Dešťová voda ze šindelové střechy a její aspekty

Sběr dešťové vody na vlastním pozemku je mezi majiteli nemovitostí už poměrně běžnou praxí. Finanční a ekologické výhody je vedou k instalacím podzemních i nadzemních nádrží, do kterých akumulují dešťovou vodu přímo ze střešních ploch. Téma zálivky zeleně pomocí dešťové vody je spojené především s několika posledními léty, kdy se snížily roční úhrny srážek, během léta panovaly tropické teploty a studny, ze kterých je čerpána zálivková voda, byly suché. V takových situacích je zřizování retenčních nádrží logickým krokem a dnes je podporován i státní dotací v programu Ministerstva životního prostředí nazvaném Dešťovka.

Vhodnost šindelových krytin pro sběr dešťové vody

Před sběrem srážkové vody je nutné splnit a ověřit určitá kritéria, díky kterým bude následné využívání dešťové vody bezpečné. Střešní materiál by měl být vybrán tak, aby kvalitu vody nijak neohrožoval. Materiály pro výrobu šindelových střech mohou být různé - bitumenové, dřevěné, betonové nebo kupříkladu kovové. Pokud jsou šindele ze zdravotně nezávadných materiálů či jsou ošetřeny proti únikům nežádoucích látek, splňují podmínky pro sběr srážkové vody. Důležitá je však pravidelná kontrola jejich stavu. Vynechání potřebných oprav může způsobit ztrátu kvality dešťové vody. Obecně můžeme říci, že modifikované šindele mají až dvojnásobnou životnost oproti běžným oxidovaným šindelům. Životnost modifikovaných šindelů se pohybuje v rozmezí 25-50 let. Životnost ve velké míře ovlivňuje celková konstrukce střechy a dodržení základních a zásadních pravidel pokládky (kvalitní originální podložka, použitý kotvící materiál - správná délka, funkční odvětrání - cirkulace vzduchu ve střešním plášti). V případě, že nejsou splněny základní funkční podmínky, může celková životnost výrazně klesnout.

Asfaltové šindele

Svaz výrobců asfaltových pásů zaregistroval zvýšené dotazy na kvalitu vody v případech, kdy stéká po střechách s asfaltovými pásy a je následně používána pro zálivku zeleně. K tomuto bodu je nutné připomenout, že podmínkou bezproblémového využití dešťové vody je její filtrace před retenční nádobou, protože prach, ptačí trus nebo listí mohou přispívat ke zhoršení kvality vody. Zatím se neprokázaly žádné negativní vlivy asfaltového pásu na kvalitu vody, která po jejich povrchu stéká. Podle dosavadních zkušeností má voda velmi malý nebo žádný účinek na užitné vlastnosti zabudovaných vyztužených asfaltových pásů. Aby tento předpoklad byl exaktně ověřen, SVAP zajistil ve Státním zdravotním ústavu v Praze v období září 2020 až leden 2021 odborné přezkoumání výluhů asfaltových pásů. Podstatou projektu bylo posouzení, zda výluh vody ve styku s asfaltovými pásy, je vhodný pro zálivku zeleně. Vzorky asfaltových pásů byly podrobeny výluhové zkoušce podle Vyhlášky MZ č. 409/2005 Sb. O hygienických požadavcích na výrobky přicházející do styku s vodou a na úpravu vody. Vzorky byly vyluhovány při teplotě 40 °C a následný výluh byl analyzován. U žádného tohoto ukazatele nebyla překročena požadovaná hodnota hygienického limitu stanoveného vyhláškou MZ č. 252/2004 Sb. a zároveň ukazatelé splňují požadavky doplňkových závlah I.

Modifikovaný bitumen je bitumen obohacený syntetickým kaučukem. Na modifikování se používá SBS elastomer. Modifikovaný bitumen je elastický i při studených podmínkách (protažení při přetržení při 30 stupňovém mrazu je u většiny výrobků přes 30 %), vydrží UV záření podstatně lépe než oxidovaný bitumen a jeho bod měknutí je vyšší než u oxidovaného bitumenu. Životnost modifikovaných výrobků je v mnoha případech až dvojnásobná ve srovnání s výrobky z oxidovaného bitumenu.

