Dešťová vpusť ze střechy: Důležité informace pro správné odvodnění

V posledních letech jsme čím dál častěji svědky postupných klimatických změn, které se v našich zeměpisných šířkách projevují střídáním velkých veder a následného sucha s přívalovými dešti. Tyto přívalové deště způsobují lokální záplavy, erozi půdy a nemalé finanční škody. Proti těmto jevům se snažíme bojovat, například zelené střechy dokážou zadržovat a pozvolna odpařovat vodní srážky, čímž úspěšně pomáhají předcházet náhlým povodním.

Nicméně, i tradiční ploché střechy potřebují efektivní systém odvodnění. Kvalitní hydroizolace ani prvotřídní tepelná izolace ještě nezajistí 100% funkční plochou střechu. Efektivní odtok dešťové vody ze střechy do odpadního potrubí zajistí střešní vtoky a vpusti. Správně a kvalitně vyřešený systém odvodnění ploché střechy je stejně důležitý jako výběr vhodné tepelné izolace a hydroizolace. Pro řádné fungování ploché střechy jsou všechny tyto položky klíčové.

Typy odvodnění a střešních vpustí

Odvodnění ploché střechy je buď chrličem (tj. do boku skrz atiku a mimo objekt), nebo vpustí (tj. svisle do vnitřního odpadního potrubí). Základní rozdělení je odvodnění gravitačním nebo podtlakovým způsobem.

• Při gravitačním odvodnění je potrubí plněno vodou pouze v části průtočného profilu.
• Podtlakový systém odvodnění plochých střech s výhodou využívá vzniku podtlaku v potrubí. Voda ve svislém potrubí teče rychle dolů jako píst, čímž vytváří v potrubí podtlak.

Existují vpusti svislé a vodorovné, dle potřeby dané plochy. Výrobci nabízí i vyhřívané vpusti, které zajistí spolehlivé odvodnění i v zimním období. Vpusti mají, narozdíl od vtoků, zápachovou uzávěrku. Díky ní se vpusti využívají především na terasách či u plochých střech, kdy na ně navazuje vyšší část budovy s okny. Díky zápachové uzávěrce se tak zabrání šíření zápachu z odpadního potrubí.

Střešní vpust je vždy jako spodní díl a nástavec vpusti se osazuje vždy do vpusti. Opačně to nelze. Hrdlo vpusti, tedy její horní část, je univerzální cca 130 mm a nezáleží na tom, jestli je vpust DN 70, 100 nebo 125 - nástavec vpusti jde vložit do těchto průměrů.

Čtěte také: Vše o betonových vpustích

Sanační vpusti

Sanační vpusti oceníte při rekonstrukcích, kdy umožňují jednoduché napojení na stávající střešní vtok. Sanační vpusti nabízejí díky jazýčkové těsnicí manžetě na bázi EPDM spolehlivé řešení napojení vpusti na stávající dešťové potrubí. Většině případů se musí vyřešit zásadní problém napojení hydroizolace do stávající vpusti, případně do původního dešťového potrubí bez hrdla. Ideálním řešením je samozřejmě kompletní výměna dešťové kanalizace. To se ale, ať už z důvodů náročných stavebních zásahů např. u bytových domů, nebo z ekonomických důvodů, ve většině případů nedělá. V tomto případě je ale nutné provést posouzení nového stavu, a to zejména při malém počtu vpustí.

Samotné napojení vpusti na stávající dešťové odpadní potrubí nebo původní vpust je nejčastěji realizováno tak, že není zajištěna vůbec žádná těsnost mezi stávajícím střešním svodem a novou vpustí nebo často použitým měkkým vtokem nebo někdy dokonce jen rukávem z fólie! Když pomineme riziko ucpaného svodu a nastoupání dešťové vody až na střechu, měli bychom zohlednit závažnější rizika spojená s poměrně častými přívalovými dešti, při kterých dochází k zahlcení dešťového potrubí. Když není napojení nové vpusti na stávající svod těsné, dojde k zatečení vody pod novou hydroizolační vrstvu, to znamená i do tepelné izolace v případě doteplování střešního pláště v rámci rekonstrukce střechy. Největším rizikem je proto použití tzv. dutralů a výlisků z mPVC, které nelze ani podle současné legislativy nazvat vpustí nebo vtokem, jelikož nesplňují ani nejzákladnější požadavky na střešní vpust.

