Dělicí zeď přes střechu: Komplexní průvodce požární bezpečností

Požární bezpečnost staveb je jedním ze základních požadavků kladených na stavbu, respektive na její provedení. Cílem požární bezpečnosti staveb je zabránit vyšším ztrátám na životech, zdraví osob a majetku, než je nezbytně nutné. Z této posloupnosti je zřejmé, že prvořadým úkolem požadavků oboru požární bezpečnosti staveb je ochrana osob, ochrana objektu je druhořadou záležitostí, není však bezvýznamná a opomenutelná, včetně určení podmínek pro účinný zásah hasičů.

Základní právní a technické předpisy

Zajištění požární bezpečnosti stavby se děje jednak pasivní požární ochranou, tj. vhodným situačním umístěním, dispozičním řešením a správně navrženými stavebními konstrukcemi, jednak tzv. aktivními prostředky požární ochrany, jimiž se rozumí technická požárně bezpečnostní zařízení. Jedná se o zařízení elektrické požární signalizace, samočinné hasicí zařízení a zařízení pro odvod kouře a tepla. Všechny základní požadavky na stavby a stavební výrobky vyjadřující obecný zájem jsou v ČR zapracovány do stavebního zákona (§ 156 odst. 1). Požadavky požární ochrany na stavby jsou také zakotveny v zákoně o požární ochraně (zákon č. 133/1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a jeho prováděcích předpisech. V posledních letech došlo k několika změnám právních předpisů, které ovlivňují řešení a zajišťování požární bezpečnosti staveb. Jedná se hlavně o rozsáhlou novelizaci zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Prováděcím předpisem k zákonu o požární ochraně ve vztahu k navrhování jednoduchých staveb je především vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci a vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb.

Stavební zákon č. 183/2006 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2007. V návaznosti na zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 186/2006 Sb., nabyla 1. července 2008 účinnosti vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb a nyní platí i její změna - vyhláška č. 268/2011 Sb. Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti.

Mezi další důležité předpisy patří:

• Vyhláška č. 498/2006 Sb., o autorizovaných inspektorech
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb
• Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu
• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby
• Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb
• Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) aj.
• Zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění (tzv. změnový zákon)

Dále je nutné v současné době respektovat odchylnou klasifikaci takto:

Čtěte také: Estetické dělící stěny

1. Hodnocení konstrukčních částí (dílců a prvků) uvedené v normách řady ČSN 73 08.. se vztahuje pouze na jejich funkčnost v daném požárním úseku.

V současnosti oblast norem upravuje zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. Kmenové normy: Základní kmenové normy jsou ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804.

Požární bezpečnost staveb

Při navrhování stavby musí být vymezeny požární úseky a určena pravděpodobná intenzita případného požáru v těchto požárních úsecích nebo jejich částech (dále jen „požární riziko“) v souladu s § 15, 17, 23 a s českými technickými normami uvedenými v příloze č. 1 části 1. Schopnost stavebních konstrukcí požárního úseku nebo jeho části jako celku odolávat účinkům požáru z hlediska rozšíření požáru a stability konstrukce stavby (dále jen „stupeň požární bezpečnosti“) se stanoví podle českých technických norem uvedených v příloze č. 1 části 1. V případě postupu podle české technické normy uvedené v příloze č. 1 části 1 se pro požární úsek rodinného domu určí požární riziko.

Požární odolnost stavební konstrukce a požárního uzávěru požárního úseku musí být s přihlédnutím k druhu konstrukce a stavby navržena postupem podle českých technických norem uvedených v příloze č. 1 části 1. Požárně dělicí a nosná stavební konstrukce u stavby se 3 a více nadzemními podlažími musí být navržena s požární odolností nejméně 30 minut, nestanoví-li české technické normy uvedené v odstavci 1 požární odolnost vyšší. V případě požárně dělicí a nosné stavební konstrukce posledního nadzemního podlaží a požárního úseku bez požárního rizika se požadavek na požární odolnost stanoví podle českých technických norem uvedených v příloze č. 1 části 1.

