Doba zpracovatelnosti betonu C16/20 a klíčové faktory ovlivňující jeho kvalitu

Beton je nepostradatelný stavební materiál, který se používá při stavbě domů, rekonstrukcích i při budování venkovních teras. Beton lze využít na mnoho drobných realizací okolo domu i v zahradě. Schody, opěrné zídky, základové patky a další si mnozí zvládnou zrealizovat sami. Příprava betonové směsi, která bude pevná, stálá a odolná, je pro úspěšnou realizaci zásadní, bohužel se však často podceňuje. Špatně připravený beton se pak začne projevovat třeba až po několika měsících nebo letech, a tak bude oprava náročná, nebo nemožná.

Typy betonových směsí a jejich využití

Nejjednodušší cestou za kvalitním betonem s jasně danými vlastnostmi je použití předpřipravené betonové směsi. Směsi betonů se vyrábí v různých třídách. Platí, že čím vyšší třída, tím vyšší konečná pevnost. Výrobky se označují kombinací písmene C a různých číslic: první číslo za písmenem udává pevnost v tlaku v MPa, druhé číslo hodnotu pevnosti měřenou na metru krychlovém.

Univerzální beton B 20 je v současnosti označován jako C16/20, tedy beton s pevností 20-25 MPa. Tento druh betonu si můžete doma vyrobit sami a není to vůbec složité. Beton pro vysoké pevnosti je vhodný pro vyztužené konstrukce i potěry, jako jsou pilíře, podpěry, balkonové desky, podlahy a další. Potěry či „potěrový“ beton, jemný, méně pevnostní a nekonstrukční je vhodný pro hrubé betony, vytváření betonových mazanin podlah pod dlažbu, koberce a jiné povrchy. V různých třídách jsou určené i do betonových základů pro staticky namáhané konstrukce. Rychleschnoucí betony využijete tam, kde potřebujete pokračovat ve stavebních pracích bez delších technologických přestávek, ale nemůžete nechat materiál pořádně vyzrát. Než se pustíte do výběru konkrétní betonové směsi, zamyslete se, jaké vlastnosti od materiálu vyžadujete a k jaké práci jej budete využívat.

Příprava betonové směsi

Pokud si nemůžeme nebo nechceme dovést beton z betonárny, je nejlevnější variantou obvykle nákup písku z místních zdrojů a pytlovaného cementu. Pak již záleží na znalostech zhotovitele i jeho řemeslné zručnosti. Výsledek může být jak zcela uspokojivý, ale i často problematický, především vzhledem k trvanlivosti v exteriéru. Na takovou betonáž často nepotřebujete ani míchačku, na menší objemy stačí kolečko či plech. Na malých stavbách si vystačíte s ručním mícháním betonu. Při častějším betonování doporučujeme investovat do stavební míchačky, která vám práci usnadní a zajistí spolehlivé promísení všech složek. Na trhu seženete stavební míchačky o různém objemu, ty nejmenší mají jen kolem 80 litrů a pro drobnější stavební práce jsou ideální.

Složení betonu C16/20

Hlavními složkami betonu jsou cement, voda a písek nebo štěrk. Beton se skládá z cementu, jemného kameniva (písku) a hrubého kameniva (štěrku) a vody. K přípravě moderní kvalitní betonové směsi B 20 jsou však ještě zapotřebí příměsi.

Čtěte také: Proč třídit odpad?

Kvalita je výrazně ovlivněna použitým kamenivem. To by mělo být čisté bez hlinitých příměsí (říční, praný písek). Jeho maximální zrno by mělo být co největší (min. 8 mm). Písky jemnějších frakcí 0/2 nebo 0/4 mm jsou jistě použitelné, ale ne příliš vhodné. U masivnějších prvků lze použít štěrkopísek s maximálním zrnem kameniva 16 nebo 22 mm. Omezujícím požadavkem je pouze poměr největšího zrna v písku/štěrkopísku k minimálnímu rozměru prvku. Pro dosažení mrazuvzdorného betonu je nezbytné použít drcené kamenivo. Do betonu lze použít říční nebo lomový písek. Říční písek je vhodnější vzhledem k čistotě suroviny. Vhodné frakce štěrku pro většinu domácích aplikací je štěrk 2/16 a směs si doplnit pískem sám.