Konstrukční požadavky a normy

Při navrhování a realizaci plochých střech se musí projektanti i realizační firmy často vypořádat s řadou problémů a technických řešení, ať se jedná o rekonstrukci, nebo novostavbu. Vždy platí, že dodržení základních zásad a pravidel při navrhování (daných normou a specifikací výrobce užitých produktů) a správné provedení detailů při realizaci je alfou a omegou dlouhodobé funkčnosti a spolehlivosti každé střechy jako celku. Proto je třeba pro opracování všech detailů použít vhodné výrobky a využít osvědčené technologické postupy.

Počet vpustí a odvodnění

ČSN 73 1901 - čl. 8.19.10: Pro odvodnění každé střešní plochy se mají navrhovat nejméně dva vtoky se samostatným odpadním potrubím. Riziko ucpání vtoku nebo dešťového odpadního potrubí je poměrně vysoké. Může ho způsobit drobné předměty jako listí a jiný biologický odpad, které zachytí ochranný koš, nebo v případě chybějícího koše větší předměty, které zneprůchodní celý průměr potrubí. Je důležité zdůraznit, že dvě vpusti svedené do jednoho potrubí nesplní normou danou podmínku. Zvýšené riziko usazení nečistot je navíc, má-li některá z částí dešťového odpadního potrubí vodorovně vedené potrubí.

Minimální doporučený sklon ploché střechy jsou 3 %. Všechny terasové doplňky jsou plně kompatibilní s vpustmi terasovými, klasickými vpustmi střešními i nástavci pro střešní vpusti.

Čtěte také: Kompletní průvodce: Lepenka a dešťová voda

Bezpečnostní přepady

Bezpečnostní (pojistné) přepady eliminují riziko ucpání střešních vpustí, nebo jejich přehlcení při přívalovém dešti a měla by je mít každá plochá střecha, nebo terasa. Bezpečnostní přepady se musí navrhovat v takové výšce, aby nedošlo k riziku přetížení střešní konstrukce, nebo k proniknutí vody do budovy např. střešním výlezem. Bezpečnostní přepad musí být vyveden skrz atiku do volného vnějšího prostoru. U návrhu bezpečnostního přepadu musíme být obezřetní. Abychom zabránili přetížení konstrukce střechy, přepad by měl být ve výšce maximálně 10 cm. Stejně tak nesmí sloužit k proniknutí vody do objektu, tudíž by měl být veden přes atiku, dál od konstrukce. U větších ploch střech se doporučuje zvolit více pojistných přepadů.

Umístění vpustí

Vtoky a prostupy potrubí se nemají umísťovat do závětrných koutů střech, do bezprostřední blízkosti atik nebo jiných nadstřešních konstrukcí. Jedná se o nejčastěji porušovanou základní zásadu při návrhu plochých střech. Nejen riziko hromadění nečistot, ale zejména konstrukce střešní vpusti neumožňuje opracování v blízkosti atik a jiných prostupů. Zároveň by veškerá hrdla vpusti měla mít minimální odstup 0,5 m od atiky či zdiva z důvodu osazování hydroizolace nebo jiných materiálů. Naopak maximální vzdálenost se udává na 15 m.

Ochranné koše

Vpusti by měly mít vždy ochranný košík (lapač střešních splavenin), který zabraňuje vniku nečistot do dešťového odpadního potrubí. Ochranné košíky osazované na vtoky nepochozích plochých střech musí vyčnívat nejméně 40 mm nad střešní krytinu. I když dojde k nahromadění nečistot v okolí vpusti, nedojde k úplnému zneprůchodnění vpusti. Lamely nového ochranného koše nejsou až do spodní části z důvodu, aby se zvýšila samočisticí schopnost ochranného koše a malé nečistoty jako malé listy apod. mohly volně odtéct do kanalizace a koš zachytil jen nečistoty, které by mohly kanalizaci ucpat.

Napojení na hydroizolaci

ČSN 73 1901 - C.1.1 Konstrukce vtoku musí umožnit vodotěsné napojení vodotěsnících vrstev střechy na těleso vtoku. V praxi se ukázalo, že použití vpustí se šroubovací přírubou s sebou nesou několik rizik narušení vodotěsnosti. Nejčastějším případem poruchy vodotěsnosti je postupné povolení příruby a nutnost jejího průběžného dotahování, případně opak resp. důsledek přetažení, při kterém dojde k průhybu plastové části mezi šrouby a v důsledku toho těsnění umístěné pod přírubou nedoléhá. I v případě, že jsou šrouby utaženy správně, se u vpustí musí mimo kontroly a čištění ochranných košů kontrolovat i dotažení šroubů. Problém je z části způsoben také tím, že jako součást dodávky jsou střešní vpusti zařazeny pod zdravotechniku, jejíž pracovníci skladby střechy a hydroizolační problematiku neznají.

