Dlažba a její třída reakce na oheň: Komplexní informace

Označování keramických obkladů a dlažeb se řídí podle ČSN EN 14 411 „Keramické obkladové prvky - Definice, klasifikace, posuzování shody a označování“. Poslední edice č. 3 je z r. 03/2017. Keramika má svoje specifické vlastnosti. Jde o výrobky, které mají výrazné přednosti, a proto je hojně užíváme, ale také svoje zápory nebo určité meze při používání.

Základní vlastnosti keramických obkladových prvků

Mezi základní vlastnosti, které nás zajímají u keramických obkladových prvků, patří:

• Odolnost vůči vnějším vlivům (dlouhodobá životnost)
• Estetické hodnoty - design
• Hygieničnost (snadná čistitelnost)
• Chemická odolnost
• Tvrdost
• Pevnost
• Protiskluznost
• Mrazuvzdornost
• Antistatické vlastnosti

ČSN EN 14 411:2017 má jeden pojem pro obklady a dlažby, a tím je keramický obkladový prvek. ČSN EN 14 411 se nevztahuje na ručně vyráběné obkladové prvky, např. ručně formované nebo odlévané (bazénové tvarovky, mýdelníky apod.).

Třídění keramických obkladových prvků

Vzhledem k velkému počtu různých typů obkladaček a dlaždic je třídění keramických obkladových prvků podle nasákavosti a technologie výroby a tím i použitelnosti následující:

Třídění podle způsobu vytváření a nasákavosti (E)

Metoda A - Tažené obkladové prvky:

Čtěte také: Recenze venkovní dlažby Kronos prkna

• Skupina AIa: E ≤ 0,5 % (Příloha L)
• Skupina AIb: 0,5 % < E ≤ 3 % (Příloha A)
• Skupina AIIa-1 a: (Příloha B)
• Skupina AIIa-2 a: (Příloha C)
• Skupina AIIb-1 a: (Příloha D)
• Skupina AIIb-2 a: (Příloha E)
• Skupina AIII: E < 10 % (Příloha F)

Metoda B - Za sucha lisované obkladové prvky:

• Skupina BIa: E ≤ 0,5 % (Příloha G)
• Skupina BIb: 0,5 % < E ≤ 3 % (Příloha H)
• Skupina BIIa: (Příloha I)
• Skupina BIIb: (Příloha J)
• Skupina BIII: E < 10 % (Příloha K)

Poznámka: Skupiny AIIa a AIIb jsou rozděleny do dvou částí (část 1 a 2) z důvodů různých požadavků na výrobek, které jsou vyráběny pod různými názvy (např. terre cuite ve Francii a Belgii, cotto v Itálii a baldosin catalán ve Španělsku). Skupina BIII zahrnuje výhradně glazované obkladové prvky - obkladačky. Existuje pouze malý počet za sucha lisovaných neglazovaných prvků, které jsou vyrobeny s nasákavostí větší než 10 %, na ty se tato výrobková skupina nevztahuje. E - nasákavost obkladového prvku.

V současné praxi převládají výrobky skupiny BI, zejména pak BIa s nasákavostí E ≤ 0,5 %, které se někdy nazývají porcelánové nebo silně slinuté, popř. jemná kamenina, což je překlad z němčiny. Výrobky s nasákavostí E ≤ 3 % jsou mrazuvzdorné. Naopak obkladové prvky skupiny BIII jsou obkladačky s nasákavostí E < 10 %, nejsou mrazuvzdorné a jsou určeny pouze do interiéru.

Fyzikální a chemické vlastnosti

Přílohy A až K obsahují požadavky na jednotlivé skupiny obkladových prvků a jejich charakteristiky, včetně rozměrů a jakosti povrchu, fyzikálních a chemických vlastností a šířky spáry.

• Např. v příloze G pro za sucha lisované výrobky je uvedena požadovaná přípustná jmenovitá šířka spáry v rozmezí 2 mm až 5 mm.
• V příloze L pro tažené výrobky je uvedena požadovaná přípustná šířka spáry v rozmezí od 3 mm do 11 mm.
• Všechny přílohy obsahují maximální povolené odchylky rozměrů obkladových prvků.

