Dřevěné užité umění: Historie a současnost

Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (FaVU) je nejstarší umělecká fakulta na neumělecké vysoké škole v České republice, která byla založena dne 1. ledna 1993 usnesením Akademického senátu VUT ze dne 24. listopadu 1992 po souhlasném vyjádření Akreditační komise vlády ČR. FaVU je historicky první z uměleckých fakult, které vznikly jako žádoucí protiváha vzdělávacího a kulturního centralismu.

Stručná historie fakulty

Fakulta výtvarných umění je součástí Vysokého učení technického v Brně. Tradice výtvarného vzdělávání na brněnské technice sahá až do roku 1899, kdy byl založen Ústav kreslení. Prvním profesorem na ústavu byl akademický malíř Hanuš Schwaiger (1854-1912), po jeho odchodu na pražskou Akademii jej nahradil Felix Jenewein (1857-1905). Do její historie krátce zasáhli i Josef Šíma (1891-1971) a Jaroslav Král (1883-1942). Novou tradici brněnského ústavu kreslení a modelování otevřela poválečná doba.

Docentem modelování byl v roce 1945 jmenován sochař Vincenc Makovský (1900-1966), který své pracoviště vybudoval v prostorách budovy v Rybářské ulici na Starém Brně, kde Fakulta výtvarných umění potom sídlila od roku 1993 do listopadu 2016. V současnosti má sídlo v historických budovách brněnské německé techniky a VUT v ulici Údolní 53.

Myšlenka moravské vysoké umělecké školy se ve dvacátém století objevila vícekrát, po roce 1989 se jí zabývalo - zpočátku nekoordinovaně - několik skupin brněnských intelektuálů a umělců. Rozhodující iniciativa vzešla z obnoveného uměleckého Sdružení Q, kde hlavní roli sehrál děkan Fakulty architektury VUT Ivan Ruller. Profesor Ivan Ruller založil v roce 1992 na Fakultě architektury VUT Ústav kreslení a modelování, který se stal zárodkem Fakulty výtvarných umění (FaVU), jež zahájila činnost 1. ledna 1993. Prvním děkanem byl zvolen prof. ak. soch. Vladimír Preclík.

FaVU začínala se studijním programem Výtvarná umění zahrnujícím tyto studijní obory: sochařství, malířství, kresba a grafika, design vizuálních komunikací, proces-koncept-akce a elektronická multimediální tvorba (videoart). Prvních 45 studentů se vzdělávalo v šesti ateliérech. Ateliér sochařství vedl prof. Vladimír Preclík, Ateliér malířství doc. Miroslav Štolfa, Ateliér proces-koncept-akce doc. Dalibor Chatrný, Ateliér design vizuálních komunikací ak. mal. Jan Rajlich st. a Ateliér videoartu ak. mal. Radek Pilař.

Čtěte také: Dřevěné sudy: tradiční výroba

Kresbě a grafice se věnoval ak. mal. Ivan Kříž, kterého později vystřídal James Janíček. Po odchodu doc. Štolfy vedl Ateliér malířství olomoucký rodák ak. mal. Radoslav Kutra, od roku 1995 pak prof. Jiří Načeradský. Po předčasném úmrtí Radka Pilaře se vedení Ateliéru elektronické multimediální tvorby ujal sochař a performer ak. soch. Tomáš Ruller a transformoval jej na Ateliér video-multimédia-performance, kde následně působil jako hostující profesor brněnský rodák světového jména Woody Vašulka, průkopník elektronického audiovizuálního umění a videoartu žijící ve Spojených státech. Vedoucím Ateliéru konceptuálních tendencí se po odchodu doc. Chatrného stal slovenský konceptualista doc. Peter Rónai.

V akademickém roce 1994/1995 přibyl k šesti oborovým ateliérům další - Ateliér produktového designu s vedoucím ak. soch. Zdeňkem Zdařilem. Založení Katedry teorií a dějin umění bylo dílem prof. PaedDr. Igora Zhoře, který ji také zpočátku vedl. Později stáli v čele katedry doc. PhDr. Josef Maliva, PhDr. Pavel Ondračka, Mgr. Blahoslav Rozbořil, doc. PhDr. Petr Spielmann, dr.h.c., a PhDr. Kaliopi Chamonikola, Ph.D. V současnosti ji vede doc. Mgr. Jan Zálešák, Ph.D. Významným členem Katedry teorií a dějin umění byl od jejího založení rovněž teoretik architektury prof. PhDr. Jan Sedlák, CSc.

