PergolyKonstrukce dřevěného roštu v podkroví: Průvodce krok za krokem
V mnoha starších domech se šikmou střechou se nachází velká a prakticky málo využívaná půda. Půdu však můžeme využít i jiným způsobem a vytvořit zde velice hezký byt. Kromě konstrukce krovu, zateplení a obložení či sádrokartonu na šikmých stěnách a kromě podlah jsou základní stavební konstrukcí podkrovních interiérů právě příčky.
Půdní vestavbu ale nemůžeme realizovat v každém objektu. Je nutné posoudit míru úprav střechy, zpevnit podlahu a zjistit, zda charakter nemovitosti dovolí zavést vodu, elektřinu a jaké úpravy s tím budou spojeny. Důležitý je i pohodlný přístup do těchto prostor. Šikmá střecha s obytným prostorem musí splňovat náročnější kriteria než neobývaná půda.
Základní stavební postupy a materiály
Izolace a parozábrana
Krytina, pokud je v dobrém stavu, je znovu použitelná. Nejčastěji ji však musíme sejmout a pod ní na krokve přitlouct nové závěsné latě, pod které ukládáme parozábranu (fólii). Z vnitřní strany (z půdy) pak ukládáme tepelnou izolaci, nejčastěji minerální plsť mezi krokve. a poté sádrokartonové podhledy na tenkostěnné ocelové profily či dřevěnou konstrukci, nebo třeba palubkové obklady či bednění.
Tepelnou izolaci, která zároveň i dobře izoluje zvuk, pak vkládáme také mezi sádrokartonové desky či palubkové obklady příček. Spoje, prostupy a přesahy parozábrany musí být slepeny speciální páskou. Tím je zaručeno, že vodní páry (vzdušná vlhkost a srážková voda) nepoškodí konstrukci krovu.
Tloušťka tepelné izolace bývá pro střechu se sklonem do 45° minimálně 220 mm, pro střechu s větším sklonem pak minimálně 180 mm.
Čtěte také: Útulné Vánoce s vlastnoručně vyrobeným dřevěným svícnem
Příčky v podkroví
V podkrovním prostoru rozdělujeme obytnou plochu příčkami. Příčka je nenosná stavební konstrukce. Její pomocí oddělujeme dva nezávislé typologické celky (například obývací pokoj a ložnici). Příčky samozřejmě musí splňovat parametry dané normami (u nás ČSN).
Mezi hlavní požadavky na příčku patří co nejmenší zvuková průzvučnost, tepelný odpor, únosnost vůči stálému a nahodilému zatížení, požární odolnost, zdravotní nezávadnost a estetická hodnota.
Materiály pro příčky
Příčky se vyrábí v současnosti z několika materiálů. Nejrozšířenější je příčka sádrokartonová - z chemicky upraveného sádrového jádra, které je obklopeno speciálním kartonem. Sádra je ekologicky dokonalý a biologicky zcela nezávadný stavební materiál. Hodnota pH (stupeň kyselosti) je podobná lidské pokožce. Proto je pro nás sádra velice příjemná, přitom zlepšuje zvukovou izolaci prostoru, reguluje vlhkost vzduchu v uzavřeném prostoru a její nehořlavost přispívá k požární ochraně.
Sádrokartonové desky se vyrábí pro běžné použití, impregnované (do prostor s větší vlhkostí, u půdních bytů v koupelnách) a protipožární. Tyto tři základní typy sádrokartonů v praxi rozpoznáme podle barvy kartonu na povrchu desek. Běžný sádrokarton je bílý (šedý), vodě odolný je zelený a protipožární růžový.
Běžné sádrokartonové desky jsou logicky nejlevnější (záleží jen na cenové strategii výrobce a tedy ceně za desky konkrétní značky), nejdražší jsou zase ty se zvýšenou požární odolností, které nám stavební úřad nakáže například u řadových domů. Zelené (vodě odolné) desky pak využijeme především v koupelnách, případně stěně kuchyně, ke které bude ukotvena kuchyňská linka.