Odolnost proti povrchovému opotřebení (hodnoty PEI)

ČSN EN 14 411 Příloha M klasifikuje glazované obkladové prvky odpovídající jejich odolnosti proti povrchovému opotřebení, označované jako hodnoty PEI, a jsou určené pouze pro podlahy. Následující tabulka ukazuje příklady a neměly by se používat jako zdroj přesných požadavků.

Čtěte také: Praktická dlažba s imitací dřeva

Tato klasifikace platí pro uvedené použití za normálních podmínek. Mělo by se dbát na zvolenou obuv, způsob využití a možné procesy čištění a podlahy by měly být dostatečně chráněny proti škrábajícím nečistotám rohožemi u vchodů do budovy. V extrémních případech intenzivního používání a velkého množství škrábajících nečistot mohou být použity neglazované obkladové prvky nebo by mohly přicházet v úvahu i tažené obkladové prvky ze skupiny I.

Protiskluznost

Základním hodnotícím kritériem pro podlahy je jejich protiskluznost, která je dána ČSN 74 4505 „Podlahy - všeobecná ustanovení“. Podlahy všech bytových a pobytových místností musí mít protiskluzovou úpravu povrchu se součinitelem smykového tření nejméně 0,3. U částí staveb užívaných veřejností, včetně pasáží a krytých průchodů, musí být tato hodnota nejméně 0,6.

Doložení tohoto parametru by mělo být stanoveno již v projektové dokumentaci a může být stavebním úřadem průkazně vyžadováno v projektové dokumentaci i při kolaudaci stavby. Hodnoty protiskluznosti se udávají v těchto hodnotách:

• Součinitel smykového tření (µ)
• Úhlem na nakloněné rovině (R9 - R13)
• Maximální hodnotu kmitu kyvadla (Pendulum)

Pozor: Hodnoty protiskluzu nejsou vzájemně převoditelné! ČSN 74 4505 Podlahy odst. 4.17.2 a 4.17.3 uvádí nedostatečné hodnoty smykového tření, protože mohou být hodnoty statické nebo dynamické, za mokra nebo za sucha.

Podle normy EN 14041, podlahové krytiny musí splňovat určité požadavky na bezpečnost. Jedním z nich je protiskluznost. Pokud je podlahová krytina označena jako protiskluzná, musí mít dynamický koeficient tření > 0,30. V tomto případě, se používá symbol DS.

Čtěte také: Venkovní dlažba s designem dřeva: Co zvážit?

Značení a technické listy

Značky pro předpokládané použití a uvedení některých charakteristik keramických obkladových prvků (příloha O k ČSN EN 14411). Použití značek na obalech je doporučeno a/nebo v informacích o výrobku není požadováno, ale v případě, že se uvádí, je doporučeno použít následující symboly pro předpokládané použití:

• výrobek vhodný ke zhotovení dlažby
• výrobek vhodný ke zhotovení obkladu
• odolnost proti povrchovému opotřebení, vyjádřena numericky udávající třídu odolnosti (PEI 1 až PEI 5) proti povrchovému opotřebení pro zhotovení dlažby z glazovaných obkladových prvků
• odolnost proti vlivu mrazu (mrazuvzdornost)
• reakce na oheň
• lomové zatížení/pevnost v ohybu
• protiskluznost
• odolnost proti náhlým změnám teploty
• přídržnost
• vyluhovatelnost nebezpečných látek

Mimo tyto základní symboly uvedené v ČSN EN 14 411 výrobci uvádí i další symboly, které vyjadřují další vlastnosti keramických obkladových prvků, včetně návodů na pokládku a to zejména u obdélníkových formátů (typu napodobenin prkna).