Po Vladimíru Preclíkovi se děkanem stal roku 1997 významný teoretik umění Igor Zhoř. Obsahově a personálně rozšířil výuku teorií a dějin umění. To se promítlo do rozdělení diplomových prací na výtvarnou a teoretickou část, jež byla nahrazena až po roce 2010 ústní zkouškou. Za prof. Zhoře byl k Ateliéru grafického designu přiřazen také Ateliér papíru a knihy doc. MVDr. Jiřího H. Kocmana, který jej vedl až do roku 2011. Po neočekávaném odchodu profesora Zhoře byl v roce 1998 zvolen děkanem doc. ak. soch. Tomáš Ruller, který přistoupil k rozšíření nabídky oborových specializací.

V průběhu let 1998 a 1999 došlo k nárůstu počtu ateliérů na třináct a přibylo i pedagogů. Proměnu fakulty provázelo rovněž angažování nových vyučujících, mezi nimiž byly například i teoretička nových médií Keiko Sei z Japonska nebo umělkyně Barbora Benish z USA. Po odvolání Tomáše Rullera z funkce děkana, fakultu v letech 2000-2004 vedl prof. PhDr. Jan Sedlák, CSc., a v letech 2004-2007 doc. PhDr. Petr Spielmann, dr.h.c. Oba děkani nadále rozvíjeli studijní programy a specializace. Mezi lety 2007-2011 působil jako děkan fakulty prof. ak. soch. Michal Gabriel. V letech 2011-2018 byl děkanem doc. MgA. Milan Houser. Koncem roku 2016 se fakulta přestěhovala do historického areálu VUT na Údolní 244/53. Od roku 2019 je děkanem fakulty doc. MgA. Filip Cenek.

Fakulta dnes

Spojení umělecké fakulty s univerzitou technického zaměření není zcela obvyklé ani ve světě, v České republice zůstává unikátní dodnes. S ohledem na to je utvářena také skladba oborů: jsou zde zastoupeny disciplíny, které prostřednictvím využívání nejnovějších technologií směřují k propojení umění s technikou. V souhrnu oborů volného umění, užité tvorby a aktuálních tendencí pokrývá fakulta celé spektrum současného umění a designu. FaVU má dnes 17 ateliérů.

Čtěte také: Venkovní sezení ze dřeva

Designové obory zastupují Ateliér grafického designu 1 a 2, Ateliér produktového designu a Ateliér herních médií. Intermediální obory a volnou tvorbu zastupují Ateliér environmentu, Ateliér performance, Ateliér video, Ateliér intermédií, Ateliér fotografie, Ateliér tělového designu, Ateliér sochařství, Ateliér prostorové tvorby, Ateliér malířství 1, 2 a 3 a Ateliér kresby a grafiky. Specifickým ateliérem je Visiting Artist’s Studio (od roku 2019), kde výuka probíhá pod vedením zvaného zahraničního hosta nebo kolektivu. Praktickou ateliérovou výuku doplňují přednášky z dějin umění, designu, estetiky, filozofie, sociologie a řada volitelných předmětů, zajišťovaných Katedrou teorií a dějin umění.

Odborné pedagogické a technologické úkoly celofakultního rázu zajišťují Kabinet audiovizuálních technologií, Kabinet designu, Kabinet tradičních médií (do roku 2018 Kabinet večerní kresby) a Kabinet 3D technologií. Součástí posledně zmíněného kabinetu je i 3D studio, které bylo založeno v roce 2007 jako vůbec první svého druhu na umělecké škole v České republice.

Studium na FaVU probíhá ve čtyřletém bakalářském a navazujícím dvouletém magisterském studiu. Absolventi získávají titul bakalář/ka umění, resp. magistr/a umění (BcA. a MgA.). Kromě bakalářského a magisterského programu realizuje FaVU také čtyřleté doktorské studium. FaVU je vysoce výběrovou vzdělávací institucí, kde počet zájemců o studium každoročně mnohonásobně převyšuje počet přijatých uchazečů.