Čtěte také: Výhody a nevýhody OSB roštu
Další typy desek jsou určeny pro podhledy a podlahy (ty obsahují příměs celulózy, kterou se dosahuje vyšší pevnosti a tvrdosti). Nosná konstrukce, na kterou se desky upevňují, je vyrobena z ocelových tenkostěnných pozinkovaných profilů nebo dřevěných latí. Upevnění je provedeno pomocí šroubů a dále používáme spojovací prvky, závěsy, těsnící a bandážovací pásky a tmely. Desky můžeme i přímo lepit na stěnu (tzv. suchá omítka). Nátěr se provádí disperzní barvou, můžeme tapetovat nebo obkládat.
V místech, kde potřebujeme větší nosnost, používáme ekopanel. Je vyroben na bázi přírodních vláken a stébel. Jeho výhodou je suchá montáž, nízká pracnost a vysoká rychlost zdění. K montáži se používá běžného spojovacího materiálu. Ekopanel má nadprůměrné tepelně a akusticko-izolační vlastnosti.
Další možností je samonosná zděná příčka. Je oproti výše zmíněným typům dražší, pracnější a její použití v současné době není již tak časté. Výrazně zatíží stropní konstrukci a znemožní budoucí změnu dispozic prodkrovního bytu.
Dřevo v podkroví
Hezké prostředí můžeme vytvořit pokud použijeme jako materiál dřevo. Původní trámy očistíme od hrubých nečistot, zabrousíme a naimpregnujeme (přiznané trámy). Na rovné i šikmé plochy stěn a podlahu můžeme použít palubky. Těmito úpravami získáme velice pěkné a útulné prostředí v půdním bytě. Příjemná je i kombinace sádrokartonu (bílá i jiná barva po povrchové úpravě) s dřevěnými prvky (trámy, palubkami).
Dutiny mezi sádrokartonovými deskami (ale i jinými obklady tsěn příček) se vyplňují izolací a jsou v nich umístěny rozvody vody, odpadu a elektřiny. Do otvorů v deskách se připojí napojení na kuchyňskou linku a elektrické přístrojové krabice. Pro připevnění umyvadel a WC se montují standardizované nosiče.
Čtěte také: Patky pro dřevěné sloupy
Příčky v půdních vestavbách jsou variabilní. Dají se poměrně lehce odmontovat a přemístit. Vyrábí se i speciální přestavitelné příčky, které jsou k tomuto účelu určeny. Konstrukce je z hliníkových profilů, výplně ze sádrokartonových nebo dřevotřískových desek. Namísto deskových výplní lze použít i jednoduché nebo dvojité prosklení včetně meziskelních žaluzií.
Podkrovní místnosti mají jistě svůj půvab a romantiku. Pokud se chystáte přeměnit dosud nevyužitý půdní prostor nebo plánujete novostavbu se šikmou střechou, je sádrokarton pro výstavbu v podkroví přímo ideální stavební materiál.
Montáž podkonstrukce a opláštění
Plánujete střešní okno v podkroví? V případě styku šikmých ploch se postup výstavby podkonstrukce a opláštění sádrokartonovými deskami nijak nemění. Důležité je, aby ve styku šikmých ploch bylo napojení jednotlivých dílů parozábrany spojité, těsné. K napojení jednotlivých dílů parozábrany použijeme k tomu určené lepicí pásky výrobců parotěsných izolací (např. pásku Isover Vario ® KB1). Parozábranu připevníme sponkovačkou na krokve. Parozábrana musí být spojitá.
R-UD profily podlepíme napojovacím pěnovým těsněním a připevníme k navazujícím konstrukcím. Do zdiva je kotvíme pomocí plastových natloukacích hmoždinek v rozteči max. Dřevěné latě použité pro podkonstrukci musí být vyschlé. Vlhkost řeziva je max. Místo řeziva, které nesplňuje výše uvedené parametry, je vhodnější použít systémové R-CD profily. Dosáhneme tak optimální kvality sádrokartonové konstrukce. Rozteč dřevěných latí je max. 500 mm.
Po úspěšném dokončení izolace střechy a renovace podlahy můžeme přistoupit k závěrečné fázi rekonstrukce podkroví, kterou je rozdělení tohoto prostoru na jednotlivé místnosti. Hlavním kritériem, kterým se musíme při stavbě dělicích příček řídit, je celková lehkost jejich konstrukce.
Zděné vs. montované příčky
V zásadě si můžeme vybrat jeden ze dvou základních způsobů provedení dělicích stěn. Práce s pórobetonovými tvárnicemi je poměrně jednoduchá a rychlá. Díky rozmanitosti nabízených typů tvárnic a jejich snadné opracovatelnosti se variabilně přizpůsobíme jakémukoli atypickému prostoru.
Před nákupem materiálu se vyplatí nakreslit si podrobné plánky budoucích příček a přesně spočítat jejich plochu v metrech čtverečních. Samozřejmě je nutné počítat s určitou rezervou, protože především při obezdívání šikmin bude vznikat odpad. Před samotnými zdicími pracemi vyznačíme přesně půdorysy příček na podlaze a můžeme začít s pokládáním tvárnic do tenkého maltového lože. Tvárnice musí být ve zdi dobře provázané a měly by se v řadách nad sebou překrývat minimálně o 10 cm.
Pro montované dělicí příčky hovoří především celková lehkost jejich konstrukce a při obložení profilovanými prkny také efektní vzhled. Nevýhodou je technicky i časově náročnější montáž a nutnost instalace izolačních desek do stěn. Stejně jako u zděných příček si také u montovaných musíme předem nakreslit podrobný plánek a spočítat množství materiálu. Potřebovat budeme dřevěné hranoly na rám konstrukce, sádrovláknité desky na obložení jedné strany, profilová prkna na obložení pohledových stran a izolační desky na vyplnění stěn.
Postup montáže montované příčky
Po vyznačení půdorysů příček na podlaze začínáme s připevněním prahového a stropního trámku konstrukce. Než přišroubujeme prahový trám k podlaze podložíme jej pruhem izolační pásky, abychom zamezili přenosu hluku z příčky na podlahu. Pomocí olovnice vyznačíme a přesně svisle nad prahovým připevníme stropní trámek. Dále mezi trámy vsadíme boční trámky. Opět je podložíme proužkem izolace, aby byla konstrukce odhlučněná. Pokračujeme připevňováním svislých sloupků. Jejich vzájemné rozestupy by měly být o 2 cm užší než šířka zvolených izolačních desek.
Je-li dřevěný rošt hotov, můžeme začít s přibíjením sádrovláknitých desek. Desky přitlučeme ke sloupkům, přičemž svislé spáry mezi deskami by měly probíhat přesně kolem sloupků. Mezi deskami by měla být mezera alespoň 5 mm, kterou po připevnění všech desek zatmelíme.
Než budeme instalovat izolaci, musíme do příčky umístit elektrická vedení a vyvrtat v deskách otvory pro zásuvky. Pak náležitě zaříznuté izolační desky jednoduše zatlačíme mezi sloupky konstrukce. Na závěr obložíme stěnu profilovanými prkny, která předem ohoblujeme a opatříme lakem, mořením nebo lazurou. Okraje prkenného pláště můžeme nechat buď přiznané a nebo je opatřit pohledovými okrajovými lištami.
Nežli provedeme kompletní obložení a oplášťování dřevěného roštu montované příčky, musíme do příčky namontovat speciální dveřní zárubeň a instalovat dveře.
Prevence problémů s vlhkostí
V několika uplynulých letech jsme se měli možnost setkat s mnoha reklamacemi staveb se šikmými střechami. Námitky uživatelů a investorů, neboť to byla výhradně tato skupina, která se s námi kontaktovala, se týkaly převážně výskytu nadměrné vlhkosti a kapalné vody ve střešní skladbě. Tyto jevy byly buď zpozorovány náhodně (při prohlídce izolací, dodatečných instalacích a úpravách ve střeše) anebo se projevovaly v krátké době výraznými defekty způsobenými velkým množstvím kondenzátu (vlhnutí, zvlnění a vytrhání povrchových úprav - sádrokarton, palubkové obklady, promáčení a pád minerálních kazetových podhledů apod.).
Původních příčin tohoto havarijního stavu šlo odhalit více, ale většinou souvisely s chybně instalovanými, neutěsněnými a neslepenými parozábranami anebo jejich poškozením během montáže a v pozdější době.
Jelikož se v roce 2002 změnila norma ČSN 73 0540 - část 2 (Tepelná ochrana budov - funkční požadavky), objevily se tak požadavky na účinnější izolace šikmých střech.
Umístění parozábrany
Nejdůležitější je rozhodnout, jestli postačí rošt jednosměrný (výše popsaný), anebo dvoustupňový - to pokud se přidává větší tloušťka izolace (např. 80 mm a více). S přidanou jednovrstvou izolací pod krokve do dvoustupňového roštu - se vzduchovou mezerou nad obkladem (tj. Pokud budeme v tomto sledu postupovat při návrhu (projektu) střechy, zbývá už jen určit maličkost - správnou polohu parozábrany.
Jde o maličkost jen zdánlivou - při analýze reklamovaných střech se ukázala kromě nekvalitní práce realizačních firem další záludná okolnost - dodatečné zásahy jsou pro běžné konstrukce, kde leží parotěsná zábrana v kontaktu s interiérovým obkladem, naprosto havarijní záležitostí: jakákoli dodatečná montáž elektroinstalační krabice i jiných prvků, kabeláží, větracích komínků apod. zpravidla vede k neopravitelné netěsnosti a závadě.
Jediným a nejjistějším způsobem, jak tento nedostatek předem preventivně napravit, je přesunout parozábranu od obkladu nahoru do takové vzdálenosti, aby se většina návazných nebo dodatečných operací odehrávala bez možnosti poškození této vrstvy. Tím se dá co nejvíce vyhnout nutnosti oprav parozábrany, což vzhledem k její montážní dostupnosti nelze považovat za regulérně možné.
Proto bylo uvažováno v podstatě o teoretickém umístění parozábrany nad vzduchovou mezeru anebo mezi dvě vrstvy tepelné izolace. Vzduchová mezera je vhodná v tom případě, kdy se využije tepelně reflexních vlastností parozábrany s lesklou kovovou vrstvou (mezera by měla být podle doporučení výrobců v rozmezí min. 20 - 40 mm).
V ostatních případech se bude vyskytovat tepelná izolace o určité tloušťce v prostředí s určitou kvazistatickou rovnováhou vlhkosti (tj. při ustáleném fyzikálním proudění tepla a zlomkového procenta vlhkosti přes parozábranu a sorpční vlhkosti izolace), což lze připustit jen do určitých teplot s rezervou převyšujících teplotu rosného bodu v místě parozábrany, nechceme-li dovolit kondenzaci pod parotěsnou vrstvou.
Jelikož různí výrobci doporučovali vždy odlišné tloušťky izolace pod parozábranou a odvozovali je od celkové tloušťky izolace anebo od tloušťky nad parozábranou, pro nejednotnost údajů a pro nepodložení teoretickým výpočtem anebo praktickým měřením (v podmínkách českých staveb anebo podle českých norem), rozhodli jsme se tuto skutečnost raději prověřit samostatnou studií, kterou zpracoval Ing. Jiří Novák z ČVUT Praha [1]. Její výsledky jsou zahrnuty v diagramu na Obr.1, který je od něj převzat.
Dále uvedené úvahy platí za předpokladu instalace tepelných izolací z hydrofobizované kamenné vaty, a to do šikmé nebo strmé střechy charakterizované těmito parametry: krokve jsou z měkkého jehličnatého řeziva o průřezu 160 x 120 mm, v osové vzdálenosti 900 mm, zkoumaná izolace je suchá, s deklarovaným součinitelem tepelné vodivosti λD = 0,039 W/m.K. Střecha obsahuje difúzní pojistnou kontaktní hydroizolační fólii a tepelná izolace mezi krokvemi o tloušťce 160 mm je s ní v dotyku.
Výsledek vyplývá z následující úvahy: použijeme-li (s odkazem na specifikovanou situaci, zadávací parametry konstrukce stavby a vnitřního prostředí a hydrofobizované izolace Rockwool) tloušťku izolace 160 mm mezi krokve, pak lze teoreticky povolit do započetí kondenzace tloušťku přídavné izolace pod parozábranou až do 80 mm. (Dokonce kritérium normy ČSN 73 0540 - 2 pro funkčnost provětrávané střechy v úrovni max. 0,500 kg/m2 .rok je splněno při tloušťce přídavné izolace 110 mm, ale to bychom opravdu nedoporučovali pro praktické použití, navíc by musela být co do materiálu celá skladba střechy zaručeně a trvale odolná destruktivním vlivům vlhkosti!)
Z praktických důvodů však doporučujeme ponechat při návrhu a poté při aplikaci opět určitou rezervu na „provozní a montážní“ vlivy, tj. jako doporučenou přídavnou tloušťku pod izolaci 160 mm budeme deklarovat tloušťku jen 60 mm. Přídavná vzduchová mezera pod obkladem není v tomto případě na škodu.
Sádrokarton v podkroví
Ať už plánujete novostavbu se šikmou střechou, nebo přestavbu půdního prostoru, musíte se zamyslet nad stavebním materiálem pro opláštění podkroví. Ideální volbou je sádrokarton. Jeho vlastnosti, kvalitní izolace a střešní okna vám zajistí funkční a příjemný prostor pro bydlení.
Existuje několik možností, jak vytvořit podkonstrukci pro opláštění:
- z R-CD profilů na krokvových závěsech,
- z R-CD profilů na stavěcích třmenech,
- čistě z dřevěných latí.
Jestliže při montáži dodržíte správný postup a zvolíte vhodný materiál, konstrukce vám zajistí akustickou izolaci i veškeré požadavky na požární odolnost.
Metody montáže sádrokartonu
Montáž rastru z R-CD profilů na krokvových závěsech
Pro akustické oddělení podkonstrukce od nosných zdí nalepte na obvodový profil R-UD pěnové napojovací těsnění. Maximální rozteč krokvových závěsů pro R-CD profily je 500 mm. R-CD profily nastavte spojovacími kusy pro R-CD profily. Sousední napojení je třeba vystřídat minimálně o šířku desky, tj. 1 250 mm.
Ve vodorovné části nosnou podkonstrukci z R-CD profilů připevněte stejně jako v šikmé části podkroví. Maximální rozteč R-CD profilů je opět 500 mm. Nyní zajistěte R-CD profil ve stabilní poloze pomocí výlisku na krokvovém závěsu.
Jakmile máte podkonstrukci dokončenou, vložte tepelnou izolaci z minerálních vláken a parozábranu. Poté proveďte opláštění SDK deskami a konstrukci vytmelte.
Montáž rastru z R-CD profilů na stavěcích třmenech
Podkonstrukce na stavěcích třmenech se provádí až po vložení minerální izolace mezi krokve a po aplikaci parozábrany.
Vruty typu FN 4,8×35 mm přišroubujte stavěcí třmeny ke krokvím. Maximální rozteč montážních R-CD profilů je 500 mm, stejná je i ve vodorovné části podkroví. Teď nasuňte R-CD profily do R-UD profilů a ke stavěcím třmenům je přimontujte dvěma samovrtnými šrouby do plechu. Použijte typ LB 3,5×9,5 mm.
R-CD profily můžete nastavit spojovacími kusy pro R-CD profily. Napojení sousedních profilů vystřídejte minimálně o 1 250 mm, tedy o šířku desky. Po montáži podkonstrukce přejděte k opláštění pomocí sádrokartonových desek Rigips.
Montáž rastru z dřevěných latí
Podkonstrukci z dřevěných latí připevněte ke krokvím nebo kleštinám samořeznými šrouby o průměru 5 mm a délce 90 mm. Latě o průřezu 50/30 mm je možné použít pro vzdálenost krokví do 850 mm. Pro větší vzdálenost krokví (maximálně však do 1 000 mm) volte latě o průřezu 60/40 mm.
Jsou-li na krokvích nerovnosti, podkonstrukci z latí vyrovnejte podložením nebo připevněním latě stavěcími třmeny. Stavěcí třmeny ke krokvím připevněte dvojicí vrutů typu FN.
Dřevěné latě je dobré naimpregnovat přípravkem proti plísním a dřevokazným houbám. Dbejte na to, aby dřevěné latě byly vyschlé (max. vlhkost 18 %, lépe 15 %) a v odpovídající kvalitě, také rovné a bez suků.
tags: #dřevěný #rošt #podkroví #konstrukce