Nejjednodušším řešením je použití studené vody z vodovodu - vždy bude splňovat požadavky. Rizikové je použití vody z vlastní studny. Pokud je tvrdá (obsahuje vápník), nepříznivě mění parametry betonu. Dávka vody by měla nastavit zavlhlou konzistenci. Směs by neměla být tekutá.

Pro domácí použití bude pro většinu aplikací vhodný základní cement CEM I 32,5 R. Ekologičtější cementy jsou CEM II/A-V a CEM II/B-V, protože v jejich složení je část slínku nahrazena odpadním popílkem (zdravotně nezávadným). Tyto cementy tuhnou déle než základní cement, proto je výhodné je používat v horkém počasí a pro masivnější prvky. Do skupiny cementů, které jsou šetrnější k životnímu prostředí a zároveň zdravotně nezávadnější, patří CEM II/A-S a CEM II/B-S obsahující metalurgickou strusku. Jejich tuhnutí trvá velmi dlouho, a proto vyžadují delší údržbu. Neměly by se používat při nízkých teplotách vzduchu. Jako minimální dávku cementu na 1 m3 směsi lze doporučit 300 kg, horní mez cca 400 kg. Dávku cementu nelze stanovit univerzálně. Velmi záleží zejména na použitém kamenivu i způsobu hutnění. Podstatný je i požadavek na pevnost výsledného produktu. Ta se v současné době udává zlomkem, v němž prvé číslu je pevnost válcová, druhým pevnost krychelná. V exteriéru bychom měli použít pevnostní třídy minimálně C 16/20, spíše C 20/25 nebo C 25/30. Dosažení krychelné pevnosti po 28 dnech by tedy měly být na úrovni 20, 25 nebo 30 MPa.

Nejoblíbenější jsou ty, které snižují množství potřebné vody, a provzdušňovací příměsi. Použití příměsí snižujících množství vody je téměř vždy vhodné. Upozornění: Do betonu se nesmí používat vápno. Lze ho použít na omítky nebo zdicí maltu, ale ne na konstrukční beton!

Míchání betonu C16/20

Doporučujeme míchat cement a vodu s pískem nebo štěrkem tak dlouho, dokud směs nedosáhne požadované pevnosti. Doporučená metoda závisí na celkovém množství. Při míchání betonu je důležitý správný poměr mísení. Jedna jednotka cementu se rovná čtyřem jednotkám písku. Voda se následně přidá podle potřeby. Množství vody určuje pozdější konzistenci betonu. S větším množstvím vody bude směs kašovitější a základy se tak budou snáze zalévat. Méně vody vytváří vlhký beton, který se lépe nanáší třeba na svislou podpěru obrubníku.

Čtěte také: kompletní vybavení interiéru v SIKO Černý Most

Míchání betonu v míchačce

  1. Stiskněte tlačítko Start a nechte míchačku rozběhnout.
  2. Přidejte čtyři jednotky štěrku.
  3. Přidejte jednu jednotku cementu.
  4. Přidávejte postupně vodu, dokud hmota nedosáhne lehce lesklé konzistence.
  5. Pokud používáme plastifikační příměs, rozpustíme ji ve zbývající vodě a přidáváme ji postupně, dokud nedosáhneme správné konzistence.
  6. Míchejte, dokud nevznikne homogenní směs - 2 až 5 minut.

Míchání středního množství betonu pomocí stavebního míchadla

Do stavebního vědra naplňte vhodné množství štěrku nebo písku a cementu a vše kompletně promíchejte stavebním míchadlem. Následně pomalu přidávejte vodu, aby bylo možné množství později ještě zvýšit. Míchadlem vše rozmíchejte, dokud nedosáhnete požadované konzistence.

Míchání malého množství betonu v maltovníku

Do stavebního vědra naplňte vhodné množství štěrku nebo písku a cementu a vše promíchejte zednickou lžící. Následně pomalu přidávejte vodu, aby bylo možné množství později ještě zvýšit. Zednickou lžící směs zpracujte, dokud nedosáhnete požadované konzistence.