Reakce stavební konstrukce včetně stavebního výrobku určeného k zabudování do stavby na oheň (dále jen „reakce na oheň“) musí být klasifikována do tříd A až F včetně přiřazených indexů podle české technické normy uvedené v příloze č. 1 části 1.

Základní požadavky na ochranu před šířením požáru se vztahují k takzvaným požárně dělicím konstrukcím. Požárně dělicí konstrukce jsou stavební konstrukce, bránící šíření požáru mimo požární úsek, schopné po stanovenou dobu odolávat účinkům vzniklého požáru; je to zejména požární strop nebo střešní konstrukce, požární stěna (vnitřní, obvodová, štítová apod.) a požární uzávěr otvoru v těchto konstrukcích. Ochrana před šířením požáru se vztahuje nejenom k vlastnímu zabránění šíření požáru (plamennému hoření po povrchu hořlavých látek), ale také k zabránění šíření projevů požáru. Jedná se o teplo, kouř a zplodiny hoření.

Čtěte také: Řešení pro dělení prostoru v podkroví

Požární úsek, tzn. prostor stavebního objektu, ohraničený od ostatních částí tohoto objektu, popřípadě od sousedních objektů požárně dělicími konstrukcemi, popřípadě požárně bezpečnostním zařízením, je základní posuzovanou jednotkou z hlediska požární bezpečnosti stavebních objektů. Opatření spočívají v dělení budovy na menší celky - požární úseky, popř. v jejich vybavování aktivními zařízeními požární ochrany.

Klasifikace konstrukčních částí - DPx

V ČR se v souvislosti s požární odolností vyskytuje doplňující klasifikace, tzv. zatřídění konstrukčních částí - DPx. Zatřídění se provádí podle třídy reakce na oheň použitých výrobků, jejich vlivu na intenzitu požáru, na stabilitu a únosnost konstrukce.

• Stavební konstrukce druhu DP1 představují konstrukce, které nezvyšují v požadované době intenzitu požáru a sestávají se především z nehořlavých materiálů a výrobků (třída reakce na oheň A1 nebo A2).
• Stavební konstrukce druhu DP2 mohou sestávat z nosných částí třídy reakce na oheň B až D nebo i třídy reakce na oheň B až E, pokud na nich stabilita konstrukce nezávisí (např. izolace). Podmínkou je, že se tyto hořlavé výrobky musí nacházet uvnitř konstrukce, tedy že povrchové vrstvy konstrukčních částí jsou tvořeny nehořlavými výrobky třídy reakce na oheň A1 nebo A2.
• Stavební konstrukce druhu DP3 mohou v požadované době požáru intenzitu zvyšovat a nejsou na ně vztažena žádná materiálová omezení, resp. jsou tvořeny hořlavými materiály.

Pro konstrukce střešních plášťů platí, že v rámci tepelněizolační vrstvy nesmí být použit materiál s třídou reakce na oheň F, a to bez ohledu na zatřídění druhu konstrukce.

Požární bezpečnost střech

Střecha výškově zakončuje objekty, chrání jejich prostory před nepříznivými klimatickými vlivy a plní i roli estetickou. Provedení střechy značně ovlivňuje životnost a trvanlivost celé stavby. Z požárního hlediska jsou střechy hodnoceny ze spodní nebo z vrchní strany, podle směru působení a intenzity požáru. Odolnost střešní konstrukce proti působení vnějšího požáru vyjadřuje schopnost konstrukce bránit šíření požáru po svém povrchu. Je požadována zejména u střech umístěných v požárně nebezpečném prostoru, dále u některých případů střech s požadovanou klasifikací DP1 a u střech plochy větší než 1 500 m2. Odolnost střešní skladby odolávat vnějšímu požáru je deklarována na základě certifikovaných testů dle příslušné zkušební normy ČSN P CEN/TS 1187 Zkušební metody pro střechy vystavené působení vnějšího požáru a klasifikační normy ČSN EN 13501-5 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb - Část 5: Klasifikace podle výsledků zkoušek střech vystavených vnějšímu požáru.