Dřevěné šindele

Dřevěné šindele jsou jednou z nejtradičnějších střešních krytin, ve středověku pokrývaly téměř všechny střechy. Dnes se s nimi setkáváme hlavně u památkových objektů nebo na horských chalupách. Dřevěné šindele se vyrábějí ze smrkového nebo modřínového dřeva štípáním. Orientační doba pro výměnu šindele se pohybuje kolem 20 až 30 let. Podstatnou měrou ovlivňuje životnost šindelové střechy údržba. Šindele jsou obvykle impregnovány fungicidním a insekticidním přípravkem a nátěr by se měl na střeše každých pět let obnovovat. Dřevěné střechy jsou náchylné k hnilobě a houbovým infekcím, což může vést k růstu bakterií a mikroorganismů v dešťové vodě. Stejně jako zelené střechy mají poměrně vysokou absorpci vody.

Čtěte také: Vše o betonových vpustích

Nevhodné střešní krytiny pro sběr dešťové vody

Ze střech, které ze sebe uvolňují nebezpečné látky či dávají prostor pro bujení nežádoucích patogenů, není vhodné dešťovou vodu sbírat. Při upotřebení kontaminované vody na zálivku zahrady se jedlé rostliny a plody stávají zdraví nebezpečné. Při využití v domě na splachování toalet zase způsobuje znečištěná voda nepříjemný zápach a může zapříčinit i neprůchodnost vodovodu.

• Staré asfaltové střešní krytiny: Obsahují dehet a ten toxické polyaromatické uhlovodíky, které připravují dešťovou vodu o její nezávadnost. Mimo to je povrch střechy velmi hrubý, tím přispívá ke hromadění vody v trhlinách a dalších nerovnostech, kde pak dochází ke kontaminaci dešťové vody.
• Azbestocementové krytiny: Tento typ krytin obsahuje vlákna azbestu, který je životu nebezpečný a je považován za silně karcinogenní látku. Azbestová vlákna se uvolňují při běžném zvětrávání nebo při mechanickém kontaktu a znečišťují dešťovou vodu ihned po jejím dopadu na střechu.
• Zelené střechy: Mají velmi vysokou absorpci vody, navíc mohou obsahovat organické látky z rostlin a substrátu (například pesticidy a herbicidy), které se posléze uvolňují do vody, včetně jemných mechanických částic. Dalším problémem jsou nečistoty typu prach, pyl nebo listí, které se ve střeše mohou dlouhodobě usazovat a tím zhoršovat kvalitu vody, případně zanášet či ucpávat vodovodní cesty.
• Ploché střechy: Na plochých střechách dochází oproti střechám s klesajícím sklonem ke stagnaci vody, která je náchylnější ke znečištění a tvorbě bakterií či jiných mikroorganismů.

Odvětrání a kondenzace ve střešní konstrukci

Obyčejně asi polovina problémů se střechou souvisí s jinými příčinami než s hydroizolací nebo se zatékáním. Problémy s kondenzací vlhkosti ve střešní konstrukci jsou velmi časté. Větrací otvory u okapu střechy zajišťují náhradní vzduch pro odvětrání střechy a zajišťují i přirozenou cirkulaci vzduchu (komínový efekt), jejich kapacita by tedy měla být co největší. Odvětrávací otvory pro odvod vzduchu pak musí být umístěny co nejvýše, nebo také např. ve štítových zdech, pod hřebenem nebo alternativně lze do hřebene instalovat podtlakové ventilátory či hřebenové odvětrání. Pokud nejsou na střeše větrací otvory - u okapu střechy pro přívod vzduchu a zároveň u hřebene pro odvod vzduchu, které se následně při pokládce asfaltového střešního šindele osadí ventilační mřížkou a odvětrávacími prvky, tak se v horní části větracího prostoru střechy hromadí teplý a vlhký vzduch, ze kterého při chladném počasí kondenzuje vlhkost do dřevěné konstrukce. Toto má za následek vznik kondenzátu, který může stékat do podstřeší, zároveň se vlhkost hromadí ve dřevě střešní konstrukce, tato degraduje a vlivem pracování dřeva namáhá svrchní materiál. Pokud se ve střešní konstrukci používá těsná parozábrana (i těsnění průchodek musí být parotěsné), lze takové problémy skoro úplně odstranit. Pokud není zcela efektivně zabudováno odvětrání střešní konstrukce, musí být parozábrana v půdním prostoru o to těsnější. U střech, v jejichž konstrukci je použita tepelná izolace a není správně zabudováno odvětrání střechy a také provedena parozábrana, může v krajních případech dojít až k roztékání vrchního asfaltového šindele. A to z důvodu, že stoupající vlhkost, která při povrchové vrstvě kondenzuje, nasákává do izolace, která v první fázi ztrácí tepelněizolační vlastnosti, navíc zůstává navlhlá a při letních vysokých teplotách a prohřátí střešní konstrukce dochází doslova k odpařování této vlhkosti.