FaVU promovala první absolventy a absolventky magisterského studia v roce 1998 a v současnosti má přes tisíc osm set absolventů a absolventek bakalářského (více než 875), magisterského (869) a doktorského studia (47). Významná část absolventů a absolventek se úspěšně podílí na uměleckém dění v České republice i v zahraničí. FaVU udržuje kontakty s celou řadou uměleckých fakult a akademií formou nejrůznějších výměn, spoluprací a účastí ve vzdělávacích programech.

Studenti a studentky mají během studia možnost konzultovat v kterémkoli ateliéru. Mohou se účastnit výuky v jiném ateliéru formou semestrálních stáží, nebo trvale přestoupit. Uvědomují si tak vzájemnou provázanost disciplín a získávají možnost alternativního uplatnění ve společnosti. Při uměleckém vzdělávání je kladen důraz na profesionální osvojení si nejen řemeslných a technologických stránek tvorby.

Čtěte také: Grilování: uhlí nebo brikety?

Pravidelné prezentace školních děl umožňují studujícím veřejnou konfrontaci a navazování kontaktů s galeristy, kurátorkami i sběrateli. Významnou podporu v tomto ohledu poskytuje i Galerie FaVU, která je živým komunikačním prostorem nastupující generace umělců a umělkyň a zároveň experimentální laboratoří otevřeného dialogu akademického prostředí s veřejností.

Úvod - Bratrstvo malířů a sochařů

Dne 18. října roku 1700 podepsali brněnští malíři a sochaři 14 článků vnitřního pořádku nově založeného Bratrstva sv. Lukáše. Tato organizace se svých charakterem a posláním podobala řemeslnému cechu. Jejím hlavním úkolem měla být ochrana městských umělců před nežádoucí konkurencí. Dále pak měla vypomáhat umělcům v případě životní nouze, včetně vypravení člena bratrstva na jeho poslední cestu, dohlížet na přijímání tovaryšů do mistrovských dílen a na průběh jejich vyučení. V neposlední řadě pak stanovovala podmínky vstupu nových členů do bratrstva.

Umělci se snažili bezmála dvě desetiletí o uznání svého pořádku brněnským magistrátem, avšak bezvýsledně. Vnitřní rozepře uvnitř bratrstva, mezi početnější frakcí malířů a menšinovou frakcí sochařů, vyústily nakonec v rozpad této společné organizace. Od roku 1719 se pak obě skupiny pokoušely prosadit samostatně svá společenství s vlastním pořádkem. Pomyslné cesty malířů a sochařů se opět setkaly o patnáct let později v podobě společné myšlenky - zřízení umělecké akademie jako obrany proti nově prosazované císařské politice.

Ta se snažila nabourat a uvolnit sevřený cechovní systém bránící volnému rozvoji řemesel a služeb, včetně uměleckých společenství s jejich ochrannými pořádky. Císařský liberální návrh (Project zu Verfassung eines Generalis in denen Königl. Böheimb. Landen, respectu deren Künstleren) ve vztahu k umělcům svou podstatou ohrožoval jejich vydobytý protekcionizmus, především kontrolu nad počtem a přijímáním nových členů.

První návrh akademie

V Brně se k císařskému projektu na přeměnu městských společenství umělců jako první vyjádřili brněnští sochaři, kteří na začátku roku 1735 vypracovali návrh na vytvoření dvou velkých centrálních bratrstev v největších moravských městech - Brně a Olomouci. Tato dvojice „zemských bratrstev“ měla nahradila ostatní uskupení v menších městech a jejich působnost. Příslušnost jednotlivých měst a jejich umělců by tedy byla určena územně, po vzoru již existující krajské správy markrabství. Umělci by měli povinnost stát se členy některého ze dvou bratrstev.

Podmínkou členství by bylo zaplacení vstupního poplatku a dále pak čtvrtletně přispívat na společný účet jedním zlatým. Z vybrané sumy by se zřídila a provozovala umělecká akademie, na které by se malíři a sochaři, stejně tak mistři, tovaryši a učedníci cvičili v kreslení póz a také architektury. Výuku kresby by měli kromě sochařů a malířů absolvovat také další umělci, kteří ji potřebují ke své profesi, neboť právě výuka této dovednosti, měla podle názoru sochařů napomoci k odstranění „fušerství“.

Fušerstvím umělci většinou označovali činnost „umělců“ stojících mimo společenství, která svou nízkou kvalitou ohrožovala dobrou pověst členů bratrstva. Organizovaní umělci ve svých stížnostech adresovaných městské radě často využívali „fušerství“ jako odůvodnění zásahu proti těmto mimo bratrstvo působícím „umělcům“.