Střešní plášť musí být klasifikován podle české technické normy uvedené v příloze č. 1 části 6 bodu 3. Střešní plášť, který se nachází v požárně nebezpečném prostoru, musí být navržen s klasifikací BROOF (t3). Střešní plášť, který se nenachází v požárně nebezpečném prostoru, musí být navržen s klasifikací BROOF (t1).

Čtěte také: Pochopte lístkové katalogy v knihovnách

Klasifikace střešních plášťů proti vnějšímu požáru

Zkušební norma obsahuje 4 zkušební metody, převzaté z národních norem 4 států EU. Liší se navzájem provedením zkoušky (velikost vzorků, tepelné namáhání a vyhodnocení). Každá ze 4 metod má několik klasifikačních tříd. U všech se začíná třídou BROOF (hodnoty zjištěné při zkoušce vyhoví stanoveným zkušebním kritériím) a končí třídou FROOF (hodnoty zjištěné při zkoušce nevyhoví stanoveným zkušebním kritériím). Za tato označení třídy se připojuje ještě označení zkušební metody (t1) (t2) (t3) (t4). Pro potřeby ČSN 73 08.. byly z této normy akceptovány pouze zkoušky 1 a 3. Zkouška 1 je požadována pro střechy mimo požárně nebezpečný prostor, zkouška 3 je požadována pro střechy v požárně nebezpečném prostoru.

Přechodem z hodnocení střešního pláště podle ZP 2/1991 (zkouška B) na hodnocení třídou BROOF (t1) se nemění a zůstává v platnosti to, že střešní plášť třídy BROOF (t1) může být použit mimo požárně nebezpečný prostor v souvislé ploše a nemusí být dělen na plochy menší než 1500m2. V opačném případě, tj. nevykazuje-li střešní plášť třídu BROOF (t1) a má povrchovou vrstvu schopnou šířit požár, se musí střešní plášť členit nehořlavými pásy o šířce alespoň 2m na dílčí plochy nepřesahujících právě již zmíněných 1500m2.

Pokud na střeše hrozí požární riziko (střecha je v oblasti možného pádu hořících předmětů z okolních budov nebo na ni jsou vyústěna okna téže či jiné budovy), musí vykazovat střešní plášť požární odolnost k ochránění vnitřního prostoru budovy. Tato charakteristika je sledována v místech, kde spodní část konstrukce střechy tvoří zároveň podhled a možným odkapáváním hořící hmoty by byly ohroženy unikající osoby. Častou chybou u konstrukcí střech dochází v okamžiku, kdy realizační firma se záměrem ušetřit navrhuje na střechu (kde nosnou vrstvou je trapézový plech a na něm leží tepelná izolace) záměnu minerální vlny za polystyren. Trapézový plech jako kov velmi dobře vede teplo a polystyren sám o sobě velmi vysoké teploty v době požáru nevydrží. Proto pokud chcete nahrazovat minerální vlnu polystyrenem, nemůžete to provést v celé tloušťce izolace, ale na trapézový plech je potřeba položit vrstvu minerální vlny alespoň 40 mm a až na ni vrstvu polystyrenu. Tento problém odpadá, pokud je pod tepelnou izolací např. železobetonová deska nebo jiný nespalitelný strop.

Pro střešní konstrukce druhu DP1 platí požadavek na odolnost proti vnějšímu požáru buď BROOF(t3) nebo BROOF(t1). Třída reakce na oheň se pro hodnocení střech uplatní při posuzování jejich skladeb a hodnocení jednotlivých materiálů (např. pro stanovení druhu konstrukce DP1, DP2, DP3 u požárních odolností, pro rozšíření aplikace výsledků zkoušek apod.).