U vpustí s integrovanou manžetou je manžeta hydroizolace pevně zalisovaná mezi tělo vpusti a horní přírubu a oba díly jsou pevně svařeny pomocí ultrazvuku. Veškerý proces napojení probíhá přímo ve výrobě a výrobce za vodotěsnost tohoto kritického detailu přebírá veškerou zodpovědnost. Při montáži je pak výhodou, že odpadá šroubování vpusti dohromady, ale vpust se vytáhne z krabice a rovnou osadí do montážního otvoru, přikotví se a zavaří se manžeta.

Čtěte také: Aspekty dešťové vody z šindelových střech

Těsnicí manžety lze při odběru většího množství vyrobit i v odstínu RAL. Proto, abychom předešli barevnému nesouladu jednotlivých výrobců, je nejlepší variantou ta, že si zákazník dodá fólii v požadovaném odstínu sám. Požadavky na fólii jsou takové, že musí jít o fólii bez výztužné vložky (tzv. detailová fólie).

Vyhřívané vpusti

Vyhřívaná je zpravidla vpust (spodní díl), a to z důvodu snadného přivedení přívodního kabelu pod strop, kde jej dále napojují elektrikáři. U menší vrstvy tepelné izolace již nástavec - vzhledem ke konstrukci - zasunout nelze.

Samoregulační vpusti jsou vybaveny polovodičovým systémem vyhřívání a svůj výkon si regulují v závislosti na okolní teplotě, ale neumí se samy úplně vypnout. Užité napětí je 230 V / 50 Hz, tedy není potřeba pro zapojení zakoupit drahý transformátor. Kabel žádné čidlo nemá, svůj výkon reguluje pomocí polovodičové vrstvy v závislosti na okolní teplotě.

Pro případ, kdy je osazena střešní vpust nevyhřívaná, není třeba střešní vpust zaměnit za vyhřívanou variantu, ale stačí si dokoupit vyhřívací sadu. Tato sada obsahuje samoregulační topný kabel pro střídavé napětí 230 V / 50 Hz (délka topné části 0,4 m, respektive 0,6 m u variant XL, délka přívodního kabelu 1,5 m), 2 ks plastových montážních pásek pro fixaci kabelu k tělu vpusti a hliníkovou lepicí pásku pro omezení tepelných ztrát.

Možnosti zapojení vyhřívaných vpustí

• Zapojení nastálo bez vypínače: Nedoporučuje se z důvodu odběru elektrické energie i v létě.
• Ruční vypínač: Kterým přerušíme fázi a tím přívod elektrické energie během letního období.
• Časová zásuvka (roční)
• Termostat: Ideální nastavit v rozsahu +3 °C až -10 °C, případně pokud lze nastavit pouze jedna teplota, tak na hodnotu +3 °C. V praxi to znamená, že jakmile klesne teplota pod 3 °C, termostat spustí vyhřívání vpustí a zamezí zamrznutí v rizikových teplotách kolem 0 °C.

Doplňky k dešťovým vpustem

Zápachová klapka a sifon

Pro odvod dešťové vody či drobných nečistot z vaší ploché střechy je na místě. Způsobů odvodnění ploché střechy je mnoho, ale který je ten nejlepší? Na ploché střeše nebo terase s volnou cirkulací vzduchu (neuzavřený prostor) je vhodnější užití zápachové klapky místo uzávěry s vodní hladinou, u které hrozí zamrznutí v zimním období, případně vyschnutí vodní hladiny v letním období (riziko zamrznutí lze vyřešit vyhřívanou střešní vpustí). Naopak v uzavřeném prostoru není vhodná klapka, protože nemá 100% účinnost.

Použití zápachové klapky i uzávěry s vodní hladinou má dvě důležité omezení:

• Klapka: Je určena do míst s volnou cirkulací vzduchu (venkovní terasy a balkóny). Klapka nemá 100% účinnost, má vyšší odtokovou kapacitu než sifon a nižší riziko zanesení.
• Sifon: Je určen do uzavřených prostor a míst, kde je nutná 100% účinnost protizápachového opatření. Sifon má 100% účinek, nižší odtokovou kapacitu než klapka a vyšší riziko zanesení nečistotami.