Důležité aspekty při přípravě betonu

Určení vhodného poměru vstupních surovin však vyžaduje zkušenosti, jinak hrozí, že připravíte beton nedostatečné kvality, špatné konzistence a malé pevnosti. Častou chybou laiků je přidávání přílišného množství vody, kvůli které se snižuje jeho hustota. Dávkování složek by mělo být, pokud možno, prováděno hmotnostně. U pytlovaného cementu a vody není stanovení hmotnosti jedné dávky problém. Nezhutněná směs i s vysokou dávkou cementu a nízkou dávkou vody nebude mít předpokládanou pevnost. Míchání betonu svépomocí: pokud se do přípravy betonu pouštíte sami, je nutné vzít v potaz také druh písku, který do betonu přidáte. Je důležité, aby se v cementové kaši obalilo každé zrnko písku. V opačném případě by se mohl beton drolit a neměl by dostatečnou pevnost. Pro přípravu betonové směsi doporučujeme používat pitnou vodu z vodovodu.

Doprava a zpracovatelnost betonové směsi

Doprava betonové směsi z autodomíchávače nebo nákladního vozidla by měla být co nejkratší. Při dopravě a manipulaci s betonem je důležité dbát na to, aby se směs nerozmísila. To se může stát například následkem otřesů při dopravě betonu na korbě nákladního vozidla, transportem směsi pásovým dopravníkem s velkým úhlem stoupáním nebo volným pádem betonové směsi z větší výšky (více než 1 m). Betonáže je možné provádět až na vzdálenost 300 m nebo do výšky až 50 m a to s pomocí čerpadel. Betonáž na větší vzdálenosti nebo výšky je prováděná pomocí jeřábu a takzvané bádie - nádoby určené k transportu betonové směsi.

Betonové směsi jsou vyráběny v několika úrovních konzistence, neboli stupně zpracovatelnosti od S1 až do S4. Stupeň S1 je směs zavlhlá, tedy určená pro přepravu sklápěcími vozy. Ostatní konzistence S2 až S4 jsou vhodné pro dopravu autodomíchávačem, konzistence S3 a S4 lze zároveň čerpat. Jednotlivé stupně zpracovatelnosti betonu se liší recepturou, je proto důležité zpracovávat směs v dané konzistenci.

Čtěte také: Soudal Kamnářský tmel: podrobný průvodce

Podstatné je, aby dovezený objem zavlhlé betonové směsi byl zpracován obvykle do 90 minut (při teplotách do 20 °C). Při vyšších teplotách se čas zkracuje. Míchání betonu předem nemá cenu. Brzy vám začne tuhnout a bude se s ním špatně pracovat.

Vliv teploty na tvrdnutí a ošetřování betonu

Teplota je pro beton jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících jeho kvalitu. Při nízkých teplotách se hydratace cementu zpomaluje a beton tuhne pomaleji. Pokud beton dosáhne teploty nižší než +5 °C, proces tuhnutí se takřka zastaví. Při vyšších teplotách se tuhnutí betonu výrazně zrychluje. Optimální teploty pro betonování jsou v rozmezí +15 až 25 °C. Dále je nutné znát, jak dlouho tuhne a tvrdne, než povrch můžete maximálně zatížit. Beton ztuhne zhruba hodinu od smíchání směsi, poté začíná tvrdnout. Po týdnu dosáhne 70 % své pevnosti. Celkovou tvrdost betonu dosáhnete při teplotě +15 až +25 °C okolo 28 dnů, pokud je teplota nižší, prodlouží se doba tvrdnutí.

Betonáž v zimním období

Dbát byste měli i na správnou okolní teplotu v průběhu betonování. Běžné druhy betonových směsí používejte nad 5 °C. V mrazech může voda v betonu zmrznout a narušit jeho strukturu. Při teplotách nižších než +5 °C se hydratace cementu výrazně zpomaluje, a při 0 °C se prakticky zastavuje. Pokud se beton nechá zmrznout, dojde k jeho zničení. I v případě, že teploty neklesnou pod bod mrazu, beton bude tvrdnout mnohem pomaleji než za standardních podmínek. Při dopravě a čerpání betonu je velmi důležité zohlednit klimatické vlivy. To znamená, aby v zimním období nedocházelo k namrzání směsi na sítech čerpadla nebo prutech výztuže v bednění.

