiku můžete pěstovat i v květináči, zejména pokud máte omezený prostor. Ujistěte se, že květináč má dostatečnou drenáž a používejte dobře propustnou půdu.
4. Planika obecná začne produkovat plody přibližně 3-4 roky po výsadbě. Kvete na podzim a plody dozrávají v zimě, což vytváří krásný kontrast s jejími stálezelenými listy.

Planika je nejen krásná, ale také užitečná rostlina, která může přidat estetickou a praktickou hodnotu vaší zahradě. S těmito tipy na pěstování můžete dosáhnout zdravých a produktivních rostlin, které budou vaši zahradu obohacovat po mnoho let.

Akébie pětičetná (Akebia quinata)

Vytrvalá liána akébie dorůstá až 2 m za rok. Její květy příjemně voní a plody jsou jedlé. Je nenáročná, ozdobí ploty i pergoly a navíc pomůže vysoušet zdivo. Popínavé rostliny jsou v tvorbě krásné zahrady nepostradatelnými pomocnicemi. Vyplatí se vybrat druhy odolné, rychle rostoucí, a pokud mají i další příjemné vlastnosti, tím lépe. Akébie, zvané též čokoládové víno, nádherně voní a stejně tak i vypadá. Její exotické plody jsou navíc lahodné a můžeme je bez obav jíst.

Je to ovíjivá liána, roste velmi rychle, přírůstek za rok může činit 1,5 až 2 m. Vysoká je pak kolem 10 m. Listy jsou dělené, pětičetné, tmavě zelené s dlouhými řapíky. Akebie jsou jednodomé rostliny, pro vývoj plodů ale potřebují vzájemné opylování mezi rostlinami. Kvetou v květnu současně s rašícími listy. Květy jsou drobné, tmavě fialové, intenzívně voní a jsou uspořádané v malých převislých hroznech. Samičí květy jsou navíc mnohem větší než samčí. Plody dozrávají v září, jsou fialově zelené, asi 10 cm dlouhé a 3 cm široké, tvarem připomínají okurku a jsou jedlé.

Čtěte také: Tipy pro pěstování popínavých dřevin

Pěstování akébie

Na půdu je rostlina nenáročná, snáší i sušší půdy, nevadí jí slunce ani polostín. Mladé rostliny se vyplatí chránit v zimě před mrazy. Množí se semeny, případně letními řízky. Akebie se hodí k východním i severním stěnám, na pergoly, loubí, ke zdem, kde však vyžaduje oporu. Protože starší rostliny odebírají z půdy hodně vody, je akebie vhodná k vysušování vlhkých základů a zdí. Řez nevyžaduje, chorobami ani škůdci netrpí.

Původním domovem akebie pětičetné (Akebia quinata), atraktivní popínavé dřeviny, je Japonsko, Korea a střední Čína. Z pěti druhů tohoto rodu je akebie pětičetná nejotužilejší, a proto také nejvhodnější do našich podmínek.

Jeřáb břek (Sorbus torminalis)

Jeřáb břek se v naší přírodě řadí k vzácnějším, starým druhům dřevin. Občas se sice tento dlouhověký strom objevuje i v moderních městských výsadbách, ale jen málokdo tuší, že jeho plody, které dozrávají od září do listopadu, se mohou využít pro výrobu chutné marmelády nebo i pálenky. Dříve byly součástí naší kuchyně mnohem častěji.

Dříve mnohem rozšířenější listnatý strom, jeřáb břek, dnes už zná jen málokdo. Snad jen umělečtí řezbáři, pro které bylo vždy velmi zajímavé a ceněné jeho pevné a tvrdé dřevo. Tento nižší strom už se v naší krajině příliš nevyskytuje a jedná se o pomalu mizící druh, který však dosud nebyl zařazen do oficiálního seznamu ohrožených druhů, i když jinde v Evropě, například v Polsku, už se o státem chráněnou dřevinu jedná.

Opadavý strom, který někdy roste i do tvaru keře s několika hlavními výhony, se dožívá poměrně vysokého věku 100-200 let, výjimečně až 300 let. Běžně dorůstá do výšky 5-20 m, ale někdy až 30 m. Roztroušeně se objevuje jako součást teplejších dubových nebo dubovo habrových lesů. Má jen malou konkurenční schopnost, proto nikdy nevytváří souvislejší porosty. Je rozšířen v celé Evropě, kromě jejích severně položených oblastí, ale i v severní Africe nebo jihozápadní Asii.

Na první pohled jeřáb břek jako příbuzný známějších druhů jeřábů ani nevypadá. Především jeho listy nejsou lichozpeřené jako u běžně rozšířeného jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia) nebo na zahradách pěstovaného a oblíbeného jeřábu moravského velkoplodého (Sorbus aucuparia 'Moravský sladkoplodý'). Jeřáb břek má listy široce vejčité s 5-7 laloky. Na podzim se listy barví do výrazně oranžových až červených odstínů.