Na obalech jsou uvedeny následující informace:

• Typ materiálu podle skupin evropské normy EN 14411 (např. Druh výrobku A - tažený výrobek, B - za sucha lisovaný výrobek, např. BIa, BIb dlaždice, BIII - obkládačky).
• Výrobek glazovaný - GL, neglazovaný - UGL.
• Obchodní značka s identifikací původu, výrobce a země prvního výpalu.
• Katalogové číslo výrobku popřípadě název konkrétního provedení.
• Jmenovitý rozměr výrobku v cm.
• Výrobní šarže.
• Kalibrace (jmenovitý rozměr obkladového prvku ve výrobní dávce - šarži v mm).
• Tonalita - označení konkrétního barevného provedení dané šarže.
• U glazovaných dlaždic údaje o třídě otěruvzdornosti (PEI).
• Výrobek rektifikovaný/nerektifikovaný.
• U výrobků leštěných nebo jinak mechanicky upravovaných údaj o dočasné povrchové úpravě.

Upozornění: Odlišně označené šarže a kalibry nesmí být použity na jednu plochu! Jakostní třída se neuvádí, pokud není smluvně sjednána. Na obalech jsou další údaje výrobce o parametrech.

Důležité údaje o výrobcích jsou uváděny také v technických listech. Všechny povinné a nepovinné údaje jsou uvedeny v technických listech. Výrobce/prodejce je povinen poskytnout technické listy stejně jako prohlášení o vlastnostech včetně certifikátů o provedených zkouškách podle ČSN EN ISO 10 545 1 až 16.

Technické parametry dle norem ČSN EN ISO 10545

• ČSN EN ISO 10545 - 1 Keramické obkladové prvky Část 1 Odběr vzorků a zásady přejímky
• ČSN EN ISO 10545 - 2 Keramické obkladové prvky Část 2 Stanovení geometrických parametrů a jakosti povrchu
• ČSN EN ISO 10545 - 3 Keramické obkladové prvky Část 3 Stanovení nasákavosti, zdánlivé pórovitosti, zdánlivé hustoty a objemové hmotnosti
• ČSN EN ISO 10545 - 4 Keramické obkladové prvky Část 4 Stanovení pevnosti v ohybu a lomového zatížení
• ČSN EN ISO 10545 - 5 Keramické obkladové prvky Část 5 Stanovení rázové pevnosti měřením koeficientu odrazu
• ČSN EN ISO 10545 - 6 Keramické obkladové prvky Část 6 Stanovení odolnosti proti opotřebení. Neglazované obkladové prvky
• ČSN EN ISO 10545 - 7 Keramické obkladové prvky Část 7 Stanovení odolnosti proti povrchovému opotřebení. Glazované výrobky
• ČSN EN ISO 10545 - 8 Keramické obkladové prvky Část 8 Stanovené délkové teplotní roztažnosti
• ČSN EN ISO 10545 - 9 Keramické obkladové prvky Část 9 Stanovení odolnosti proti náhlým změnám teploty
• ČSN EN ISO 10545 - 10 Keramické obkladové prvky Část 10 Stanovení změn rozměrů proti vlhkosti
• ČSN EN ISO 10545 - 11 Keramické obkladové prvky Část 11 Stanovení odolnosti glazury proti vzniku vlasových trhlin - Glazované obkladové prvky
• ČSN EN ISO 10545 - 12 Keramické obkladové prvky Část 12 Stanovení odolnosti proti vlivu mrazu
• ČSN EN ISO 10545 - 13 Keramické obkladové prvky Část 13 Stanovení chemické odolnosti
• ČSN EN ISO 10545 - 14 Keramické obkladové prvky Část 14 Stanovení odolnosti proti tvorbě skvrn
• ČSN EN ISO 10545 - 15 Keramické obkladové prvky Část 15 Stanovení odolnosti proti vyluhovatelnosti olova a kadmia.

Reakce na oheň a požární klasifikace

Bezpečnost lidí je parametr, který přitahuje pozornost designérů po celá léta a je prioritou číslo jedna každého stavebního projektu. Klasifikace reakce na oheň je jedním ze základních kritérií pro výběr materiálu použitého při návrhu a konstrukci. Tzv. „nehořlavé“ je běžný termín používaný v souvislosti s materiály, které nepřispívají k šíření požáru uvnitř ani vně budovy. V interiérech je nejdůležitějším faktorem čas, který umožňuje lidem bezpečně opustit budovu (díky použití vhodných materiálů). V případě fasád se zmíněná nehořlavost týká otázky, zda požár zaútočí svisle a obsadí další patra. Tato vlastnost produktu je určena třídou reakce na oheň, což se odráží v technických podmínkách, které musí budovy a jejich umístění splňovat.