Podkladní konstrukce a její vlastnosti

Každé prkno s perem a drážkou se musí přibít dvěma dostatečně dlouhými galvanizovanými hřebíky (obyčejně 75 mm) na každý příhradový vazník nebo krov. U suchého dřevěného materiálu je nutné nechat malé mezery (1-2 mm) mezi prkny kvůli bobtnání dřeva, protože dřevo bobtná a smršťuje se (šířka i tloušťka) až o 5-10 % při kolísání povětrnostních podmínek. Spoje prken musí být na příhradových nosnících, pokud nejsou použita prkna se čtyřstrannou pero-drážkou. Místo prken s perem a drážkou lze pod asfaltové střešní šindele použít vůči vlhkosti odolné stavební desky (například OSB desky, multifunkční panely či překližky) a za určitých podmínek i hrubá prkna bez pera a drážky. Při použití hrubých prken může sukovitost nebo sklon vláken materiálu působit problémy. Při dimenzování a instalaci vůči vlhkosti odolných stavebních desek je nutné dodržovat návody výrobce a nejdůležitějším faktorem je tloušťka desek, tak aby byla zajištěna statická únosnost pro dané sněhové pásmo. Prkna bez pera a drážky musí být silnější než prkna s perem a drážkou, protože se prkna vzájemně nepodpírají. Na prknech bez pera a drážky také lehce vznikají nerovnosti při “zkroucení” prken během vysychání, které může šindel kopírovat. V případě, kdy si nejste jistí dobrým stavem podkladní konstrukce, raději se po střeše nepohybujte.

Pokud je možné instalovat pod prkna mezi všemi příhradovými nosníky desky vhodné velikosti (prkna, 50x50 fošny apod.) a našroubovat do nich každé prkno, lze nerovnosti odstranit, a v tom případě není nutné prkna vyměnit. Ale pokud jsou prkna shnilá, je samozřejmě nutné je vyměnit. V každém případě je dobré, aby byl povrch co nejrovnější. Běžným standardem při rekonstrukcích je již nyní stržení stávající krytiny, na staré nerovné bednění natažení kontaktní difúzní fólie, instalace kontralatí na krokve či příhradové vazníky a zbudování nového bednění.

Montáž šindelů a řešení problémů s hřebíky

Šindele se přibíjí nad zářezem, kde hřebíky projdou skrz dva šindele a současně přitlačí lepivý povrch šindele pevně k povrchu předchozího šindele. Tím se zajistí zalepení, každý šindel se tedy přibije 8 hřebíky (4 vlastní pás a 4 protlučením v další vrstvě) a tudíž nehrozí roztržení šindelů kolem hřebíků a vytržení šindelového pásu. Jestli špička lepenkového hřebíku zůstane vevnitř podkladního prkna, začne hřebík postupně vystupovat z prkna kvůli bobtnání a smršťování dřeva způsobenému kolísáním vlhkosti a hřebík tak začne narušovat celistvost celoplošného lepení. V krytině z bitumenových střešních šindelů se příznaky (zatékání) začínají vyskytovat obyčejně po 10-15 letech. Pravděpodobná příčina je použití příliš krátkých lepenkových hřebíků nebo sponek, ty používat nedoporučujeme vůbec. Pokud špičky hřebíků (nebo sponek) neprojdou prknem, začínají hřebíky vystupovat z prken kvůli kolísání vlhkosti dřeva (bobtnání a smršťování). Zalepení na rozích šindelů se začíná postupně uvolňovat. Voda se dostává pod šindel a dále přes hřebíky do prken, která bobtnají, a problém se zhoršuje.

Čtěte také: Důležité informace k odvodnění střechy

Odvodnění střechy a řešení problémů s vodou

Na střechách s menším sklonem než 1:5 = 12° může vznikat tlak vody, při kterém nelze zaručit vodotěsnost konstrukce. I na příkřejších střechách, které mají nainstalovány střešní šindele KATEPAL s celoplošným lepením, se mohou vyskytnout situace, kdy voda nemůže normálně odtékat ze střechy. Takové situace jsou typické na jaře při tání sněhu. Tehdy mohou sníh a led zabránit odtékání vody a tlak nahromaděné vody tak působí na spoje asfaltových střešních šindelů. Voda protékající spojem by se mohla dostat k podkladním prknům a způsobit jejich bobtnání a také protečení do střešního pláště a podkroví, kdyby pod šindeli nebyl podkladní pás. Podobný jev může nastat při lijáku a při silném větru. Vlivem větru může voda i na příkré střeše stoupat směrem vzhůru a působit tlak na spoje. Různorodé střechy podle nynějšího stavebního stylu zvyšují výskyt různých rizik při realizaci detailů.

Vždy doporučujeme použití originálních okapových / hřebenových pásů. S krátkým (1 m) okapovým pásem se navíc lépe manipuluje a lépe se také instaluje rovně podle okapové linie. Okapový pás je vlastně střešní šindel s rovnými okraji, jehož spoje se pokryjí další vrstvou šindelů. Okapovými pásy se také ušetří materiál, protože se ztráta materiálu zmenšuje tím, že se z “nadbytečných” okapových pásů udělají zalomením a roztržením hřebenové pásy (3 ks). Dolní okraj je možné udělat i bez okapnice např. použitím okapu tradičního typu. V tom případě se na okraj připevní prkno s polokulatým průřezem, kolem něhož se ohne kus (35 cm) vystřižený z povrchového pásu (Super-Pintari - úžlabinový pás). Nedoporučujeme ohnutí pásu ze střechy přímo přes okraj a jeho přibití na přední okraj prken. Důvodem jsou dlouholeté špatné zkušenosti a to, že takto vyhotovený okraj nevydrží do konce životnosti nynějších bitumenových výrobků. Hřebíky přibité do podkladního prkna u dolního okapu vystupují ze dřeva a pás ohnutý přes okraj se pak může lehce roztrhnout. Přes uvolněný hřebík se pak voda kapající přes okraj dostane ke krajnímu prknu, které postupně shnije.

Na vnitřních rozích a u lemování komínů se mohou použít úžlabinové pásy Super-Pintari (70 cm široký bitumenový pás, délka role 10 m). Na vnitřních rozích a u lemování komínů se nesmí používat univerzální okapové/hřebenové pásy. Na konstrukci úžlabí se musí použít podkladní vrstva, lepidla a úžlabinový pás podle návodů. Plech nesmí být instalován do úžlabí. Důvodem k tomu je velký koeficient tepelné roztažnosti kovu. Povrchová teplota střechy může kolísat až o 130 stupňů mezi horkými dny v létě a největšími zimními mrazy. Velké tepelné výkyvy plechů působí silné zatížení na připevnění plechů a na zalepení pásů na plechy. V úžlabích se také shromažďuje nejvíce sněhu a ledu, a tím se kumuluje příliš mnoho zatěžovacích činitelů v místech, kde také teče nejvíce vody.

Sněhové zábrany a pohyb po střeše

Obyčejně není nutné odstraňovat sníh ze střech obytných budov (rodinných, řadových a poschoďových domů), pokud je jako krytina použit asfaltový střešní šindel, který má drsnější povrch. Konstrukce používané pro střechy takovýchto budov vydrží bez problémů zatížení sněhem. Není nutné odstraňovat sníh ani kvůli riziku padání sněhu, protože sníh neklouže po asfaltovém šindelovém pásu s drsnějším povrchem. Účelem sněhových zábran je zabránit padání sněhu a ledu ze střechy. Protože sníh a led nesjedou dolů po bitumenové krytině, je úplně zbytečné vrtat díry do neporušené střechy. Sněhové zábrany se obyčejně umisťují blízko okapu, kde teče nejvíce vody a kde se také shromažďuje led, který zabraňuje v odtoku vody. Obyčejně nejsou sněhové zábrany u bitumenové krytiny potřebné ani na příkré střeše. Ale pokud jsou sněhové zábrany uvedeny ve výkresech stavebního povolení, může stavební úřad odůvodněně vyžadovat jejich instalaci, stejně jako instalaci ostatních věcí, uvedených ve výkresech. Pokud je střešní materiál jiný než v původním plánu, je nutné vzít v úvahu i ostatní věci související se změnou. Jinak řečeno, jestli bude plechová krytina vyměněna za bitumenovou, je vhodné odstranit sněhové zábrany i z výkresů. Na střechách s bitumenovými pásy a bitumenovými šindeli se padání sněhu zabrání drsnějším povrchem.

Ano, pohyb po střešní rovině je u šindelových krytin možný a běžný. Jediným faktorem, který se musí zohlednit je stáří krytiny a hlavně stav podkladní konstrukce. Střešní materiál postupem času křehne, mění se jeho elasticita, při případném větším průhybů, může dojít ke vzniku kapilárních prasklin a následnému zatékání. Tento problém může nastat i u novějších střech s ohledem na nízkou kvalitu stavebního řeziva, s ohledem na ekonomiku staveb střech dochází k tomu, že se rozpony krokví mnohdy zvětšují a tloušťka a šířka dřevěných prken mnohdy neodpovídá pevnostní charakteristice a roztečí podkladní konstrukce. Setkáváme se běžně s tím, že rozpon krokví je extrémní, prkna jsou velmi úzká a jejich tloušťka je nedostatečná. Jako poměrně bezpečné pro pohyb po střešní rovině, považujeme záklopy z OSB desek a nebo multifunkčních panelů se čtyřstrannou perodrážkou.

Čtěte také: Kompletní průvodce: Lepenka a dešťová voda

Odstranění mechu ze šindelové střechy

Při určitých podmínkách začne na bitumenových střešních šindelích růst mech. Usedání lišejníků je u šindele KATEPAL menší, vzhledem k modifikaci šindele a lépe zalisovanému vrchnímu posypu, který je oproti oxidovaným šindelům mnohem hladší. Pravděpodobnost výskytu mechu je větší, jestli je v bezprostřední blízkosti střechy mnoho stromů. Vliv na to mají i hodnota pH okolní půdy a vegetace v okolí. Povrch střešního šindele je z kamene a na kamenech a skalách roste mech i v přírodě. Na tento problém máme v nabídce ČISTIČ KATEPAL K-10. ČISTIČ KATEPAL K-10 lze aplikovat pomocí konve s rozprašovačem nebo postřikovačem. Pro velké plochy je doporučen nízký tlak rozprašování. Plocha k ošetření musí být před aplikací suchá. Následně postříkejte porost prostředkem KATEPAL K-10 tak, aby byl zcela mokrý. Rozsáhlejší porost by měl být ošetřen 2-3krát zhruba každé 2-3 týdny. Nedoporučuje se provádět aplikace, pokud se očekává déšť v příštích několika hodinách. Je-li porost mokrý, přípravek nebude tak účinný. Prostředek účinkuje, pokud porost hnědne. Následné ošetření povrchu (opláchnutí/vyčištění) není obvykle nutné v případě, že je porost malý, tak k jeho odstranění dojde pomocí povětrnostních vlivů. Silnější vrstvy je nutné opláchnout zahradní hadicí, nebo jemně pomocí kartáče.

Tabulka vhodnosti střešních krytin pro sběr dešťové vody

Následující tabulka shrnuje vhodnost různých typů střešních krytin pro sběr dešťové vody, s ohledem na jejich vlastnosti a možné rizika.

tags: #destova #voda #z #sindelove #strechy #informace

Oblíbené příspěvky:

• jak vybrat barvy k šedému obkladu
• kompletní průvodce výběrem a instalací vinylových podlah
• Více o dlažbách z BAUHAUS
• Praktické řešení imitace dřeva
• Detaily nároží dřevěného obkladu