Květy břeku se na stromě objevují v květnu. Jednotlivé květy bývají veliké okolo 1-1,5 cm, bílé a vytvářejí 2-12 cm dlouhé, řídké laty. Květy jsou oboupohlavné, nektarodárné a hojně opylované hmyzem.

S příchodem podzimu také na břeku dozrává nevšední ovoce. Plody jsou kulaté až oválné malvice o velikosti 1-1,5 cm, které jsou po dozrání hnědé s drobnými skvrnkami. Plody jsou jedlé, ale sbírají se až v přezrálém stavu.

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica)

Jeřáb oskeruše, známý také jako oskoruše nebo oskoruša, patří mezi vzácné listnaté stromy s jedlými plody. Na našem území se vyskytuje v teplejších oblastech, kde se dožívá i 600 let. Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) je poměrně vzácný strom z čeledi růžovitých. Jeho původ sahá až do období třetihor, což z něj činí velmi starobylou rostlinu. Tento opadavý strom dorůstá výšky 10-20 metrů a je charakteristický svou široce kuželovitou korunou, která může dosahovat průměru až 10 metrů. Kmen je pokryt šedohnědou kůrou s podélnými prasklinami. Listy jeřábu oskeruše jsou jednoduché, vejčité a mají pilovitý okraj.

Jeřáb oskeruše roste především v teplých a suchých oblastech střední a jižní Evropy. V České republice je tento druh vzácný a je chráněn jako kriticky ohrožený. Pod názvem “oskeruše” tedy najdeme rostlinu - jeřáb oskeruši (Sorbus domestica), kterou jsme si blíže popsali v předchozím odstavci.

Plodem jeřábu oskeruše jsou kulovité, hruškovité či vejčité malvice zvané oskeruše, které mají tmavě hnědou barvu s tečkovaným povrchem. Tyto plody jsou jedlé a obsahují velké množství vitamínů, zejména vitamín C. Oskeruše začne plodit mezi 10 až 20 lety svého života. Plody zrají a opadávají většinou od srpna do listopadu. Úroda ovoce se liší, u dospělého stromu může dosahovat od 300 do 1200 kg. Samostatně rostoucí stromy s velkými korunami mají obvykle bohatší úrodu než ty, které se nacházejí v lese. Nicméně úroda není každoroční a někdy se může stát, že strom neprodukuje žádné ovoce. V České republice váží plody oskeruš z otevřených krajin 10 až 30 g a mají průměr 2,5 až 4 cm. Plody lesních stromů bývají menší - jen asi 4-15 g.

Vlastní plody tohoto zajímavého a netradičního ovoce si můžete sklidit i ze své zahrady. Květy jsou drobné, bílé nebo světle růžové barvy, seskupené v chocholících. Jeřáb kvete v květnu a červnu a jeho květy poskytují potravu pro mnoho druhů hmyzu.

Využití plodů oskeruše

Z plodů se nejčastěji připravují různé zavařeniny jako jsou marmelády, džemy a kompoty, ale také sirupy, mošty a šťávy. Dají se také sušit a skvěle chutnají i zasyrova.

Dřevo oskeruší je tvrdé, pevné, těžké a velmi kvalitní. Pro navození vhodných podmínek pro růst stromu je ideální hlinitopísčitá, propustná a mírně vlhká půda s neutrálním až mírně kyselým pH.

Pěstování oskeruše

Jeřáb by měl být vysazen na slunném a chráněném místě, ideálně v zahradách nebo parcích, kde má dostatek prostoru pro růst. Pěstuje se jako solitéra, v blízkosti jiných stromů či keřů, ve volné přírodě někdy roste i na okrajích listnatých lesů. Půdu kolem stromu udržujeme vlhkou, ale nikoliv přemokřenou. V suchých obdobích zaléváme zejména mladé stromky po výsadbě, vzrostlý strom si dokáže z vláhou hospodařit sám.

Oskeruše vysazujeme ideálně na podzim, kdy strom ztrácí listy a přechází do klidového období. Mladé stromky můžete rozmnožit například odebíráním výhonků ze starších rostlin nebo výsevem semen z plodů. Při množení semeny je třeba počítat s delším obdobím klíčení a pomalejším růstem mladých rostlin. Nezapomínáme ani na pravidelný řez a tvarování koruny, který provádíme během vegetačního klidu, tedy na podzim nebo koncem zimy.

Tabulka vlastností vybraných cizokrajných dřevin

tags: #cizokrajné #dřeviny #s #jedlými #plody #pěstování

Oblíbené příspěvky:

• Jak na renovaci palubek svépomocí?
• Rozměry dětského zrcadla
• Jehlan pro děti: rozměry a využití
• 5 metrů dlouhé KVH hranoly: co je třeba vědět
• Designový stolek do obýváku