Normy pro reakce jednotlivých materiálů na oheň dle EU

Země Evropské unie určily klasifikaci reakce jednotlivých materiálů na oheň společně, a to na základě vypracované metodiky testování a vyhodnocování výsledků. V ČR jsou pravidla definována normou označenou ČSN EN 13501-1. Nejvyšší základní třídou reakce stavebních výrobků na oheň je A1, poté následují písmena abecedy A2, B, C, D, E a F označující materiály, které jsou stále více náchylné k ohni: nehořlavé, hořlavé, snadno hořlavé.

Intenzívnění úsilí o jednotné evropské zkušebnictví a rozdělení stavebních výrobků do tříd z hlediska jejich reakce na oheň vyvolala naléhavá potřeba naplnění rozhodnutí komise Evropského společenství ke článku 20 směrnice rady 89/106/ EHS pro stavební výrobky, k jejíž realizaci scházel komplexní zatřiďovací systém a rovněž některé zkušební metody. Proto byla od r. 1995 navázána užší spolupráce mezi CEN a ISO, a to i ve sféře třídění stavebních výrobků podle reakce na oheň a výsledkem této spolupráce je nový, současně platný třídicí systém. Je součástí harmonizovaných evropských norem stavebních výrobků podle jejich reakce na oheň, se začleněním do tzv. eurotříd.

Pro správnou funkci zatřiďovacího systému bylo nutné, aby byly dodrženy předem stanovené prioritní zásady:

• snadná identifikovatelnost tříd v informacích doplňujících označení CE i v protokolu o třídách,
• shodné zkoušení a třídy výrobků v celé Evropě,
• výrobek musí být zkoušen tak, aby se třída vztahovala k ukazatelům jeho charakteristik v konečném použití; pokud je konečné použití s určitou jistotou známé, zkouší se výrobek podle něho, pokud známé není, musí se výrobek zkoušet v podmínkách určených normou,
• i když se možný příspěvek výrobku k požáru může jako funkce konečného použití měnit, jednotlivý výrobek může mít různé třídy odpovídající přijatému zkušebnímu uspořádání (např. zkoušený na hořlavých a nehořlavých podkladech).

Pro stálé dodržování těchto zásad je důležité, aby evropské normy a ostatní technické specifikace podávaly výrobcům a zkušebním laboratořím jasné návody. Pro správnou klasifikaci tříd je nutné, aby se třída vztahovala k ukazatelům materiálu v konečném použití. Nový systém tříd odstraňuje zásadní klasifikační rozdíly v národních systémech zemí EU jako závažnou překážku ve vzájemném obchodu. Právního rámce nabyl zveřejněním v Ústředním věstníku EU a byl ustanoven v EN 13501-1:2002. Nyní je primárním platným dokumentem systému tříd jako EN 13501-1:2007+A1:2009 „Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb - Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň“. Do soustavy českých norem byl implementován jako ČSN EN 13501-1+A1 (se změnou A1 je v ČR účinná od r. 2010). Stavební výrobky klasifikuje v jednotlivých třídách (A1, A2, B, C, D, E, F).

Evropský klasifikační systém je platný i v ČR - např. podle § 6 vyhlášky 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb musí být stavební výrobky klasifikovány do tříd A až F podle ČSN EN 13501-1.

Specifikace jednotlivých tříd reakce na oheň

• Třída reakce na oheň A1: Stavební výrobky této třídy nepřispívají k rozvoji požáru v žádném z jeho stadií. Z tohoto důvodu jsou materiály a výrobky automaticky považovány za vyhovující pro ostatní skupiny a jsou brány jako nehořlavé.
• Třída reakce na oheň A2: V této kategorii jsou výrobky a materiály, které nepřispívají k rozvoji a šíření požáru. Materiály vyhovují všem požadavkům nižších tříd a zároveň se považují za nehořlavé. Proto, aby materiál mohl být zařazen do této kategorie, musí vyhovět u těchto zkoušek: zkouška jednotlivým hořícím plamenem, stanovení spalného tepla, zkouška nehořlavosti.
• Třída reakce na oheň B: V této třídě reakce na oheň mohou být pouze materiály, které významně nepřispívají k šíření požáru a zároveň jsou schopny odolávat působení malého plamene v delším časovém intervalu. Jsou zde celkově přísnější požadavky, než je tomu u třídy reakce na oheň C. Materiály v této třídě reakce na oheň musí splnit několik podmínek a to, že nesmí docházet k horizontálnímu šíření plamene po povrchu materiálu, musí projít zkouškou malého zdroje plamene a to tak, že nedojde k rozšíření plamene o více jak 150 mm do 60 s po ukončení působení malého plamene. Musí také splnit zkoušku jednotlivým hořícím předmětem (Single Burning Item - SBI), kde nesmí intenzita hoření překročit 120 W/s a celkové uvolněné teplo 7,5 MJ.
• Třída reakce na oheň C: Do této třídy reakce na oheň patří materiály, které při hoření předmětu vykazují omezené rozšiřování plamene, ale zároveň jsou schopné mu odolávat v delším časovém intervalu.
• Třída D: Výrobky vyhovující kritériím pro třídu E a jsou schopné odolávat působení malého plamene po delší časový interval bez významného rozšíření plamene.
• Třída E: Produkty schopné odolávat malému plameni.
• Třída F: Na třídu F nejsou kladeny žádné požadavky.

Požární třídy podlahovin dle EU

Požární třídy podlahovin EU v rozmezí od třídy A do třídy F nahrazují dřívější národní klasifikace. Požární třídy D, C, B a A jsou rozděleny do tříd s1 a s2. Hustota kouře v případě s1 je nižší než v případě s2, to znamená, že výrobek má celkově lepší výkon v rámci stejné požární třídy.

• Třída Efl: Výrobky schopné odolávat malému plameni.
• Třída Dfl: Výrobky vyhovující kritériím pro třídu Efl a kromě toho schopné odolávat po určitou dobu působení tepelného toku.
• Třída Cfl: Jako třída Dfl, ale vyhovující přísnějším požadavkům.
• Třída Bfl: Jako třída Cfl, ale vyhovující přísnějším požadavkům.
• Třída A2fl: Vyhovující, pokud se týká tepelného toku, stejným požadavkům jako pro třídu Bfl.
• Třída A1fl: Výrobky nebudou přispívat k požáru v žádném jeho stadiu, včetně plně rozvinutého požáru.

Rozdíl mezi stupněm hořlavosti a třídou reakce na oheň

Základní rozdíl mezi stupněm hořlavosti a třídou reakce na oheň spočívá v tom, že stupeň hořlavosti hodnotí samostatně jednotlivé hmoty, zatímco třída reakce na oheň hodnotí celý stavební výrobek v konečném provedení - například sendvičové stěny, zateplovací systémy apod.

Podle eurotříd je nutné hodnotit reakci na oheň veškerých stavebních výrobků ve všech situacích jejich konečného použití, kromě výrobků, patřících do tříd A1 a A2, tj. bez příspěvku k požáru, které jsou uvedené v Rozhodnutí Komise 96/603/ ES, respektive 2000/605/ES a 2003/424/ES. Klasifikační systém z hlediska reakce na oheň je založen na kritériích představovaných mezními hodnotami ukazatelů charakteristik pro jednotlivé třídy. U některých tříd se vedle toho uvádí doplňková klasifikace (tvorba kouře, plamenně hořící kapky/částice, případně další).

Rozdělení stavebních hmot z hlediska třídy reakce na oheň:

Postup klasifikace stavebních výrobků podle jejich reakce na oheň

Pro klasifikaci stavebních výrobků podle jejich reakce na oheň se zkouší podle následujícího postupu:

• Třída E: Výrobek, který má být klasifikován do třídy E, se zkouší podle ČSN EN ISO 11925-2 pomocí plamene působícího po dobu 15 s.
• Třídy D, C, B: Výrobek, který má být klasifikován do tříd D, C nebo B, se zkouší podle ČSN EN ISO 11925-2 pomocí plamene působícího po dobu 30 s. Výrobek, který vyhoví požadavkům stanoveným na výsledky zkoušky podle ČSN EN ISO 11925-2, se dále vyzkouší podle ČSN EN 13823, resp. podle ČSN EN ISO 9239-1 - toto platí pro podlahové krytiny.
• Třídy A1, A2:
  • Stejnorodé výrobky: Výrobek, klasifikovaný do třídy A1, se zkouší podle ČSN EN ISO 1182 a podle ČSN EN ISO 1716. Výrobek klasifikovaný do třídy A2, se zkouší buď podle ČSN EN ISO 1182 nebo podle ČSN EN ISO 1716.
  • Nestejnorodé výrobky: Každá podstatná složka nestejnorodého výrobku, klasifikovaná do třídy A1, se zkouší samostatně podle ČSN EN ISO 1182 a podle ČSN EN ISO 1716. Navíc každý výrobek obsahující vnější nepodstatnou složku a vyhovující kriteriu PCS se zkouší podle ČSN EN 13823, resp. podle ČSN EN ISO 9239-1 - toto platí pro podlahové krytiny. Každá podstatná složka nestejnorodého výrobku, klasifikovaná do třídy A2, se musí zkoušet samostatně buď podle ČSN EN ISO 1182, nebo podle ČSN EN ISO 1716. Nepodstatné složky nestejnorodého výrobku se zkouší samostatně, a to pouze podle ČSN EN ISO 1716.
  • Další podmínka pro třídu A2: Všechny výrobky, které mají být klasifikovány do třídy A2, se musí zkoušet navíc podle ČSN EN 13823, resp. podle ČSN EN ISO 9239-1 u podlahových krytin.

Historický vývoj klasifikace hořlavosti v ČR

Až do 31. 12. 2007 byly hodnoceny a tříděny jednotlivé stavební hmoty podle ČSN 73 0862 "Stanovení stupně hořlavosti stavebních hmot". Platnost této normy byla ukončena ke dni 31.12.2003, avšak s ohledem na zajištění kontinuity v hodnocení materiálů v rámci projektových norem platily výsledky zkoušek podle této normy, jakož i hodnotová norma ČSN 73 0823, až do 31.12.2007. Podle této normy se stavební hmoty zařazovaly do výše uvedených stupňů. S platností od 1.7.2003 platí na území ČR nový způsob klasifikace hořlavosti, označovaný jako "Reakce na oheň", shrnutý v klasifikační normě ČSN EN 13501-1.

Norma ČSN 33 2312:85 „Elektrotechnické předpisy. Elektrická zařízení v hořlavých látkách a na nich“ umožňovala dle převodní tabulky používat obojí značení ve vztahu k hořlavosti stavebních hmot. K 1.10.2007 bylo zrušeno ustanovení této normy pro krabice ve vztahu k normě ČSN EN 60 670-1, tj. platnost normy ČSN 33 2312:85 byla pro elektroinstalační krabice ukončena, avšak platí nadále pro elektroinstalační lišty, kanály a trubky. Platnost normy ČSN 37 0100 „Elektroinstalační krabice“ byla ukončena k 1.10.2007. Nahrazuje ji norma ČSN EN 60 670-1 „Krabice a úplné kryty pro elektrická příslušenství pro domovní a podobné pevné elektrické instalace“.

Dle požární bezpečnosti staveb v ČR jsou z hlediska hořlavosti hodnoceny stavební hmoty v pěti stupních hořlavosti. Nezáleží na tom, zda stavební hmotu tvoří výrobek nebo je jen jeho součástí.

tags: #dlazba #trida #reakce #na #ohen #informace

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelné hospodářství a dřevovláknité desky
• vše o bitumenových krytinách
• Vše o Tangit PVC-U lepidle
• Druhy a vlastnosti monolitických stropů
• Vše o asfaltových pásech a jejich použití