Odvod vody z parozábrany

Pro odtok vody z parozábrany máme přímo speciální výrobek, samostatnou malou vpust umístěnou vedle dešťového svodu, s detekční průhlednou baňkou a zpětnou klapkou chránící celý systém proti vzdutí vody. Dvoustupňová vpust slouží k odvodu vody z parozábrany v době stavby, systémovému napojení parozábrany na dešťové odpadní potrubí a druhá stěna vpusti omezuje kondenzaci pod úrovní parozábrany. V průběhu výstavby slouží jako spolehlivé provizorní odvodnění (následující vrstvy střešního pláště se mohou realizovat klidně o půl roku později). Pro samotnou stavbu má význam jako spolehlivé napojení na vrstvu parozábrany, parozábrana tedy není v místě osazení vpusti perforovaná a nemůže zde vzniknout vlhkostní porucha.

Do hrdla vpusti musí být vždy vloženo těsnění pro případ intenzivních dešťů, kdy se zahltí dešťové potrubí a voda by zpětným vzdutím mohla vniknout do vrstvy tepelné izolace.

Pokud je pojistná hydroizolace odvodňována do stejného kanalizačního potrubí jako hlavní hydroizolace, musí být na kanalizaci napojena samostatným vtokem. Na propojovací potrubí je třeba osadit zpětnou klapku. Aby pojistná hydroizolace plnila svoji funkci, musí být dodrženo současně několik podmínek. Základní podmínkou uvedenou v normě je samostatná vpust se zpětnou klapkou, kterou doporučujeme doplnit signalizací průniku vody na pojistnou izolaci.

Materiály a úpravy

Tělo těchto výrobků je vyrobeno z materiálu PVC. Samotný plast ve výrobě neprobarvujeme, základní barvy jsou bílá a černá. Je možné opatřit prvek PRIMER nátěrem a pak barvou na plasty v požadovaném odstínu RAL. Nejlepším řešením je aplikace barvy přímo na stavbě, předejde se tím problémům s tím, že se prvek odře neodbornou manipulací a barevný nátěr se tím poškodí.

Polyamid je tuhý plast snášející vysokou zátěž, velmi dobře obrobitelný. Výrobní technologie garantuje výrobek o vysoké houževnatosti, s dobrými kluznými vlastnostmi, s vysokou odolností proti otěru a dobrou chemickou stálostí.

Pro osazení střešní vpusti do žlabu lze provést ve výrobě úpravy vpustí takové, že se zmenší velikost kotevní desky. Každý typ vpusti dovoluje úpravy v různém rozmezí, proto se neváhejte s touto problematikou obrátit na naše technické oddělení. Tyto typy výrobků nejsou skladem a vyrábí se na zakázku.

Výpočet odvodnění

Množství střešních vtoků závisí na velikosti odvodňované plochy střechy, návrhové intenzitě dešťových srážek (0,03 l/s.m2) a optimální kapacitě navrhovaného střešního vtoku. U střešních vtoků se uvádí tzv. hltnost, je to největší množství vody v litrech za sekundu, které proteče vtokem. Průtok střešní vpusti nutný pro výpočet udává výrobce střešní vpusti na základě laboratorního měření (ČSN 1253-1:2004). Dovolený průtok dešťovým odpadním potrubím udává norma vnitřní kanalizace ČSN 75 6760, která rozlišuje vnitřní a vnější systém odvodnění (u vnějšího potrubí hrozí namrzání vody a snížení průtoku vody v zimním období). Při výpočtu se musí zohlednit obě veličiny a pro přepočet na m2 se musí užít nižší hodnota.

Odtok dešťových vod: Q = r . A . C

• r: návrhová intenzita deště (l/s.m2)
• A: půdorysná plocha střechy (m2)
• C: součinitel odtoku, který má pro standardní střechy hodnotu 1; u velkého rizika vniknutí vody do objektu hodnotu 2 a u vysokého stupně ochrany budovy hodnotu 3. Naopak např. u zelených střech s intenzivní vrstvou zeleně je uvažováno, že až 70% dešťové vody pojme při přívalovém dešti střešní substrát.

Pozastavit bychom se chtěli u opravdu důležitého parametru, kterým je součinitel špičkového odtoku C. Ten udává schopnost povrchu střechy odvádět srážkovou vodu o dané intenzitě a trvání. Je směrodatný pro návrh odvodnění střechy, dimenzi svodů a kanalizačního potrubí. Kromě toho existuje i součinitel dlouhodobého odtoku [psí], který udává střední nebo průměrnou hodnotu odtoku v delším časovém horizontu, např. za rok. Součinitel ψ je určující pro výpočet množství srážkových vod odváděných do kanalizace. Pro výpočet drenážního výkonu se ale nepoužívá.

Potrubí dešťové kanalizace

Dešťová kanalizace je částí vnitřní kanalizace, sloužící k odvádění srážkových vod především ze střech a zpevněných ploch v objektu. Zahrnuje trubky, tvarovky, příslušenství (např. vpusti) a drobné objekty (např. revizní šachty). Srážková voda z plochých střech se obvykle sbírá do vnitřních dešťových odpadních potrubí, u šikmých střech se srážkové vody svádějí do vnějších odpadních potrubí.

Pro odvádění srážkové vody se používá nejčastěji potrubí z plastů. V některých budovách to může být i z ocelových trub - pokud to předepíše projektant. Průměr potrubí závisí na množství odváděných dešťových vod. Ideální průměr svodu je 100 mm. Minimálně se setkáte se 70 mm, ale jak se říká - jistota je jistota. Větší průměr zmenší riziko ucpání.

Svislé potrubí se vede od střešního vtoku přes všechny podlaží budovy. U rodinných domů je to většinou středem domu. Budovy s rozsáhlou plochou střechy mohou mít svislých potrubí několik; vedou se takovými místy, aby nenarušovaly stavební konstrukce a potřebný provoz budovy. Ideální je osazení do instalační šachty. V rodinných domech se může dešťová voda odvádět svislým potrubím vedených v drážce. Ležaté potrubí se vede ve spádu. Protože dešťové vody nejsou znečištěné, stačí spád potrubí 1 %.

Rovněž na ležatém dešťovém potrubí se zřizují místa pro čištění, ve vzájemných vzdálenostech určených normou, vždy tak, aby byla zajištěna možnost čištění kanalizace. U svodného potrubí vedeného v objektu bývá místem pro čištění čisticí kus instalovaný na potrubí (nutno zřídit revizní šachtu pro přístup k čisticímu kusu). Na svodném potrubí vně objektu jsou místem pro čištění revizní šachty. Podle normy vnitřní kanalizace nesmí být dešťová kanalizace spojena se splaškovou.

Tělo vtoku musí být vždy připevněno v nosné vrstvě, jinak by sáním větru mohlo dojít k vytržení vpusti z napojovaného potrubí. Výjimkou jsou případy, kdy je vpust dvoustupňová a je použito lepených a přitěžovaných systémů - potom se nástavec kotvit nemusí, protože by to postrádalo smysl. V případě stabilizace lepením jednotlivých vrstev není nutné jiným způsobem připevňovat vpust k nosné vrstvě.

Uliční vpusti jsou vhodné zejména pro odvodňovací systémy pozemních komunikací, dají se ovšem použít i pro jednobodové odvodnění pozemních ploch s potřebou odvodu dešťové vody. Vpusť je vybavena lapačem písku (vhodné pro silnice, které se v zimě často udržují). V případě prodloužení teleskopem je možnost použít i kalový koš.

Problémy a jejich řešení

Ploché střechy přináší řadu výhod, zároveň ale skrývají riziko hromadění vody. Ploché střechy totiž neodvádějí vodu tak efektivně jako jejich šikmé protějšky. Kaluže na ploché střeše mohou značit nesprávně řešené odvodnění střechy. Nekvalitně provedená plochá střecha je náchylná ke vzniku kaluží. I přesto, že kaluže na ploché střeše nemusí vyloženě znamenat bezprostřední hrozbu, můžou po čase narušit střešní krytinu. Tím se automaticky snižuje životnost krytiny, vznikají netěsnosti, které mohou vést až k narušení struktury budovy. Nepsané pravidlo praví, že kaluže, které na střeše vzniknou po prudkém dešti, nemusí hned znamenat, že je něco špatně s odvodněním ploché střechy. Pokud však kaluž na střeše přetrvává i po 2 dnech, je nasnadě nechat střechu zkontrolovat. Špatně spádovaná plocha střechy může rovněž způsobit hromadění dešťové vody na střeše.

V případě, že je počet vpustí nebo jejich průtok zjištěný výpočtem odvodnění pro odvodňovanou plochu nedostatečný, je nutné doplnit střechu pojistnými přepady. Pokud nelze střechu doplnit pojistnými přepady nebo bočními chrliči, je nutné investora na uvedenou skutečnost upozornit a navrhnout výměnu celého dešťového odpadního potrubí.

Tabulka: Porovnání zápachové klapky a sifonu

tags: #dešťová #vpusť #ze #střechy #informace

Oblíbené příspěvky:

• kotouče pro zámkovou dlažbu
• Vše o krycích fóliích a plachtách
• návod na výrobu polystyrenové lodičky
• Základ skalky
• Přečtěte si článek o klíčové roli izolačních pásek