Požárně nebezpečný prostor a dělicí zdi

Požárně nebezpečný prostor (PNP) je prostor kolem hořící stavby, ve kterém je nebezpečí přenesení požáru sáláním tepla nebo padajícími částmi stavby, nesmí přesahovat hranici stavebního pozemku. Střecha v požárně nebezpečném prostoru se obvykle nachází v blízkosti požárně otevřené plochy (dveře nebo okno z výtahové šachty, balkónová okna, požárně otevřená stěna, elektrické zařízení na střeše, např. rozvodné skříně apod.), pokud není doložen atest prokazující požární odolnost konstrukce (zařízení).

Při stanovení odstupové vzdálenosti požárního úseku se musí vycházet z nejvyšší procentní hodnoty požárně otevřených ploch v obvodové stěně, případně ve střešním plášti. Nedosahuje-li tato hodnota 40 %, musí se stanovit odstupová vzdálenost jednotlivých požárně otevřených ploch nebo jejich skupin postupem podle českých technických norem uvedených v příloze č. 1 části 2.

Pokud se jedná o dva samostatně projektované rodinné domy a nosnou část krytiny tvoří dřevěné latě (konstrukce DP3), je vyžadována dělicí zeď (nadezdívka). Pokud by byly v podkroví SDK podhledy s tloušťkou desky 12,5 mm, konstrukce by mohla být klasifikována jako DP2 a nadezdívka by nebyla nutná.

Tabulka: Klasifikace střešních plášťů podle umístění

Prostupy požárně dělicími konstrukcemi

Požadavky na prostupy požárně dělicími konstrukcemi jsou součástí požadavků na stavební konstrukce. Jsou obsaženy v ČSN kodexu norem požární bezpečnosti staveb. Splnění těchto požadavků může být v případě požáru rozhodujícím faktorem ve vztahu k bezpečnosti osob, popřípadě k možnosti rozšíření požáru. Prostupy požárně dělicími konstrukcemi jsou při požárech právě ta místa, kudy se šíří projevy požáru - kouř, zplodiny hoření a teplo. Kouř a zplodiny hoření jsou projevy požárů, které mají největší podíl na počtu usmrcených osob při požárech.

Prostup rozvodu a instalace požárně dělicí konstrukcí musí být utěsněn podle českých technických norem uvedených v příloze č. 1 části 1 bodech 1 a 2 a části 4. V případě požadavků na požární odolnost prostupu podle české technické normy uvedené v příloze č. 1 části 1 je nutno postupovat podle ní.

Pokud těsnění prostupů kabelů a potrubí požárně dělicí konstrukcí nelze z provozních či technických důvodů zajistit (např. skupina obtížně přístupných prostupů s nekontrolovatelným utěsněním), může být těsnění prostupů nahrazeno např. provedením šachty nebo kanálu jako samostatného požárního úseku nebo předělením šachty nebo kanálu tak, aby šachta nebo kanál byly součástí požárního úseku, kterým prochází. V těchto případech musí být zkouškou nebo výpočtem prokázáno, že úprava je ekvivalentní s požadavky.

Při podrobném zpracování požárně bezpečnostního řešení a při realizaci stavby je nutné věnovat potřebnou pozornost provedení prostupů v požárně dělicích konstrukcích. Dobrý projekt počítá také s možností obnovitelnosti požárního zajištění prostupů a předělů. Instalace požárních uzávěrů a předělů šachet a kanálů vždy vyžaduje konzultaci s odbornou firmou, která bude dodávat požární uzávěry nebo ucpávky.

tags: #dělicí #zeď #přes #střechu #požární #bezpečnost

Oblíbené příspěvky:

• Vlastnosti a Použití Herbol Barvy
• Nafukovací paddleboardy – recenze
• Průvodce sádrokartonovými profily
• jak vybrat ochranu pro dřevo
• Prodej a pronájem nemovitostí Staré Město