Iniciativu sochařů lze podle dosavadního zjištění považovat za první snahu o založení umělecké akademie. Nejbližší zdroj inspirace bezpochyby představovala akademie ve Vídni. Již v roce 1692 vznikla z iniciativy malíře Petera Strudela pod císařovou patronací soukromá akademie (Academia von der Mallerey-, Bildhawer, Fortification-, Prospectiv- und Architectur-Kunst). Po smrti svého zakladatele v roce 1714 sice došlo k jejímu zániku, avšak v roce 1725 byla oživena. Mezi vídeňskou akademií a jejím navrhovaným moravským protějškem nalezneme ovšem podstatný rozdíl spočívající v důvodech jejich vzniku.

S přihlédnutím k životním osudům Strudela lze dovodit, že svým o třicet let starším soukromým projektem sledoval dosažení finančního zisku. Naproti tomu pro moravské umělce představovala akademie v prvé řadě vhodný nástroj, jak si uchovat dohled nad počtem malířů a sochařů, přicházejícím především z ciziny, a teprve v řadě druhé zajistit také jejich patřičnou uměleckou úroveň.

O tom, že sochaři navrhovaná instituce měla za cíl primárně kontrolní funkci, napovídá také skutečnost, že přihlášení se na akademii nemělo být pouze dobrovolné, s cílem dalšího zdokonalování umělce v jeho profesi, ale členství se naopak mělo stát obligatorním pro každého malíře a sochaře. Do budoucna by nikdo, kdo alespoň po dobu tří let nenavštěvoval uvažovanou akademii, neměl mít možnost v zemi „umělecky působit“.

O snaze sochařů regulovat příliv zahraničních umělců prostřednictvím zřízené akademie svědčí i dualizmus v placení poplatků, nastavené jinak pro tuzemské a jinak pro cizí umělce. Zvýhodněni byli synové malířů a sochařů žijící nejen v královských městech, ale také na venkově. Ti měli platit jen pravidelný čtvrtletní příspěvek, avšak jejich výuka by probíhala bezplatně. Zahraniční tovaryši a osoby z odlišných profesí by pak museli za výuku každý měsíc uhradit určitý poplatek „na udržení“ akademie.

Vyučující, kteří by své žáky směřovali v jejich uměleckém vzdělávání, měli být vybíráni z řad nejlepších malířů, sochařů a architektů markrabství. Odměna za jejich učitelskou činnost by jim byla vyplácena z vybraných financí bratrstva. Sochaři jejich slovy „dobrý a spravedlivý“ návrh zakončili opatrnou kritikou jednotlivých bodů císařského projektu a navrhli jejich změny.

Do svých řešení se snažili zakomponovat ochranářská ustanovení, která svou podstatou vycházela z dříve navrhovaných pořádků, a snažili se je rozumnými argumenty podpořit. Vadila jim především přílišná svoboda a uvolněnost, která by ve svém důsledku znamenala příchod a prosazení se nejhorších laciných „umělců a žebráků“.

Kvalitní práce řádných a schopných umělců by nemohla být zaplacena, respektive by si téměř nenašla svého kupce, neboť ne každý šlechtic nebo vznešený duchovní je dostatečným znalcem. Jak z tohoto vyjádření vyplývá, umělci upřímně pochybovali o vkusu a schopnostech svých chlebodárců rozpoznat kvalitu umění.

Sochaři k podpoře svých návrhů argumentovali tedy i „ochranou“ jejich v úvahu přicházejících potenciálních klientů před nevyhovující kvalitou práce „nedouků a babralů“ ničím neomezovaných v jejich působení. Stejně se postavili proti umělcům, které k jejich volnému působení opravňují různé dvorské osvobozující dekrety. Z jejich pohledu tyto listiny jednostranně zvýhodňují jejich držitele, jejichž schopnosti mohou být v mnoha případech více než podprůměrné.

Sochaři svůj materiál, který se mohl stát vhodným podkladem pro další diskusi a vyjednávání, předali brněnskému magistrátu, kde jeho cesta k vyšší instanci skončila.

Počty absolventů FaVU

Typ studia Počet absolventů
Bakalářské Více než 875
Magisterské 869
Doktorské 47

tags: #dřevěné #užité #umění #historie #a #současnost

Oblíbené příspěvky: