PergolyDřevěné špalíky, soustruh a druhy dřeva
Práce se dřevem je krásná a voňavá činnost, která ale vyžaduje vytrvalost a alespoň základní znalosti dřevařských technik. V článku naleznete seznam a stručný popis těch nejzákladnějších technik. Soustředit se budeme zejména na ruční práce, jejichž výsledkem jsou drobné dřevěné výrobky. Co však nenajdete jsou přesné postupy k výrobě jednotlivých výrobků. Článek slouží jako přehled nejrůznějšího kutilství ze dřeva. Pokud máte připravenou dílnu, nabroušené nástroje a suché dřevo, můžete směle začít.
Historické soustruhy a jejich typy
Historické soustruhy jsou prakticky vždy dřevěné; kovové kostry soustruhu se začaly široce používat až na konci 19. století. Základní konstrukce je u všech historických soustruhů se střídavým pohybem stejná - do lůžka jsou zasazeny dva špalky (koníky nebo pacholata), které zase nesou dva proti sobě mířící kuželovité kovové hroty. Obráběný kus dřeva je při práci vložen mezi tyto hroty, a ty mu zabraňují v jakémkoli jiném pohybu než je rotace v jimi dané ose. Různé typy soustruhů se potom liší ve způsobu pohonu obrobku. Je nutné upozornit, že to, co zde vyjmenovávám jsou opravdu jen typy soustruhů, stanovené především podle způsobu pohonu obrobku.
Tahací soustruh
Nejstarší typ soustruhu nazývám tahací, jelikož jsem nikde nenašel oficiální český název. Pohon zajišťuje provaz nebo pruh kůže, který je obtočený kolem obrobku. Oba jeho konce drží pomocník (ve starověkém Egyptě zřejmě otrok), který střídavým taháním uvádí obrobek do střídavého pohybu. Existuje ještě jiná forma tahacího soustruhu, která se obejde bez pomocníka. Každý konec poháněcího provazu je připevněn k pedálu; obrobek se potom roztáčí střídavým sešlapáváním pedálů. Tento typ se vyskytoval v Číně, a pravděpodobně vůbec na dálném východě.
Smyčcový soustruh
Smyčcový soustruh je další ukázkou starověké technologie. Smyčcový soustruh roztáčí obrobek pomocí luku s volnou tětivou, podobně jak to známe z pravěké technologie na rozdělávání ohně nebo vrtání děr. Smyčec umožnil práci v jednom člověku a velmi přesnou kontrolu rychlosti otáčení, ale nemá dost síly na otáčení masivního kusu materiálu; je vhodný jen na soustružení úzkých předmětů nebo obecně drobností.
Pružinový soustruh
Pružinový soustruh je doménou evropského středověku. Změna se opět týkala pohonu. Nad soustruhem byla vztyčena pružná dřevěná tyč (např. z náletového stromku); na tyč byl přivázán provaz, ten vedl dolů, tam byl omotán kolem obrobku, a od něj vedl dolů pod lůžko soustruhu, kde byl přivázán k tyči sloužící jako pedál. Šlápnutím na pedál soustružník prostřednictvím provazu roztočil obrobek a zároveň ohnul pružinu. Uvolněním pedálu se pružina napřímila, pedál zvedla a zároveň otáčela obrobkem na opačnou stranu. Soustružník tak měl k práci opět obě ruce, a díky šlapání nohou získal značnou sílu k otáčení masivními kusy dřeva. Pružinový soustruh byl zřejmě vynalezen za účelem soustružení misek, ale soustružníci ho později využívali i k výrobě lecčehos jiného. Někdy kolem 17. století už existovaly vychytané pružinové soustruhy obohacené o možnost soustružení spirály, excentrické soustružení a podobně. Tyhle vychytávky hodně těžily ze střídavého pohybu, a pro jednosměrný pohyb vyřešené nebyly; i proto se pružinové soustruhy držely tak dlouho. Na blízkém východě pružinový soustruh nikdy příliš nezdomácněl, nejspíš proto, že ve značně „keramických" kulturách nebyla k soustružení dřevěných nádob takové motivace. Naproti tomu v Evropě se pružinový soustruh pro svoji účinnost a jednoduchost stal jednoznačně dominantním, a byl zcela vytlačen až moderními elektrickými soustruhy.
Čtěte také: Dřevěné sudy: tradiční výroba
Soustruhy s jednosměrným pohybem
Současně se střídavými soustruhy se vyvíjely soustruhy s jednosměrným pohybem; vývojově jsou mladší, zdá se že až novověké. Jednosměrný pohyb umožňuje přesnější, pohodlnější a rychlejší práci, ale ne o tolik rychlejší, jak by se mohlo zdát. V roce 1920 anglický soustružník James Davies zvažoval přechod ze svého pružinového soustruhu na jednosměrný vodní, a rozhodl se oba soustruhy vyzkoušet závodem v soustružení misek.
Soustruhy na vodní pohon
Soustruhy na vodní pohon jsou tedy prvním historickým zástupcem jednosměrných soustruhů. Princip byl podobný jako u vodou poháněných mlýnů, jen rotace vodního kola byla řemenem převedena na rotaci obrobku, místo aby poháněla zařízení mlýna. Jednou z významných evropských lokalit s použitím vodních soustruhů byla německá strana krušnohoří a oblast kolem městečka Seiffen, které bylo v 19. století známé výrobou dřevěných hraček.
Soustruhy poháněné velkým kolem
Setrvačníkové šlapací soustruhy roztáčely obrobek pomocí setrvačníkového kola poháněného šlapáním, podobně jako na kolovrátku. Myšlenka se objevila u Leonarda da Vinciho, ale trvalo několik staletí, než se tyto soustruhy začaly využívat ve větší šíři.
Dláta pro práci se dřevem
Dláta jsou jednoduché řezací nástroje, uváděné do pohybu tlakem ruky, úderem paličky nebo úderem kladiva, sloužící k opracování dřeva. Dláto se skládá z ocelového profilu, čepele a rukojeti. Čepel je na jedné straně zakončena ostřím a na straně druhé trnem, na kterém je naražena plastová nebo dřevěná rukojeť.
Je-li rukojeť dřevěna, zhotovuje se z buku, habru nebo jiného tvrdého dřeva.
Čtěte také: Venkovní sezení ze dřeva
- Rovná dláta jsou dláta s dlouhou a pevnou čepelí, která není po stranách zkosena. Jejich výhodou je velká pevnost, vydrží i silné údery paličkou. Jejich využití je univerzální, zvlášť vhodná jsou pro hrubší práce.
- Rovná hraněná dláta jsou dláta, která mají na obou bočních hranách zkosení, které jim umožňuje dostat se i do úzkých a nesnadno přístupných míst. Hraněná dláta se používají zejména na výrobu truhlářských spojů.
- Čepovací dláta jsou silná dláta, určená pro přesné vysekávání truhlářských spojů a pro dlabání do větší hloubky. Čepovací dláto se volí tak, aby jeho šířka odpovídala šířce dlabaného otvoru.
Soustružnická dláta mají oproti dlátům truhlářským delší čepel, která plynule přechází v trn pro upevnění rukojeti. Soustružnická dláta nemají krček ani osazení pro lepší naražení rukojeti těsně k čepeli. Toto dláto se používá především pro soustružení dutých tvarů a misek, někdy též nazývané miskové dláto. Je vhodné pro příčné soustružení. Dláto speciálně konstruované pro soustružení vnitřních tvarů nádob. Dlouhá lžícová dláta /žabníky/ - u těchto dlát přechází čepel do dlouhé tyče s rukojetí.
Mramorování dřeva (Spaltování)
Z vizuálního hlediska se na dřevu často obdivuje jeho kresba. Různé druhy dřeva vypadají různě, některé mají jádro jinak barevné než běl (třešeň, jeřáb), jiné mají výrazné letokruhy (smrk, dub) a podobně. Jakmile se takové dřevo osoustruží (nebo ohobluje, vybrousí ...), krása téhle přirozené kresby vyniká. Některé druhy dřeva jsou ale vizuálně poněkud fádní - třeba javor, buk, bříza. Mají stejnoměrnou světlou barvu, nevýrazné letokruhy ... ne že by nebyly hezké, ale ta kresba tam prostě není.
Mramorování je takový trochu podivný proces, ke kterému jsem měl zpočátku hlubokou nedůvěru ... dokud jsem neviděl výsledek. Spočívá to v tom, že dřevo necháváme delší dobu ve vlhku a teple, takže vstoupí do počáteční fáze hniloby. Jakkoli podivně to vypadá, není to nesmysl. Dřevo hnije pomalu, takže ke kritické degradaci dřeva jen tak nedojde. K čemu ale při vhodných podmínkách dojde je prorůstání hub do dřeva.
Houby postupně prorůstají dřevem, vypouštějí enzymy které štěpí strukturu dřeva, a berou si z ní živiny potřebné pro další růst. Vedlejším efektem (pro houbu) je, že rozkládané dřevo postupně mění barvu. Pro nás je to naopak to hlavní, o co nám jde. Houby se dají rozdělit do několika skupin podle toho jak se v napadeném dřevě projevují. Houby způsobující tzv. "bílou hnilobu" zesvětlují dřevo až do bíla, houby způsobující "hnědou hnilobu" dřevo naopak zatmaví do hněda. Kromě toho existují i nedestruktivní houby způsobující jiná zabarvení, např. "modrání". Krásné na tom je, že tyhle barvy se objevují v podstatě náhodně - podle toho kde který druh houby zrovna roste.
Když takové dřevo potom rozřízneme a osoustružíme (ohoblujeme, vybrousíme), objeví se působivá náhodná mapa ze skvrn různých barev, případně se šedočernými liniemi vrstev enzymatického štěpení. Vypadá to mnohdy líp než přirozené kresby jiných druhů dřeva.
Čtěte také: Grilování: uhlí nebo brikety?
Jak vyrobit mramorované dřevo
Pokud si chceme vyrobit mramorované dřevo, musíme umožnit houbám vniknout dovnitř, dát jim dobré podmínky k rozvoji a pak čekat. Houby jsou celkem nenáročné. Potřebují k činnosti dostatek vlhkosti, takže je rozumné mramorovat jen čerstvé dřevo. Potřebují dostatečnou teplotu, minimálně tuším 10 stupňů - v zimě se to dělat nedá. Spory hub poletují ve vzduchu a nacházejí se všude možně. Jelikož jim to ale chceme co nejvíc usnadnit, je dobré si sehnat materiál ve kterém jich je víc. Ideální jsou hobliny z jiného, už mramorovaného dřeva, ale funguje taky tlející vegetace (listí, sláma).
Houby vždycky postupují od povrchu (přednostně od řezných stran) dovnitř. Už jsem zmínil, že nejlepší jsou světlá dřeva s nevýraznou strukturou - prostě proto, že na nich mramorová kresba nejlépe vynikne. Aby dřevo příliš rychle nevyschlo, spaltuje se kulatina, tedy celé špalky i s kůrou. Můžou to být přímo špalky nařezané na velikost misky, nebo i delší. Dřevo by mělo být přiměřeně tlusté.
Na vlhké místo (pokud možno ve stínu) navrším kupku starého hnijícího listí nebo slámy. Na něj postavím špalek na řeznou plochu (neleží tedy na boku, řezná plocha je přímo položena na hnijícím listí). Můžu ještě trochu listí přihrnout z boku. Vršek špalku je dobré zakrýt dalším listím (něčím zatížit, aby neodlétlo) nebo igelitovou taškou. Smyslem toho je zabránit vysychání. Takto uložené dřevo potom nechám několik měsíců (2 - 6, podle teploty a vlhkosti), dokud nezmramoruje.
Jakmile dřevo prohlásíme za hotové, vysoustružíme z něj co potřebujeme a necháme vyschnout. Když houby ztratí potřebnou vlhkost, přestanou růst a bídně zhynou.
Druhy dřeva pro soustružení
Zřejmě nejoblíbenějším druhem dřeva všech soustružníků je bříza. Při sušení na vzduchu nepraská, takže se pro soustružení hodí dokonale. Dalším vhodným dřevem je ořech, třešeň a švestka.
Pro řezbařské práce se nejvíce hodí měkké a poddajné dřevo. Lípa, olše, smrk nebo vrba jsou ideální volbou. Pokud například budete chtít vyřezat/vydlabat mýdlenku, měli byste použít tvrdší dřevo, které se pyšní vyšší trvanlivostí. Pokud potřebujete něco, co dlouho vydrží, tak sáhněte po bukovém, dubovém, nebo ořechovém dřevě (to má navíc i krásnou přirozenou kresbu). Nejmenší prcky potěšíte třeba tlustší kůrou z topolu, která se jim bude lépe obrábět.
tags: #dřevěné #špalíky #soustruh #druhy #dřeva