Při betonování v zimním období je klíčové zajistit, aby teplota tuhnoucího betonu neklesla pod 5 °C po dobu 2 až 3 dnů. Po této době, nebo ve chvíli, kdy bude pevnost betonu nad 4 MPa, se beton stane mrazuvzdorným. I betonárny jsou na betonování v zimě technologicky vybavené. Řešením je využití cementů s vyšším obsahem slínku, například portlandský cement typu CEM I nebo směsný portlandský cement typu CEM II. Pro zlepšení hydratačních procesů lze do betonové směsi přidat přísady, které snižují množství záměsové vody a díky tomu urychlují tuhnutí a tvrdnutí betonu. Pro betonování v zimě se pak používají i speciální zimní přísady do betonáže. Minimální teplotu směsi +5 °C je potřeba udržet i po uložení do konstrukce po dobu alespoň 24 hodin. Beton se musí chránit před mrazem až do dosažení zmrazovací pevnosti Rz (tato pevnost je cca 5 MPa), což je cca po 2 dnech (může se lišit dle typu použitého betonu). Ale pozor - nesmí dojít k opakovanému zmrazování a rozmrazovaní v prvních 3 až 10 dnech dle typu betonu. Například beton C25/30 bude částečně odolný vůči zmrazovacím cyklům nejdříve po 3 dnech při tvrdnutí v okolní teplotě větší než +5 °C. Aby bylo možné používat beton při nízkých teplotách, je nutné používat vyšší pevnostní třídy betonu nebo upravit složení pomocí takzvané zimní směsi. K výrobě je používána teplá voda pro zajištění hydratačního procesu a dodání betonu v požadované teplotě. Zároveň se používají speciální přísady urychlující náběh pevností. Beton při hydrataci vytváří vlastní teplo, ovšem pokud bude venku velmi nízká teplota, mohl by zmrznout. Ledové krystaly by narušily nevytvrdlou strukturu cementového tmelu a došlo by k poklesu pevnosti betonu. V případě teplot pod -10 °C je vhodnějším řešením odložit betonáž na příznivější počasí. Výroba, betonáž a opatření v těchto podmínkách realizaci značně prodražují. Je třeba také počítat s pomalejším nárůstem pevnosti betonu a s tím související potřebou delšího umístění v bednění. Čerpání betonové směsi je možné do -5 °C. Při poklesu venkovních teplot pod -10 °C povolit betonáže pouze po dohodě s technologem.

Betonáž v letním období

V tropickém létě doporučujeme betonovat večer, nebo povrch pravidelně kropit, aby nevyschl. Utvořily by se v něm trhliny, které snižují stabilitu konstrukce. Betonáž při vyšších teplotách je mnohem náročnější než při nízkých teplotách. Při betonáži za vyšších teplot (nad +25°C) je bezpodmínečně nutné maximálně zkrátit dobu transportu a zabudování směsi. Betonová směs má se zvyšující se teplotou rychlejší náběh pevnosti a tedy rychleji tuhne a tvrdne. To s sebou přináší zároveň rychlý nárůst smršťovacího napětí a vysoké riziko vzniku trhlin. Konstrukci je tedy potřeba chránit vůči dalším tepelným ziskům, např. slunečním zářením. Renomovaní výrobci používají opatření omezující negativní klimatické vlivy operativními změnami receptur. Jednou z možností je použití různých cementů - portlandských, směsných nebo s různou jemností mletí -, což v kombinaci s vhodnými přísadami upravuje zpracovatelnost a tuhnutí čerstvé betonové směsi v daném období.

Pro vlastní betonáž v letním období je vhodné zajistit nízkou teplotu betonu (využívat kamenivo ze zakrytých skládek nebo zvnitřku skládky, nepoužívat cement rovnou z výroby). Doporučuje se betonovat večer před chladnou částí dne a použít neprodleně dočasné ochrany (vhodné jsou bílé nástřiky). Při extrémních podmínkách lze použít metodu přidávání ledu do betonu. To se většinou používá v teplých oblastech (tropech, subtropech) nebo při transportu betonu na dlouhou vzdálenost. Další metodou snížení teploty čerstvého betonu je použití tekutého dusíku.

Ošetřování betonu a ochrana před vlivy prostředí

Tvrdnutí betonu je kritický proces, který ovlivňuje jeho konečnou pevnost a trvanlivost. Aby beton dosáhl požadovaných parametrů, je nezbytné po jeho uložení do konstrukce věnovat mu pečlivou péči. Ošetřování betonu je třeba přizpůsobit řadě okolností, jako jsou druh betonu, použité materiály, tvar a rozměry konstrukce a podmínky okolního prostředí. Ošetřování betonu je nejdůležitějším procesem po provedení. Na čerstvý beton uložený do konstrukce působí negativně vlivy prostředí, jakými jsou sluneční svit, vítr, déšť, často i mráz. Především je třeba zabránit vysoušení povrchu betonu.

V běžných podmínkách je osvědčeným a často používaným způsobem ošetření plošných konstrukcí, např. základových desek, stropů nebo betonových komunikací, provedení povrchového parafínového nástřiku (curingu). Je nutné si však uvědomit, že ochrana tohoto typu vysychání zpomaluje, ale nezastavuje. Při vyšších teplotách v kombinaci se zvýšeným prouděním vzduchu (vítr, průvan) může docházet k velkému objemu ztráty vlhkosti a právě díky parafínu nemožnosti doplňovat do betonu vlhkost kropením. Konstrukce v důsledku smrštění popraská. V takových podmínkách je neúčinnější ochranou stálé doplňování vody nebo vytvoření parotěsné ochrany pomocí silnovrstvých fólií (min. tl 0,2mm).

Proti vysychání lze beton chránit i namočením (vhodné je mlžení nebo smáčení přes vrstvu tkaniny) a následně udržovat povrch betonu viditelně vlhký vhodnou vodou. Často se využívá i nástřik vhodných ošetřovacích hmot, které po čase sublimují. Takzvané přírodní ošetřování (bez použití jakýchkoliv prostředků) je dostatečné pouze tehdy, jsou-li podmínky po celou dobu požadovaného ošetřovacího období takové, že rychlosti vypařování z povrchu betonu je nízká; například ve vlhkém, deštivém nebo mlhavém počasí. V případě betonáže na terén je vhodné před betonáži podklad nasytit vodou, která následně doplňuje odparem vlhkost do betonu. V zimním období je ošetřování minimální, pokud je zajištěná ochrana betonu popsaná výše. Při následném odstraňování izolací je vhodné dávat pozor, aby nedošlo k příliš rychlému ochlazení povrchu betonu.

Důležité zásady ošetřování:

  • Geotextílii nebo koberec nikdy nepokládejte na povrch betonu suché. Došlo by k okamžitému odsátí vody z povrchu betonu, a tím následně k sprašování jeho povrchu.
  • Při vodním mlžení nebo vlhčení musí teplota vody odpovídat teplotě povrchu betonu. Příliš studená voda vyvolá teplotní šok a v betonu mohou vzniknout trhliny.
  • Smršťování betonu je způsobeno zejména odpařováním vody z čerstvého betonu, vysycháním tvrdnoucího a ztvrdlého betonu a následně fyzikálněchemickým procesem, tzv. autogenním smrštěním, během kterého se z cementové pasty vytváří novotvary, tvořící konečnou pevnou strukturu.
  • Nejjednodušší způsob ošetření, pokud je to možné, je ponechat konstrukci v bednění.
  • Dále je vhodné pokrýt volné povrchy betonu parotěsnými plachtami či fóliemi, které jsou po obvodu a v místech přesahů zabezpečeny proti odkrytí.

Doba ošetřování betonu

Všeobecně platí, že čím déle se beton ošetřuje, tím lépe. Nezbytná doba potřebná pro ošetřování betonu je závislá na vývoji vlastností betonu v povrchové vrstvě (ČSN EN 13670). Délka ošetřování závisí na počasí, použitém betonu, tvaru a velikosti betonového prvku. Odvozuje se od požadavku na dosažení určité úrovně minimální pevnosti betonu. Pro podkladní betony a nekonstrukční betony postačí délka ošetřování 12 hodin. Pro betony konstrukční (základy, opěry, překlady, nosníky, sloupy apod.) je dle náročnosti konstrukce počítat s ošetřováním po dobu několika dní i týdnů. Běžná doba ošetřování je přibližně jeden týden, což platí zejména pro jarní a podzimní měsíce. V zimním období, především u stropních desek, se beton ošetřuje až několikanásobně déle. V parných letních dnech není nutné prodlužovat dobu ošetřování, ale je nutné jej včas zahájit a zintenzivnit. Délku nutného ošetřování udává „specifikace provádění“ (odstavec 4.2.1 ČSN EN 13670) prostřednictvím stanovení ošetřovací třídy (článek 8.5 a příloha F 8.5 ČSN EN 13670).

Hutnění betonu

Během ukládání betonové směsi je nutné provést hutnění. Hutnění je nezbytné na dosažení požadovaných pevností. Nezhutněná směs i s vysokou dávkou cementu a nízkou dávkou vody nebude mít předpokládanou pevnost. Nedokonale spracované betónové zmesi môžu mať až o 40 % menšiu pevnosť. Způsob hutnění je volen podle druhu použité směsi a typu betonované konstrukce. Míra zhutnění má přímý vliv na výslednou pevnost betonu. Hutněním je potřeba minimalizovat objem kavern (prázdná místa) a to z dalšího důvodu - objem betonu, zejména ve stěnových konstrukcích, vyvíjí svou vlastní váhou vysoký tlak. Hutnění směsí s vyšší konzistencí je vždy prováděno tak, aby byla mechanickým pohybem vibrována směs, ale nikoliv výztuž. Vibrující výztuž může způsobit nestejnoměrnou hutnost betonu a tím související poruchy. Vibrování by mělo vždy probíhat v přiměřeném rozsahu, aby nedocházelo k rozmísení směsi.

Nejčastější chyby při míchání betonu

Mnoho chyb pramení nejčastěji z nedodržení základních technologických postupů, a to ať neznalostí nebo laxním přístupem. Kromě způsobu zpracování a klimatických podmínek ovlivňuje kvalitu betonu také neodborná úprava či zásah do receptury betonové směsi na staveništi.

  • Příliš vysoká teplota: Betonáž při vysokých teplotách urychluje hydrataci a může vést k praskání.
  • Suchý podklad: Vysává z betonu vodu a ten následně praská.
  • Špatná volba směsi: Použití nevhodného betonu pro interiér nebo exteriér.
  • Dořeďování betonové směsi: ač je projektantem nebo statikem navržená konkrétní konzistence, dochází často řemeslníky k ředění, protože čím je betonová směs řidší, tím lépe se s ní pracuje. Je tím ovšem narušena její pevnost, jelikož pro každou konzistenci a požadovanou pevnost je odlišná receptura směsi.
  • Přidáváním nevhodných příměsí, jakými mohou být i vlákna.

Zkoušky pevnosti a zpracovatelnosti betonu

Nejpoužívanější metodou zkoušky zpracovatelnosti je v České republice metoda Abramsova kužele, kdy se sleduje tzv. sednutí zhutněného kužele betonové směsi. Zkouška pevnosti betonu se provádí odběrem vzorku čerstvé betonové směsi do normovaných forem. Tyto vzorky jsou následně uloženy po dobu 28 dnů do vlhkého nebo mokrého prostředí při teplotě +20 °C. Některé druhy betonu je potřeba testovat také na odolnost vůči mrazu, vodonepropustnost, odolnost proti posypovým solím nebo vůči obrusnosti. Vzorky odebírají a testy provádějí pouze proškolené osoby. Postupy výroby a zkoušení betonové směsi je prováděno v souladu se zavedeným systémem řízení výroby. Nad tímto systémem vykonávají dozor nezávislé akreditované orgány.

Odstranění bednění

U nenosných částí betonové konstrukce můžeme bednění odstranit hned, jakmile beton zachovává tvar konstrukce. Pro usnadnění odbedňovacích prací a k ochraně nákladného bednění se styčné plochy natírají ochrannými nátěry. Zejména dřevěné bednění se musí pečlivě impregnovat proti vlhkosti a chemickým vlivům cementu. Při běžných podmínkách tvrdnutí betonové směsi se bočnice trámů a prievlakov uvoľňujú na druhý deň, bočnice pilierov a stĺpov po desiatich dňoch.

I přes dostupnost betonu na trhu existují situace, kdy má smysl vyrobit si vlastní betonovou směs doma. Zejména tehdy, když minimální množství dostupné při dodávce z betonárky převyšuje naše potřeby. Nicméně, je důležité si uvědomit, že pro dosažení optimálních výsledků je nutné dodržovat správné postupy a věnovat betonu náležitou péči, zejména s ohledem na teplotní podmínky a dobu zpracovatelnosti.

Velmi výhodnou variantou je použití prefabrikovaného betonu ve formě zámkových dlažeb a nejrůznějších tvárnic či jiných prvků (např. tzv palisády). Uživatel v tomto případě má garantovanou výslednou pevnost i trvanlivost zakoupených produktů a práce je možné realizovat v širokém teplotním rozmezí. Současný sortiment nabízí bohatou škálu barev i tvarů. I zde však platí, že podstatnou složkou výsledku je řemeslná zručnost zhotovitele.

tags: #doba #spracovatelnost #betonu #c #20

Oblíbené příspěvky: